„Byla to nehoda, můj pane Draku,“ ozval se náhle Adley. „Přísahám, že byla!“
„Drž hubu a dávej pozor!“ vyjel na něho zprudka Rand. Adley hned sklopil oči a poté si prohrábl mokré vlasy a poslušně zvedl hlavu.
Dnes a zde bylo ovládání saidínu ještě těžší než dřív, ale uklouznutí člověka mohlo zabít kdykoliv, kdekoliv. Adley uklouzl a muži umírali v nezvladatelných zášlezích ohně, a nejen Amadičané, na něž mířil, ale padlo i třicet Aililiných ozbrojenců a skoro stejně tolik Anaiyelliných.
Nebýt toho, byl by teď Adley s Morrem a rytíři v lesích půl míle na jihu. Narishma a Hopwil byli s obránci na severu. Rand chtěl mít Adleyho pod dozorem. Došlo k nějakým podobným „nehodám", když u toho nebyl? Nemohl všechny pořád sledovat. Flinn se tvářil ponuře jako včerejší mrtvola a Dashiva rozhodně nebyl nepřítomný, spíš se potil soustředěním. Pořád si mumlal, ale tak tiše, že ho Rand neslyšel ani s pomocí jediné síly, a neustále si promočeným lněným kapesníkem s krajkami otíral déšť z obličeje. Kapesník byl stále špinavější. Rand si nemyslel, že uklouzli. V každém případě teď ani on, ani Adley nedrželi jedinou sílu. A neudělají to, dokud jim nenařídí, aby to udělali.
„Je po všem?“ zeptala se za ním Anaiyella.
Rand se nestaral, kdo by je mohl pozorovat, a otočil k ní koně. Tairenka se snažila v sedle couvnout a kapuce bohatě vyšívané pláštěnky jí sklouzla na ramena. Cukal jí nerv na tváři. V očích měla strach nebo nenávist. Ailil vedle ní klidně hladila otěže.
„Co víc ještě chceš?“ zeptala se menší žena chladně. Urozená paní, chovající se zdvořile k sedlákovi. Ale ne moc zdvořile. „Jestli se dá vítězství určit počtem mrtvých nepřátel, tak jen dneska ses podle mě zapsal do dějin.“
„Chci zahnat Seanchany do moře!“ štěkl Rand. Světlo, musí je vyřídit hned, když má příležitost! Nemohl bojovat se Seanchany, se Zaprodanci a Světlo ví s kým zároveň! „Udělal jsem to už jednou a udělám to zas!“
Máš snad tentokrát v kapse schovaný Valerský roh? zeptal se Luis Therin poťouchle. Rand ho umlčel.
„Dole někdo je,“ ozval se náhle Flinn. „Jede sem. Od západu.“
Rand otočil koně. Kopec byl plný legionářů, ale ukrývali se tak dobře, že jen málokdy zahlédl kus modrého kabátu. A nikdo z nich neměl koně. Kdo by jel...
Bashereho ryzák klusal do kopce, jako by to byla rovinka. Bashere měl přilbu pověšenou u sedla a vypadal unaveně. Bez úvodu začal. „Tady jsme skončili. Při boji musíš vědět, kdy odejít, a teď je čas. Já přišel o pět set mužů a dva z tvých vojáků. Další tři jsem poslal, aby našli Semaradrida, Gregorina a Weiramona a vyřídili jim, že se mají stáhnout k tobě. Pochybuji, že jsou na tom líp než já. Jak vypadá tvůj řeznický seznam?“
Rand si ho nevšímal. On přišel o skoro dvě stě mužů víc než Bashere. „Nemáš právo dávat rozkazy ostatním. Dokud je naživu aspoň půl tuctu asha’manů - dokud tu jsem já! - tak je nás dost! Chci najít i zbytek seanchanského vojska a zničit ho, Bashere. Nenechám je přidat Altaru k Tarabonu a Amadicii.“
Bashere si uhladil kníry a zasmál se. „Ty je chceš najít? Podívej se támhle.“ Ukázal na kopce na západě. „Nemůžu ukázat konkrétní místo, ale je jich tam deset, možná patnáct tisíc. Bylo by to vidět i odsud, nebýt těch stromů. Tancoval jsem s Temným, abych se k tobě dostal bez toho, aby mě viděli. A mají asi stovku damane. Možná víc. A určitě přicházejí další, a další vojáci. Jejich generál se zřejmě rozhodl soustředit se na tebe. Být ta’veren asi není vždy jen sejra a pivo."
„Jestli jsou tam...“ Rand se zadíval na kopce. Rozpršelo se víc. Kde viděl ten pohyb? Světlo, byl tak unavený. Saidín do něj bušil. Mimoděk se dotkl rance pod třmenem. Ruka mu sama ucukla. Deset, možná patnáct tisíc... Jakmile se k němu dostane Semaradrid a Gregorin a Weiramon... Důležitější bylo, jakmile se k němu dostane zbytek asha’manů... „Jestli jsou tam, tak tam je taky zničím, Bashere. Napadnu je ze všech stran, tak jak jsme to plánovali.“
Bashere zamračeně popojel blíž, až se kolenem téměř dotkl Randa. Flinn poodjel stranou, ale Adley se příliš soustředil na okolí, než aby si všímal, co se děje přímo jemu pod nosem, a Dashiva si stále otíral obličej a tvářil se zaujatě. Bashere ztišil hlas. „Nemyslí ti to. Byl to dobrý plán, na začátku, ale jejich generálovi to pálí. Rozestoupili se, aby otupili naše útoky, než jsme se na ně mohli vrhnout za pochodu. Přesto jsme ho stáli hodně a on teď stahuje všechny lidi k sobě. Nepřekvapíš ho. On chce, abychom k němu přišli. Je tam a čeká na nás. Asha’mani neasha’mani, když se s ním střetneme, tak podle mě ztloustnou supi a nikdo z nás z toho nevyvázne živý.“
„Drakovi Znovuzrozenému se nikdo nemůže rovnat,“ odsekl Rand. „Mohli by mu to říct Zaprodanci, ať je to kdokoliv. Pravda, Flinne? Dashivo?“ Flinn nejistě kývl. Dashiva sebou trhl. „Myslíš, že ho nepřekvapím, Bashere? Tak se dívej!“ Vytáhl ranec a rozbalil látku. Když se kapky deště zaleskly na meči jakoby vyrobeném z křišťálu, přihlížející zalapali po dechu. Meč, který není mečem. „Tak zjistíme, jestli ho nepřekvapí ani Callandor v rukou Draka Znovuzrozeného, Bashere.“
Položil si průhlednou čepel do ohbí lokte a pobídl Tai’daišara o kousek dál. Nebylo to nutné, stejně odtamtud neviděl líp. Až na to... Něco proběhlo po povrchu prázdnoty a vytvořilo černou pavučinu. Polekal se. Když naposledy použil Callandor, opravdu ho použil, snažil se přivést mrtvé zpátky k životu. Tehdy si byl jistý, že s ním dokáže cokoliv na světě. Jako šílenec, který si myslí, že dokáže létat. Ale on byl Drak Znovuzrozený. On dokáže cokoliv. Copak to neustále nedokazoval? Sáhl pro pravý zdroj skrze Meč, který není mečem.
Saidín jako by do Callandoru vskočil dřív, než se skrze něj pravého zdroje dotkl. Křišťálový meč zaplál bílým světlem od jílce k hrotu. Předtím si jenom myslel, že ho jediná síla plní. Teď držel víc než zvládlo deset mužů bez pomoci, sto, vlastně ani nevěděl kolik. Do hlavy se mu vpalovaly ohně na slunci. Chlad všech zim všech věků se mu zažíral do srdce. V tom proudu byla špína, jako by se mu do hlavy vylily všechny žumpy na světě. Saidín se ho stále snažil zabít, snažil se ho spálit, sežehnout, zmrazit, ale on bojoval a žil pro další okamžik a další a další. Bylo mu do smíchu. Dokáže cokoliv!
Kdysi s Callandorem vytvořil zbraň, která v Tearském Kameni vypátrala zplozence Stínu a zabíjela je blesky, kdekoliv stáli, kamkoliv utekli nebo se schovali. Něco takového se určitě muselo dát použít i proti nepřátelům tady. Ale když zavolal Luise Therina, odpovědělo mu jen kňourání, jako by se ten hlas bez těla bál bolesti způsobené saidínem.
S planoucím Callandorem v ruce - nevzpomínal si, že ho zvedl - se zadíval na kopce, kde se skrývali jeho nepřátelé. Lilo jako z konve a slunce zakrývala hustá černá mračna. Co to řekl Eaganu Padrosovi?
„Jsem bouře,“ zašeptal - pro něj to byl křik, řev - a usměrnil.
Oblaka zavířila. Prve byla černá jako saze, ale teď jako půlnoc, jako srdce půlnoci. Nevěděl, co usměrňuje. Často to nevěděl, přestože ho Asmodean hodně naučil. Možná ho vedl Luis Therin, i když fňukal. Přes oblohu přeletěly prameny saidínu, vzduch, voda a oheň. Nyní z nebe opravdu pršely blesky. Stovka blesků naráz, stovky, modrobílé oštěpy bodající do země, kam až dohlédl. Z houští vyrazily plameny, stromy se měnily v pochodně a hnaly se olivovými háji.