Proti své vůli vzhlédl k nebi. A samozřejmě nic neuviděl, jen párek holubů. Náhle odkudsi přiletěl jestřáb a jeden z holubů zmizel v oblaku peří. Druhý zoufale zamířil k Bethalu.
„Už ses rozhodl, Perrine Aybaro?“ zeptala se Nevarin trochu příliš ostře. Zelenooká moudrá vypadala ještě mladší než Edarra, možná nebyla starší než on, a neměla vyrovnanost modrooké ženy. Loktuše jí sklouzla dolů, když si dala ruce v bok, a Perrin zpola čekal, že mu začne šermovat prstem pod nosem. Nebo pěstí. Připomněla mu Nyneivu, ačkoli ty dvě neměly nic společného. Vedle Nevarin by Nyneiva vypadala baculatá. „K čemu jsou naše rady, když neposloucháš?“ chtěla vědět. „K čemu?“
Faile a Berelain seděly v sedlech, vzpřímené, pyšné, že to víc nešlo, a obě byly cítit očekáváním a zároveň nejistotou. A podrážděním z toho, že jsou nejisté. A žádné se to ani trošku nelíbilo. Seonid byla příliš daleko, takže ji necítil, ale stisknuté rty její náladu prozrazovaly dostatečně. Edařin rozkaz nemluvit, není-li tázána, ji rozzuřil. Přesto určitě chtěla, aby se řídil radou moudrých. Upřeně na něj zírala, jako by ho očima mohla dotlačit k tomu, co po něm chtěly. Vlastně ji chtěl skutečně vybrat, přesto váhal. Jak daleko skutečně sahá její přísaha věrnosti Randovi? Dál, než by věřil, aspoň podle důkazů, které doposud viděl, nicméně jak dalece lze věřit Aes Sedai? Příjezd Seonidiných dvou strážců ho na pár minut zachránil.
Přijeli spolu, ačkoliv odjeli každý sám, a koně cestou podél hřebene drželi v lese, aby je z města nezahlédli. Furen byl Tairen, skoro stejně tmavý jako černozem, a kudrnaté černé vlasy měl prošedivělé, Teryl pak byl Muranďan a o dvacet roků mladší, s tmavě rusými vlasy, zakroucenými kníry a očima modřejšíma než Edarra, přesto byli oba odliti ze stejného kadlubu, vysocí, štíhlí a tvrdí. Plavně sesedli a jejich pláště měnily barvu a mizely, až se z toho divákovi obracel žaludek. Hlášení podali Seonid a moudrých si schválně nevšímali. Perrina také.
„Je to horší než na severu,“ prohlásil Furen znechuceně. Na čele se mu perlilo pár kapek potu, ale ani na jednoho nemělo vedro větší vliv. „Místní šlechtici jsou zavření na zámcích nebo ve městech a královnini vojáci se taky drží za hradbami. Venkov nechali prorokovým lidem. A banditům, i když těch tu zřejmě moc není. Prorokovi lidé jsou všude. Myslím, že Alliandra tě ráda uvidí.“
„Chamraď,“ odfrkl si Teryl a plácl si otěžemi do dlaně. „Nikdy jsem jich neviděl víc než patnáct dvacet naráz, vyzbrojení jsou převážně vidlemi a kančími oštěpy. Byli rozedraní jako žebráci. Sedláky určitě vyděsí, ale myslel by sis, že urození pánové je pochytají a pověsí. Královna ti políbí ruku, když uvidí sestru.“
Seonid otevřela ústa a pak se podívala na Edarru, jež kývla. Pokud něco, tak zelená sestra stiskla rty ještě víc, že svolení získala. Mluvila ale mírně jako ovečka. „Už tu nejsou žádné důvody, proč bys měl odkládat rozhodnutí, urozený pane Aybaro.“ Titul trochu zdůraznila, přesně věděla, jaký na něj má nárok. „Tvá žena se může hlásit k velkému rodu a Berelain je vládkyně, nicméně tady saldejské rody mnoho neznamenají a Mayene je nejmenší ze všech států. Aes Sedai jako vyslankyně ti v Alliandřiných očích opatří podporu celé Bílé věže.“ Nejspíš si vzpomněla, že by to mohla zvládnout i Annoura, a tak honem mluvila dál. „Kromě toho jsem již v Ghealdanu byla dřív a znají mne tu. Alliandra mě nejen okamžitě přijme, ale také poslechne, co jí řeknu.“
„My s Nevarin půjdeme s ní,“ prohlásila Edarra a Nevarin dodala: „Zařídíme, aby neřekla, co by neměla.“ Seonid hlasitě zaskřípala zuby a rychle si se sklopenýma očima uhlazovala sukně. Annoura zavrčela a odvrátila hlavu. Ona sama se od moudrých držela dál a nerada v jejich blízkosti viděla ostatní sestry.
Perrin by nejradši zaúpěl. Kdyby poslal zelenou, sundalo by ho to z kůlu, ale moudré Aes Sedai věřily ještě méně než on a Seonid a Masuri držely hezky zkrátka. Po vsích se navíc poslední dobou také povídalo o Aielech. Nikdo z místních nikdy žádného Aiela neviděl, ale kolovaly tu řeči o tom, že za Drakem Znovuzrozeným jdou Aielové, a půlka Ghealdanu si byla jistá, že Aielové jsou jenom den dva daleko. Každý příběh byl divnější a hroznější než ten předchozí. Alliandra by se mohla bát natolik, že by ho k sobě vůbec nepustila, jakmile by viděla, že párek Aielanek říká Aes Sedai, kdy má skočit. A Seonid skákala, třebaže skřípala zuby! No, nehodlal dostat Faile do nebezpečí pouze s tak chabým ujištěním o jejím bezpečí, jako byl nejasně formulovaný dopis. Ten kůl se mu zabodl hlouběji, přímo mezi lopatky, a on již neměl na vybranou.
„Menší oddíl se bránou dostane snáz než větší,“ řekl nakonec a vrátil dalekohled do sedlové brašny. A také si bude pusu na špacír pouštět míň lidí. „To znamená jenom ty a Annoura, Berelain. A možná urozený pán Gallenne. Nejspíš ho budou považovat za Annouřina strážce.“
Berelain se zalykala radostí a oběma rukama ho popadla za paži. Samozřejmě nezůstala při tom. Prsty ho něžně stiskla a vrhla po něm hřejivý úsměv příslibu. Narovnala se dřív, než se stačil pohnout, a náhle se tvářila nevinně jako nemluvně. Faile si bezvýrazně uhlazovala šedé jezdecké rukavičky. Podle jejího pachu si Berelainina úsměvu nevšimla. Své zklamání skrývala dobře.
„Mrzí mě to, Faile,“ řekl Perrin, „ale -“
V jejím pachu vyletělo rozhořčení jako trny. „Jsem si jistá, že s první musíš probrat nějaký věci, než odjede, manželi,“ pronesla klidně. Její zešikmené oči byly čirá vyrovnanost, její pach jako rašple. „Nejlepší bude, když to vyřídíš hned.“ Otočila Vlaštovku a odvedla ji k soptící Seonid a přísně se tvářícím moudrým, ale nesesedla ani nepromluvila. Místo toho se mračila na Bethal, sokolice hledící ze svého hnízda.
Perrin si uvědomil, že si sahá na nos, a okamžitě dal ruku dolů. Krev mu samozřejmě netekla, jenom měl takový pocit.
Berelain žádné příkazy na poslední chvíli nepotřebovala - první z Mayene a její šedá rádkyně se nemohly dočkat, až vyjedou, přesvědčené, že vědí, co říkat a dělat - a přesto jim Perrin zdůraznil, jak je nutná opatrnost, a že s Alliandrou má mluvit Berelain a pouze Berelain. Annoura po něm vrhla jeden z těch chladných aessedaiovských pohledů a kývla. Což mohlo znamenat, že souhlasí, ale taky ne. Perrin pochyboval, že by z ní dostal víc i s páčidlem. Berelain měla rty pobaveně zkřivené, třebaže souhlasila se vším, co řekl. Nebo to aspoň tvrdila. Perrin měl podezření, že by řekla cokoliv, aby dostala, co chce, a její úsměvy na všech těch špatných místech ho rozčilovaly. Gallenne jen odložil svůj dalekohled, ale stále si pohrával s otěžemi, nepochybně počítal, jak dvěma ženám vysekat cestu ven z Bethalu. Perrin chtěl vrčet.
Ustaraně se díval, jak odjíždějí po silnici. Zpráva, již Berelain nesla, byla prostá. Rand chápe Alliandřinu opatrnost, ale jestli chce jeho ochranu, musí být ochotná vyjádřit mu podporu otevřeně. Ta ochrana přijde, vojáci a asha’mani ji dají každému jasně najevo, v případě nutnosti i sám Rand, jakmile bude královna souhlasit, že vydá to prohlášení. Berelain neměla důvod tu zprávu v nejmenším měnit, i přes své úsměvy - myslel si, že to je další způsob koketování - ale Annoura... Aes Sedai si dělaly, co chtěly, a v polovině případů jen Světlo samo vědělo proč. Perrin by byl rád znal nějaký způsob, jak se k Alliandře dostat bez prostřednictví sestry či bez toho, aby vyvolal rozruch. Jinak riskoval, že se něco stane Faile.