„Když ses vzdala trůnu, nevzdala ses tím svého důvtipu ani své hrdosti,“ zamumlal. Světlo spal Lini, že to vybreptala! „Jestli to chceš předstírat, tak ti radím, aby sis dávala pozor a nezůstávala s Lini o samotě.“ Ten muž se jí vysmíval! Vysmíval se jí, a tolik! „Chce si promluvit s Maighdin, a tuším, že nebude na Maighdin tak milá, jako bývala na Morgasu.“
Rozzlobeně se posadila a smetla jeho ruku. „Copak jsi nejen slepý, ale ještě i hluchý? Drak Znovuzrozený má s Elain plány! Světlo, nelíbilo by se mi, ani kdyby jen znal její jméno! To musí být víc než náhoda, co mě přivedlo k jednomu z jeho pohůnků, Tallanvore. Musí!“
„Ať shořím, věděl jsem, že v tom bude tohle. Doufal jsem, že se mýlím, ale...“ Mluvil stejně rozzlobeně jako ona. Neměl právo se zlobit. „Elain je v bezpečí v Bílé věži a amyrlin ji nepustí do blízkosti muže, který dokáže usměrňovat, ani když to je Drak Znovuzrozený - zvlášť když to je on! - a Maighdin Dorlainová nezmůže nic s amyrlin, s Drakem Znovuzrozeným ani se Lvím trůnem. Ta si může nejvýš nechat srazit vaz, podříznout krk nebo -!“
„Maighdin Dorlainová může dávat pozor!“ přerušila jej, částečně i proto, aby zarazila ten odporný výčet. „Může naslouchat! Může...!“ Podrážděně se odmlčela. Co může dělat? Najednou si uvědomila, že tady sedí v tenké spodničce, a honem si k tělu přitáhla pokrývku. Noc skutečně byla o něco studenější. Nebo jí husí kůže možná naskočila z toho, jak na sobě cítila Tallanvorovy oči. Z toho pomyšlení jí na lících naskočil ruměnec, o kterém doufala, že ho neuvidí. Naštěstí jí do hlasu přidal hněv. Není přece malá holka, aby se červenala, protože se na ni podívá nějaký muž! „Udělám, co půjde, ať je to cokoliv. Určitě budu mít příležitost zjistit nebo udělat něco, co by Elain pomohlo, a já té příležitosti využiji!“
„Nebezpečné rozhodnutí,“ sdělil jí klidně. Moc ráda by mu viděla do obličeje. Jen aby viděla, jak se tváří, co jiného. „Slyšela jsi, jak vyhrožuje, že pověsí každého, kdo se na něj jen ošklivě podívá. Já tomu věřím, u muže s takovýma očima. Jako zvíře. Překvapilo mě, že toho chlapíka nechal odejít. Myslel jsem, že mu rozerve hrdlo! Jestli zjistí, kdo jsi, kdo jsi byla... Balwer by tě mohl zradit. Nikdy pořádně nevysvětlil, proč nám pomohl ven z Amadoru. Možná si myslel, že mu královna Morgasa dá nové místo. Když teď ví, že to neudělá, možná by si chtěl vysloužit laskavost u svého nového pána a paní.“
„Ty se bojíš urozeného pána Perrina Zlatookého?“ vyjela opovržlivě. Světlo, že ji ten muž děsil! Jeho oči patřily vlku. „Balwer ví dost, aby držel jazyk za zuby. Cokoliv řekne, padne i na něj. Nakonec přišel se mnou. Jestli se bojíš, jeď dál!“
„To mi pořád předhazuješ,“ povzdechl si. Neviděla mu do očí, ale cítila je. „Jeď dál, jestli chceš, říkáš. Kdysi tu byl jeden voják, který miloval vzdálenou královnu a věděl, že je to beznadějné, věděl, že se s ní nikdy neodváží promluvit. Nyní je královna pryč a zůstala jen žena a já doufám. Hořím nadějí! Jestli chceš, abych odešel, Maighdin, řekni to. Jedno slovo. ‚Jdi!‘ Prosté slovo.“
Otevřela ústa. Prosté slovo, pomyslela si. Světlo, je to jen jedno slovo! Proč ho nemůžu vyslovit? Světlo, prosím! Podruhé této noci ji Světlo nevyslyšelo. Seděla tam, choulila se v pokrývkách, pusu otevřenou, a tváře jí hořely stále víc.
Jestli se znovu zasměje, bude do něj muset vrazit nůž. Jestli se zasměje nebo se jen zatváří vítězoslavně... On se místo toho předklonil a něžně ji políbil na oči. Zachrčela. Nějak se nemohla pohnout. S vykulenýma očima se dívala, jak vstává. Tyčil se nad ní v měsíčním světle. Byla královna - bývala královna - zvyklá velet, zvyklá na těžká rozhodnutí v těžkých časech, ale v této chvíli jí bušilo srdce tak, že vůbec nemohla myslet.
„Kdybys byla řekla ‚jdi‘,“ poznamenal, „byl bych pohřbil naději, ale nikdy bych tě nedokázal opustit.“
Teprve když byl zpátky ve svých pokrývkách, dokázala si zase lehnout a zabalit se. Dýchala, jako by běžela. Noc byla chladná. Třásla se, ne, jen chvěla. Tallanvor byl příliš mladý. Příliš mladý! Horší, měl pravdu. Světlo ho za to spal! Komorná urozené paní nemohla nijak změnit běh událostí, a kdyby vlkooký zabiják Draka Znovuzrozeného zjistil, že má v rukou Morgasu Andorskou, mohl by ji použít proti Elain, místo aby jí pomohl. Neměl právo mít pravdu, když chtěla, aby se mýlil! Nelogičnost této myšlenky ji rozzuřila. Byla tu naděje na to, že by mohla vykonat něco dobrého! Musí!
Vzadu v hlavě se jí pochechtával tichý hlásek. Nesmíš zapomínat, že jsi Morgasa z rodu Trakandů, říkal jí opovržlivě, a dokonce i poté, co se vzdala trůnu, nemůže královna Morgasa přestat strkat nos do záležitostí mocných, bez ohledu na to, co všechno prozatím zničila. A ani nedokáže říct jednomu muži, aby odešel, protože nedokáže přestat myslet na to, jak má silné ruce, jak se mu zvlní rty, když se usměje, a -
Zuřivě si přetáhla pokrývku přes hlavu a snažila se ten hlásek umlčet. Nezůstávala, protože nedokáže odejít od moci. A Tallanvor... Rázně ho vykáže na jeho místo. Tentokrát to udělá! Ale... Jak si vlastně stojí se ženou, která už není královnou? Snažila se dostat ho z hlavy, snažila se nevšímat si toho posměšného hlásku, který odmítal zmlknout, a přesto, když konečně přišel spánek, stále cítila tlak jeho rtů na svých víčkách.
9
Zmatky
Perrin se jako obvykle probudil před svítáním a jako obvykle už byla Faile vzhůru a vstala. Když chtěla, vypadala vedle ní i myš hlučná, a on tušil, že kdyby se probudil hodinu poté, co si šel lehnout, stejně by se jí podařilo vstát první. Stanové chlopně byly přivázané, boční panely nazdvižené a větracím otvorem nahoře proudil vzduch, dost na to, aby to vytvořilo iluzi chládku. Perrin se skutečně třásl, když hledal košili a spodky. No, měla být zima, ale to nevědělo dokonce ani počasí.
Oblékl se potmě, solí si vyčistil zuby, aniž by potřeboval lampu, a když vycházel ze stanu, natáhl si holínky. Faile už v šeru před svítáním sehnala své sluhy, někteří drželi zapálené lucerny. Dcera urozeného pána potřebovala sluhy. Měl to zařídit už dávno. V Caemlynu byli Dvouříčtí, které Faile sama vycvičila, ale kvůli nutnosti utajení nebyl čas je sehnat. Pantáta Gill bude chtít co nejdřív domů a Lamželezo a Breana s ním, ale Maighdin a Lini třeba zůstanou.
Aram, sedící se zkříženýma nohama vedle stanu a mlčky čekající na Perrina, vstal. Kdyby ho Perrin nezarazil, byl by spal ve vchodu. Dnes ráno měl kabát s červenými a bílými pruhy, i když bílá byla trochu zašlá, a dokonce i tady mu nad ramenem vyčníval jílec meče s hlavicí ve tvaru vlčí hlavy. Perrin svou sekeru nechal ležet ve stanu a byl rád, že se jí zbavil. Tallanvor měl kabát přepásaný opaskem s mečem, ale pantáta Gill i druzí dva muži byli beze zbraní.
Faile musela hlídat, protože Perrin teprve vylezl a ona už ukázala na stan, očividně vydávala rozkazy. Maighdin a Breana se kolem něj a Arama protlačily s lucernami v rukou a zaťatými zuby. Z nějakého důvodu z nich bylo cítit odhodlání. Žádná neudělala pukrle, což bylo velmi příjemné překvapení. Lini ho udělala, rychle ohnula koleno, než se vrhla za druhými dvěma mumlajíc „znát své místo". Perrin měl podezření, že Lini je jednou z těch žen, které své „místo“ vidí tam, kde se velí ostatním. Když na to tak myslel, většina žen to viděla stejně. Tak to zřejmě na světě chodilo, ne jenom ve Dvouříčí.