„Světlo!“ zamumlal Perrin. Faile říkala totéž - tedy o tom, že jsou rozpačití - ale on věřil, že to jenom plácá dceruška urozeného pána. Faile vyrostla obklopená služebnictvem, tak jak by mohla dáma vědět, co si myslí člověk, který si na chleba vydělává prací? Zamračil se na koně. Už ho pozorovalo pět ze šesti podkovářů. V rozpacích, že se chce postarat o vlastní koně, a rozčilení, že se nechce nechat obalamutit, málem se před ním plazili. „Ty si taky myslíš, že bych se měl chovat jako hlupák v hedvábných spodcích?“ zeptal se. Aram zamrkal a zadíval se na své boty. „Světlo!“ vybuchl Perrin.
Všiml si, že od vozů spěchá Basel Gill, a vyšel mu vstříc. Myslel si, že se mu včera nepodařilo Gilla moc uklidnit. Bachratý muž mluvil sám se sebou, otíral si šátkem hlavu a tmavošedý kabát měl propocený. Již se začínalo oteplovat. Perrina si všiml, teprve když do něj málem vrazil, a potom nadskočil, nacpal si šátek do kapsy a uklonil se. Byl vymydlený a vykartáčovaný jako na slavnost.
„Ach. Můj pane Perrine. Tvá paní mi řekla, abych vzal vůz do Bethalu. Prý ti mám najít nějaký dvouříčský tabák, jestli to půjde, jenže já myslím, že ne. Dvouříčský listí bylo vždycky drahý a obchod není, co býval.“
„Ona tě posílá pro tabák?“ zeptal se Perrin zamračeně. Zatím se docela dařilo zůstat v utajení, ale stejně. „Dvě vesnice odtud jsem koupil tři soudky. To je dost pro každýho."
Gill důrazně zavrtěl hlavou. „Ale není to dvouříčský listí, a tvá paní říkala, že ho máš nade všecko rád. Ghealdanský listí bude stačit tvým mužům. Mám být tvůj šambajan, jak to nazvala, a zásobovat vás dva vším, co budete potřebovat. To je skoro stejný, jako když jsem vedl Požehnání, vážně.“ Podobnost ho zřejmě pobavila, až se mu smíchem třásl břich. „Mám slušný seznam, i když nevím, kolik toho najdu. Dobrý víno, bylinky, ovoce, svíčky a olej do lamp, knoty a vosk, papír a inkoust, jehly, špendlíky, ach, různý věci. Jedem s Tallanvorem a Lamželezem ještě s dalšíma dvořanama tvý paní.“
Další dvořané jeho paní. Tallanvor a Lamželezo vynášeli další truhlu, aby ji mohly ženy probrat. Museli projít mezi dřepícími trubci, kteří nikdy nepřiložili ruku k dílu. Vlastně si jich ti povaleči nevšímali.
„Dohlídni na tu bandu,“ varoval Perrin Gilla. „Jestliže některej z nich začne dělat potíže - jestli se vůbec bude tvářit, že by s tím mohl začít - ať mu Lamželezo nakřápne hlavu.“ A pokud to bude některá z žen? Těm by se to nejspíš podobalo. Perrin zabručel. Z Faileiných „dvořanů“ ještě dostane žaludeční vředy. Škoda že se nemohla spokojit s takovými, jako byli pantáta Gill a Maighdin. „Nezmínil ses o Balwerovi. On se rozhodl jet dál sám?“ V té chvíli k němu vítr donesl Balwerův pach, muž se měl na pozoru, což bylo ve značném rozporu s jeho vyschlým vzezřením.
I na muže tak podobného třtině nadělal Balwer, v hnědém kabátě, na suchém listí překvapivě málo hluku. Rychle se poklonil a díky nakloněné hlavě připomínal ptáka. „Já tady zůstávám, můj pane,“ řekl opatrně. Nebo to prostě bylo jeho obvyklé chování. „Jako tajemník tvé velkorysé paní. A tvůj, zlíbí-li se ti.“ Popošel blíž, vlastně spíš poskakoval. „Jsem zběhlý, můj pane. Mám dobrou paměť a pěkný rukopis, a můj pán si může být jistý, že cokoliv mi svěří, nikdy neprozradím před cizími. Schopnost uchovávat tajemství je základní schopností tajemníka. Nemáš nějakou naléhavou práci pro naši novou paní, pantáto Gille?“
Gill se na Balwera zamračil, otevřel pusu a zase ji prudce zavřel. Otočil se na patě a odklusal ke stanu.
Balwer se za ním chvíli díval, s hlavou na stranu a zamyšleně stisknutými rty. „Můžu své služby nabídnout i tobě, můj pane,“ řekl nakonec. „Informace. Vyslechl jsem, jak spolu mluví muži mého pána, a pochopil jsem, že můj pán má možná jisté... potíže... s dětmi Světla. Tajemník dokáže zjistit hodně věcí. Vím toho o dětech hodně.“
„S trochou štěstí se mi podaří bělokabátníkům vyhnout,“ sdělil mu Perrin. „Lepší by bylo, kdybys věděl, kde je prorok. Nebo Seanchané.“ Samozřejmě nečekal, že to bude Balwer vědět, ale on ho překvapil.
„Nejsem si jistý, ale myslím si, že Seanchané zatím nevyšli za Amador. Je těžké oddělit fakta od řečí, můj pane, mám však uši otevřené. Zřejmě se pohybují překvapivě rychle. Jsou to nebezpeční lidé a je s nimi spousta tarabonských vojáků. Od pantáty Gilla vím, že je můj pán zná, ale v Amadoru jsem je pozoroval zblízka, a to, čeho jsem si všiml, je mému pánu k dispozici. Ohledně proroka koluje mnoho řečí stejně jako o Seanchanech, ale podle mě se dá spolehlivě říct, že byl nedávno v Abile, to je větší město asi čtyřicet leguí na jih odsud.“ Balwer se pousmál, krátce a spokojeně.
„Jak si můžeš být tak jistý?“ zeptal se Perrin pomalu.
„Jak jsem říkal, můj pane, mám uši otevřené. Prorok prý zavřel hodně hostinců a taveren a ty, které považoval za domy se špatnou pověstí, nechal zbourat. O několika se lidé zmiňovali, a já náhodou vím, že v Abile jsou hostince toho jména.“ Zase se pousmál. Podle pachu byl rozhodně sám se sebou spokojený.
Perrin se zamyšleně poškrábal ve vousech. Ten muž si náhodou vzpomněl, kde jsou hostince, které dal Masema údajně zbourat. A jestli tam Masema nakonec nebude, no, v poslední době se řeči množily jako houby po dešti. Balwer mluvil jako člověk, který se snaží dodat si na důležitosti. „Děkuju ti, pantáto Balwere. Budu to mít na paměti. Jestliže uslyšíš něco dalšího, určitě mi dej vědět.“ Když se obrátil k odchodu, Balwer ho kostnatými prsty chytil za rukáv.
Okamžitě ho zase pustil, jako by se spálil, kýval hlavou jako ptáček a mnul si ruce. „Odpusť, můj pane. Nechci naléhat, ale neber bělokabátníky na lehkou váhu. Vyhýbat se jim je moudré, jenže by to nemuselo být možné. Jsou mnohem blíž než Seanchané. Eamon Valda, nový pan velící kapitán, jich hodně odvedl do severní Amadicie, než Amador padl. On taky honí proroka, můj pane. Valda je nebezpečný, ale vedle veleinkvizitora Rhadama Asunawy vypadá mile. A já se obávám, že ani jeden nemá tvého pána zrovna v lásce. Odpusť.“ Znovu se uklonil, zaváhal a poté pokračoval. „Jestli to tak smím říct, můj pane, tak ukázat vlajku Manetherenu bylo chytré. Můj pán se Valdovi a Asunawovi bohatě vyrovná, bude-li opatrný.“
Perrin se za ním díval, když s klaněním odcházel, a myslel si, že zná část Balwerova příběhu. Asi se taky dostal do sporu s bělokabátníky. Na to stačilo, když se s nimi člověk ocitl na jedné straně ulice a zamračil se v nevhodnou chvíli, ale Balwer k nim zřejmě choval zášť. Taky byl bystrý, okamžitě pochopil, co a jak s Rudým orlem. A taky byl pěkně nabroušený na pantátu Gilla.
Gill klečel vedle Maighdin a rychle mluvil, třebaže se ho Lini snažila umlčet. Maighdin se otočila za Balwerem, který spěchal k vozům, ale pak se podívala na Perrina. Ostatní se tlačili kolem ní a dívali se střídavě na Balwera a na Perrina. Jestli někdy viděl skupinu lidí, kteří si dělali starosti kvůli tomu, co někdo řekl, tak to byli oni. Ale co by mu asi mohl Balwer říci tak strašného? Nejspíš pomluvy. Něco o zášti, špatném zacházení, ať skutečném, či údajném. Lidé, kteří museli být pospolu, po sobě začali vyjíždět. Jestli tomu tak bylo, možná by to mohl zarazit dřív, než někdo proleje krev. Tallanvor už zase hladil svůj meč! Co s ním vůbec hodlá udělat Faile?
„Arame, chci, aby sis promluvil s Tallanvorem a tou tlupou. Řekni jim, co mi Balwer vykládal. Prostě jen tak mezi řečí, ale pověz jim všechno.“ To by mělo uklidnit obavy z pomlouvám. Faile říkala, že sloužící by se měli cítit jako doma. „Spřátel se s nimi, jestli to půjde, Arame. Ale jestli začneš bláznit kvůli některé z těch ženských, tak ať je to Lini. Druhý dvě jsou zadaný.“