„To mi došlo,“ podotkl Perrin. Berelain určitě přivedla posla od Alliandry. S novou komornou by tak nespěchala. Jedinou otázkou bylo, proč Alliandra potřebuje odpovídat přes posla. „Zřejmě bych měl zjistit, jestli to jsou dobrý zprávy, Elyasi. Potom si promluvíme o tom, co se děje na jihu. A můžeš se seznámit s Faile,“ dodal, než se otočil.
„Na jihu leží Jáma smrti,“ zavolal za ním druhý muž, „nebo tak blízko, jak se jen dá čekat jižně od Morny.“ Perrin měl dojem, že na západě zase slabě zahřmělo. To by tedy byla příjemná změna.
Ve stanu roznášela Breana na stříbrném podnose mísu s růžovou vodou a ručníky na opláchnutí obličejů a rukou a cestou dělala ztuhlá pukrlata. A Maighdin, s ještě ztuhlejšími úklonami, nabízela podnos s poháry vinného punče - vyrobeného podle vůně z posledních sušených borůvek - zatímco Lini skládala jejich pláště. Faile a Berelain stály každá po jedné straně nově příchozí a jejich postoj byl divný. Annoura se držela za nimi a pozornost upírala na novou ženu. Ta byla ve středních letech, tmavé vlasy, které jí spadaly skoro do pasu, jí přidržovala zelená síťka, a mohla by být i hezká, nemít tak dlouhý nos. A kdyby ho nenosila tak nahoru. Byla menší než Faile či Berelain, ale přesto se jí dařilo dívat se na Perrina svrchu, chladně si ho prohlédla od hlavy k patě. Při pohledu do jeho očí ani nemrkla, což udělala většina ostatních.
„Veličenstvo,“ řekla Berelain formálním hlasem, jakmile Perrin vstoupil, „toto je urozený pán Perrin Aybara z Dvouříčí v Andoru, osobní přítel a vyslanec Draka Znovuzrozeného.“ Žena s dlouhým nosem opatrně, chladně kývla a Berelain pokračovala dál. „Urozený pane Aybaro, pozdrav a přivítej Alliandru Marithu Kigarin, královnu Ghealdanu, Světlem požehnanou, obránkyni Garenovy stěny, která tě s potěšením přijímá osobně.“ Gallenne, stojící u stěny, si upravil klapku přes oko, s vítězoslavným úsměvem se podíval na Perrina a zvedl pohár.
Faile z nějakého důvodu loupla po Berelain očima. Perrinovi málem spadla brada. Alliandra osobně? Napadlo ho, jestli snad nemá pokleknout, ale pak se po příliš dlouhé odmlce spokojil s úklonou. Světlo! Neměl tušení, jak jednat s královnou. Zvlášť když se zjeví z čista jasna a bez doprovodu, bez jediného šperku. Tmavozelené jezdecké šaty měla z prostého sukna bez jediné výšivky.
„Po posledních zprávách,“ pravila Alliandra, „jsem si řekla, že bych za tebou měla přijít, urozený pane Aybaro.“ Mluvila klidně, tvářila se vyrovnaně, v očích měla nadutost. A byla všímavá, nebo pocházel z Tarenského Přívozu. Nejlepší bude mít se na pozoru, dokud nezjistí, kudy vede cesta. „Možná jsi to neslyšel,“ pokračovala královna, „ale před čtyřmi dny padl Illian do rukou Draka Znovuzrozeného, požehnáno budiž jeho jméno ve Světle. Přijal Vavřínovou korunu, i když jsem slyšela, že teď se jí říká Mečová.“
Faile si vzala od Maighdin pohár a zašeptala: „A před sedmi dny Seanchané dobyli Ebú Dar.“ Toho si nevšimla dokonce ani Maighdin.
Kdyby se již Perrin nedržel, skutečně by byl valil oči. Proč mu to Faile říká takhle, místo aby počkala, až to vyjeví žena, která jí to musela povědět? Tak, aby ho slyšel každý, její slova zopakoval. Tvrdým hlasem, ale jinak by se mu třásl. Ebú Dar taky? Světlo! A před sedmi dny? Ten den viděli Grady a ostatní jedinou sílu na obloze. Možná shoda okolností. Ale byl by raději, kdyby to byli Zaprodanci?
Annoura se zamračila do poháru a stiskla rty, ještě než domluvil, a Berelain se na něj polekaně podívala. Věděly, že když odjížděly do Bethalu, o Ebú Daru nic nevěděl.
Alliandra jenom kývla, ovládala se stejně jako šedá sestra. „Jsi pozoruhodně dobře zpravený,“ pronesla a popošla blíž. „Pochybuji, že by už první řeči dorazily na říčních bárkách do Jehannahu s obchodem. Já sama jsem to zjistila teprve před pár dny. Několik kupců mne informuje o tom, co se děje. Myslím,“ dodala suše, „že doufají, že se za ně přimluvím u proroka pána Draka, bude-li to nutné.“
Konečně ji ucítil a jeho názor na ni se změnil, i když ne k horšímu. Navenek byla královna ztělesněné chladné sebeovládání, ale byla z ní cítit nejistota spolu se strachem. Perrin nevěřil, že kdyby se cítil jako ona, dokázal by zachovat tak chladný výraz.
„Vždycky je nejlepší vědět, co se dá,“ řekl jí roztržitě. Ať shořím, říkal si, o tomhle musím dát vědět Randovi!
„V Saldeii jsou taky kupci užiteční kvůli informacím,“ podotkla Faile. Naznačovala, jak Perrin ví o Ebú Daru. „Zřejmě zjistí, co se stalo tisíc mil daleko, o celé týdny dřív, než se začnou šířit klepy.“
Na Perrina se nedívala, ale on věděl, že to říká i jemu, nejen Alliandře. Rand věděl, co říká. A stejně neexistoval způsob, jak mu to dát vědět potají. Skutečně po něm Faile chce, aby...? Ne, to bylo nemyslitelné. Zamrkal a uvědomil si, že mu ušlo něco, co říkala Alliandra. „Omlouvám se, Alliandro,“ řekl zdvořile. „Přemýšlel jsem o Randovi - o Draku Znovuzrozeném.“ Ovšemže to bylo nemyslitelné!
Všichni na něj civěli, dokonce i Lini, Maighdin a Breana. Annoura vytřeštila oči a Gallennemu spadla brada. Pak mu to došlo. Právě oslovil královnu jménem. Vzal si od Maighdin pohár a ona se z pukrlete zvedla tak rychle, že mu pohár málem vyrazila z ruky. Nepřítomně ji odehnal a utřel si mokrou ruku do kabátu. Musel si dávat pozor, ne nechat myšlenky toulat devíti různými směry. Nezáleželo na tom, co si Elyas myslel, že ví, Faile by nikdy... Ne! Soustředit se!
Alliandra rychle získala ztracenou rovnováhu. Vlastně byla asi ze všech nejméně překvapená a její pach ani na okamžik nezakolísal. „Říkala jsem, že přijít k tobě potají mi připadalo nejrozumnější, urozený pane Aybaro,“ pronesla tím svým chladným hlasem. „Urozený pán Telabin si myslí, že jsem v soukromí v jeho zahradě, kterou jsem opustila málo používanou brankou. Z města jsem vyjela jako komorná Annoury Sedai.“ Ometla si sukni jezdeckých šatů a zasmála se. I to na ní bylo chladné, v rozpora s tím, co mu říkal jeho nos. „Viděla mne spousta mých vojáků, ale když jsem měla kapuci staženou, žádný mě nepoznal.“
„V takovýchto časech je to nejspíš nejmoudřejší,“ řekl Perrin opatrně. „Ale dřív nebo později budeš muset vyjít na veřejnost. Ať tak či tak.“ Zdvořile a k věci, tak to bylo správně. Královna by nechtěla plýtvat časem se žvanilem. A on nechtěl zklamat Faile tím, že by se zase choval jako křupan, co mu čouhá sláma z bot. „Proč jsi vlastně přišla? Stačilo poslat dopis nebo odpověď vzkázat po Berelain. Přihlásíš se k Randovi, nebo ne? V každém případě se nemusíš bát o svůj bezpečný návrat do Bethalu.“ To bylo dobré. Ať už se bála čehokoliv, jistě ji muselo děsit, že je tu sama.
Faile ho pozorovala a předstírala, že to nedělá, popíjela punč a vrhala úsměvy na Alliandru, ale on zachytil, jak po něm mrkla. Berelain ani nic nepředstírala, otevřeně ho pozorovala, přimhouřené oči ani na okamžik neodtrhla od jeho tváře. Annoura byla stejně napjatá a stejně zamyšlená. Copak všechny věřily, že zase škobrtne?
Místo aby Alliandra odpověděla na důležitou otázku, pravila: „První mi o tobě hodně vyprávěla, urozený pane Aybaro, a o pánu Draku Znovuzrozeném, požehnáno budiž jeho jméno ve Světle.“ Poslední slova byla bezmyšlenkovitá, přídavek, o němž už ani nemusela uvažovat. „Nemohu se s ním setkat dřív, než učiním rozhodnutí, a tak jsem chtěla vidět tebe, abych si tě prohlédla. O muži se dá hodně zjistit podle lidí, kteří za něj mluví.“ Sklonila hlavu a dívala se na něj přes řasy. Od Berelain by to bylo koketování, Alliandra však pozorně sledovala vlka, jenž tu stál před ní. „Viděla jsem taky tvoje prapory,“ dodala tiše. „První se o nich nezmínila.“