Perrin se zamračil ještě dřív, než se stačil zarazit. Tak Berelain jí o něm hodně vyprávěla? Co asi řekla? „Prapory mají být vidět.“ Hněv dodal jeho hlasu drsnost, musel ho potlačit násilím. Právě Berelain byla žena, která potřebovala, aby na ni někdo řval. „Věř mi, nikdo nechce znovu pozvednout Manetheren.“ Tak, mluví stejně chladně jako Alliandra. „A co tvé rozhodnutí? Rand tu může mít mrknutím oka deset tisíc, sto tisíc vojáků.“ A taky by mohl. Seanchané v Amadoru a Ebú Daru? Světlo, kolik jich vlastně je?
Alliandra se napila vinného punče, než promluvila, a znovu se otázce vyhnula. „Kolují snad tisíce klepů, jak musíš vědět, a když se Drak znovu zrodil, lze věřit i těm nejdivočejším z nich. Objevují se cizinci, kteří tvrdí, že se vrátila vojska Artuše Jestřábí křídlo a Věž rozbila vzpoura.“
„To je věc Aes Sedai,“ vyjela Annoura. „Nikomu jinému do toho nic není.“ Berelain po ní rozčileně loupla okem, což ovšem nemělo žádný vliv.
Alliandra sebou trhla a otočila se k sestře zády. Královna nekrálovna, nikdo nechtěl poslouchat takový tón od Aes Sedai. „Svět je vzhůru nohama, urozený pane Aybaro. Dokonce jsem dostala hlášení, že Aielové vyplenili vesnici přímo tady v Ghealdanu.“ Náhle si Perrin uvědomil, že tu je víc než úzkost, že urazila Aes Sedai. Alliandra ho pozorovala a čekala. Ale na co? Na ujištění?
„Jediní Aielové v Ghealdanu jsou se mnou,“ sdělil jí. „Seanchané jsou možná potomci vojsk Artuše Jestřábí křídlo, jenže Jestřábí křídlo je tisíc roků mrtvý. Rand už je jednou vyhnal a udělá to zase.“ Na Falme si vzpomínal stejně jasně jako na Dumajské studny, i když se snažil zapomenout. Tam jich určitě nebylo dost, aby dokázali zabrat Amador a Ebú Dar, dokonce i s těmi svými damane. Balwer tvrdil, že jsou s nimi i tarabonští vojáci. „A mohlo by tě potěšit, že ty vzbouřené Aes Sedai podporují Randa. Teda brzo budou.“ Tohle Rand říkal, hrstka Aes Sedai, které nemají kam jinam jít než k němu. Perrin si tím nebyl tak jistý. V Ghealdanu se povídalo, že ty sestry s sebou mají celé vojsko. Samozřejmě tytéž řeči v té hrstce zároveň napočítaly víc Aes Sedai, než jich bylo na celém světě, ale stejně... Světlo, tak rád by něco věděl jistě! „Co kdybychom si sedli?“ navrhl. „Zodpovím všechny tvé otázky, abych ti pomohl se rozhodnout, ale můžeme si zatím udělat pohodlí.“ Přitáhl si skládací stoličku a v poslední chvíli si vzpomněl, že na ni nesmí padnout, ale i tak pod ním zaskřípala.
Lini a ostatní dvě služky přiběhly a přitáhly stoličky do kruhu, ale žádná žena se neposadila. Alliandra se dívala na něj a ostatní na ni. Kromě Gallenneho, který si jen nalil ze stříbrného džbánu další punč.
Perrinovi došlo, že Faile neotevřela pusu od chvíle, kdy promluvila o kupcích. Byl vděčný Berelain, že mlčí, stejně jako za to, že na něj před královnou nemrká, ale právě teď by se mu její pomoc hodila. Malá rada. Světlo, o tom, co by tu měl říkat a dělat, věděla desetkrát víc než on.
Napadlo ho, jestli by snad neměl stát s ostatními, a tak odložil punč na menší stolek a požádal ji, aby promluvila s Alliandrou. „Jestli ji někdo dokáže přimět, aby poznala správnou cestu, tak jsi to ty,“ pravil. Faile se potěšeně usmála, ale mlčela dál.
Najednou Alliandra pohár bez dívání odložila stranou, jako by čekala, že tam bude podnos. Jeden tam byl, jen tak tak včas, aby zachytil pohár, a Maighdin, jež ho držela, zamumlala cosi, o čem Perrin doufal, že to Faile neslyšela. Faile byla jako pes na sluhy, kteří používali takový jazyk. Když k němu Alliandra přistoupila, začal se zvedat, ale k jeho zděšení před ním královna půvabně poklekla a uchopila jeho ruce do svých. Než věděl, co dělá, otočila ruce tak, že je měla hřbety k sobě mezi jeho dlaněmi. Držela ho tak pevně, že ji ruce musely bolet. Určitě, protože on by se jí jistě nedokázal zbavit, aniž by ji poranil.
„Pod Světlem,“ řekla rázně a dívala se na něj, „já, Alliandra Maritha Kigarin, slibuji svou věrnost a službu urozenému pánu Perrinu Aybarovi z Dvouříčí, teď a navždy, s výjimkou toho, kdy by se rozhodl mne propustit o své vlastní vůli. Mé země a trůn jsou jeho a já mu je vkládám do rukou. Tak přísahám.“
Na okamžik bylo ticho přerušené jen Gallenneho zalapáním po dechu a tlumeným zaduněním jeho vinného poháru, když dopadl na koberec.
Pak Perrin uslyšel, jak Faile zase šeptá tak tiše, že jí nikdo kromě něj nemohl rozumět. „Pod Světlem já přijímám tvůj závazek a budu bránit a chránit tebe i všechno, co je tvé, ve válečných bědách i v kruté zimě a ve všem, co časy můžou přinést. Země a trůn Ghealdanu ti dávám jako své věrné lenici. Pod Světlem já přijímám...“ To musel být saldejský způsob přijetí. Díky Světlu měla plno práce, jak se soustředila na něj, a nevšimla si tudíž, jak na něj Berelain zuřivě kývá a vybízí ho, aby udělal totéž. Ty dvě se tvářily, jako by právě tohle čekaly! Avšak Annoura, s pusou otevřenou, se tvářila stejně ohromeně jako on, jako ryba, okolo níž náhle zmizela všechna voda.
„Proč?“ zeptal se mírně a nevšímal si Faileina vzteklého syčení ani Berelainina rozčileného vrčení. Ať shořím, říkal si, jsem jen zatracenej kovář! Kovářům nikdo neskládá přísahy věrnosti. A královny neskládají přísahy věrnosti nikomu! „Řekli mi, že jsem ta’veren, tak by sis to možná měla rozmyslet.“
„Doufám, že jsi ta’veren, můj pane.“ Alliandra se zasmála, ale nikoliv pobaveně, a sevřela mu ruce ještě pevněji, jako by se bála, že se jí vytrhne. „Z celého srdce v to doufám. Obávám se, že nic menšího Ghealdan nezachrání. K tomuto rozhodnutí jsem došla v podstatě ve chvíli, kdy mi první sdělila, proč jsi tu, a setkání s tebou mne v tom jenom utvrdilo. Ghealdan potřebuje ochranu, kterou mu já dát nemohu, takže povinnost žádá, abych ji našla. Ty ji můžeš poskytnout, můj pane, ty a pán Drak Znovuzrozený, požehnáno budiž jeho jméno ve Světle. Vlastně bych odpřisáhla věrnost přímo jemu, kdyby tady byl, avšak ty jsi jeho člověk. Přísahám-li tobě, přisahám zároveň jemu.“ Zhluboka se nadechla a vyrazila ze sebe ještě: „Prosím.“ Bylo z ní cítit zoufalství a oči se jí leskly strachem.
Přesto váhal. Rand mohl doufat ve víc, ale Perrin Aybara byl jenom prostý kovář. Kovář! Bude si tak moci říkat, i když tohle udělá? Alliandra k němu prosebně vzhlížela. Napadlo ho, zda ta’veren pracují i na sobě. „Pod Světlem já, Perrin Aybara, přijímám tvůj závazek...“ Než dořekl slova, která mu Faile našeptávala, vyschlo mu v krku. Bylo příliš pozdě přestat a zamyslet se.
Alliandra si oddechla úlevou a políbila mu ruce. Perrin si nemyslel, že by se někdy v životě cítil tak trapně. Rychle vstal a královnu zvedl taky. A uvědomil si, že neví, co má udělat teď. Faile, zářící pýchou, už mu neradila. Berelain se také usmívala a její úleva byla tak zřejmá, jako by ji právě vytáhl z ohně.
Byl si jistý, že promluví Annoura - Aes Sedai toho vždycky tolik namluvily, zvlášť když měly příležitost ujmout se velení - jenomže šedá sestra natáhla ruku s pohárem, aby jí ho Maighdin dolila, a Perrina pozorovala s nečitelným výrazem. Vlastně Maighdin se tvářila stejně, třebaže dál dolévala punč, až vyšplíchl Aes Sedai na zápěstí. Annoura sebou trhla a zírala na pohár v ruce, jako by zapomněla, že ho drží. Faile se mračila a Lini se mračila ještě víc. Maighdin hned odběhla pro ručník, aby sestře utřela ruku, a celou dobu si cosi mumlala. Faile dostane záchvat, jestli ji někdy takhle uslyší.