Perrin věděl, že mu to trvá. Alliandra si nervózně olízla rty. Čekala víc, ale co? „Když už jsme to tady vyřídili, musím najít toho proroka,“ řekl a trhl sebou. Příliš unáhlené. Neměl pro jednání se šlechtou cit, natož pro jednání s královnami. „Asi se budeš chtít vrátit do Bethalu, než někdo zjistí, že jsi pryč.“
„Když jsem o něm slyšela naposledy,“ řekla mu Alliandra, „byl prorok pána Draka v Abile. To je větší město v Amadicii, asi čtyřicet leguí na jih odsud.“
Perrin se proti své vůli zamračil, avšak hned se uklidnil. Takže Balwer měl pravdu. To, že měl pravdu v jedné věci, ale ještě nemuselo znamenat, že měl pravdu ve všem, nicméně by mohlo stát za to poslechnout si, co všechno mu ten muž může povědět o bělokabátnících. A Seanchanech. Kolik Taraboňanů?
Připlula k němu Faile, položila mu ruku na paži a hřejivě se usmála na Alliandru. „Nemůžeš ji poslat pryč hned, srdce moje. Vždyť právě přijela. Nech nás, promluvíme si tady ve stínu, než bude muset odjet zpátky. Vím, že musíš zařídit spoustu důležitých věcí.“
Podařilo se mu necivět jen s malou námahou. Co by mohlo být důležitější než ghealdanská královna? Rozhodně nic, co by mohl vzít do rukou. Očividně si chtěla promluvit s Alliandrou bez něj. S trochou štěstí mu později poví proč. S trochou štěstí mu to poví všechno. Elyas si možná myslel, že Saldejky zná, ale Perrin sám zjistil, že jenom hlupák se snaží vyzvědět všechna tajemství své ženy. Nebo mu poví aspoň o těch, která již vyzvěděl.
Odchod by měl určitě být stejně obřadný jako setkání, ale podařilo se mu uklonit se a požádat o prominutí, že odchází. Alliandra se hluboce poklonila a zamumlala, že jí prokazuje velkou čest, a to bylo všechno. Perrin jen ještě kývnutím hlavy vyzval Gallenneho, aby jej následoval. Pochyboval, že by Faile poslala pryč jeho a chtěla, aby tu druhý muž zůstal. O čem chtěla mluvit o samotě?
Venku jednooký muž poplácal Perrina po rameni tak silně, že by menší muž než on zakolísal. „Ať shořím, nikdy jsem nic takového neslyšel! Teď můžu říct, že jsem skutečně viděl práci ta’veren. Co jsi chtěl?“ A co měl říci na tohle?
V té chvíli se z tábora Mayenerů ozval křik, hádka dost hlasitá, aby dvouříčtí muži vyhlíželi mezi stromy, i když kopec všechno zakrýval.
„Nejdřív zjistíme, co se děje,“ poznamenal Perrin. Tím by měl získat čas k přemýšlení. O tom, co řekne Gallennemu, i o dalších věcech.
Po Perrinově odchodu Faile ještě chvíli počkala, než řekla služkám, že se o sebe s ostatními postarají. Maighdin byla natolik zaneprázdněná civěním na Alliandru, že ji Lini musela zatahat za rukáv, než se pohnula. To vyřídí o něco později. Faile odložila pohár a následovala trojici žen ke dveřím stanu, jako by je chtěla popohnat, ale u východu se zastavila.
Perrin a Gallenne odcházeli lesem k táboru Mayenerů. Dobrá. Většina Cha Faile dřepěla opodál. Faile upoutala Pareleanovu pozornost a mávla rukou ve výši pasu tak, aby to nikdo jiný neviděl. Byl to rychlý krouživý pohyb následovaný zatětím pěsti. Tairenové a Cairhieňané se okamžitě rozdělili na skupinky po dvou po třech a rozešli se. Zdaleka to nebylo tak složité jako posunková řeč Děv, ale stačilo to. Ve chvilce stan obklopil roztroušený kruh jejích lidí, zdánlivě náhodou, a všichni si nedbale povídali nebo hráli kolíbku. Ale nikdo se nepřiblíží na dvacet kroků, aniž by se jí dostalo varování, než se vetřelec dostane ke vchodu.
Největší starosti jí dělal Perrin. Jakmile se tu Alliandra objevila osobně, čekala něco významného, byť ne to, co nakonec přišlo, ale její přísaha ho úplně ohromila. Kdyby si vzal do hlavy, že se vrátí a udělá další pokus, aby se Alliandra se svým rozhodnutím cítila lépe... Á, pořád myslel srdcem, když měl myslet hlavou. A hlavou, když měl používat srdce! Při tom pomyšlení se cítila provinile.
„Zvláštní služky sis to našla u cesty,“ řekla vedle ní Berelain s hraným soucitem a Faile sebou trhla. Neslyšela ji přicházet. Lini a ostatní mířily k vozům a Lini šermovala prstem pod nosem Maighdin. Berelain se za nimi podívala. Mluvila potichu, ale posměšný tón zůstal. „Nejstarší aspoň zná své povinnosti, místo aby o nich jen slyšela, ale Annoura mi řekla, že ta nejmladší je divoženka. Velmi slabá, podle Annoury, zanedbatelná, ale divoženky vždycky vyvolávají potíže. Ostatní o ní budou šířit klepy, pokud to zjistí, a dříve nebo později uteče. Divoženky prý vždycky utíkají. To vzejde z toho, když komorné sbíráš jako zaběhlé psy.“
„Mně se docela líbí,“ odpověděla Faile chladně. Přesto Lini potřebovala, aby si s ní déle promluvila. Divoženka? I tak slabá by mohla být užitečná. „Vždycky jsem si myslela, že se hodíš pro najímání služebnictva.“ Berelain zamrkala, nebyla si totiž jistá, co to znamená, a Faile si dala pozor, aby na ní nebylo vidět uspokojení. Otočila se a řekla: „Annouro, vytvoříš nám soukromou ochranu proti odposlouchávání?“
Nebylo příliš pravděpodobné, že Seonid nebo Masuri najdou příležitost odposlouchávat s pomocí jediné síly - když Perrin zjistil, jak pevně mají moudré ty dvě svázané, čekala výbuch - a přesto by se mohly učit i moudré samotné. Faile si byla jistá, že Edarra a ostatní vymačkávají Seonid a Masuri dosucha.
Šedá sestra kývla, až jí zachřestily korálky v copech. „Je to hotovo, urozená paní Faile,“ řekla a Berelain krátce stiskla rty. Uspokojivé. Ta smělost, ukázka přímo ve Faileině vlastním stanu! Zasloužila si víc, než aby se někdo postavil mezi ni a její rádkyni, ale bylo to uspokojivé.
Dětinsky uspokojivé, přiznávala si Faile, když by se měla soustředit na naléhavější problémy. Málem se mrzutě kousla do rtu. Nepochybovala o manželově lásce, ale nemohla s Berelain zacházet, jak si ta ženská zasloužila, a to ji, proti její vůli, nutilo hrát s Perrinem příliš často hry, jako by byl hrací deskou. A taky cenou, jak si myslela Berelain. Kdyby se jen Perrin občas nechoval, jako by jí mohl být. Rázně to pomyšlení vyhnala z hlavy. Bylo třeba konat práci manželky. Z té praktické stránky.
Alliandra se zamyšleně podívala na Annouru, když padla zmínka o ochraně - musela si uvědomit, že to znamená vážný rozhovor - ale řekla pouze: „Tvůj manžel je pozoruhodný muž, urozená paní Faile. A nemíním to jako urážku, když řeknu, že za jeho drsně upřímným zevnějškem se ukrývá bystrý mozek. Když máme na prahu Amadicii, my v Ghealdanu hrajeme daes dae’mar z nezbytí, ale nemyslím, že jsem někdy dovedena tak rychle nebo tak obratně k rozhodnutí, jako to dokázal tvůj pán. Náznak hrozby tady, zamračení támhle. Velice pozoruhodný muž.“
Tentokrát dalo Faile dost práce skrýt úsměv. Tito jižané do hry rodů vkládali hodně víry a podle ní by Alliandra jen nerada zjistila, že Perrin prostě říká, čemu věří - a v polovině případů příliš otevřeně - a lidé s prohnanou myslí v jeho upřímnosti vidí vypočítavost. „Strávil nějaký čas v Cairhienu,“ řekla. Ať si to Alliandra přebere sama. „Tady mluvíme otevřeně, v bezpečí za ochranou Annoury Sedai. Je jasné, že se zatím nechceš vrátit do Bethalu. Copak tvá přísaha Perrinovi a jeho tobě nestačí, aby ho k tobě připoutaly?“ Někteří tady na jihu měli pěkně divné představy o tom, co znamená věrnost.