Pytel se zhoupl a Galina prudce otevřela oči. Děvy rozvázaly provaz na větvi a pomalu ji dávaly dolů. Galina sebou prudce zmítala, jak se snažila podívat dolů, a málem se opět rozvzlykala úlevou, když zjistila, že ohřívadlo odnesly. Když Belinde mluvila o vaření... To bude její osud, rozhodla Galina. Přivázaná na rožeň se bude otáčet nad ohněm, až bude šťáva kapat! Jen pro začátek! S dusnutím, až Galina zachrčela, dopadl kožený pytel na zem a převrátil se. Děvy ji, se stejným nezájmem, jako by byla pytel brambor, kutálely po suchém listí, přeřezaly provazy, které jí držely prsty, a vytáhly jí z huby roubík. Zpocené tělo měla celé olepené hlínou a suchým listím.
Velmi ráda by se postavila a čelila jim z očí do očí. Místo toho se zvedla jen na kolena, pak zaryla prsty do měkké lesní prsti. Jinak by si musela začít škrábat zarudlou, pálící kůži. Pot byl jako šťáva z ledových papriček. Mohla se tu jenom krčit a třást. Jen se snažila dostat do úst trochu slin a snila o tom, co všechno těmhle divoškám provede.
„Myslela jsem, že jsi silnější,“ řekla nad ní Sevanna zamyšleně, „ale Belinde má možná pravdu. Možná už jsi dost změkla. Jestli mi odpřisáhneš, že budeš poslouchat, můžeš přestat být da’tsang. Možná ani nebudeš muset bít gai’šainka. Odpřisáhneš mi poslušnost ve všem?“
„Ano!“ To ochraptělé slovo z Galiny vyletělo bez váhání, i když musela polknout, než mohla mluvit dál. „Poslechnu tě! Přísahám!“ A bude poslouchat. Dokud jí nedají to, co potřebovala. Bylo to všechno nutné? Tu přísahu by byla složila už první den. Sevanna zjistí, jaké to je, viset nad horkými uhlíky. Ach ano, zjistí...
„Takže nebudeš mít nic proti tomu, složit přísahu na tohle,“ řekla Sevanna a cosi před ni hodila.
Galinu zasvrběla hlava, když se dívala na bílou tyč jako z leštěné slonoviny, skoro loket dlouhou a silnou jako její zápěstí. Pak uviděla rozevláté značky vyřezané na jednom konci, čísla používaná ve věku pověstí. Jedno sto jedenáct. Myslela si, že je to hůl přísah, kterou nějak ukradly z Bílé věže. Ta byla označena stejně, ale číslem tři, což některé Aes Sedai považovaly za číslo přísah. Tato věc možná nebyla to, nač vypadala. Možná. Ale ani kdyby se před ní ocitla kápová zmije z Potopených zemí, tolik by neztuhla.
„Hezká přísaha, Sevanno. Kdy jsi to hodlala sdělit i nám ostatním?“
Galina zvedla hlavu. Díky tomu hlasu by se odtrhla i od kápové zmije.
Therava vyšla z lesa v čele tuctu moudrých s chladnými výrazy. Když došly těsně za ni, zastavily, čelem přímo k Sevanně. Každá z nich, kromě Děv, byla u toho, když byla Galina odsouzena k tomu, nosit černou. Therava něco řekla, Sevanna stroze kývla a Děvy rychle zmizely. Galina se stále potila, avšak najednou jí byla zima.
Sevanna se podívala na Belinde, která odvrátila zrak. Sevanna ohrnula ret a dala si ruce v bok. Galina nechápala, kde k tomu bere odvahu, žena, která vůbec neumí usměrňovat. Některé z ostatních žen byly nemálo silné. Ne, jestli má uniknout a pomstít se, nemůže si dovolit považovat je jen za divoženky. Therava a Someryn byly silnější než kterákoliv žena ve Věži a každá z nich by se mohla snadno stát Aes Sedai.
Avšak Sevanna jim čelila se vzdorem. „Zřejmě jste spravedlnost vyřídily rychle,“ pronesla hlasem suchým jako prach.
„Byla to prostá záležitost,“ sdělila jí Tion klidně. „Mera’din se dostalo spravedlnosti, jak zasluhovali.“
„A řekly jsme jim, že i přes tvůj pokus nás ovlivnit,“ dodala Rhiale důrazně. Na tohle Sevanna málem prskla.
Therava se ale nedala odvrátit od svého cíle. Jedním rychlým krokem došla ke Galině, popadla ji za vlasy, zvedla ji na kolena a zvrátila jí hlavu dozadu. Therava nebyla nejvyšší z nich, ale přesto byla vyšší než většina mužů, a na Galinu hleděla jestřábím pohledem, kterým zahnala veškeré pomyšlení na pomstu nebo vzdor. Díky bílým pramenům v tmavě rudých vlasech byl její pohled ještě velitelštější. Galina zaťala pěsti na stehnech a nehty zarývala do dlaní. Dokonce i pálení kůže pod tím pohledem ustoupilo. Snila o tom, že jednu každou z těchto žen zlomí, donutí je prosit o smrt, a bude se smát, když je bude odmítat. O jedné každé kromě Theravy. Za nocí měla Theravy plné sny a mohla se jen snažit uprchnout. Jediným únikem bylo probudit se s křikem. Galina zlomila silné muže a silné ženy, ale při pohledu na Theravu jen třeštila oči a kňučela.
„Tahle nemá čest ani hanbu.“ Therava si málem odplivla. „Jestli ji chceš zlomit, Sevanno, nechej ji mně. Až s ní skončím, bude poslouchat i bez hračky tvého přítele Caddara.“
Sevanna mluvila rozhořčeně, popírala přátelství s tím Caddarem, ať to byl kdokoliv, a Rhiale štěkla, že ho Sevanna přivedla k ostatním. Ostatní se začaly hádat kvůli tomu, jestli bude „svazovač“ fungovat lépe než „cestovní krabička".
Malá část Galininy mysli zpozorněla při zmínce o cestovní krabičce. Už o ní slyšela mluvit dřív a toužila dostat ji na chvíli do rukou. S ter’angrialem, který by jí umožnil cestovat, jakkoliv nedokonale zřejmě fungoval, by mohla... Dokonce ani naděje na únik nevydržela při představě, co by jí Therava udělala, kdyby se ostatní rozhodly vyhovět její žádosti. Když moudrá s jestřábím pohledem pustila její vlasy, aby se připojila k hádce, Galina se vrhla na hůl a přistála na břiše. Cokoliv, dokonce i poslechnout Sevannu, bylo lepší než dostat se do spárů Theravy. Kdyby nebyla odstíněná, byla by usměrnila, aby tyčku spustila.
Ve chvíli, kdy hladkou hůl sevřela, dupla na ni Therava a surově jí přitiskla prsty k zemi. Žádná moudrá se nepodívala na Galinu, svíjející se na zemi a marně se snažící osvobodit se. Nedokázala se přimět pořádně zatáhnout. Jen nejasně si vzpomínala, že donutila vládce zblednout strachy, ale neodvažovala se téhle ženě drcnout do nohy.
„Jestli má přísahat,“ řekla Therava s pohledem upřeným na Sevannu, „měla by přísahat, že bude poslouchat nás všechny, co jsme tady.“ Ostatní přikyvovaly, některé souhlasily nahlas, jen Belinde zamyšleně špulila rty.
Sevanna civěla stejně upřeně. „Dobře,“ ustoupila nakonec. „Ale hlavně mě. Nejsem jen moudrá, mluvím jako kmenový náčelník.“
Therava se pousmála. „To mluvíš. Hlavně dvě z nás, Sevanno. Tebe a mě.“ Sevanna se stále tvářila stejně vzdorovitě, ale kývla. Neochotně. Teprve tehdy Therava zvedla nohu. Obklopilo ji světlo saidaru a pramen ducha se dotkl čísel na konci tyče v Galininých rukou. Právě jako u hole přísah.
Galina chvilku váhala a ohýbala pohmožděné prsty. Na pohmat byla hůl stejná jako hůl přísah. Ne jako slonovina nebo sklo, ale velmi hladká. Jestli to byla druhá hůl přísah, mohla by ji použít, aby odstranila všechny přísahy, které teď složí. Pokud dostane příležitost. Nechtěla to riziko podstoupit, rozhodně nechtěla přísahat Theravě. Doposud vždycky velela ona. Život od jejího zajetí byl bídou a utrpením, ale Therava by si z ní udělala svého mazlíčka! Jestli ale nebude přísahat, nevydají ji ostatní Theravě? Vůbec nepochybovala, že by ji ta žena zlomila. Úplně.
„Pod Světlem a na svou naději na spasení a znovuzrození,“ - ve Světlo již dávno nevěřila a na naději na spasení taky ne a nebylo třeba nic než obyčejný slib, ale ony čekaly silnou přísahu - „přísahám, že ve všem poslechnu každou přítomnou moudrou a hlavně Theravu a Sevannu.“ Poslední naděje, že tento „svazovač“ je něco jiného, zmizela, když ucítila, jak se v ní přísaha usazuje, jako by náhle měla šaty, které ji obepínaly od hlavy k patě. Zvrátila hlavu a zavřískla. Částečně proto, že měla pocit, jako by jí pálení proniklo do masa, ale hlavně z čirého zoufalství.