Moghedien se zamračila potměšile. „Prozatím vedeš,“ prskla. „Tvé místo v jeho očích není o moc lepší než moje.“ A pak se ona otřásla a kousla se do rtu.
Graendal napadlo, zda si s ní hrají. Čirá vzájemná nenávist obou žen vypadala upřímná. Zatím se bude dívat, jak si hrají. Mimoděk si zamnula ruce a přetřela angrial na prstě. Poté přešla ke křeslu, aniž by ty dvě spustila z očí. Sladký saidar, který do ní proudil, ji uklidňoval. Ne že by potřebovala uklidnit, ale tady bylo něco divného. Křeslo bylo vysoké, hustě vyřezávané a zlacené, až připomínalo trůn, i když všechna ostatní křesla v místnosti byla stejná. Takové věci lidi ovlivňovaly na tak složité úrovni, že si to nikdy ani neuvědomili.
Graendal si sedla, dala si nohu přes nohu a pohupovala s ní, obraz klidné ženy, dokonce mluvila znuděným hlasem. „Když už tedy vedeš, dítě, řekni mi, když je ten muž, co si říká Smrt, ve své kůži, kdo je to? Co je zač?“
„Moridin je Nae’blis.“ Dívka mluvila klidně a nadutě. „Veliký pán rozhodl, že je čas, abys Nae’blisovi začala sloužit taky.“
Graendal se narovnala. „To je nehoráznost.“ Nedokázala potlačit hněv. „Muž, o kterém jsem nikdy ani neslyšela, byl jmenován zástupcem Velikého pána na zemi?“ Nevadilo jí, když se s ní ostatní pokoušeli manipulovat - vždycky našla způsob, jak jejich plány obrátit proti nim - ale Moghedien ji musí považovat za chudou duchem! Nepochybovala, že tuhle hroznou holku řídí Moghedien, ať už tvrdily cokoliv, ať už se na sebe šklebily jakkoliv. „Já sloužím Velikému pánu a sobě, nikomu jinému! Myslím, že vy dvě byste měly hned odejít a hrát si ty své hry jinde. Demandreda by to mohlo zajímat. Nebo Semirhage. A dávejte si pozor, jak při odchodu usměrníte. Nastavila jsem tu pár převrácených sítí a nerada bych, abyste nějakou spustily.“
Byla to lež, ale uvěřitelná, a proto se zděsila, když Moghedien náhle usměrnila a zhasla všechny lampy, takže se místnost ponořila do černočerné tmy. Graendal okamžitě vyskočila z křesla, aby nebyla tam, kde ji viděly naposledy, a ještě nedopadla a již setkala síť světla, čistě bílou kouli visící o kus dál ve vzduchu, vrhající po místnosti mihotavé stíny. A jasně ukázala ty dvě. Bez váhání usměrnila znovu a natáhla veškerou sílu z malého prstýnku. Nepotřebovala jí tolik, ani zdaleka ne, ale chtěla mít veškeré výhody, které sežene. Tak zaútočit na ni se jim zachtělo! Obě sevřela síť nátlaku dřív, než stihly hnout prstem.
Spředla sítě silné, už kvůli tomu, jak byla naštvaná, skoro tak silné, že by jim mohly ublížit, a ženy tam stály a zbožně na ni upíraly oči, pusy otevřené v bezmezném obdivu, byly opojené uctíváním. Teď jí patřily, kdyby jim přikázala, aby si podřízly krk, poslechly by. Náhle si Graendal uvědomila, že Moghedien už nedrží pravý zdroj. Tolik nátlaku by ji mohlo vylekat natolik, aby ho pustila. Sloužící u dveří se ovšem ani nepohnuli.
„Teď,“ zasupěla Graendal, „zodpovíte moje otázky.“ Měla jich hodně, mimo jiné co je zač ten Moridin, pokud takový muž vůbec existuje, a odkud se vzala Cyndane, ale jedna ji žrala víc než ostatní. „Co jsi tím chtěla získat, Moghedien? Mohla bych se rozhodnout ty sítě na vás zavázat. Mohla bys za svou hru zaplatit tím, že budeš sloužit mně.“
„Ne, prosím,“ úpěla Moghedien a lomila rukama. Skutečně se rozplakala! „Zabiješ nás všechny! Prosím, musíš sloužit Nae’blisovi! Proto jsme přišly. Abychom tě přivedly do Moridinovy služby!“ Stříbrovlasá ženuška měla v bledém světle výraz čiré hrůzy a poprsí se jí prudce zdvihalo, jak lapala po dechu.
Graendal, náhle znepokojená, otevřela ústa. Celé to dávalo stále menší smysl. Otevřela ústa a pravý zdroj zmizel. Jediná síla z ní zmizela a místnost opět pohltila temnota. Ptáci v kleci náhle začali poplašeně cvrlikat. Zoufale tloukli křídly do bambusových mříží.
Za ní zachraptěl hlas jako kámen rozpadající se na prach. „Veliký pán si myslel, že by ti jejich slovo nemuselo stačit, Graendal. Čas, kdy mohlo být po tvém, již pominul.“ Ve vzduchu se objevila koule... něčeho... mrtvolně černá koule, ale místnost naplnilo stříbřité světlo. Zrcadla nezářila, v tom světle vypadala slepá. Ptáci zmlkli a Graendal poznala, že ztuhli hrůzou.
Civěla na myrddraala, jenž tu stál, bledý a bezoký, v šatech černějších než ta koule, ale větší, než jakého kdy viděla. On musel být důvodem, proč necítila pravý zdroj, ale to přece nebylo možné! Kromě... Odkud se ta divná koule černého světla vzala, ne-li od něho? Graendal nikdy necítila strach z myrddraalího pohledu jako ostatní, aspoň ne tak velký, ale teď se jí ruce samy zvedly, jak si chtěla zakrýt obličej. Podívala se na Moghedien a Cyndane a škubla sebou. Zaujímaly stejný postoj jako sluhové, na kolenou, s hlavami skloněnými směrem k myrddraalovi.
Musela si olíznout rty. „Ty jsi posel Velikého pána?“ Hlas měla klidný, ale slabý. Doposud nikdy neslyšela, že by Veliký pán posílal zprávy po myrddraalovi, ale... Moghedien byla zbabělá, nicméně patřila k Vyvoleným, a teď se plazila stejně podlézavě jako ta holka. A bylo tady to světlo. Graendal si náhle přála, aby neměla na šatech tak hluboký výstřih. Samozřejmě to bylo směšné. Vztah myrddraalů k ženám byl dobře znám, ale ona byla jednou z... Znovu zalétla pohledem k Moghedien.
Myrddraal k ní hadovitě doplul a zdánlivě jí nevěnoval sebemenší pozornost. Jeho dlouhý černý plášť visel nehybně bez ohledu na pohyb nositele. Aginor si myslel, že tito tvorové nepatří tak docela do světa, na rozdíl od všeho ostatního. „Jsou trochu fázově posunuti proti času a realitě,“ jak to nazýval, ať už to znamenalo cokoliv.
„Jsem Shaidar Haran.“ Myrddraal se zastavil u sluhů, sklonil se a jednou rukou popadl každého za krk. „Když mluvím, můžeš to považovat za hlas Velikého pána Temnoty.“ Zaťal prsty a prasknutí kostí znělo překvapivě hlasitě. Tělo mladého muže se ve smrti zkroutilo křečí. Mladá žena prostě zůstala viset. Byli to dva z jejích nejhezčích. Myrddaal se narovnal. „Jsem jeho rukou v tomto světě, Graendal. Když stojíš přede mnou, stojíš před ním.“
Graendal přemýšlela pečlivě, přesto však rychle. Bála se. Strach bylo něco, co spíš ona vyvolávala v ostatních, ale věděla, jak ho ovládnout. I když nikdy nevelela vojům, jako někteří jiní, nebylo jí cizí riziko a nebyla žádný zbabělec, ale tohle bylo víc než obyčejná hrozba. Moghedien a Cyndane stále klečely čelem opřené o mramorovou podlahu, a Moghedien se skutečně třásla. Graendal tomuto myrddraalovi věřila. Ať byl kdokoliv. Veliký pán skutečně ovládal věci víc přímo, jak se obávala. A jestli zjistil, co plánovala se Sammaelem... Totiž pokud se rozhodl něco podniknout. Sázet na to, že nic neví, byla v této chvíli hloupá sázka.
Klidně si před myrddraalem klekla. „Co chceš, abych udělala?“ Její hlas získal na síle. Nutná pružnost nebyla zbabělostí. Ty, kteří se před Velikým pánem neohnuli sami, ohnul on. Nebo je zlomil. „Mám tě oslovovat Veliký pane, nebo dáváš přednost jinému titulu? Nebylo by mi příjemné oslovovat i ruku Velikého pána stejně jako jej.“
Myrddraal se k jejímu zděšení zasmál. Znělo to jako bortící se ledovec. Myrddraalové se nesmáli. „Jsi odvážnější než mnozí jiní. A moudřejší. Shaidar Haran bude stačit. Dokud si budeš pamatovat, kdo jsem. Dokud nedovolíš, aby tvá odvaha příliš přesáhla tvůj strach.“
Zatímco vydával rozkazy - prvním zjevně byla návštěva u toho Moridina, bude se muset mít na pozoru před Moghedien a možná i Cyndane; jistě se jí budou chtít pomstít za krátké použití nátlaku, a ona pochybovala, že dívka by promíjela víc než Pavoučice - rozhodla se nechat si pro sebe dopis, který poslala Rodelu Ituraldovi. Nic, co jí řekli, neukazovalo na to, že se její činy Velikému pánu nelíbí, ale stále musela brát v úvahu své postavení. Moridin, ať je to kdokoliv, může být dnes Nae’blisem, ale vždycky tu byl ještě zítřek.