Největší tábor byl jeho vlastní a tady se illiánští rytíři v zelených kabátcích se žlutými manžetami strkali s tairenskými obránci Kamene v kabátech s nabíranými rukávci s černozlatými pruhy a stejným počtem Cairhieňanů ze zhruba čtyřiceti rodů, v tmavých barvách, z nichž některým nad hlavami trčel con. Vařili u různých ohňů, spali odděleně, koně poutali odděleně a ostražitě se po sobě dívali, ale mísili se. Měli na starosti bezpečí Draka Znovuzrozeného a svou práci brali vážně. Stará nenávist a nové rozmíšky by způsobily, že by se každá intrika vyzradila dřív, než by se zrádce zastavil, aby se rozmyslel.
Kolem Randova stanu, obrovského stanu ze zeleného hedvábí, celého vyšívaného zlatými včelami, stál na stráži kruh oceli. Stan patříval jeho předchůdci, Mattinu Stepaneosovi, a přišel, dalo by se říci, s korunou. Rytíři v leštěných kónických přilbách stáli bok po boku s obránci v kapalínech a Cairhieňany ve zvonových přilbách, nevšímali si větru a nepohody, tváře jim zakrývalo mřížové hledí a halberdy měli skloněné všichni ve stejném úhlu. Nikdo se nepohnul, když Rand přitáhl otěže, ale pro koně jeho a asha’manů přiběhli bdělí sluhové. Kostnatá žena ve žlutozelené vestě štolby z Královského paláce od něj převzala uzdu a třmen mu podržel chlapík v černozlaté livreji Tearského Kamene, s baňatým nosem. Zatahali se před ním za ofinu a ostře po sobě loupli okem. Boreane Carivinová, podsaditá bledá ženuška v tmavých šatech, mu důležitě podala stříbrný podnos s navlhčenými ručníky, z nichž stoupala pára. Byla Cairhieňanka a velmi pozorně sledovala druhé dva, i když spíš jako by se chtěla ujistit, že své úkoly dobře plní, než s nepřátelstvím, které ti dva jen špatně skrývali. Přesto je ale sledovala. To, co fungovalo u vojáků, fungovalo i u sluhů.
Rand si stáhl jezdecké rukavice a Boreane s podnosem zahnal. Když Rand sesedl, z ozdobně vyřezávané lavice před stanem se zvedl Damer Flinn. Až na věneček bílého chmýří byl docela plešatý a vypadal spíš na dědečka než na asha’mana. Pěkně tvrdého dědka se ztuhlou nohou, který viděl ze světa víc než jen svůj statek. Meč u jeho pasu nevypadal nijak nepatřičně, což bylo v pořádku, neboť to byl bývalý voják královniny gardy. Rand mu věřil víc než ostatním. Flinn mu nakonec zachránil život.
Nyní mu zasalutoval, pěst si položil na hruď, a když Rand pozdrav kývnutím opětoval, přikulhal blíž a počkal, dokud štolbové neodejdou s koňmi, než tiše promluvil. „Je tu Torval. Říká, že ho poslal M’Hael. Chtěl počkat v poradním stanu. Přikázal jsem Narishmovi, ať na něj dohlídne.“ Tak zněl jeho rozkaz, i když si Rand nebyl jistý, proč ho vlastně vydal. Rozkaz zněl, že každého, kdo přijde z Černé věže, mají nechat na pokoji. Flinn zaváhal a prstem si pohladil draka na černém límci. „Nebyl zrovna nadšený, když slyšel, že jsi nás všechny povýšil.“
„To se podívejme,“ opáčil Rand tiše a zastrčil si rukavice za pás. A poněvadž se Flinn pořád tvářil nejistě, dodaclass="underline" „Všichni jste si to zasloužili.“ Chtěl poslat jednoho asha’mana za Taimem - Vůdcem, M’Haelem, jak ho nazývali všichni asha’mani - ale teď mohl zprávu doručit Torval. V poradním stanu? „Nechej tam poslat něco na občerstvení,“ řekl Flinnovi a pak kývl na Hopwila a Dashivu, aby šli s ním.
Flinn znovu zasalutoval, ale Rand už odcházel a pod nohama mu čvachtalo černé bláto. V prudkém větru nikdo nejásal. Vzpomínal si, že tomu bývalo jinak. Pokud to nebyla jedna ze vzpomínek Luise Therina. Pokud byl Luis Therin někdy skutečný. Záblesk barev těsně za hranicí zorného pole, pocit, jako by se ho měl někdo už už zezadu dotknout. S námahou se soustředil.
Poradní stan byl velký, s červenými pruhy, a kdysi stával na Maredské pláni. Nyní byl uprostřed Randova tábora, s volným prostranstvím kolem. Tady nikdy nestávaly stráže, pokud neměl Rand poradu se šlechtici. Každého, kdo by sem chtěl potají proklouznout, by okamžitě spatřil tisíc pátravých očí. Tři praporce na vysokých žerdích tvořily kolem stanu trojúhelník, vycházející slunce Cairhienu, tři půlměsíce Tearu a zlaté včely Illianu, a nad karmínovou střechou, výš než ostatní, se skvěl Dračí praporec a Praporec Světla. Vál vítr, takže všechny prapory byly dobře vidět, povlávaly a pleskaly ve větru a stěny stanu se chvěly. Uvnitř byla podlaha složená z barevných koberců s třásněmi a jediným kusem nábytku byl velký stůl, vyřezávaný a zlacený, vykládaný slonovinou a tyrkysem. Celý stůl téměř zakrývaly mapy.
Torval zvedl hlavu od map a očividně se chystal pěkně sjet každého, kdo by sem vrazil. Byl ve středních letech a vyšší než ostatní, kromě Randa a Aielů. Pohled měl chladný a málem se třásl rozčilením. Na límci kabátu se mu ve světle kandelábrů leskl drak i meč. Kabát měl z černého hedvábí, hodný i urozeného pána. Jílec meče u boku měl vykládaný stříbrem a zlatem a na hlavici se třpytil rudý drahokam. Další mu temně zářil na prstě. Cvičit muže, aby z nich byly zbraně, se nedalo bez jisté nadutosti, nicméně Rand neměl Torvala rád. Ani nepotřeboval hlas Luise Therina, aby každého muže v černém kabátě podezíral. Jak dalece vlastně věřil i Flinnovi? Přesto je musel vést. Asha’mani byli jeho dílo, jeho zodpovědnost.
Když Torval uviděl Randa, nedbale se narovnal a zasalutoval, jeho výraz se však téměř nezměnil. Už když se s ním Rand setkal poprvé, měl opovržlivě ohrnutý ret. „Můj pane Draku,“ pravil s tarabonským přízvukem a mohl zdravit sobě rovného. Nebo být milostivý k někomu níže postavenému. Do nafoukané úklony zahrnul i Hopwila a Dashivu. „Blahopřeji k dobytí Illianu. Velké vítězství, že? Bylo by tu víno na uvítanou, ale tenhle mladý... zasvěcený... zřejmě nerozumí rozkazům.“
V rohu zazvonily stříbrné zvonečky, jež měl Narishma na koncích dlouhých tmavých copů, jak se pohnul. Byl starší než Rand, ale vypadal mladší než Hopwil, přesto měl tváře zrudlé ne rozpaky, ale hněvem. Svým nově získaným mečem na límci se nevytahoval, ale byl na něj velice pyšný. Torval se na něho usmál, pobaveně a nebezpečně zároveň. Dashiva se zasmál, jen krátce, a mlčel.
„Co tady děláš, Torvale?“ zeptal se Rand drsně. Rukavice a Dračí žezlo hodil na mapy a po nich následoval opasek s mečem v pochvě. Na mapy, jež Torval neměl důvod studovat. Hlas Luise Therina rozhodně nepotřeboval.
Torval pokrčil rameny a z kapsy vytáhl dopis, který podal Randovi. „M’Hael posílá tohle.“ Papír byl silný a sněhobílý, do velkého oválu modrého vosku blyštícího se zlatými vločkami byla otištěná pečeť s drakem. Člověk by si mohl myslet, že dopis přichází od Draka Znovuzrozeného. Taim si o sobě hodně myslel. „Mám ti od něj vyřídit, že ty příběhy o Aes Sedai v Murandy s vojskem jsou pravdivé. Povídá se, že se vzbouřily proti Tar Valonu -“ Torval se zatvářil ještě opovržlivěji, očividně tomu nevěřil - „ale pochodují na Černou věž. Brzy začnou být nebezpečné, že?“