Halima se se smíchem narovnala a postavila se Siuan do cesty. Bílá noční košile jí lnula k tělu, ale byla docela slušná. I když byl div, že v tom tenkém hedvábí nezmrzne. Uhlíky v ohřívadle na trojnožce již dávno vyhasly a ani spravované stanové plátno, ani vrstvy koberců na zemi teplo nezadržely. Oběma ženám stoupala od úst pára.
Egwain odhodila pokrývky a unaveně se na úzkém lůžku posadila. Halima byla venkovanka s nátěrem kultivovanosti a často si neuvědomovala, že se má vůči Aes Sedai chovat uctivě, nebo si možná myslela, že uctivá nemusí být k nikomu. S přísedícími mluvila jako s hospodyňkami z rodné vesnice, se smíchem se jim dívala do očí a mluvila s otevřenou zemitostí, která je šokovala. Siuan zase ustupovala ženám, jež ještě před rokem skákaly, jak ona pískala, a téměř na všechny sestry v táboře se usmívala a klaněla se jim. Mnohé jí stále dávaly za vinu potíže ve Věži a myslely si, že za to ještě zdaleka netrpěla dost. To stačilo, aby byl naježený každý. Společně byly ty dvě jako zapálená lucerna hozená do vozu ohňostrůjce, ale Egwain doufala, že se jí podaří zabránit výbuchu. Kromě toho by Siuan nepřišla uprostřed noci, pokud by neměla na srdci něco důležitého.
„Vrať se do postele, Halimo.“ Potlačila zívnutí a sklonila se pro střevíce a punčochy, jež měla pod postelí. Neusměrnila, aby zapálila lampu. Bude lepší, když si nikdo nevšimne, že amyrlin je vzhůru. „Běž, potřebuješ si odpočinout.“
Halima odporovala, možná víc, než by měla odporovat amyrlin, ale brzy se vrátila na úzkou palandu, kterou pro ni do stanu nacpali. Se stojanem s umyvadlem, stojacím zrcadlem a skutečným křeslem, navíc velkými truhlami naskládanými na sebe, tady moc místa nezbývalo. V truhlách byl neustálý příliv šatů od přísedících, které si stále neuvědomily, že jakkoliv je Egwain mladá, rozhodně není dost mladá, aby ji oslnilo či rozptýlilo nějaké hedvábí a krajky. Halima ležela stočená do klubíčka a dívala se, zatímco si Egwain chvatně pročísla vlasy slonovinovým hřebenem, natáhla si teplé rukavice a přes noční košili si přehodila liščinou podšitý plášť. Noční košili měla ze silné vlny, ale nevadilo by jí, kdyby byla ještě silnější. Haliminy oči jako by chytaly slabé měsíční světlo, až se temně leskly.
Egwain si nemyslela, že by žárlila na její postavení mezi Aes Sedai, jak bylo neurčité, a Světlo ví, že neroznášela drby, ale měla v sobě jakousi nevinnou zvědavost, ať už to byla její věc, či nikoliv. Což byl dostatečný důvod, aby Siuan vyslechla jinde. Každý už věděl, že se Siuan spojila s Egwain, třebaže si mysleli, že neochotně a zarputile. Vyvolávala občas pobavení, jindy lítost. Siuan Sanche, která se musela přidat k ženě nosící titul, jenž kdysi patříval jí, a kterážto žena nebyla víc než loutkou, jakmile se sněmovna přestane dohadovat kvůli tomu, kdo bude tahat za její provázky. Siuan byla natolik člověkem, aby občas zalitovala, ale zatím se jim dařilo uchovat v tajnosti, že rady nedává nijak zdráhavě. A tak snášela lítost i opovržení, jak nejlépe to šlo, a všichni věřili, že ji její zážitky změnily stejně, jako se změnila její tvář. A toto přesvědčení bylo třeba udržovat, jinak by si Romanda, Lelaine a nejspíš i zbytek sněmovny našly způsob, jak ji - a její rady - od Egwain oddělit.
Zima venku udeřila Egwain do obličeje a zajela jí pod plášť. Noční košile ji příliš nechránila. Přes dobré střevíce i punčochy měla pocit, že jde bosa. Kolem uší se jí kroutily pramínky mrazivého vzduchu a vysmívaly se husté kožešině na kapuci. Toužila po posteli a nevšímat si mrazu vyžadovalo veškeré její soustředění. Oblohou se hnaly mraky a přes třpytící se bělostnou pokrývku, přerušenou jen tmavými hromádkami stanů a vyššími obrysy povozů s plachtami, které již dávno měly dřevěné sanice místo kol, letěly stíny. Mnohé povozy již nestály stranou od stanů; zůstaly prostě přímo tam, kde je vyložili, protože nikdo neměl srdce nutit vozky, aby večer ještě vynakládali takovou námahu. Kromě stínů se nikde nic nehýbalo. Široké pěšiny, které byly vyšlapané skrz tábor, byly prázdné. Bylo tak hluboké ticho, až Egwain skoro litovala, že ho musí porušit.
„Co se děje?“ zeptala se potichu a ostražitě se podívala na malý stan, kde bydlely její komorné Chesa, Meri a Selame. Byl stejně tichý a tmavý jako ostatní. Vyčerpání tábor zahalilo stejně jako sníh. „Doufám, že to není další odhalení jako s rodinkou.“ Rozčileně mlaskla. Byla utahaná, dlouhé dny mrzla v sedle a v noci se dost nevyspala, jinak by to neřekla. „Promiň, Siuan.“
„Nemusíš se omlouvat, matko.“ Siuan rovněž mluvila potichu a rozhlížela se, aby se ujistila, že je nikdo nepozoruje ze stínů. Žádná nechtěla skončit tím, že bude muset o rodince povědět sněmovně. „Vím, že jsem ti to měla říct předem, ale vypadalo to jako maličkost. Nečekala jsem, že s nimi ty holky vůbec prohodí slovo. Je toho tolik, co bys měla vědět. Musela jsem vybrat to, co je důležité.“
Egwain s jistou námahou potlačila povzdech. Siuan se jí předtím omlouvala téměř stejnými slovy. Několikrát. Snažila se do Egwain nacpat dvacet let zkušeností, jež měla jako Aes Sedai, a víc než deset let jako amyrlin, a to vše během několika měsíců. Občas měla Egwain pocit, že je husa, kterou vykrmují na posvícení. „No, tak co je důležité dneska?“
„Ve tvé pracovně čeká Gareth Bryne.“ Siuan nezvedla hlas, ale vkradlo se jí do něj napětí jako vždycky, když mluvila o urozeném pánu Bryneovi. Rozzlobeně pohodila hlavou a mluvila jako prskající kočka. „Ten člověk přišel celý zasněžený, vytáhl mě z postele a málem mi nedal čas se oblíknout, než mě vysadil za sebe do sedla. Neřekl mi nic, jen mě shodil na kraji tábora na zem a poslal si mě pro tebe jako nějakou služku!“
Egwain rázně potlačila stoupající naděje. Zažila příliš mnoho zklamání, a ať už Brynea přivedlo v noci cokoliv, nejspíš to bude zase nějaká hrozící pohroma a ne to, co by si přála. Jak je to ještě daleko k andorské hranici? „Tak půjdeme zjistit, co chce.“
Vyrazila ke stanu, jejž všichni nazývali amyrlininou pracovnou. Sice se netřásla, ale i když si horko či chlad nepřipouštěla, ještě to neznamenalo, že zmizí. Mohla si je nepřipouštět až do chvíle, kdy jí úžeh uvaří mozek či jí umrznou ruce a nohy. Promyslela si, co jí sdělila Siuan.
„Ty jsi nespala ve svém stanu támhle?“ zeptala se opatrně. Siuan vlastně byla služkou urozeného pána Brynea, jistým velmi složitým způsobem, ale Egwain doufala, že umíněná pýcha druhé ženy mu neposkytuje výhodu. Neuměla si to představit, ale nedávno by si vůbec neuměla představit, že Siuan takovou situaci přijme. Stále nechápala, proč tomu tak je.
Siuan si hlasitě odfrkla a kopla do sukní, přičemž uklouzla a málem spadla. Udupaný sníh se rychle měnil v ledovici. Egwain si velice opatrně vybírala cestu. Každý den musely unavené sestry léčit nějaké zlomené kosti. Egwain popustila plášť a nabídla Siuan rámě, jak pro to, aby ji podepřela, tak aby se sama opřela o ni. Siuan s remcáním přijala.
„Než jsem mu dočistila náhradní holínky a druhé sedlo, už bylo příliš pozdě vracet se. Ne že by mi nabídl víc než pokrývky v rohu, ne Gareth Bryne! Nechal mě najít si je v truhlách, zatímco on si šel Světlo ví kam! Muži jsou potvory a tenhle je z nich nejhorší!“ Bez nadechnutí změnila téma. „Neměla bys nechávat Halimu spát ve svém stanu. Je další, na koho by sis měla dávat zvlášť dobrý pozor. Kromě toho máš štěstí, že ses zatím nevrátila a nenašla ji, jak baví nějakého vojáka.“