„Nedívej se na mě tak, Siuan.“ Jednodušší bylo zlobit se než bát, a snadné zamaskovat strach hněvem. Už nikdy jí nikdo obojek nenasadí! „Co ses od přísah osvobodila, plně toho využíváš. Kdybys v hrdlo nelhala, byly bychom všechny v Salidaru, bez vojska, seděly bychom na zadku a čekaly na zázrak. No, vy byste tam byly. Bez tvých lží o Logainovi a červených by mě nikdy za amyrlin nepovolaly. Elaida by vládla neomezeně a do roka by si nikdo ani nevzpomněl, jak se amyrlinina stolce zmocnila. Ona by Věž určitě zničila. Víš, že zvorala všechno, co se týkalo Randa. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby se ho už pokusila unýst, nebýt toho, že má na krku nás. No, možná ne unýst, ale něco by už určitě podnikla. Aes Sedai by dneska nejspíš bojovaly s asha’manama a bylo by jim úplně fuk, že za obzorem číhá Tarmon Gai’don.“
„Lhala jsem, když mi to připadalo nutné,“ supěla Siuan. „Když to bylo účelné.“ Svěsila ramena a mluvila, jako by se přiznávala ke zločinům, které si ani sama nechtěla připustit. „Občas mám dojem, že až příliš snadno všechno považuju za nutné a účelné. Lhala jsem už skoro každému. Kromě tebe. Ale nemysli si, že mě to nenapadlo. Pošťouchnout tě k rozhodnutí, nebo naopak. A nezastavilo mě to, že jsem si chtěla udržet tvou důvěru.“ Natáhla prosebně ruku. „Světlo ví, že tvá důvěra a přátelství pro mě moc znamenají, ale kvůli tomu to nebylo. Ani to, že vím, že bys mě nechala stáhnout z kůže nebo mě poslala pryč, kdybys to zjistila. Uvědomila jsem si, že alespoň u někoho se přísah musím držet, jinak se úplně ztratím. Takže nelžu tobě a Garethu Bryneovi, ať to stojí, co to stojí. A jakmile to jen trochu půjde, matko, zase na hůl přísah tři přísahy složím.“
„Proč?“ zeptala se Egwain potichu. Siuan že napadlo, že jí bude lhát? Za to by ji stáhla z kůže. Nicméně hněv ji přešel. „Neschvaluju lhaní, Siuan. Aspoň normálně ne. To jenom že občas je to vážně nutné.“ Hlavou jí prolétla doba strávená u Aielů. „Pokud jsi za to ochotná zaplatit. Viděla jsem sestry konat pokání za menší prohřešky. Jsi jedna z prvních z nového druhu Aes Sedai, Siuan, volná a nespoutaná. Věřím ti, když říkáš, že mi nebudeš lhát.“ Nebo urozenému pánu Bryneovi? To je tedy podivné. „Proč se chceš té svobody vzdát?“
„Vzdát se?“ Siuan se zasmála. „Ničeho se nevzdám.“ Narovnala se a hlas jí zesílil, mluvila vášnivě. „Přísahy z nás dělají víc než jen skupinku ženských, které se pletou do všeho na světě. Nebo sedm skupin. Nebo padesát. Přísahy nás drží pohromadě, je to vyjádření přesvědčení, které nás spojuje, jedno vlákno, které prochází každou sestrou, živou i mrtvou, až k té první, která položila ruce na hůl přísah. To ony z nás dělají Aes Sedai, ne saidar. Usměrňovat může každá divoženka. Lidé se možná dívají na všechno, co řekneme, ze všech stran, ale když sestra řekne: ‚Je to tak,‘ vědí, že je to pravda, a věří tomu. Kvůli přísahám. Kvůli přísahám se žádná královna neobává, že jí sestry zpustoší města. Nejhorší zločinec ví, že si se sestrou může být jistý svým životem, pokud se jí nepokusí ublížit. Ach, bělokabátníci to nazývají lží a někteří lidé mají podivné představy o tom, co přísahy obsahují, ale kvůli přísahám je jenom velmi málo míst, kam by Aes Sedai nemohla zajít a kde by ji nevyslechli. Tři přísahy jsou to, co dělá Aes Sedai Aes Sedai, jsou srdcem Aes Sedai. Zahoď je a bude z nás písek smývaný příbojem. Vzdát se něčeho? Já získám.“
Egwain se zamračila. „A Seanchani?“ Co dělá Aes Sedai Aes Sedai. Téměř ode dne, kdy poprvé dorazila do Tar Valonu, pracovala na tom, aby se stala Aes Sedai, ale nikdy skutečně nepřemýšlela o tom, co ženu dělá Aes Sedai.
Siuan se znovu zasmála, a tentokrát poměrně trpce a unaveně. Potřásla hlavou a i ve tmě vypadala značně utahaně. „Já nevím, matko. Světlo mi pomáhej, nevím. Ale přežily jsme trollocké války a bělokabátníky a Artuše Jestřábí křídlo a všechno mezi tím. Najdeme způsob, jak vyřídit tyhle Seanchany. Aniž bychom sebe zničily.“
Egwain si nebyla jistá. Mnoho sester v táboře si myslelo, že Seanchané znamenají tak velké nebezpečí, že boj s Elaidou zatím může počkat. Jako by čekání neupevnilo Elaidino postavení na amyrlinině stolci. Mnoho dalších si zřejmě myslelo, že když prostě znovu sjednotí Bílou věž, za jakoukoliv cenu, Seanchané zmizí. Zůstat naživu ztratilo něco ze své přitažlivosti, když to znamenalo život na vodítku, a Elaida by je neutiskovala o nic méně než Seanchané. Co znamenalo být Aes Sedai?
„Není třeba Garetha Brynea udržovat v uctivé vzdálenosti,“ promluvila náhle Siuan. „Je pravda, že je chodící trápení. Jestli on nestačí jako pokání za mé lži, tak by nestačilo ani stažení z kůže zaživa. Brzo ho ztřískám jednou ráno a dvakrát večer, čistě ze zásady, ale jemu se můžeš svěřit se vším. Pomůže to, když pochopí. On důvěřuje tobě a je z toho celý nesvůj, jak si říká, jestli víš, co děláš. Nedává to najevo, ale já to vidím.“
Náhle se Egwain v hlavě složily jednotlivé kousky jako kovářský hlavolam. Šokující kousky. Siuan je do toho muže zamilovaná! Nic jiného nedávalo smysl. Zamilovaná žena často odkládala mozek na polici, když se ocitla v blízkosti dotyčného. Jak si sama velmi dobře uvědomovala. Kde vůbec je Gawyn? Je v pořádku? Je v teple? Už toho bylo dost. Až moc, ve světle toho, co musela říci. Nasadila svůj nejlepší amyrlinovský hlas, jistý a velitelský. „Můžeš urozeného pána Brynea ztřískat, nebo se s ním vyspat, Siuan, ale budeš se s ním mít na pozoru. Nenecháš si uklouznout věci, které se ještě nesmí dozvědět. Rozumíš mi?“
Siuan se prudce narovnala. „Nemám ve zvyku plácat jako utržená plachta, matko,“ odsekla.
„To moc ráda slyším, Siuan.“ Přesto, že vypadala jenom o málo starší, byla Siuan dost stará, aby mohla být její matkou, se Egwain v této chvíli cítila být tou starší z nich. Tohle možná bylo poprvé, kdy se Siuan musela vyrovnat s mužem ne jako Aes Sedai, ale jako žena. Pár let jsem si myslela, že miluju Randa, říkala si Egwain trpce, a pár měsíců chodím po špičkách kolem Gawyna a vím všechno, co je potřeba vědět.
„Myslím, že jsme skončily,“ pokračovala a zavěsila se do Siuan. „Skoro. Pojď.“
Stěny stanu sice příliš nechránily, ale když vyšly ven, zima na ně zaútočila s obnovenou silou. Měsíční světlo bylo tak jasné, že se v něm skoro dalo číst, jak se odráželo od sněhu, ale bylo to chladné světlo. Bryne zmizel, jako by tu nikdy nebyl. Leana, jejíž štíhlou postavu halilo několik vrstev vlny, se objevila jen na tak dlouho, aby jim sdělila, že nikoho neviděla, načež odspěchala do noci. O spojení mezi Leanou a Egwain nikdo nevěděl a všichni si mysleli, že Leana a Siuan jsou spolu málem na nože.
Egwain si přitáhla plášť k tělu, jak to jen jednou rukou šlo, se Siuan se vydala na opačnou stranu než Leana a snažila se nevšímat si mrazu. Ne že by byl venku někdo pouhou náhodou.
„Urozený pán Bryne měl pravdu,“ řekla Egwain, „o tom, že by bylo lepší, kdyby Pelivar a Arathelle těm příběhům věřili. Nebo aspoň kdyby si nebyli jistí. Aspoň natolik, aby se jim nechtělo bojovat, aby byli ochotní si nejdřív promluvit. Myslíš, že by uvítali návštěvu Aes Sedai? Siuan, posloucháš mě vůbec?“