Siuan sebou trhla a přestala zírat do dálky. Šla, aniž by klopýtla, ale teď uklouzla a málem se posadila na zledovatělou cestu, a rovnováhu získala právě včas, aby nestrhla Egwain s sebou. „Ano, matko. Ovšemže poslouchám. Možná je neuvítají přímo s otevřenou náručí, ale pochybuju, že by sestry odmítli přijmout úplně.“
„V tom případě vzbuď Beonin, Anaiyu a Myrelle. Do hodiny vyrazí na sever. Jestli urozený pán Bryne očekává odpověď zítra večer, nemáme moc času.“ Škoda že nezjistila, kde přesně to vojsko táboří, ale kdyby se byla Brynea zeptala, mohlo to u něj vyvolat podezření. Najít je by pro strážce nemělo být těžké a tyto tři sestry jich měly dohromady pět.
Siuan mlčky poslouchala. Nejenomže ty tři bylo třeba vytáhnout z postele, avšak s rozbřeskem Sheriam, Carlinya, Morvrin a Nisao zjistí, co mají vykládat při snídani. Bylo třeba zasít semínka, která nebylo možné zasadit dříve ze strachu, aby nevyrašila příliš brzy, teď však měla příliš málo času vyrůst.
„S potěšením je vytáhnu z pokrývek,“ prohlásila Siuan, když Egwain skončila. „I kdybych měla dupat kolem v tomhle...“ Pustila Egwaininu ruku a otočila se, ale ještě se zarazila a nasadila vážný, skoro ponurý výraz. „Vím, že chceš být druhou Gerrou Kishar - nebo možná Sereille Bagand. Máš to v sobě, aby ses vyrovnala oběma. Ale dej si pozor, aby se z tebe nevyklubala druhá Shein Chunla. Dobrou noc, matko. Spi sladce.“
Egwain se za ní dívala, jak odchází, celá zabalená v plášti. Občas uklouzla a vztekle nadávala tak hlasitě, že ji bylo slyšet.
Gerra a Sereille patřily mezi největší amyrlin v dějinách. Obě pro Bílou věž zajistily vliv a věhlas, jakým se od dob Artuše Jestřábí křídlo těšila málokdy. Obě také ovládaly samotnou Věž, Gerra tím, že obratně štvala jednu frakci ve sněmovně proti druhé, Sereille čirou silou vůle. Shein Chunla byla něco jiného, mocí amyrlin plýtvala a odcizila se většině sester ve Věži. Svět byl přesvědčen, že Shein zemřela ve svém úřadě před čtyřmi sty lety, ale dobře utajenou pravdou bylo, že byla sesazena a poslána do vyhnanství na doživotí. O jistých věcech se příliš nezmiňovaly ani tajné historie, ale bylo docela jasné, že když bylo odhaleno čtvrté spiknutí na její znovudosazení na amyrlinin stolec, sestry strážící Shein ji ve spánku udusily polštářem. Egwain se zachvěla a přesvědčovala sama sebe, že to je zimou.
Otočila se a pomalu se vydala zpátky ke svému stanu. Spi sladce? Měsíc visel nízko nad obzorem a do východu slunce ještě zbývalo pár hodin, ale ona si byla jistá, že už nedokáže usnout.
16
Nečekaná nepřítomnost
Než se slunce dostalo nad obzor, Egwain svolala věžovou sněmovnu. V Tar Valonu by to doprovázely značné obřady a i po odchodu ze Salidaru se některých držely, i přes obtíže doprovázející cestování. Teď Sheriam prostě chodila od jednoho stanu přísedící k druhému, ještě za tmy, a ohlašovala, že amyrlin svolala zasedání sněmovny. Vlastně to ani zasedání nebylo. V šeru těsně před rozbřeskem stálo osmnáct žen v půlkruhu na sněhu, aby vyslechlo Egwain, a všechny byly dobře zabalené před zimou, která jim srážela dech před ústy.
Za nimi se objevovaly další sestry, aby si to taky poslechly, nejdříve jenom pár, ale když jim nikdo neřekl, že mají odejít, houf se zvětšil a ozýval se tu i tichý hovor. Velmi tlumený hovor. Jen málokterá sestra by se odvážila obtěžovat byť jedinou přísedící, natož celou sněmovnu. Přijaté v šatech s pruhy a pláštích, jež se objevily za Aes Sedai, byly samozřejmě tišší, a ještě tišší byly mladší novicky, jež zrovna neměly žádné povinnosti, třebaže těch bylo mnohem víc. V táboře nyní bylo asi o polovinu víc novicek než sester, tolik, že jen málokterá měla správné bílé šaty a většina se musela spokojit s obyčejnou bílou sukní místo se šaty novicky. Některé sestry stále věřily, že by se měly vrátit ke starým časům a nechat dívky, aby si je samy našly, ale většina litovala ztracených let, kdy počty Aes Sedai klesaly. Egwain sama se téměř zachvěla, kdykoliv si pomyslela, jaká Věž mohla být. Proti této změně nemohla nic namítat dokonce ani Siuan.
Uprostřed schůze se za rohem stanu vynořila Carlinya, a když uviděla Egwain a přísedící, ztuhla na místě. Bílé sestře, obvykle až do konečků prstů klidné, spadla brada a bledá tvář jí zrudla, než odběhla. Egwain potlačila grimasu. Ostatní se příliš věnovaly tomu, co měla dnes ráno za lubem ona, aby si toho všimly, ale dřív nebo později to některé dojde a začne se divit.
Sheriam si odhrnula složitě vyšívaný plášť, aby byla vidět úzká modrá štóla kronikářky, a udělala před Egwain natolik formální pukrle, kolik její oděv dovoloval, než zaujala místo po jejím boku. Žena s ohnivými vlasy, zabalená ve vrstvách jemného sukna a hedvábí, byla zosobněním vyrovnanosti. Když Egwain kývla, popošla dopředu a jasným, vysokým hlasem pronesla starobylou formuli.
„Přichází, přichází! Strážkyně pečetí, plamen Tar Valonu, amyrlin. Dávejte pozor, protože ona přichází!“ Tady to bylo trochu nevhodné a kromě toho tu už Egwain byla, nepřicházela. Přísedící jen mlčky čekaly. Několik se jich netrpělivě mračilo či si neklidně pohrávalo s plášti a sukněmi.
Egwain si rovněž odhrnula plášť a odhalila sedmipruhou štólu, kterou měla kolem krku. Tyto ženy potřebovaly co nejvíc připomínat, že ona je amyrlin. „Všichni jsou unavení z cestování v tomhle počasí,“ oznámila ne tak hlasitě jako Sheriam, ale dost hlasitě, aby ji všechny slyšely. Měla podivnou předtuchu, téměř se jí zatočila hlava. Bylo to stejné, jako když jí bylo špatně od žaludku. „Rozhodla jsem se zastavit tu na dva, možná na tři dny.“ To upoutalo pozornost. Doufala, že mezi posluchačkami je i Siuan. Snažila se držet přísah. „Koně si taky potřebují odpočinout a příliš mnoho vozů nutně potřebuje opravit. Kronikářka zařídí vše nezbytné.“ Skutečně to začalo.
Nečekala hádky ani debaty a taky k žádným nedošlo. To, co řekla Siuan, nebylo nijak přehnané. Příliš mnoho sester doufalo v zázrak, doufalo, že nebudou muset táhnout na Tar Valon, když je při tom pozoruje celý svět. Dokonce i mezi těmi, které byly do hloubi duše přesvědčené, že Elaidu je třeba pro dobro Věže vystrnadit, tak přese všechno, co udělala, se jich příliš mnoho chytí jakékoliv příležitosti celou věc oddálit, jakékoliv příležitosti, že se jejich zázrak stane.
Jedna z nich, Romanda, ani nepočkala, až Sheriam pronese závěrečnou formuli. Jakmile Egwain domluvila, Romanda, jež i přes těsný šedý drdol zakrytý kapuci vypadala docela mladě, se prostě otočila a odešla. Magla, Saroiya a Varilin se rozběhly za ní, i když při každém druhém kroku zapadly po kotníky do sněhu. Ale stejně běžely. Přísedící nepřísedící, bez Romandina svolení málem ani nedýchaly. Když Lelaine viděla, že Romanda odchází, vytáhla si z půlkruhu Faiselle, Takimu a Lyrelle a bez ohlížení vyrazila pryč, jako labuť se třemi nervózními housaty. Pokud je snad neměla tak pevně v rukou jako Romanda ty svoje tři, bylo to těsné. Vlastně ani ostatní přísedící skoro nepočkaly, než Sheriam splyne ze rtů konečné, „Nyní odejděte ve Světle.“ Když se Egwain otočila k odchodu, její sněmovna se již rozprchávala na všechny strany. Ta předtucha byla silnější. A rozhodně jí nebylo dobře.
„Tři dny,“ zamumlala Sheriam a podala Egwain ruku, aby jí pomohla na ušlapanou pěšinu. Tázavě mhouřila šikmé zelené oči. „Já jsem překvapená, matko. Odpusť, ale skoro vždy, když jsem chtěla zastavit déle než na den, postavila sis hlavu.“