Egwain všechny tři připomínky zmačkala a zamávala pěstí Siuan pod nosem. Mnohem raději by v té chvíli držela pod krkem ony tři přísedící. „To si všechny myslí, že všechno musí jít tak, jak si ony přejí, aniž by braly na vědomí skutečnost? Světlo, to ony se chovají jako děti!“
„Věži se dost často dařilo změnit svá přání ve skutečnost,“ podotkla Siuan smířlivě. „Nezapomínej, že některé tvrdí, že ty skutečnost taky nebereš na vědomí.“
Egwain si odfrkla. Naštěstí, ať už bude sněmovna hlasovat jakkoliv, ona k ničemu z toho dekret nevydá. Dokonce i za těchto tísnivých okolností měla trochu moci. Velmi málo, ale bylo to víc než nic. „To se sněmovna chová vždycky takhle hrozně, Siuan?“
Siuan kývla a poposedla si, aby našla rovnováhu. Stolička neměla ani dvě nohy stejné. „Ale mohlo by to být horší. Což mi připomíná, že bych ti měla povědět o roce čtyř amyrlin. Bylo to asi sto padesát let po založení Tar Valonu. Za těch časů se normální fungování Věže dost podobalo tomu, co se děje dneska. Kdekdo se snažil zmocnit kormidla. Část toho roku ve Věži v Tar Valonu existovaly dokonce dvě soupeřící sněmovny. Skoro jako teď. Nakonec skoro všechny litovaly, včetně těch pár, které si myslely, že Věž zachrání. Některé z nich to i mohly dokázat, kdyby nešláply do pohyblivého písku. Věž však stejně přežila, jak jinak. Ona vždycky přežije.“
Tři tisíce let, to už je nějaká historie, ale značná část jí byla před většinou světa ukrytá. Přesto Siuan jako by měla všechny podrobnosti v malíčku. Za léta, co pobývala ve Věži, musela hodně dlouhou dobu strávit zahrabaná v těch tajných historiích. Jednou věcí si byla Egwain jistá. Pokud to půjde, hodlala se vyhnout Sheininu osudu, ale nezůstane na tom tak jako teď, jen o málo lépe než Cemaile Sorenthaine. Dávno před koncem její vlády se nejdůležitější rozhodnutí, které jí bylo ponecháno, týkalo toho, co si má obléknout. Požádá Siuan, aby jí povykládala o tom roce čtyř amyrlin, ale netěšila se na to.
Paprsek světla, jenž sem dopadal dírou pro odchod kouře, se posunul k poledni, avšak Siuanin štos papírů se na pohled moc nezmenšil. V té chvíli by bylo vítané každé vyrušení, dokonce i předčasné odhalení. No, to možná ne.
„Co tam máš dál, Siuan?“ zavrčela.
Pozornost Aran’gar upoutal pohyb, když vyhlížela mezi stromy k táboru vojska, jehož stany tvořily kruh kolem stanů Aes Sedai. K východu se pomalu sunuly vozy se sanicemi, doprovázené jezdeckou eskortou. Bledé slunce se odráželo od zbroje a hrotů kopí. Nemohla si pomoci, musela ohrnout nos. Oštěpy a koně! Primitivní chátra, jež se nedokázala pohybovat rychleji než krokem, vedená mužem, jenž netušil, co se děje o sto mil dál. Aes Sedai? Mohla je všechny zničit, a dokonce pak by nikdo z nich netušil, kdo je zabíjí. Ona by je ovšem dlouho nepřežila. Z toho pomyšlení se zachvěla. Veliký pán poskytl jenom málokomu druhou šanci v životě, a ona tu svou nehodlala zahodit.
Počkala, až se jezdci ztratí z dohledu v lese, a zamířila zpátky do tábora, přičemž uvažovala o tom, co se jí zdálo. Uhlazený sníh zakryje, co tu zakopala, až do jarního tání, což bude bohatě stačit. Pár lidí v táboře si jí konečně všimlo, muži se narovnávali od práce a pozorovali ji. Proti své vůli se usmála a uhladila si suknice. Bylo těžké si vzpomenout, jaké to bylo, když ještě byla mužem. Skutečně tehdy byla taky takový snadno manipulovatelný hlupák? Projít tím rojem s mrtvolou, aniž by ji někdo zahlédl, bylo obtížné, dokonce i pro ni, ale cestou zpátky se bavila.
Dopoledne pokračovalo zdánlivě nekonečným papírováním, až se stalo to, o čem Egwain věděla, že se stane. Určité denní události byly jisté. Bude mrazivá zima, bude sníh, budou mraky, zatažená obloha a vítr. A budou návštěvy Lelaine a Romandy.
Egwain již sezení unavilo, a tak si právě protahovala nohy, když se do stanu vřítila Lelaine s Faolain za patami. S nimi dovnitř vnikl ledový vzduch, než stanová chlopeň zase spadla. Lelaine se nesouhlasně rozhlédla kolem sebe, stáhla si kožené modré rukavice a dovolila Faolain, aby jí sundala rysinou podšitý plášť. V tmavomodrém hedvábí byla štíhlá a důstojná, oči měla pronikavé a chovala se, jako kdyby stan patřil jí. Na nedbalý posunek se Faolain uctivě stáhla do rohu i s pláštěm a ten svůj si zase přehodila přes ramena. Zjevně byla připravená na další sestřin pokyn odejít. Tvářila se odevzdaně a pokorně, což se jí příliš nepodobalo.
Lelainina rezervovanost na okamžik popraskala, když se na ni Siuan překvapivě mile usmála. Kdysi, před mnoha lety, bývaly kamarádky, a Lelaine jí nabídla něco jako záštitu, již přijala i Faolain, ochranu sestry před opovržením a obviněními ostatních sester. Lelaine jemně pohladila Siuan po tváři a cosi soucitně zamumlala. Siuan zrudla a zatvářila se překvapivě nejistě. Egwain si byla jistá, že to nepředstírá. Pro Siuan bylo dost těžké vyrovnat se s tím, co se v ní skutečně změnilo, a víc, s tím, jak snadno se tomu přizpůsobovala.
Lelaine se podívala na stoličku před psacím stolem a jako obvykle tak nestabilní sedátko zavrhla. Teprve tehdy vzala na vědomí Egwain a jen nepatrně sklonila hlavu. „Musíme si promluvit o Mořském národě, matko,“ pronesla tónem poněkud příliš rázným na to, že hovořila s amyrlin.
Teprve když Egwain kleslo srdce z krku zase na správné místo, uvědomila si, že se bála, že Lelaine ví, co jí řekl urozený pán Bryne. Nebo o setkání, které připravoval. Vzápětí jí srdce zase vyskočilo zpátky do krku. Mořský národ? Sněmovna se přece nemohla dozvědět o té šílené dohodě, kterou uzavřely Nyneiva a Elain. Neuměla si představit, co je k takové katastrofě vedlo ani co s tím sama provede.
Žaludek se jí stahoval, když se posadila za stolek, ale nedávala nic najevo. A ta hloupá stolička se složila, takže se málem svalila na koberec, než se jí podařilo zase narovnat. Doufala, že není rudá jako rak. „O Mořském národě v Caemlynu, nebo v Cairhienu?“ Ano, to znělo dostatečně klidně a ovládaně.
„V Cairhienu.“ Romandin vysoký hlas zněl jako zvon. „Rozhodně v Cairhienu.“ Vedle ní Lelaine vstupovala téměř nedbale, síla Romandiny osobnosti náhle vyplnila stan. Romanda se rozhodně neusmívala. Jakkoliv byla pohledná, úsměvy se k ní nehodily.
Za ní přišla Theodrin. Romanda si shodila plášť z ramen a hodila ho štíhlé sestře s tvářemi jako jablíčka s velitelským gestem, po kterém Theodrin odběhla do rohu naproti Faolain. Faolain byla podrobená, ale Theodrin měla šikmé oči vykulené, jako by byla neustále polekaná. Stejně jako Faolain, i její správné postavení v hierarchii Aes Sedai vyžadovalo lepší zaměstnání, ale žádná ho hned tak nedostane.
Romanda spočinula neúprosným pohledem na Siuan, jako by zvažovala, že ji taky pošle do kouta, ale pak prošla kolem Lelaine a zastavila se před Egwain. „Zdá se, že ten mladý muž vede hovory s Mořským národem, matko. Špehové žlutých v Cairhienu jsou z toho úplně pryč. Máš nějakou představu, co ho může zajímat na Atha’an Miere?“
Přes oslovení to neznělo, jako by Romanda hovořila k amyrlin, jenže ona tak nemluvila nikdy. Nebylo pochyb, kdo je ten „mladý muž". Každá sestra v táboře přijala, že Rand je Drak Znovuzrozený, ale každý, kdo by je slyšel, by si myslel, že mluví o nevychovaném mladém hulvátovi, který by mohl přijít opilý k večeři a pozvracet stůl.