„Těžko může vědět, co má ten kluk v hlavě,“ vyjela Lelaine, než Egwain stačila otevřít ústa. Tentokrát se neusmívala mile. „Jestli lze najít odpověď, Romando, tak v Caemlynu. Tam nejsou Atha’an Miere uzavření na lodi, a já silně pochybuju, že by vysoce postavení příslušníci Mořského národa vypluli tak daleko od moře kvůli různým věcem. Nikdy jsem neslyšela, že by to někdy vůbec udělali. Je možné, že se o něj zajímají. Už přece musejí vědět, kdo je.“
Romanda se na ni taky usmála a na stěnách stanu by se z jejího úsměvu měla objevit námraza. „Není třeba mluvit o tom, co je nasnadě, Lelaine. První otázkou je, jak to zjistit.“
„Právě jsem se k tomu dostávala, když jsi sem vrazila, Romando. Až se příště matka sejde s Elain či Nyneivou v Tel’aran’rhiodu, může jim předat rozkazy. Merilille může zjistit, co Atha’an Miere chtějí, nebo možná co chce ten kluk, až dorazí do Caemlynu. Škoda že holky nenapadlo zařídit pravidelné schůzky, ale musíme to nějak vyřešit. Merilille se může v Tel’aran’rhiodu sejít s některou přísedící, až to bude vědět.“ Lelaine mávla rukou, tou přísedící očividně hodlala být sama. „Říkala jsem si, že Salidar by na to mohl být vhodný.“
Romanda si pobaveně odfrkla. Ani v tom však nebylo nic milého. „Jednodušší je Merilille něco nařídit než dohlédnout na to, aby poslechla, Lelaine. Čekám, že ví, že ji čekají ostré otázky. Tu Větrnou mísu měly nejdřív přinést nám, abychom ji mohly prostudovat. Žádná ze sester v Ebú Daru toho podle mě o tančení v mracích moc neví, a tady vidíte výsledek, všechnu tuhle vřavu a spěch. Napadlo mě svolat slyšení před sněmovnou ohledně všech, jež se toho zúčastnily.“ Šedovlasá žena náhle mluvila úlisně, jako když másla ukrajuje. „Jak si vzpomínám, volbu Merilille jsi podporovala ty.“
Lelaine se prudce narovnala a blýsklo se jí v očích. „Já podporovala tu, kterou navrhly šedé, Romando, a nic víc,“ vrčela vzdorně. „Jak mě mohlo napadnout, že se rozhodne použít mísu tam? A zahrnout do kruhu i divoženky Mořského národa! Jak si mohla myslet, že o počasí vědí tolik co Aes Sedai?“ Hněv ji náhle přešel. Bránila se před svou nejzuřivější protivnicí ve sněmovně, vlastně svou jedinou protivnicí. A z jejího hlediska bylo nepochybně horší, že s ní souhlasila ve věci Mořského národa. Nebylo pochyb, že souhlasí, ale vyslovit to nahlas bylo něco zhola jiného.
Jak Lelaine zbledla vzteky, Romanda se usmála ještě víc. Přepečlivě si urovnávala sukně bronzové barvy, zatímco Lelaine hledala způsob, jak situaci obrátit. „Uvidíme, jak si stojí sněmovna, Lelaine,“ řekla nakonec. „Dokud nebude svoláno slyšení, nejlepší podle mě bude, když se Merilille nesejde s žádnou z přísedících zodpovědných za její zvolení. Dokonce i na náznak tajné dohody se bude pohlížet s nevolí. Určitě se mnou budeš souhlasit, že bych s ní měla mluvit já.“
Lelaine zbledla jinak. Nebála se, alespoň to na ní nebylo vidět, ale Egwain skoro viděla, jak počítá, kdo by mohl stát na její straně a kdo ne. Tajná dohoda byla skoro stejně vážná jako obvinění ze zrady a vyžadovala jen menší konsenzus. Nejspíš se tomu dokáže vyhnout, ale námitky budou k věci a rozhořčené. Romandina frakce by mohla získat větší moc. To by vyvolalo nečekané problémy, ať už Egwaininy plány přinesou ovoce, či nikoliv. A ona to nemohla nijak zarazit, pokud by rovnou neodhalila, co se skutečně v Ebú Daru stalo. Klidně by je mohla žádat, aby ji nechaly přijmout stejnou nabídku jako Faolain a Theodrin.
Nadechla se. Aspoň by mohla zabránit tomu, aby používaly Salidar jako místo schůzek v Tel’aran’rhiodu. Tam se teď totiž scházela s Elain a Nyneivou. I když to neudělala už několik dní. Jak se tak přísedící zjevovaly ve světě snů, najít místo, kde by se určitě neukázaly, bylo těžké. „Až se příště setkám s Elain nebo Nyneivou, předám jim vaše příkazy ohledně Merilille. Můžu vám dát vědět, kdy bude připravená se s vámi sejít.“ Což nebude nikdy, jakmile jí ty příkazy předá.
Přísedící otočily hlavy a upřely na ni oči. Ony zapomněly, že tu je! Snažíc se udržet neutrální výraz, uvědomila si, že podrážděně podupává, a nechala toho. Bude muset ještě chvíli hrát podle toho, co si o ní myslely. Ještě chvíli. Alespoň se jí už nedělalo zle od žaludku. Jenom byla rozlícená.
Do chvíle ticha vrazila Chesa s Egwaininým obědem na podnose zakrytém plátnem. Chesa byla tmavovlasá a hezká, ve středních letech, a dařilo se jí chovat s příslušnou úctou, aniž by se pokořovala. Předvedla pukrle stejně prosté, jako byly její tmavošedé šaty jen s kouskem krajky u krku. „Odpusťte, že ruším, matko, Aes Sedai. Mrzí mě, že jdu pozdě, matko, ale Meri se zřejmě někam zatoulala.“ Rozčileně mlaskla, když kladla podnos před Egwain. Potulky se Meri moc nepodobaly. Ta zakyslá ženština neschvalovala žádné chyby jak u jiných, tak u sebe.
Romanda se zamračila, ale neříkala nic. Nakonec ji těžko mohla zajímat jedna z Egwaininých komorných. Zvlášť když pro ni ta žena špehovala. Právě jako Selame špehovala pro Lelaine. Egwain se vyhýbala pohledu na Theodrin a Faolain, které obě stály poslušně v rohu jako přijaté místo jako rovnoprávné Aes Sedai.
Chesa otevřela pusu, avšak zase ji zavřela, snad ji přísedící zastrašily. Egwain se ulevilo, když udělala další pukrle a odešla se „s tvým dovolením, matko". Chesiny rady byly vždycky nepřímé, byla-li u toho jiná sestra, ale v této chvíli poslední, co by Egwain chtěla, by byla zastřená připomínka, že má jíst, dokud je to teplé.
Lelaine pokračovala, jako kdyby k žádnému přerušení nedošlo. „Důležité je,“ pronesla rázně, „zjistit, co Atha’an Miere chtějí. Nebo co chce kluk. Třeba se chce stát i jejich králem.“ Natáhla ruce a dovolila Faolain obléci jí plášť, což tmavovlasá mladá žena opatrně učinila. „Budeš si pamatovat, že mi máš dát vědět, pokud tě k tomu něco napadne, matko?“ Nebyla to zrovna žádost.
„Budu usilovně přemýšlet,“ řekla jí Egwain. Což neznamenalo, že se o své nápady podělí. Přála si, aby odpověď aspoň tušila. Na rozdíl od sněmovny věděla, že Atha’an Miere věří, že Rand je jejich předpovězený Coramoor, jenže co od nich chtěl, nebo co oni chtěli od něj, to si neuměla ani představit. Podle Elain to Mořský národ, který byl s nimi, taky netušil. Alespoň to tvrdil. Egwain si skoro přála, aby v táboře byla jedna z hrstky sester, jež od Atha’an Miere přišly. Skoro. Ať tak nebo tak, ty hledačky větru působily potíže.
Romanda mávla rukou a Theodrin přiskočila s jejím pláštěm. Podle toho, jak se Romanda tvářila, ji Lelainino sebeovládání nepotěšilo. „Budeš si pamatovat, že máš Merilille vyřídit, že s ní chci mluvit, matko,“ řekla a rozhodně to nebyla žádost.
Obě přísedící se na sebe chvíli koukaly a ve vzájemném nepřátelství na Egwain opět zcela zapomněly. Odešly bez dalšího slova a málem se strkaly ve vchodu, než se Romanda prodrala napřed a Theodrin odtáhla s sebou. Lelaine vycenila zuby a Faolain doslova vystrkala ze stanu před sebou.
Siuan si od srdce vzdychla a nepokoušela se zakrýt úlevu.
„S tvým dovolením, matko,“ zamumlala Egwain posměšně. „Jak si přeješ, matko. Smíte odejít, dcery.“ Vydechla si a zase se posadila. Stolička se s ní okamžitě složila na koberec. Egwain se pomalu zvedla, trhnutím si narovnala sukni a urovnala štólu. Aspoň že se to nestalo před těmi dvěma. „Běž se najíst, Siuan. A přines něco k jídlu. Ještě nás čeká dlouhý den.“