„Některé pády bolí míň než jiné.“ Siuan jako by mluvila k sobě, než odešla. Ještě že zmizela tak rychle, jinak by jí Egwain vrazila pohlavek.
Ale brzy se vrátila a společně jedly tvrdé rohlíky a dušenou čočku s tvrdou mrkví a kousky masa, na něž se Egwain raději moc nekoukala. Když začaly předstírat, že probírají papíry, došlo jen k několika vyrušením. Chesa přišla pro podnos a později přinesla další svíčky, i když kvůli tomu reptala, což se jí nepodobalo.
„Kdo by čekal, že Selame zmizí taky?“ mručela. „Určitě se někde muchluje s vojáky. To je ten Halimin špatný vliv.“
Hubený mladý muž s nudlí u nosu rozdmýchal již vyhaslé uhlíky v ohřívadlech - amyrlin měla větší teplo než většina ostatních, ale stejně to za moc nestálo - a mladík si zakopával o vlastní nohy a civěl na Egwain způsobem, který byl po přísedících velmi příjemný. Zaskočila sem Sheriam, aby se zeptala, jestli Egwain nemá, ze všech věcí, nějaké další příkazy, a potom zřejmě chtěla zůstat. Těch pár tajemství, která znala, ji zřejmě vyvádělo z míry a pořád uhýbala pohledem.
To bylo vše, a Egwain si nebyla jistá, jestli je to proto, že amyrlin nikdo neobtěžuje bez příčiny, nebo proto, že všichni věděli, že skutečná rozhodnutí dělá sněmovna.
„Nevím, co s tím hlášením o vojácích jižně od Kandoru,“ řekla Siuan, jakmile za Sheriam zapadla stanová chlopeň. „Je jenom jedno a Hraničáři zřídka odcházejí dál od Morny, ale to ví každý hlupák, takže to nevypadá jako něco, co by si někdo vymyslel.“ Teď nečetla.
Siuan se zatím dařilo ovládat amyrlininu síť špehů a měla stálý přísun hlášení, klepů a drbů, které s Egwain probraly, než se rozhodly, co z nich sdělí sněmovně. Leana měla vlastní síť a přidávala další zprávy. Většinu z nich předaly dál - některé věci se sněmovna musela dozvědět a ony neměly záruku, že adžah oznámí to, co zjistí od svých agentů - ale všechno bylo třeba probrat, protože některé věci by mohly být nebezpečné nebo by mohly odvrátit pozornost od skutečného cíle.
Poslední dobou ale zprávy nebyly nejlepší. Z Cairhienu přicházely řeči, že se Aes Sedai spojily s Randem, a hůř, že mu slouží, ale aspoň ty bylo možné zavrhnout. Moudré toho o Randovi ani nikom, kdo s ním byl ve spojení, moc neřekly, ale podle nich Merana čekala, až se Rand vrátí, a sestry ve Slunečním paláci, kde měl Drak Znovuzrozený svůj první trůn, byly jistě semínkem, z něhož tyto příběhy vyrostly. Jiné bylo těžší nebrat vážně, i když bylo těžké se v nich vyznat. Jeden tiskař v Illianu tvrdil, že má důkaz, že Rand vlastníma rukama zabil Mattina Stepaneose a jedinou silou zničil jeho tělo, kdežto dělnice z doků říkala, že viděla, jak bývalého krále odnášejí, spoutaného, s roubíkem a zabaleného v koberci, na loď, která odplula do noci s požehnáním kapitána přístavní hlídky. To první bylo určitě pravděpodobnější, ale Egwain doufala, že žádný agent adžah podobnou povídačku nezachytil. U Randova jména bylo v knihách sester už tak příliš mnoho černých teček.
A tak to šlo dál. Seanchané se zřejmě usazovali v Ebú Daru za nepatrného odporu místních. To se dalo čekat v zemi, kde královnina skutečná vláda končila jenom pár dní cesty od hlavního města, ale nebylo to zrovna povzbudivé. Shaidové zřejmě byli všude, i když zprávy od nich pocházely vždy od někoho, kdo to slyšel od někoho, kdo to někde slyšel. Většina sester zjevně věřila, že roztroušení Shaidů je Randovo dílo, i přes to, že to moudré popíraly, což vyřizovala Sheriam. Pochopitelně nikdo nechtěl údajné lži moudrých probírat příliš podrobně. Objevily se stovky výmluv, ale nikdo kromě sester odpřisáhlých Egwain se s nimi nechtěl v Tel’aran’rhiodu setkat, a i ony to musely dostat rozkazem. Anaiya tato setkání suše nazývala „dost důraznými lekcemi v pokoře", a netvářila se u toho nijak pobaveně.
„Tolik Shaidů být nemůže,“ prskala Egwain. V druhé dávce dřevěného uhlí, které nyní dohasínalo, žádné bylinky nebyly a ji pálily oči z kouře, jenž visel ve vzduchu. Kdyby usměrnila, aby se ho zbavila, zahnala by i zbývající teplo. „Něco z toho musí být i práce banditů.“ Nakonec kdo pozná, zda lidé vesnici opustili, když prchali před bandity, nebo před Shaidy? Zvlášť z třetí či páté ruky. „Kolem je rozhodně dost banditů, aby za něco z toho mohli být zodpovědní.“ Většina z nich si říkala Dračí spřísahanci, což rozhodně nepomáhalo. Pohnula rameny, aby uvolnila zatuhlé svaly.
Najednou si uvědomila, že Siuan zírá do prázdna tak upřeně, až málem spadla ze stoličky. „Siuan, ty usínáš? Většinu práce jsme už udělaly, ale ještě je světlo.“ Světlo bylo vidět dírou pro kouř, i když sláblo.
Siuan zamrkala. „Promiň. Poslední dobou o něčem přemýšlím a nemůžu se rozhodnout, jestli ti o tom mám povědět. Týká se to sněmovny.“
„Sněmovny! Siuan, jestli víš něco o sněmovně -!“
„Já nevím nic,“ skočila jí Siuan do řeči. „Mám jenom podezření.“ Rozčileně mlaskla. „Vlastně ani podezření. Aspoň nevím jaké. Ale vidím jistý vzor.“
„Tak to bys mi o tom měla povědět,“ nakázala jí Egwain. Siuan byla velmi obratná, když měla najít nějaký vzor tam, kde ostatní viděli jenom zmatek.
Siuan si poposedla a napjatě se předklonila. „Jde o tohle. Kromě Romandy a Morie jsou přísedící zvolené v Salidaru... příliš mladé.“ Siuan se hodně změnila, jenže mluvit o věku jiných sester se očividně zdráhala. „Escaralde je nejstarší, a jsem si jistá, že jí není moc přes sedmdesát. Nemůžu to zjistit bez knihy novicek v Tar Valonu nebo pokud nám to sama neřekne, ale jsem si skoro jistá. Sněmovna málokdy mívá víc než jednu přísedící mladší sta let, a my jich tu máme devět!“
„Avšak Romanda a Moria jsou nové,“ podotkla Egwain mírně a opřela se lokty o stůl. Byl to dlouhý den. „A žádná není mladá. Možná bychom měly být vděčné, že ty ostatní jsou, jinak by mě asi těžko zvolily.“ Mohla poukázat na to, že Siuan sama byla zvolena amyrlin, když jí byla polovina toho co Escaralde, ale to by bylo kruté.
„Možná,“ trvala Siuan umíněně na svém. „Romanda byla jasná, jakmile se objevila. Pochybuju, že by se některá žlutá odvážila namítat něco proti tomu, aby křeslo přísedící získala. A Moria... Nedrží se Lelaine, ale Lelaine a Lyrelle si nejspíš myslely, že bude. Nevím. Ale dej na mě. Když je žena pozvednuta příliš mladá, má to určitě nějaký důvod.“ Zhluboka se nadechla. „Jako když pozvedly mě.“ V očích se jí mihla bolest z té ztráty, určitě ze ztráty amyrlinina stolce a možná i ze všech ostatních ztrát. Ale byla to jen chvilička. Egwain nejspíš ještě nepoznala jinou ženu tak silnou jako Siuan Sanche. „Tentokrát tu byl dostatek sester vhodného věku, ze kterých se dalo vybírat, a já nevidím důvod, proč by je mělo pět adžah vynechat. Je v tom nějaký vzor, a já hodlám přijít na to jaký.“
Egwain nesouhlasila. Změna visela ve vzduchu, ať už to Siuan chtěla vidět nebo nikoliv. Elaida porušila zvyklosti, téměř porušila i zákon, tím, že se zmocnila Siuanina postavení. Sestry uprchly z Věže a dopustily, aby se to svět dozvěděl, a něco takového se rozhodně ještě nikdy nestalo. Změna. Starší sestry byly spíš svázané se staršími způsoby, jenže dokonce i některé z nich musely vidět, že se všechno mění. To byl jistě důvod, proč byly zvoleny mladší ženy, vstřícnější k novotám. Neměla by nařídit Siuan, aby na tohle přestala plýtvat časem? Siuan měla spoustu jiné práce. Nebo by bylo laskavé, kdyby ji nechala pokračovat? Tolik chtěla dokázat, že ke změnám, jež vidí, vlastně nedochází.