Když Egwain a přísedící zaujaly svá místa, seděly o půl lokte výš než ostatní. Trochu z toho měla obavy, ale chladné přijetí to vyřešilo. Nejchudší sedlák by o Abramově svátku nabídl pohár a polibek i vandrákovi. Ony nebyly prosebnice a nebyly jim rovny. Ony byly Aes Sedai.
Strážci se postavili za své Aes Sedai a Siuan a Sheriam zaujaly místa vedle Egwain. Sestry si okatě odhrnovaly pláště a sundávaly rukavičky, aby zdůraznily, že se jich zima nedotýká, což bylo v ostrém protikladu se šlechtici, kteří se choulili i v pláštích. Venku se v sílícím větru rozvinul plamen Tar Valonu. Jen Halima, rozvalující se na kraji šedě potažené bedny vedle Delaniny židle, ten velkolepý obraz kazila, ale velké zelené oči upírala na Andořany a Muranďany tak vyzývavě, že to zas trochu napravila.
Když se Egwain posadila, pár lidí se po ní podívalo, ale jen pár. Nikdo nevypadal skutečně překvapeně. Asi už slyšeli o mladičké amyrlin, pomyslela si suše. No, některé královny byly ještě mladší, včetně královen Andoru a Murandy. Klidně kývla a Sheriam ukázala na řadu židlí. Ať už první dorazil kdokoliv, a postavil ten stan, nebylo pochyb, kdo tuto schůzku svolal. A kdo tu velí.
Její činy samozřejmě nepřijali dobře. Nastalo váhání, zatímco se šlechtici snažili vymyslet, jak se jim zase dostat na roveň, a nemálo se jich zašklebilo, když jim došlo, že to už prostě nejde. Osm z nich, čtyři muži a čtyři ženy, se posadilo za rozzlobeného shrnování plášťů a upravování sukní. Ti níže postavení stáli za židlemi a bylo jasné, že Andořané se s Muranďany zrovna nemilují. Muranďané se taky strkali a dohadovali o to, kdo bude kde stát, stejně zuřivě jako jejich „spojenci“ ze severu. Aes Sedai si také vysloužily nejeden temný pohled a několik z nich se zamračilo i na Brynea, který stál opodál s helmicí pod paží. Byl dobře znám na obou stranách hranice a vážili si ho i ti, kteří by ho nejradši viděli pod drnem. Aspoň tak to bylo, než se ukázalo, že velí vojsku Aes Sedai. On si kyselých obličejů nevšímal stejně, jako ignoroval kyselé poznámky přísedících.
Další muž se k jejich setkání nepřipojil. Byl bledý, o necelou dlaň vyšší než Egwain, v tmavém kabátě a kyrysu, čelo měl oholené a kolem levé paže měl ovázaný dlouhý rudý šátek. Plášť měl tmavohnědý a na prsou vyšitou velkou červenou ruku. Talmanes stál naproti Bryneovi, s nadutou nedbalostí se opíral o stanovou tyč a vše pozoroval, aniž by dal najevo, co si myslí. Egwain by moc ráda věděla, co tady dělá. Moc ráda by věděla, co řekl, než dorazila. V každém případě si s ním musela promluvit. Pokud se to podaří zařídit bez stovky nezvaných uší.
Hubený, ošlehaný muž v rudém plášti, sedící uprostřed řady, se předklonil a otevřel ústa, ale Sheriam ho předběhla jasným hlasem, který se nesl hezky daleko.
„Matko, představuji ti, za Andor, Arathelle Renshar, hlavu rodu Rensharů, Pelivara Coelana, hlavu rodu Coelanů, Aemlyn Carand, hlavu rodu Carandů, a jejího manžela Culhana Caranda.“ Oni jenom kysele kývli, když vyslovila jejich jméno, a nic víc. Pelivar byl ten hubeňour a ztrácel vlasy z čela. Sheriam bez přestávky pokračovala. Ještě dobře, že jí Bryne dokázal sdělit jména těch, které zvolili za mluvčí. „Představuji ti, za Murandy, Donela do Morny a’Lordeine, Cian do Menoh a’Macansa, Paitra do Fearna a’Conn, Segan do Avharin a’Roos.“ Muranďané zřejmě pociťovali vynechání titulů ještě trpčeji než Andořané. Donel, který na sobě měl víc krajek než většina žen, si zuřivě nakrucoval kníry a Paitr se zjevně snažil si ty svoje vyrvat. Segan špulila plné rty a v tmavých očích jí hořel oheň, kdežto Cian, podsaditá, šedivějící žena, hlasitě frkla. Sheriam si toho nevšímala. „Ocitli jste se před strážkyní pečetí. Stojíte před plamenem Tar Valonu. Smíte předložit své žádosti amyrlininu stolci.“
Tak. To se jim ani za mák nelíbilo. Egwain si už předtím myslela, že se tváří kysele, ale teď vypadali, jako by se přejedli nezralých tomelů. Snad si skutečně mysleli, že mohou předstírat, že není amyrlin. Ale poučí se. Samozřejmě nejdřív bude muset poučit sněmovnu.
„Mezi Andorem a Bílou věží existují pradávné vazby,“ začala hlasitě a rázně. „Sestry vždy očekávaly, že je v Andoru či Murandy přivítají s otevřenou náručí. Tak proč jste proti Aes Sedai přivedli vojsko? Pletete se tam, kam se trůny a státy neodvažují vstoupit. Trůny už padly, když se pletly do záležitostí Aes Sedai.“
To znělo dostatečně výhružně, ať už se Myrelle a ostatním podařilo připravit cestičku či nikoliv. S trochou štěstí už jsou na cestě do tábora a nikdo nic nezjistí. Pokud některý ze šlechticů nevysloví nesprávné jméno. Pak by přišla o svou výhodu proti sněmovně, ale vedle všeho ostatního to bylo jako stéblo slámy vedle stohu.
Pelivar si vyměnil krátký pohled se ženou vedle sebe a ona vstala. Vrásky na tváři nezastíraly skutečnost, že Arathelle bývala zamlada veliká krasavice. Teď měla vlasy skoro bílé a pohled tvrdý jako strážce. Rukama v červených rukavičkách si mačkala plášť u boků, ale rozhodně ne ustaraně. Rty měla stisknuté do tenké čárky, když si prohlížela řadu přísedících, a teprve pak promluvila. Ne na Egwain, ale na sestry za ní. Egwain zaskřípala zuby a nasadila pozorný výraz.
„Jsme tu právě proto, že se nechceme nechat zatáhnout do záležitostí Bílé věže.“ Mluvila s autoritou, což u hlavy rodu, a navíc mocného rodu, nebylo nic překvapivého. Ani náznak pokory, která se dala čekat, když i mocný rod čelil tolika sestrám, nemluvě o amyrlin. „Jestli je vše, co jsme slyšeli, pravda, tak kdybychom vás nechali projít do Andoru bez odporu, mohlo by to v očích Bílé věže vypadat, že vám pomáháme, dokonce jsme s vámi uzavřeli spojenectví. Kdybychom se vám nepostavili, mohli bychom zjistit, jak se hrozen cítí v lisu.“ Několik Muranďanů se na ni zamračilo. Nikdo v Murandy se doopravdy nepokusil zabránit sestrám v cestě. Nejspíš to nikoho nenapadlo, pokud zrovna neprocházely jeho územím.
Arathelle pokračovala, jako kdyby si toho nevšimla, ale nebylo to příliš pravděpodobné. „Přinejhorším... Slyšeli jsme... zprávy... o Aes Sedai a věžových gardistech, kteří se snaží proklouznout do Andoru potají. Tedy spíš klepy, ale přicházejí z mnoha míst. Nikdo z nás nechce, aby v Andoru došlo k bitvě mezi Aes Sedai.“
„Světlo chraň a ochraňuj nás!“ vybuchl Donel rudý jako rak. Paitr povzbudivě kývl a poposedl si a Cian se chystala přidat. „Tady to taky nikdo nechce!“ plivl Donel. „Ne mezi Aes Sedai! Slyšeli jsme, co se stalo na východě! A ty sestry -!“
Egwain začala dýchat lehčeji, když ho Arathelle zarazila. „Prosím, urozený pane Doneli. Dostane se ti slova.“ Obrátila se zpátky k Egwain - vlastně spíš opět k sestrám - aniž počkala na odpověď, přičemž on jen prskal a ostatní tři Muranďané se chmuřili. Ona sama vypadala nevzrušeně, prostě žena předkládající fakta. Předkládající fakta, o nichž chce, aby je ostatní viděli ve stejném světle jako ona.
„Jak už jsem říkala. Tohle je to nejhorší, čeho se bojíme, pokud jsou ty příběhy pravdivé. A i kdyby nebyly, Aes Sedai se možná tajně shromažďují v Andoru i s věžovými gardisty. Aes Sedai s vojskem jsou připravené vstoupit do Andoru. Příliš často se Bílá věž zdánlivě zaměřila na jeden cíl, jen abychom my ostatní později zjistili, že celou dobu mířila jinam. Neumím si představit, že by dokonce i Bílá věž zašla tak daleko, ale pokud tu někdy byl cíl, kvůli kterému byste si na sobě klidně udělaly uzel, tak to je Černá věž.“ Arathelle se zachvěla a nebylo to zimou. „Bitva mezi Aes Sedai by mohla zničit kraj na míle daleko. Tahle bitva by mohla zničit půlku Andoru.“