K Egwain proklouzla Siuan a tvářila se pokorně. Až na to, že se neustále rozhlížela kolem sebe, asi čekala, že Romanda či Lelaine přiběhnou, zapomenou na zákon, zvyklosti a slušné vychování i na to, kdo se dívá, a popadnou je za krk přímo tady. „Shein Chunla,“ bylo vše, co tiše zasyčela.
Egwain kývla, ale ona hledala Talmanese. Většina mužů a některé z žen byli dost vysocí, aby ho zakryli. A jak všichni pořád pobíhali sem a tam... Zvedla se na špičky. Kam se poděl?
Zastavila se před ní Segan, ruce v bok, a poněkud pochybovačně se zadívala na Siuan. Egwain se rychle postavila na zem. Amyrlin nemohla poskakovat jako holka na tancovačce, která vyhlíží kluka. Rozvíjející se poupě. Klid. Vyrovnanost. Mor na všechny muže!
Segan byla štíhlá, s dlouhými tmavými vlasy, a jako kdyby se už mrzutá narodila, jak neustále špulila rty. Šaty měla z pevného modrého sukna a teplé, ale na živůtku měla příliš jasně zelenou výšivku a rukavičky dost křiklavé i na cikánku. Prohlédla si Egwain od hlavy k patě, našpulila rty ještě víc a tvářila se stejně nevěřícně, jako když se dívala na Siuan. „To, co jsi říkala o knize novicek,“ vyjela, „tos myslela ženu úplně libovolného věku? Takže se každá může stát Aes Sedai?“
Otázka byla blízká Egwainu srdci a odpověď by moc ráda dala - spolu s pár pohlavky za ty pochybnosti - ale v té chvíli v mezeře mezi lidmi zahlédla u stanu Talmanese. Mluvil s Pelivarem! Stáli ztuhlí, mastifové, kteří ještě nevycenili zuby, ale dávali dobrý pozor, aby nikdo nepřišel blíž a neslyšel, co si povídají. „Každá žena libovolného věku, dcero,“ souhlasila nepřítomně. S Pelivarem?
„Děkuji ti,“ řekla Segan a váhavě dodala: „matko.“ Předvedla nástin pukrlete a odběhla. Egwain za ní zírala. No, byl to začátek.
Siuan zafrkala. „Klidně bych proplula Dračí Prsty v noci, kdybych musela,“ zamumlala si pro sebe. „Už jsme to probíraly. Zvážily jsme nebezpečí a stejně jsme neměly šanci, ani co by se vešlo rackovi do zobáku. Ale tys musela zapálit palubu, jen aby to bylo zajímavější. Lovit perutíny do sítě ti nestačí. Musela sis ještě nacpat do šatů ježíka. Nestačí ti brodit se hejnem žralounů -“
Egwain ji přerušila. „Siuan, myslím, že řeknu urozenému pánu Bryneovi, že jsi do něj až po uši zamilovaná. To bude jenom spravedlivé, nemyslíš?“ Siuan málem vypadly oči z důlků a pohybovala rty, ale dokázala jenom chrochtat. Egwain ji poplácala po rameni. „Jsi Aes Sedai, Siuan. Snaž se zachovat aspoň stín důstojnosti. A snaž se zjistit něco o těch dalších sestrách v Andoru.“ Dav se znovu rozešel. Zahlédla Talmanese na jiném místě, ale stále u stanu. A byl sám.
Snažíc se neutíkat zamířila jeho směrem a nechala Siuan chrochtat. Pohledný černovlasý sluha, jehož baňaté vlněné spodky nedokázaly zcela zakrýt pěkně tvarovaná lýtka, Siuan nabídl stříbrný pohár, z něhož se kouřilo. Pohybovali se tu další sloužící se stříbrnými podnosy a podávali občerstvení, i když trochu opožděně. Na polibek míru bylo příliš pozdě. Egwain neslyšela, co Siuan řekla, když sebrala pohár z podnosu, ale podle toho, jak sebou chlapík trhl a začal se klanět, bylo zřejmé, že pustila uzdu svému vzteku. Egwain si povzdechla.
Talmanes stál s rukama zkříženýma na prsou a s pobaveným úsměvem, který mu nedostoupil až k očím, pozoroval dění kolem. Vypadal připravený vyrazit, ale v očích měl únavu. Když se přiblížila, uctivě se poklonil, ale když promluvil, ozývala se mu v hlase trpkost. „Dneska jsi změnila hranici.“ Přitáhl si k tělu plášť před mrazivým větrem. „Mezi Andorem a Murandy byla vždy... pohyblivá... cokoliv už mapy ukazovaly, ale Andořané ještě nikdy nevyrazili k jihu v takovém počtu. Teda kromě v aielské válce a v bělokabátnické válce, ale tenkrát tudy jenom procházeli. Jakmile tu setrvají celý měsíc, na mapě se objeví nová čára. Podívej, jak Muranďané pobíhají, lísají se k Pelivarovi a jeho společníkům stejně jako k sestrám. Doufají, že si pro nové časy udělají nové přátele.“
Egwain se snažila zakrýt, jak pozoruje ty, kteří pozorovali ji, a měla dojem, že všichni šlechtici, Muranďané i Andořané, se soustředí na sestry. V každém případě měla na práci důležitější věci než hranice. Sestry byly vidět vždy jen na chviličku, pokud vůbec. Jen Halima a Siuan si jí zřejmě všimly a hluk připomínal kejhání hejna husí. Egwain ztišila hlas a pečlivě volila slova.
„Přátelé jsou vždy důležití, Talmanesi. Byl jsi Matovým dobrým přítelem a myslím, že i mým. Doufám, že se to nezměnilo. Doufám, že jsi nikomu neřekl nic, co bys neměl.“ Světlo, je nervózní, jinak by nebyla tak otevřená. Příště se rovnou zeptá, o čem se s Pelivarem bavili.
Naštěstí se jí nevysmál jako nevychované selce. Mohl se jí však vysmívat v duchu. Vážně si ji prohlédl, než promluvil. Potichu. Také uměl být opatrný. „Ne všichni muži klevetí. Pověz mi, když jsi posílala Mata na jih, věděla jsi, co dnes uděláš tady?“
„Jak jsem to přede dvěma měsíci mohla vědět? Ne, Aes Sedai nejsou vševědoucí, Talmanesi.“ Doufala, že se nějak dostane tam, kde byla teď, plánovala, ale nevěděla to, ne tehdy. Také doufala, že neklevetí. Někteří muži to nedělali.
Romanda k ní vyrazila rázným krokem a se zamrzlým obličejem, ale zastavila ji Arathelle, popadla ji za paži a nedala se odbýt ani přes Romandino rozhořčení.
„Povíš mi konečně, kde Mat je?“ zeptal se Talmanes. „Na cestě do Caemlynu s dědičkou? Proč se tváříš tak překvapeně? Služka si popovídá s vojákem, když nabírají vodu ze stejného potoka. I když je to hrozný Dračí spřísahanec,“ dodal suše.
Světlo! Muži byli občas opravdu... no, nepohodlní. I ti nejlepší z nich si uměli najít cestičku, jak říct špatnou věc ve špatnou chvíli, jak položit špatnou otázku. Nemluvě o svádění služek ke žvanění. Mnohem snazší by to bylo, kdyby dokázala zalhat, ale on jí dal v rámci přísah spoustu prostoru. Polovina pravdy bude stačit a zabrání mu, aby vyrazil do Ebú Daru. Možná méně než půlka.
Na druhém konci stanu stála Siuan zabraná do hovoru s vysokým mladým zrzkem se zakroucenými kníry, který si ji prohlížel stejně pochybovačně jako Segan. Šlechtici obvykle věděli, jak vypadá Aes Sedai. Ale Siuan mu věnovala jen částečnou pozornost. Neustále pokukovala po Egwain. Jako by křičela nahlas, hlasitě jako svědomí. Snazší. Účelné. Co znamená být Aes Sedai. Dodneška to nevěděla, jen doufala! Egwain podrážděně vydechla. Světlo spal tu ženskou!
„Když jsem o něm slyšela naposled, byl v Ebú Daru,“ zamumlala. „Ale touhle dobou už musí chvátat na sever. Pořád si myslí, že mě musí zachránit, a Matrim Cauthon, Talmanesi, si nenechá ujít příležitost být tam, kde bude moct říct: ‚já vám to říkal.‘“
Talmanes se netvářil ani trochu překvapeně. „Myslel jsem si, že to tak nějak bude,“ povzdechl si. „Pár týdnů už něco... cítím. A nejsem v Bandě sám. Není to naléhavé, ale je to tu pořád. Jako kdyby mě potřeboval. Jako kdybych se měl dívat k jihu. Jít za ta’veren může být zvláštní.“
„To asi může,“ souhlasila a doufala, že není vidět, jak žasne. Zvláštní bylo myslet na budižkničemu Mata jako na velitele Bandy Rudé ruky, natož jako na ta’veren, ale ta’veren musí být určitě přítomen, aspoň někde poblíž, aby měl nějaký vliv.
„Mat se mýlil, když si myslel, že potřebuješ zachránit. Tys za mnou nikdy nechtěla přijít pro pomoc, viď?“
Stále mluvil tiše, ale Egwain honem odvrátila zrak. Siuan je stále pozorovala. A Halima též. Paitr stál příliš blízko ní, narukoval se a nakrucoval si kníry - z toho, jak se jí díval na šaty, si ji se sestrou nespletl, to bylo jisté! - ale ona mu nevěnovala příliš velkou pozornost a pokukovala po Egwain, zatímco se na něj hřejivě usmívala. Všichni ostatní vypadali zaměstnaně, nikdo nebyl dost blízko, aby je slyšel.