„Amyrlin se může těžko někde schovávat, ne? Ale často mi bylo útěchou, když jsem věděla, že jsi tady,“ přiznala. Váhavě. Amyrlin by neměla potřebovat útočiště, ale nemohlo to uškodit, pokud se to nedozví žádná z přísedících. „Ty jsi můj přítel, Talmanesi. A doufám, že budeš i nadále. Opravdu.“
„Byla jsi ke mně... otevřenější... než jsem čekal,“ přiznal pomalu, „tak ti něco povím.“ Jeho výraz se vůbec nezměnil - každý pozorovatel musel mít dojem, že je stejně lhostejný jako předtím - ale hlas ztišil do šepotu. „Kvůli Bandě za mnou přišel král Roedran. Zřejmě doufá, že se stane prvním skutečným králem Murandy. Chce si nás najmout. Normálně bych o tom ani neuvažoval, jenže nemáme dost peněz a s tímhle... s tímhle pocitem, že nás Mat potřebuje... Mohlo by být lepší, kdybychom zůstali v Murandy. Je jasné jako sklo, že ty jsi, kde chceš být, a máš všechno pod kontrolou.“
Odmlčel se, když před nimi jedna mladá služka udělala pukrle se svařeným vínem na podnose. Měla složitě vyšívané zelené šaty a plášť podšitý skvrnitým králíkem. Pomáhali i ostatní sluhové z tábora, nepochybně proto, aby nemuseli jen stát a třást se zimou. Mladá žena měla tváře zarudlé mrazem.
Talmanes ji odmávl a přitáhl si plášť, ale Egwain si vzala stříbrný pohár, aby měla čas na rozmyšlenou. Bandu už opravdu nepotřebovala. Přese všechno nadávání sestry braly její přítomnost za danou věc, bez ohledu na Dračí spřísahance. Již se nebály útoku a ona od odchodu ze Salidaru Bandu nepotřebovala, aby je popíchla k pohybu. Jediný skutečný důvod, jemuž Shen an Calhar nyní sloužila, byl ten, že přitahovala rekruty do Bryneova vojska, muže, kteří si mysleli, že dvě vojska znamenají bitvu, a chtěli být na straně s větším počtem vojáků. Už ji nepotřebovala, ale Talmanes se choval jako přítel. A ona byla amyrlin. Přátelství a zodpovědnost občas tahaly stejným směrem.
Když služka odešla, Egwain Talmanesovi položila ruku na paži. „To nesmíš udělat. Ani Banda nedokáže dobýt Murandy sama a všichni budou proti vám. Víš moc dobře, že jediné, co Muranďany spojuje, je cizinec na jejich půdě. Pojď za námi do Tar Valonu, Talmanesi. Mat tam přijde. Nepochybuji o tom.“ Mat doopravdy neuvěří, že je amyrlin, dokud ji neuvidí nosit štólu v Bílé věži.
„Roedran není hloupý,“ podotkl mírně. „Chce jenom, abychom seděli na zadku a čekali, cizí vojsko - bez Aes Sedai - o kterém nikdo neví, co má za lubem. Nebude mít větší potíže sjednotit šlechtice proti nám. Poté bychom tiše proklouzli přes hranici. Myslí si, že pak je dokáže udržet.“
Nemohla si pomoci a vyletěla. „A co mu zabrání vás zradit? Jestli hrozba odejde bez boje, jeho sen na sjednocení Murandy by mohl odejít s ní.“ Ten hlupák se tvářil pobaveně.
„Já taky nejsem hloupý. Roedran se dokáže připravit nejdřív na jaře. Tahle tlupa by se ze svých zámků ani nehnula, kdyby Andořani nepřišli sem na jih, a ti vyrazili dřív, než začalo sněžit. Do té doby nás Mat najde. Jestli přijde na sever, musí se o nás doslechnout. Roedran bude spokojený s čímkoliv, čeho do té doby dosáhne. Takže jestli bude chtít Mat jít do Tar Valonu, možná se ještě setkáme.“
Egwain rozčileně frkla. Byl to pozoruhodný plán, s něčím takovým by klidně mohla přijít Siuan, jenže si nemyslela, že Roedran Almaric do Arreola a’Naloy ho dokáže dotáhnout do konce. Povídalo se o něm, že je tak rozmařilý, až vedle něj Mat vypadal spořádaně. Ale taky by nevěřila, že něco takového dokáže vymyslet. Jisté bylo jedině to, že se Talmanes již rozhodl.
„Chci tvé slovo, Talmanesi, že Roedranovi nedovolíš, aby tě zatáhl do války.“ Zodpovědnost. Úzká štóla na ramenou jako by vážila desetkrát víc než plášť. „Jestli vyrazí dřív, než si myslíš, tak odejdeš, ať už se k vám Mat do té doby připojí nebo ne.“
„Kéž bych ti to mohl slíbit, ale nemůžu,“ namítl. „První nájezd na své pícovníky čekám nejdéle tři dny poté, co zamířím pryč od vojska urozeného pána Brynea. Každý panáček a sedlák si bude myslet, že si za noci může ukrást pár koní, popíchnout mě a schovat se."
„Nemluvím tu o tom, aby ses bránil, a ty to víš,“ pravila rázně. „Tvé slovo, Talmanesi. Nebo ti tu dohodu s Roedranem nedovolím.“ Jediný způsob, jak ji zarazit, bylo vyzradit ji, ale nechtěla za sebou nechat válku, kterou začala, když sem Talmanese přivedla.
Chvíli na ni zíral, jako by ji viděl poprvé, a konečně sklonil hlavu. Zvláštní, ale tentokrát se uklonil obřadněji. „Stane se, jak pravíš, matko. Řekni, víš určitě, že taky nejsi ta’veren?"
„Jsem amyrlin,“ opáčila. „To stačí každému.“ Znovu se ho dotkla. „Světlo na tebe sviť, Talmanesi.“ Tentokrát mu úsměv do očí téměř dostoupil.
Bylo nevyhnutelné, že i přes tichý hlas si jejich rozhovoru někdo všimne. Možná právě pro ten tichý hlas. Dívka, která se vydává za amyrlin, vzbouřenkyně proti Bílé věži, zabraná do hovoru s velitelem deseti tisíc Dračích spřísahanců. Usnadnila Talmanesovi jeho záměr s Roedranem, nebo ztížila? Je válka v Murandy méně pravděpodobná, nebo víc? Siuan a ten její zatracený zákon nečekaných následků! Sledovala ji stovka očí a uhnula, když zamířila mezi lidi a ohřívala si prsty o pohár. No, většina uhnula. Tváře přísedících byly samá bezvěká aessedaiovská vyrovnanost, ale Lelaine vypadala jako hnědooká vrána sledující rybu, která se zmítá na mělčině, kdežto Romandiny tmavé oči by dokázaly vyvrtat díry do železa.
Sledovala slunce venku a pomalu obcházela stan. Šlechtici stále obtěžovali přísedící, ale přecházeli od jedné k druhé, jako by hledali lepší odpovědi, a ona si začínala všímat jistých drobností. Donel se cestou od Janye k Morii zastavil a hluboko se poklonil Aemlyn, jež ho vzala na vědomí s milostivým kývnutím. Cian, odvracejíc se od Takimy, udělala hluboké pukrle před Pelivarem a na oplátku se jí dostalo nepatrného pokývnutí. A byly tu další věci, Muranďan se vždycky skláněl před Andořanem, jenž mu odpovídal stejně obřadně. Andořané se snažili nevšímat si Brynea, jen se na něj divně mračili, ale Muranďané ho vyhledávali, jeden po druhém a stranou od ostatních, a z toho, jak se dívali, bylo jasné, že probírají Pelivara, Arathelle nebo Aemlyn. Možná měl Talmanes pravdu.
Jí se také klaněli, i když ne tak hluboko jako Arathelle, Pelivarovi a Aemlyn, natož přísedícím. Půl tuctu žen jí řeklo, jak jsou jí vděčné, že se všechno vyřešilo tak mírumilovně, i když popravdě skoro stejně tolik vydávalo jen neurčité zvuky nebo neklidně krčilo rameny, když vyjádřila totéž, jako by si nebyly jisté, že to skončí mírumilovně. Její ujišťování se setkávalo s důrazným: „Světlo dej!“ či odevzdaným: „Dá-li Světlo.“ Čtyři ji oslovily matko, jedna bez zaváhání. Tři ostatní řekly, že je docela milá, že má krásné oči a že má půvabné chování, v tomto pořadí. Byly to poklony vhodné tak k jejímu věku, ale ne k jejímu postavení.
Konečně našla jedno nezkalené potěšení. Segan nebyla sama, koho zaujalo její prohlášení ohledně knihy novicek. Očividně to byl důvod, proč s ní ostatní ženy mluvily. Nakonec ostatní sestry se možná vzbouřily proti Věži, ale ona tvrdila, že je amyrlin. Musely mít opravdu velký zájem, aby to překonaly, i když to žádná nechtěla dát najevo. Arathelle se vyptávala tak zamračeně, že jí to přidalo vrásky. Aemlyn na odpověď potřásla prošedivělou hlavou. Zeptala se i hranatá Cian a po ní Negara, andorská urozená paní s ostrými rysy, pak hezká velkooká Muranďanka jménem Jennet a další. Žádná to nechtěla vědět kvůli sobě - několik jich to dalo jasně na vědomí, zvlášť ty mladší - ale zanedlouho se zeptala i poslední šlechtična zde a několik služek také, pod záminkou, že jí nabízejí svařené víno. Jedna, šlachovitá Nildra, přišla z tábora Aes Sedai.