„Nemějte strach! Vyvolat poplach v novinách by mělo cenu jen tehdy, kdyby lidé mohli nějak na KVEMU působit. Ale KVEMA je všemohoucí, všepronikající a nezničitelná. Zpráva v novinách by mohla vyvolat jen paniku… Nakonec bych,jelikož KVEMA je zcela hmotná a je myslícím a inteligentním objektem, je možno pokládat ji za právní osobu a za majitele oněch peněz. Takže jste de facto i de iure dostal ty peníze darem od právní osoby, od KVEMY. V důsledku toho jste se nedopustil zločinu ani před zákonem, ani před lidmi. Dopustil jste se zločinu před sebou samým nebo správněji na sobě samém.“
„No tak teď je to jasné,“ řekl Rassvetov. „Prostě obnovuje kat tyto peníze čestnou prací. Buď je někde čmajzla, nebo zfalšovala. To pak znamená, že mám právo být odsouzen jako spoluúčastník zločinu.“
„Za týden styků s KVEMOU jsem přišel k názoru, že i když se neřídí zemskými fyzikálními zákony, lidské zákony a předpisy ctí s patřičnou pietou. Je příliš rozumná a příliš všemohoucí, než aby si dovolila vnášet chaos do pozemského světa. Jistě by mohla vykrást všechny banky na světě nebo natisknout miliardy falešných peněz, ale nemyslím, že by si zvolila tuto cestu…“
„Vážená KVEMO, řekněte nám, prosím, jak jste získala oněch deset tisíc?“ obrátil se Rassvetov ke kouli.
Koule zazářila zeleným světlem a na jejím povrchu se objevil nápis, který pomaloučku mizeclass="underline"
1 = 0; 0 = 1
„No tak teď je to jasné,“ řekl Rassvetov. „Prostě obnovuje ty bankovky, které denně buď shoří v požárech, nebo zmizí ve vodě při ztroskotání lodí a tím vypadnou z oběhu. Tyto bankovky KVEMA obnovuje. Uděláme malý pokus.“
Po těch slovech Rassvetov vytáhl z kapsy třírublovku a sirky. Zapsal si číslo bankovky a zapálil ji. Když shořela, poprosil KVEMU: „Obnovte ji, prosím!“
Koule zazářila na okamžik modře, potom z, ní vyskočila páka se čtvercovou ploškou na konci. Z plošky upadla na stůl třírublovka. Potom páka zmizela.
„Tatáž třírublovka, série a číslo souhlasí,“ prohlásil Rassvetov. „Děkuji vám, vážená KVEMO, schovám si ji na památku a budu ji opatrovat až do svého posledního dne… Ale snad nám přece jen řeknete, odkud a proč jste k nám přišla?“
Tmavá koule bez hlesu a bez pohybu visela ve vzduchu tři kroky od Anakondy.
„Tak u mě pořád trčí a nic s ní nesvedu,“ řekl Jurij. „Copak se nenajde východisko, soudruhu Rassvetove?“
„Nemám právo dávat vám rady, jak se máte chovat,“ odpověděl Rassvetov. „Ale myslím si, že když to začalo penězi, je třeba začít úvahy od tohoto faktu. Tak tedy — KVEMA vám dala deset tisíc rublů. Zajímá ji zřejmě, jak se budete chovat, když budete mít peníze. Pokud budete mít třeba jen jednu kopejku z peněz, které vám dala, její chování vůči vám se nezmění. Bude vás sledovat a zároveň i chránit před jakýmkoliv nebezpečím, dokonce vám možná poskytne i lékařskou pomoc, bude-li to třeba. To znamená, pokud máte peníze od KVEMY, jste prakticky nesmrtelný. Ale je to dosti smutná nesmrtelnost. Teď si představíme druhou možnou variantu. Dejme tomu, že rychle utratíte všechny peníze, které vám KVEMA dala, a KVEMA vás opustí, protože když to logicky domyslíme, bude tím její úkol splněn a pokus zakončen. Avšak v tomto případě se KVEMA může zachovat podle různých variant — varianta A: KVEMA vás opouští bez jakýchkoliv následků pro vás. Varianta B: KVEMA vás opouští, ale předtím provede proti vám nihilizační akci, aby zde nenechala svědka své činnosti. Vždyť když o vás již nebude pečovat, nebo lépe řečeno, když vás nebude potřebovat ke svému experimentu…“
„To chcete říct, že mě může jednoduše oddělat?“
„Ovšem. Nezapomínejte, že při vší své inteligenci nemá KVEMA emocionální sféru, je to čistý pragmatik. Jestli nebude pokládat váš život za účelný…“
„To jsem se dostal do parádní bryndy!“ řekl zoufale Anakonda a vzal kabelu s koulí. „Tak vám pěkně děkuji, soudruhu Rassvetove, pěkně jsme si pobesedovali… Ale slovo dodržíte, že? Doufám, že se to nedostane do novin.“
„Nemějte strach! Vyvolat poplach v novinách by mělo cenu jen tehdy, kdyby lidé mohli nějak na KVEMU působit. Ale KVEMA je všemohoucí, všepronikající a nezničitelná. Zpráva v novinách by mohla vyvolat jen paniku… Nakonec bych vás rád o něco poprosil. KVEMA zná dokonale materiální svět, umí si jej podřídit a umí jej i měnit. Ale psychický svět člověka zná jen nedokonale a do jisté míry jej studuje právě na vás. Možná že jste pro ni jakýmsi modelem. A jestli je to tak, pak podle vás může soudit o celém lidstvu. Proto se chovejte ke KVEMĚ co možná nejtaktněji, a abych tak řekl, co nejsnášenlivěji.“
DŮLEŽITÉ ROZHODNUTÍ
Když se Anakonda vrátil domů, vypustil KVEMU z kabely a ta zaujala své místo ve vzduchu. Jurij se oddal úvahám. Co má dělat: utrácet peníze a čekat bud“ na osvobození, nebo na svou zkázu, anebo šetřit peníze a žalostně utrácet život pod nadvládou KVEMY. Co má dělat?
Seděl v hlubokém rozjímání až do noci. Potom vstal a přistoupil k oknu. „Přejde-li kolem támhleté lavičky jako první muž,“ řekl si, „budu žít šetrně, bude-li to žena, budu utrácet peníze bez obav.“ V tom okamžiku vyšla z aleje dívka v modrých šatech a přešla kolem lavičky. V soumraku bílé noci se Anakondovi zdálo, že ji poznává. Ale vždyť je to Leoncavalla. Je to ta sympatická dívka, kterou viděl dalekohledem.
„Budu utrácet, až se budou hory zelenat!“ rozhodl se Anakonda. „Buď pojdu, anebo budu zase žít jak člověk.“
Nestačil to domyslet, když se z vedlejší místnosti ozvalo klepání na zeď a Babíkův hlas:
„Juro, nemohl byste ke mně na chvilečku zajít?“
Anakonda zamířil k milovanému sousedovi a koule plula za ním.
Světlo v pokoji bylo zhasnuto. Soused seděl u okna v zubařském křesle, pevně přišroubovaném k parketám. Hlavu měl pohodlně opřenou o kožený podhlavník. Námořnický dalekohled byl upevněn na důmyslném systému podpěr a pružin.
„Tak si zde žiji, ponořen do světa krásy,“ dojatě začal Babík. „Ale, ó hrůzo, děvčata odjíždějí na prázdniny. Vím, na podzim se zase vrátí opálené, zkrásnělé, s vůní kopretin a lesních konvalinek…“
„Babylone Viktoroviči, vůni přece dalekohledem necítíte,“ přerušil ho Jurij.
„Ó, nepřistřihujte křídla mým snům!“ unyle řekl Babík. A již zcela jiným tónem pokračovaclass="underline" „Přišel jste samozřejmě s kuličkou. Vidím, vidím, je zdravá a čilá, ta vaše koulička… Už dlouho jsme si, Juro, nepopovídali jako asistent s asistentem.“
„To zase chcete peníze?“ zeptal se Anakonda přímo.
„Můj mladý příteli, proč tak hrubě, tak nevzletně! Nepotřebuji peníze, potřebuji jen silnější optiku. Víte, jeden můj známý prodává přenosný teleskop. Chce za něj pouhých sto osmdesát louisdorů…“
„Dám vám ty louisdory,“ řekl Anakonda klidně. „Teď mi není louisdorů ani trochu líto.“
NEČEKANÁ VARIANTA
Příští den vzal Jurij kabelu s KVEMOU a zamířil si to do Aeroflotu. Rozhodl se, že poletí do Soci. „Sametová“, mírná sezóna ještě nezačala, a tak si Anakonda koupil letenku na TU-104 bez potíží. Pak zašel do obchodního domu a koupil si pěkný kufr.
„Rozhodl jste se cestovat?“ zeptal se ho Babík, když ho uviděl vcházet s kufrem.
„Ano, zítra letím k Černému moři.“