"Pane barone, nemůžeme jet do Švédska... nemáme na převoz".
Pan Gaudeamus se uklonil.
"Prosím, madame, je to nepříjemná věc, ale to se už v životě stává. Žok zlata je někdy jako pytel blech. Člověk se nestačí divit, jak malou dírkou dovedou mršky peníze prolézt. Ale tím si přece nebudete trápit život. Nemám-li já, mají jiní. Kdybyste si přáli, abych vám opatřil úvěr, - znám neobyčené množství osob, které jsou ochotny půjčit na slušný úrok".
"Děkujeme vám, barone, ale raději ne".
"Nikdy jsem nebyl nikomu nic dlužen", odmítal Berwitz zachmuřen.
"A to já zas byl", odpověděl pan Gaudeamus ležérně, "a bylo mi přitom asi veseleji než vám bez dluhů. Uvažte, že Švédsko je naprosto zaručený obchod, který vám stokrát vynahradí, co si vypůjčíte na přeplavbu".
"To je možné", trvala na svém Anežka, "ale já raději stojím na pevné půdě toho, co mám".
"Švédsko, madame, je skvělá věc, kdežto všude jinde v Evropě budete těžko zápasit. Ten loňský rok není odčiněn, ten se projeví ještě letos, kdežto ve Švédsku byste si pomohli. A nepůjdete-li tam vy, vrazí tam jiný, vypije med a pak je to zase na pár let pokaženo".
"Jaká pomoc. Raději budu celý rok dřít bez naděje na zisk než začít hospodařit s dluhy".
Pan Gaudeamus pokrčil rameny. Viděl, že nezlomí starosvětské předsudky těchto prostých, počestných lidí, a bylo mu jich líto. Začal s nimi probírat, která města bývala pro ně nejvýnosnější, aby aspoň na nich vybudovali co nejlepší naděje letní cesty. Pak odjel s načrtnutým programem a po několika týdnech jim oznámil, že se stalo, co předvídaclass="underline" Švédsko je pro ně ztraceno. Pojede tam Kranz. Že sám dostal od Kranze za tu radu tisíc marek, to už v dopise nepřipojil.
Berwitz znovu zuřil, že se Kranz zmocnil jeho myšlenky, ale nedalo se nic dělat, Cirkus Humberto muselnastoupit krušnou pouť po zemi, která ležela jako zakřiknuta rostoucí hospodářskou tísní. Důsledky špatných žní se teprve nyní přenesly z venkova do měst, obchody vázly, výroba se omezovala, peníze kolovaly váhavě a opatrně, nevybývalo jich dost, aby si ldié popřáli i záavu. Pan Gaudeamus se opravdu lopotil, aby vábidly všeho druhu překonal zdrželivost obecenstva. "Pošlete 200 slonů, 300 tygrů, 200 lvů", zněly jeho depeše, dožadující se barevných litografických plakátů v trojnásobné i čtyřnásobné míře než za dob normálních. Vašek sám je často odesílal a sledoval přitom, jak rychle i tato zásoba z lepších dob mizí, jak se tenčí, jak brzo bude nutno objednávat v litografiích nový tisk, aniž snad bude peněz na zaplacení účtů. A to byla jen jedna z mnoha výdejních položek cirkusu. Teď, když mohl nahlédnout do hospodaření, žasl nad tím, co je u takového rozměrného podniku stlých i nečekaných výloh, jak nákladné je to veselé putování a jak je mu životní nezbytností, aby denně bylo vyprodáno.
To se však nedálo, leckdy museli pausovat, málokdy dosáhli plného stavu, a když se tak stalo, bývalo v tom plno lístků za poloviční vstupné, takže i pak se poponesli dál jako s ochromeným křídlem.
Nejhorší bylo, že Berwitz tvrdošíjně odmítal jakékoli záchranné opatření. Celý svůj život vítězil zarputilou neústupností a teď, když už mu bylo hezky přes šedesát, šel přes všecky rouné domluvy jako beran. Frans, Anežka, Vašek, Hammerschmidtová, všichni se shodovali že by se tomuto napětí mohlo čelit úsporai, především zmenšením zvěřince, ale Berwitz je zarytě odmítal, že to není nic jiného než jeho asijské tažení, tam že ut to jednou prodělali a on že ví, jaké to bylo štěstí, že nakonec zachránil pro Cařihrad celý podnik v plném lesku a nikoli jen pouhé trosky. Tak se s marnou nadějí na nějaký nový Cařihrad prodírali za stálých ztrát po celé letní údobí, až zase stanuli v hamurské boudě, která nebyla vyspravena a které další rok život nepřidal ani krásy, ani pevnosti.
Vašek pod tím vytrvale nepříznivým tlakem nikterak neztrácel hlavu. Člověk, který denně musí skočit svůj skok smrti a který pak vstupuje mezi řvoucí lvy, tygry a lední i hnědé medvědy, nemá kdy na nervosu. Skutečnou úzkost prožíval Vašek jen v těch dnech, kdy šlo o život Helenky a novorozeněte. Když se Helenka s úsměvem vrátila zase ke krasojízdě a když se ukázalo, že maličký Petr Antonín je sice škvrňátko slaboučké, ale přece jen s chutí do život, když se tohle šťastně urovnalo, zůstal Vašek uprostřed ran a pohrom neochvějně klidný a střízlivý. Jen jeho oči dostaly skoro nastlo onen zaostřený, soustředěný výraz, o němž Karas otec říkal, že jej má po mámě, které se oči taky tak tvrdě zasvítily, když pojala podezření z nějakého plížícího se zla. Vašek sledoval všecko, co se děje, a zasahoval svou energií všude, kde mohl nějak podniku ulevit. To hlavní ovšem na záchranu provést nemohl Tu se cítil jako v začarovaném krhu. zvětit příjmy nešlo, protože na to by musel mít nový, větší stan, a k té investici nebylo peněz; a zmenšit podstatným způsobem výdaje mu nedovolila umíněnost Berwitzova. Nezbývalo než zápasit s nepřízní osudu a čekat, až vlna hospodářské tísně přejde.
Hovořil o tom často se svými zkušenými druhy z někdejší osmičky. Neznali, jak se Cirkus Humberto jeví principalitě, ale viděli odspodu do mnoha věcí, které by byly ušly i nejpozornějšímu ředitelskému bystrozraku. A ti nejstarší z nich prožili již podobná léta poklesu a deprese. Věřli proto také, že se podnik zase vzchopí, ačkoli Kerholec připouštěl, že tak zlé to za jeho paměti nebylo nikdy. Bylo tedy otázkou pro Vaška, jak dlouho může ještě tato obecná ochablost trvat. To sám nedovedl nijak posoudit, a proto v Hamburku navazoval styky a hovory s lidmi z hospodářského světa, aby od nich, jak sám se smíchem říkal, nabral rozum. Nejvíce se poučil u Hagenbecků. Jejich obchod se znamenitě rozšířl po celé pevnině a jejich nákupy zvěře začínali obepínat celý ostatní svět. Skromný někdejší obchůdek s tuleni a opičkami rostl v moutnou firmu, která pracovala s valutami dvaceti států, nepočítajíc v to skleněné korálky a jiná jablonecká platidla u primitivů. Hagenbeckové byli ve spojení s největšími bankami a sami se ve svém zájmu vždy starali o to, jak bude vyhlížet svět v příští sezóně.
"S cirkusem, Herr Vašku", slýchával od nich vážné přátelské rady, "musíte být připraven na všecko. Cirkus je zajisté krásné a svůdné podnikání, al emusí vám být jasno, že s hlediska hospodářskéo je to, abychom tak řekli, příživník. Je mu hej, dokud se lidem vede dobře, ale když je svět zkrušen, první, čeho se zřekne, je zábava. Panem et circenses, chléb a hry! Blažená doba, která to může říci takto. Jakmile se však poměry zaostří, že heslo zní buď panem, nebo circenses, musíte být připraven na to, že kručící žaludek si nepovšimne nejkrásnější vaší fanfáry. To je osud cikád, které cvrlikají, dokud je krásné léto, a první zmírají, když udeří mráz".
"Ale my přece nejsme žádní příživníci", bránil se Vašek trochu dotčen, "pracujeme tak počestně jako každý jiný, možná, že ještě s větším napětím".
"Ano. Ale vaše práce nic nového nevyrobí. Dáte světu potěšení, ale žádno jinou pevno hodnotu, která by rozmnožila statky světa".
"Žádnou jinou hodnotu... než tu, že živíme nějakých třicet rodin a že přispíváme k existenci a vzrůstu takových firem jako je firma Hagenbeck".