"Teď je to v richtiku", pochvaloval si Malina "chodit po řeřavém uhlí a lehnout si na hřebíky, to není žádné kouzlo, to patří do fochu. Jen kdyby nebyl ten chlap tak vychrtlý a nechodil tak nehej. Oni si pak lidi budou doopravdy myslit, že v Cirkusu Humberto nemáme co žrát".
Taky Berwitz byl s fakirem spokojenější, protože mu mohl přidat k produkci něco ze svých režijních kouzel z pantomim. Kdo však se jeho příchodem strašně pohoršil, byl pan Arr-Šehir. Prohlásil, že fakir je z nečisté rady a že všecko, čeho se dotkne, je pro něho, Arr-Šehira, poskvrněno. A vášnivě naléhal, aby se po každé fakirově producki piliny v manéži přehrabaly, aby jeho sloni nevstoupili na místo, které fakir svým tělem zválel. Vašek se ho pokusil ukonejšit, ale stařičký Arr-Šehir byl tentokrát pln bolestných výtek.
"Ach, Vašku, mladý příteli", naříkal pod svými brýlemi, "po prvé jsi mne v žití zarmoutil, po prví jsi mne neuposlechl. Nadarmo jsem ti vyprávěl povídku o moudrosti starých a klamné sebedůvěře mladých".
"Ne nadarmo, Arr-Šehire", odpověděl mu Vašek už trochu rozzloben, "ale když vy všichni staří a moudří jste nedovedli najít pro Cirkus Humberto nové prameny, musil jsem je najít já mladý a nemoudrý. Tvoji starci tehdy připadli na osla, já jsem přivedl fakira. To je celý rozdíl pohádky a života".
Arr-Šehir se na něho lítostivě podíval a zmlk, ale trápil se a byl nešťasten. Fakir pískal každého večera kobrám, propichoval si tváře a jazyk jehlicemi, válel se ve střepinách skla a tancoval na žhvém uhlí a ve dne vytepával v nějakém koutku bronzové popelníčky, které večer prodával publiku, rozdíleje se o zisk s pokladnou cirkusu.
"To není žádný fakir", vykřikoval histericky Arr-Šehir, "je to docela pilný, pracovitý člověk a poskvrňuje náš stan".
Ale fakir opravdu vábil evropské diváky, často přes polovinu obecenstva si ochotně připlatilo na jeho produkci a Frans Steenhouer si liboval, že je to bytelný pramen příjmů. Steenhouwer miloval ve svch statistikách názornost, a proto předvedl fakirovu užitečnost tím, že vypočítal a vykreslil, že uživí jejich šest slonů. To se nějak doneslo Arr-Šehirovi, který se zhroutil a dostal žloutenku. Čtrnáct dní ležel ve svém voze a téměř nejedl a Vašek Karas musel převít číslo se slony. Po čtrnácti dnech přepadla Arr-Šehira hrůzná myšelnka, že snad fakir teď dochází do sloní stáje; jak byl sláb a rozbolestněný, dal se Arr-Šehir přenést ke slonům a ležel u nich v seně, hlídaje ve dne v noci, aby tam fakir nevstoupil a neživil slony.
Každou maličkostí, která se v cirkuse přihodila, přibývalo Vaškovi starostí i práce. Měl v první části pořadu hlavní jezdecké číslo a zakončoval první půli skokem smrti. Ke konci představení předváděl postupně medvědy, lvy a tygry, nyní si přibral ještě předchozí číslo se slony. Práce se slony byla celkem pohodlná, byli znamenitě secvičeni a na šstěstí nebyl mezi nimi žádný výtržník, žádný vzpurník, který by ohrozil produkci. Vašek ovšem věděl, že co není, může být, že v kterémkoli údobí říje může se některého zvířete zmocnit zuřivost a pak se teprve objeví risiko tohoto krotitelství. Věřil však především v sebe. Nikdy nijak slonům neublížil a nepřivodil si hněv žádného z nich. to byla jeho první jistota, neboť ze všech historií o nehodách se slony si zjistil, že téměř vždy šlo o sloní mstu na někom, kdo jim způsobil bolest a křivdu. Paměť a rozmysl těchto obrů byly až neuvěřitelné; krotitelé a cvičitelé, s nimiž se setkával v Hagenbeckově obchodě, mu často vyprávěli, jak některý jejich slon i po třiceti letech poznal stájníka, který mu kdysi ublížil, a jak nepohnutě vyčkával celé měsíce, až přišla chvíle, kdy mohl toho nešťastníka celým tělem přirazit ke zdi nebo si ho povalit pod nohy a rozdupat. To Vašek měl svůj poměr k nim jasný. Vyrostl při Bingovi, znal psychologii slonů, nikdy jim nepovolil v žádné jejich zvůli, ale nikdy jim neukřivdil. Věděli o něm, že je spravedlivý jako Arr-Šehir a že je chrání od pohrom, kterých se báli. Nejhroznější pro ně byla krysa nebo myš; vklouzla-li jim někdy do stáje, přiváděla je do šílenství, v němž byli s to rozbít všecko kolem sebe a v panice uprchnout. Však také Arr-Šehir byl zázračný krysař a myšiov, uměl prutem zabít myš v běhu a stavěl na ně znamenité pasti. Ale když k stáří ochaboval, přidal Vašek do stáje párek mladých teriérů, Whisky a Brandy. První čas se jich sloni báli, jejich štěkot a ňafání je znervosňovalo, ale když pak viděli, jak teriéři bojují s potkany a jak chytí každého zabloudilého hraboše, uklidnili se a dokonce je velmi milovali. A věděli, že Whisky a Brandy jsou psíci Vaškovi, že Vaška uctívají jako nejvyššího pána a že právě Vašek je učí, aby na nové štaci prohledali každý kout, není-li někde v půdě myší dírka. Se slony tedy byl Vašek zadobře a imo to tu byl Bingo, třímetrový kolos, nejstarší, nejmohutnější a nejmoudřejší z nich, Bingo, který zbožňoval Vašku od dětských let a poslouchal ho na zaeptání. Bingo, "černý partafír", jak mu říkali Češi v podniku, šel vždy první a ostatní chodili v řádce za ním, jeden se druhého držíce za ocásek. Šel první, ale vždycky věděl, co dělají ti druhí, a bylo-li někdy potřebí zřídit mezi nimi pořádek, Bingo na kývnutí zakročil. Mladí a menší dostali napráskáno chobotem, na starš a silnější šel ranou čelem do boku; a jeho údery byly tak důkladné, že provinilci úzkostně troubili o milost. Stávalo se to zřídka, řže musel mezi nimi policajtovat, ale někdy se rozdivočili ve stáji a nebylo možno je uklidnit. To bylo zvlášť, když se jim podařilo něco ukrást a schovat. Pak se v nich probudila klukovská radost z darebáctví, podávali si rychle kořist od chobotu k chobotu, kryli ji, vzpínali se a řvali. A někdy se zapomněli v manéži, když jim publikum v lóžích nastrčilo zvlášť půvabné pamlsky, zelnou hlávku například nebo kytici z mrkví. Jinak měl Bingo v partě pořádek a Vašek se mohl na něho spolehnout.
Převzíti vystoupení se slony nedělalo Vaškovi žádné potíže, ale když už je měl a když se ukazovalo, že Arr-Šehir si poleží dost dlouho, přemýšlel Vašek, co ještě s nimi provést a jak předvádění zdokonalit. Na složité cviky neměl kdy, nejvíce denního času musel přece věnovat šelmám. Vymysle si aspoň svůj přídavek: na potlesk přivolal Binga a Ali Babu, oba největší obry, dal přinést vysokou americkou trampolinu a sám pak batúdovým skokem přeskočil ty dvě hory masa, překlopiv se přitom v dvojím saltu.
Jeho energie se zdála nevyčerpatelná. Čím více byl Petr Berwitz zkrušen neblahým vývojem obchodů, tím houževnatějis e Vašek zabíral do vlastního řízení cirkusu. Nejmenován a nenastolen přejímal rozhodování prostou svou pohotovostí. V nejhorších letech se projevil pevný a pružný jak ocel. Když s zdálo, že se všecko hroutí, chodil Vašku mezi pokleslými a říkal s jasnou tváří:
"Ještě nám zbývá jedna věc, v níž nás nelze porazit: dělat znamenitý cirkus".
Vašek to jen neříkal, Vašek to dělal. Od úsvitu se vrhal do práce, žádný výkon neušel jeho pozornosti, všude hledal zlepšení a zdokonalení. Cirkus Humberto měl v každém oboru mistrné lidi, kteří dávno dospěli vrcholných výkonů. Ale právě tato jistota a řemeslné denní opakování způsobily, že se vecko nějak zmechanisovalo. Pracovalo se bezpečnou rutinou, nikoli ohněm nových zápasů. A Vašek cítil, že je to třeba osvěžit novmi pokusy a řže v publiku přibývá lidí, které víc zajímá usilování o novotu než mistrovství ve staré formě.