To tu je například šašek Hamilton. Posud ještě bezvadně dělá všecko, s čím sem přišel, i to, co zde v prvních dobách vypracoval. V dlouhém šosatém fraku a pytlových kalhotách běhá za cválajícím koněm, chytá ho za ocas, skáče na něho a padá v kotrmelcích na zem, kde se rozplácne jako žába. a když se konečně na koně vydrápe, sedí mu nad ocasem pozpátku jako zoufalá opice a publikum řičí smíchy, kdy už zase sletí. Nebo přijde v karírovaných šatech s červenou šošolkou vlasů na pleší, postaví si ze židliček celou vilající se pyramidu, vyleze si na ni, vytáne malé housličky a hraje, hraje, hraje, jedna židle po druhé pod ním vypadne, všecko se to rozsypává a on nakonec leží v troskách rozkládajících židlí, i housličky se mu zlomily i smyčec se rozvrátil, ale on hraje, hraje, hraje. Nebo přijde v slavnostním šaškovském úboru, poset třpytivým flitrem, tvář i celou hlavu úplně bílou, a dělá dvé žerty s hudebními nástroji a nakonec naodobí domácí zvířata. Kerholec to mezi Čechy pojmenoval "Na tom našem dvoře" a ředitel Berwitz považuje tu imitaci za největší zázrak. Třicet let to Hamilton předvádí a třicet let si ho chodí Berwitz od hardiny poslechnout a denně se chechtá, jak Hamilton kdáče, kokrhá, kejhá, chrochtá, bučí a řehtá. Denně ho pak při návratu popleská po ramenou a dobrák Hamilton denně říká lidem u gardiny:
"To je moje nejtěžší číslo - jenom ten flitr na šatech váží devět liber".
Toť se ví, maličkosti se ve výstupech Hamiltonových změnily míval přece ještě jedno číslo s divokým oslem, ale osel zašel a Hamilton nenašel nového se stejným talentem ke kopání a kousání. Vycvičil si prase, ale prase po letech dostalo červinku a kočové, kteří je měli zakopat, si náramně na něm pošmákli. Zkoušel to s oběma Modrovousy, ale nešlo to pro jejich nezřízenou žravoost, neboť po kařždé utekli z manéže k lóžím a žebrali. Nakonec vypracoval si číslo s oběma teriéry od slonů. Sestroji si šaty na zvláštní závěr s kusem kůže vzadu pod kazajkou. Whisky a Brandy byli brzo celí diví po této kůžičce, a když se do ní zakousli, jediným škubnutím strhli celý oblek a šašek Hamilton prchal manéží v dlouhé noční košili.
Všecko se tedy s malými variacemi odehrávalo po léta stejně, ale jaká změna se stala se samotným panem Hamiltonem! Když sňal své paruky a otřel do hrdů ličidlo, objevil se lidem v zákulisí jako předčasný stařec. Po léta už špatně trávil, jíst ani pít mu nechutnalo, v noci dostával bušení srdce, uby mu jeden po druhém vypadaly, a zakryl-li to umělým chrupem, nemohl schovat blednoucí a pomodrávající rty. Jeho někdejší hybnost a čilost zmizela s veselou náladou, cítil se stále mdlý a unaven. Většinu dne proseděl nebo proležel a pracovat mohl jen tím, že měl každé vystoupení nadřeno takřka do krve a že byl přesvědčen, vynechá-li jen jednou, že s ním bude zle. A už se toho konce bál. Od nějaké doby ztrácel zrak a to ho naplňovalo úzkostí. Neřekl nikomu ani slova, jen Kerholcovi se svěřil, protože musel mít někoho, kdo o tom vík a kdo mu připraví jeho skokanské a padačské nářadí na milimetr přesně, aby se při tom nezabil.
Kerholec důvěrně upozornil Vaška na toto tragické tajemství a oba pak s obdivem i s úzkostí sledovali statečného pana hamiltona, jak se odráží, letí a padá kalným přísvitem, jejž zrak kolem něho rozprostřel, letí a padá, nevěda nikdy jak a kam dopadne. Vrtěli nechápavě hlavou nad jeho předčasným stařectvím, nad nevysvětlitelným vyprcháním té překypující životnoti. Nemohli jako primitivové tušit, co by snad v oné době nebyl postřehl ani lékař: že pan Hamilton trpí vleklou otravou z běloby, kterou si denně natírá pleť, aby po celém šapitó svítil jeho smích.
V očích Berwitzových Hamilton ještě pořád konal svou povinnost. V očích Vaškových Hamilton, chudák, dělal už jen svou povinnost. A Vašek se ve vší tichosti staral, kde by našel nástupce. Hotový muž s připravenou produkcí se jim náhodou nevyskytl, ale Vašek nechtěl spoléhat jen na náhodu.
"Náhoda nepřijde náhodou", říkával Kerholcovi, "náhoda nejradějizaboudí tam, kde je pro ni všecko připraveno. Vytvořme prostředí, v němž nám náhoda může dát nového šaška".
Kerholec neporozuměl hned této myšlence, ale porozuměl tomu, co pak Vašek dělaclass="underline" všecky mladé lidi, které tu měl, hochy z Horní Sněžné i mladší kočí a stájníky, sehnal k společnému vystopení šaškovskému. Star Karas musel vyhledat groteskní kostymy, paruky a masky, co se jich našlo, a mládež byla svolána, aby si každý vbral svoje ustrojení. Vašek viděl hned, jak někteří jeví vrozený smysl pro komediantství, jak si rovnou vyberou věci, které vytvoří směšný celek, a jak se hned v tom přestrojení sami přetvořují, jak se naparují a pitvoří, jak lezou nebo poskakují už v jakési představě živé figury. Jiní stáli před kupami kostymů bezraděni, brali si to, brali ono, nic jimnesedělo a všecko na nich bylo cizí a falešné. Ti tedy byli vráceni ke své práci, ale ta první skupina se jednoho dne vyřítla do manéže, když se měla stavět mříž pro předvádění dravců. Neměli žádný zvláštní úkol, nebylo s nimi nic nastudováno, jen tak tam vlétli, tvářili se, že pomáhají, honili se, překáželi si a zase odběli. Ale lidé byli na pět minut upoutáni strakatostí jejich hadrů a některými opravdu komickými figurami. A když se to den za dnem opakovalo, už se objevovaly drobné hříčky, maličké zápletky fraškovitých situací, což všecko Vašek bedlivě od gardiny střehl a hned vzápětí ustaloval jako základ pro zítřek. Žádný velký clown se z toho ještě nezrodil, ale začalo to být číslo: charivari paňáců. A Cirkus Humberto měl víc o jeden prvek živé, nesoputané a stále se obrozující komiky.
Takové podnětné, opravdové a kontrolní práce měl Vašek v cirkuse plno. Když nemohl změnit vnější běh cirkusových věcí, přenechával je Berwitzovi Steenhouwerovi a sím se oddal zlepšování vnitřníu. Vyznal se ve všech oborech, měl oko od mládí vycvičeno pro dokonalost, v jeho mozku zůstala živá fantasie hocha z lesních samot, který se hravě domýšlí, co jiným zůstává utajeno. A niky nezapomněl na poučky, které kdysi tak hltl se rzů nebožtíka pana Wollschlägra. Koně i šelmy sledoval při produkci i při cvičeních nejen jako cvičitel, ale především jako vychovatel. Viděl, že každé zvíře á k něčemu schopnosti a v něčem zálibu, už se těch náklonností chytal, už je zesiloval a už si kombinoval, do jaké formy by je měl přiodít, aby to bylo nové efektní obohacení společné práce. Ošetřovatelé zvěře, kteří se domnívali, že dokonale znají své chovance, i ostatní personál, který věřil, že všecno, co bylo možno vytvořit, je už hotovo a že něco nového může přijít jen zvenčí, ti všichni žasli nad objevy, které během tří čtyř let Vašek v dosavadním stavu učinil, a kolik nových prvků do produkce přinesl.
Stejně pozorně sledoval i své lidi, zvláště mladé, podněcoval je k hledání a zkoušení, pochválil jim každý dobrý začátek, pomáhal, radil, ukazoval. Z hravosti dětí a ze zálib dospělých se rodily nové triky, které Vašek dovedl příležitostně zasadit do produkce, zlepšit jimi efekt, posílit sukces. Nic nesmělo u něho porobíhat mrtvě a mechanicky, každá minuta muela být naplněna akcí nebo hrou; pradávné cviky, jež se provozovaly po celé generace jako klasická čísla cirkusáckého kumštu, vycházely nyní z jeho školení v nebývalé plnosti a okrouhlosti. Dbal ovšemi na zevní vzled, kombinoval kostymy, hledal harmonii mezi výbavou koňů a ustrojením jezdkyň, odstraňoval šeijaké zastaralé líbeznosti z jejich úborů a získal si úplně srdce paní majorky von Hammerschmidt, když jí dal na starost, jak podle jejího vídeňského vkusu obléknout dámy a pány při jezdecké čtverylce, aby vypadali opravdu jako lidé z nejlepší společnosti.