Kupec spěchal z kouzelníkovy věže do svého pronajatého domu poblíž Bazaru. Teď, když se s Liriel Baenre setkal tváří v tvář, se o ni zajímal víc než kdy jindy. Myslela sama za sebe a hrála podle vlastních pravidel. Nebyla otrokyní fanatismu, který ochromoval tolik menzoberranzanských drowů. Byla zkrátka ideální kandidátkou pro konverzi k Vhaeraunovi. Samozřejmě že v plném rozsahu vlastnila povýšenou aroganci typickou pro všechny ženy ze šlechtických rodů, to se však dalo časem změnit. Ve skutečnosti právě vyhlídka na pokoření té malé princezny připadala Nisstyremu nejpřitažlivější.
Nejdřív si ji bude muset získat. To, že si ho najala na tenhle úkol, bylo čiré štěstí. A fakt, že popis mrtvých drowů odpovídal jeho ztraceným zlodějům, byl ironicky zábavný. Ušetřila mu čas i náklady, které by ho jejich hledání jinak stálo.
To jí Nisstyre samozřejmě neřekl, také neviděl důvod, proč by měl. Mezitím dorazil do najatých kasáren a vybral tři nejsilnější bojovníky. Když byli seznámeni s úkolem a vyzbrojeni, dovedl je bez odkladů do Xorlarrinské věže.
Liriel tam na ně již čekala a doslova pukala netrpělivostí. Zběžně si muže prohlédla a prohlásila je za dostačující. S Kharza-kzadovou pomocí je pak poslala branou za jejich mrtvými kolegy. Nisstyreho nechala, aby se o sebe postaral sám. Pokud by na něco takového jako kouzelník nestačil, potřebovala to vědět hned. Když se všichni sešli na druhé straně, dovedla je na místo boje s dragazhary a vysvětlila jim svůj plán.
„Pět drowů vstoupilo do téhle jeskyně. Dva z nich vidíte mrtvé před sebou; další tři jsou žrádlem pro netopýry. My teď můžeme postupovat dvěma způsoby. V první řadě můžeme vyzvednout zbytky těch tří z jeskyně a riskovat, že hlubinné netopýry podráždíme, nebo vy tři můžete nafingovat bitvu a zanechat stopy vedoucí na Povrch.“
Bojovníci si vyměnili pohledy. Dva z nich vypadali, že si při téhle nečekané změně plánů oddechli – dokonce ani nejkrvelačnější drowy nepřitahovala myšlenka na boj se smrtícími netopýry – ale třetí, vysoký drow s nakrátko zastřiženými vlasy a tetovanou tváří, vyjádřil očividné znechucení.
„Takhle původní nabídka nezněla,“ ozval se Nisstyre. „Co netopýří hnízdo? Co poklady? Co jejich mláďata?“
„Moje prvotní nabídka zahrnovala, že uděláš, cokoliv řeknu, a bez ptaní,“ řekla Liriel netrpělivě. „Až skončíte s prací, dovedu vás k jejich jeskyni. Poklady i netopýry si pak můžete opatřit ve volném čase.“
Kupec přijal změněné podmínky s úklonou. „Jak říkáte. V tom případě se ale nemohu ubránit zvědavosti. Proč tady jsem, když k žádné bitvě s dragazhary nedojde?“
„A kdo říká, že nedojde?“ odvětila. „Neptal by ses, kdybys věděl, jak blízko odsud jejich hnízdo vlastně je. A čím déle tu stojíme, tím větší je riziko.“
„Chápu.“ Nisstyre se na okamžik zamyslel. „Znám ještě jeden průchod na Povrch, nedaleko Suchoříčného tunelu. Je blíž a představuje kratší cestu do Noci nad zemí. Mají ho mí bojovníci použít?“
Liriel ochotně souhlasila. Nechtěla, aby se Fjodor z Rašemenu na zpáteční cestě setkal s třemi drowy. Že se člověk vrátí, o tom nepochybovala, a pro tyhle tři vycvičené bojovníky temných elfů by nepředstavoval překážku. Možná by dokázal Nisstyreho vojáky vystopovat až nahoru, a možná by je dokonce i dostihl, ale o tom pochybovala. Mnohem pravděpodobnější bylo, že by je sledoval, dokud by stopa nevychladla, a pak by šel svou cestou a neměl by důvod vracet se do nebezpečných Temných říší. To se jí skvěle hodilo.
Liriel tedy vedla elfy, nesoucí dva mrtvé drowí muže, k Suchoříčnému tunelu. Nakonec se hodil i Nisstyre, který s pomocí několika šikovných levitačních kouzel přepravil do jeskyně pár netopýřích těl. Kouzelník s okem umělce a zápalem pro násilí zaranžoval falešné pozůstatky bitvy. Liriel byla spokojená.
Zbývala jedna věc. Liriel vybrala největšího z Nisstyreho bojovníků, odvážného muže s vytetovaným drakem na tváři. Odhadovala, že právě tenhle by měl nejspíš přežít to, co měla v úmyslu. Kromě toho vykazoval jen málo snahy skrýt svoje opovržení nad celou záležitostí. Na takové projevy neposlušnosti nebyla Liriel od služebníků zvyklá, a tak chtěla, aby se mu za ně nakonec dostalo odměny.
Přikázala mu, aby si stáhl jeden z kožených chráničů předloktí. Uposlechl ji a s trochu výsměšným a trochu zvědavým úsměvem na rtech natáhl ruku. Liriel ho uchopila za zápěstí a pevně je sevřela.
„Jak se jmenuješ a co ti připadá tak zábavné?“ chtěla vědět.
„Říkají mi Gorlist. Já nepřátele ničím; neztrácím čas děláním falešných stop, které by měli sledovat,“ pronesl drow s neskrývanou pýchou. Pro lepší efekt zaťal pěst, čímž se mu svaly na paži napjaly a úctyhodně zmohutněly. Kromě toho se svojí ukázkou síly hravě dostal z Lirielina sevření.
„Nenecháváš falešné stopy,“ zopakovala s náznakem černého humoru a znovu ho chytla za ruku. „Legrační, že to říkáš právě ty, Gorliste.“
Jediným bleskově rychlým pohybem vytáhla nůž a vytvořila jím hlubokou ránu táhnoucí se přes mužovu paži. Gorlist při pohledu na valící se krev nevěřícně vytřeštil oči a vykroutil se z jejího sevření.
„Nezavazuj si to; nesnaž se krvácení jakkoliv zastavit,“ poručila mu. „Chci, abys cestou na Povrch zanechal stopu, kterou by mohl sledovat i k teplu slepý hlupák. Doufám také, že sis toho všiml, nechci tě urazit tím, abys zanechal falešnou stopu. Jsem si jistá, že pravá krev bude mnohem víc podle tvých představ.“
„Ale ta ztráta krve! Takhle nemusím vydržet ani do Noci nad zemí!“ protestoval.
„Přestaň fňukat. Nemusíš krvácet celou cestu. Stačí, když označíš cestu ke správnému tunelu,“ odbyla ho netrpělivě.
Gorlist se dál rozzuřeně mračil. Tenhle muž zjevně nevěděl, kde je jeho místo, a Liriel víc než jen potěšilo, že mu to může připomenout. Znovu sevřela jeho zápěstí. Prstem druhé ruky přejela po okraji řezné rány.
„Kdybych tě chtěla zabít, neřezala bych tě sem,“ řekla mu. S použitím jeho krve místo inkoustu pak prstem načrtla čáru, která směřovala napříč zápěstím. „Řízla bych tě sem.“
Náhle se jí v krví pokryté ruce znovu objevil nůž a ona ho okamžitě přitiskla na právě načrtnutou linii. Mužovu zuřivému pohledu se postavila s chladným úsměvem a vyzývavým výrazem.
Vtom zasáhl Nisstyre. „A my jsme vděčni za vaši zručnost,“ řekl a jemně uvolnil ruku svého válečníka z Lirielina sevření. „Ty, Gorliste, uděláš přesně to, co ti bylo přikázáno. A teď všichni tři utíkejte na Povrch. A potom?“ zeptal se a obrátil se zpět k Liriel. „Kam mají jít?“
Zarazila se a nevěděla, jak odpovědět. Zatím myslela jen na to, jak vytvořit falešnou stopu ven z Temných říší, a neznala jediné místo na Povrchu, které by jim mohla dát jako cíl. Počkat: vlastně znala.
„Hlubina,“ pronesla rozhodně.
Kupcovy tenké rty se zkroutily do úsměvu. „Skvěle zvoleno. Je to dlouhá cesta, ale oni ji zvládnou rychle. Dračí poklad má blízko města základnu.“
„V Přístavu Lebek?“ zeptala se Liriel, které připadalo pravděpodobnější, že drowím kupcům se bude lépe dařit pod zemí než v lidské pevnosti.
Nisstyreho úsměv se rozšířil ještě víc. „Na šlechtičnu z Menzoberranzanu víte o okolním světě opravdu hodně. Nepřekvapilo by mě, kdybychom se brzy znovu setkali, drahá Liriel.“
„To těžko. Ledaže by ses chtěl zapsat do Arach-Tinilith,“ odvětila Liriel s použitím tónu přímo stvořeného k uhašení jiskry v kouzelníkových černých očích. „Příštích několik let budu právě tam.“