Protože nemohl nic jiného dělat, obrátil se Gromf zpět k chladnému kamennému sloupu a začal odříkávat slova zaklínadla.
Triel Baenre seděla v srdci rodové kaple a obhlížela temné tváře před sebou. Ačkoliv byla ve své pevnosti, ve svém království, cítila se celá nesvá a nevěděla, jak by měl setkání zahájit.
Nakonec bylo rozhodnutí učiněno za ni. Malá a seschlá drowí žena se směle prodrala k trůnu. Ostatní kněžky jí rychle ustupovaly z cesty, a dokonce i Triel se postavila a nabídla nově příchozí ženě čestné místo.
Tou starou elfkou totiž nebyl nikdo menší než Hesken-P’aj, Matrona matka rodu Symryvvin a nejmocnější kněžka celého Menzoberranzanu. Ačkoliv byl její rod po nesčetná staletí jmenován vždy na osmnáctém místě, Matrona měla moc, kterou všichni uznávali a respektovali. Hesken-P’aj byla často označována jako „oči Lloth“ a při řídkých příležitostech, kdy opouštěla vlastní dům, jí všichni vzdávali úctu.
Ale Hesken-P’aj mávnutím ruky odmítla nabídku Trielina trůnu. „Byla jsem vyslána, abych zde promluvila, a ne vládla,“ prohlásila netrpělivě. Stará žena se obrátila ke shromážděným kněžkám, zjevně dychtivá odbýt si povinnost a opět se vzdálit.
„Každé nové Matroně dnes Lloth posílá blahopřání. Vládněte dlouho a dobře a obnovte víru v Lloth do jejích bývalých výšin. Samy jste slyšely, že všechny války v Menzoberranzanu musí ustat a město musí být obnoveno. Žádná kněžka nesmí zabít druhou a všechny zdravé děti je třeba vychovat, dokonce i muže. Dokud Lloth sama nerozhodne jinak, bude nad dodržováním těchto nových zákonů dohlížet Vládnoucí rada.“
Stará drowí elfka pak vyjmenovala osm Matron, které město v budoucnu povedou. „Snažte se vládnout dobře,“ nabádala je, „neboť tento mír je dočasný a křehký. Pamatujte, že kdokoliv ho z vlastní vůle poruší, bude bez milosti zničen. Ti, kteří budou hledat jiné cesty rozšíření vlivu Pavoučí královny, dojdou odměny. To je vše, co jsem chtěla říct.“ S těmito slovy se Matrona odhmotnila a zmizela jako pára.
Triel si odkašlala. „Všechny jsme to slyšely. Když byla obnovena Vládnoucí rada, budou všechna budoucí jednání omezena na Osmičku. Pokud ještě chcete říct něco, co by se týkalo tohoto shromáždění, máte nyní možnost.“
Shakti Hunzrin vyskočila na nohy. Taková příležitost se již nikdy nemusela opakovat a ona měla v úmyslu se jí pevně chopit. Lloth mohla anarchii na chvíli odvrátit, ovšem Shakti se stejně pokusí udělat co největší škody.
„Doneslo se mi něco, co se týká všech přítomných drowů,“ začala. „Jedna z kněžek-novicek se zapletla s podivnými kouzly, s lidskou magií. Za jakým účelem, to nevím. Tahle kněžka vlastní amulet, lidský artefakt velkého stáří, který jí umožňuje nést si s sebou drowí magii na Povrch.“
Shakti vylovila ze záhybů roucha několik kusů pergamenu a zdvihla je vysoko do vzduchu. „Zde mám důkaz napsaný přímo rukou oné kněžky. Artefaktem vládne Liriel z rodu Baenre. Svěřuji svůj objev tomuto shromáždění stejně jako úkol rozhodnout o tom, co musí být uděláno.“
Následoval okamžik – jen okamžik – čirého šoku. Pak ve shromáždění vypukl chaos. Kněžky zprávu přijaly s velkou škálou různých názorů. Některé se vzrušeně dohadovaly o naskýtajících se příležitostech, jiné hlasitě volaly po smrti obviněné zrádkyně a jiné – s vážnými tvářemi – drmolily modlitby k Lloth.
Konečně se postavila Matrona Triel. I přes značný nedostatek fyzické velikosti se všechny oči v kapli upřely na její drobný, vzteky planoucí obličej.
„Ticho!“ zahřímala.
Sál okamžitě ztichl. To jediné slovo s sebou neslo sílu kouzla a žádná osoba v kapli tak nemohla promluvit, ať by sebevíc chtěla.
„Tohle jsou skutečně znepokojující zprávy,“ přiznala Matrona Baenre. Mluvila dokonale vyrovnaným hlasem, ale pohled, který věnovala Shakti, byl zhmotněním čiré zlovůle. „Samozřejmě si všechny uvědomujete, že mě osobně tenhle objev staví do velmi složité situace. Liriel své skutky spáchala během mé vlády a tudíž je zcela lhostejné, jestli konala na můj pokyn, a nebo za mými zády. Vskutku jsem vděčná za Llothin mír,“ dodala Triel upřímně a velmi významně. „V tomto světle nové svornosti v klidu probereme nejlepší možný postup a rozhodnutí ponecháme v rukou Lloth. Ty,“ ukázala na oslnivě krásnou ženu usazenou v čele delegace rodu Faen Tlabbar. „Vyjádři se, Matrono Ghilanno.“
Nově pozdvihnutá Matrona se se zašeptáním hedvábí a jemným zazvoněním šperků postavila. Rod Faen Tlabbar trpěl většími vnitřními sváry než většina jiných, neboť jak jeho původní vládkyně, tak dědička byly zabity. Celé město vědělo, že Ghilanna si svoje postavení vydobyla v krutém a krvavém boji se sedmi sestrami, přesto byl jemný vzhled té ženy v naprostém rozporu s její smrtící pověstí. Ghilanna Tlabbar byla vysoká a štíhlá a stejně marnivého vzhledu a chtivých zvyků jako všechny ženy toho rodu. Na rozdíl od většiny kněžek se nedostavila v prostém rouchu, ale v nádherných černých šatech. Pevně utažený a odvážně vystřižený korzet byl lemovaný drobounkými černými perlami a skrze tenoučkou látku sukní se dala jasně vidět celá délka jejích nohou. Pečlivě nalíčený obličej se však tvářil sveřepě.
„Tahle nová magie by mohla znamenat konec vlády Matron,“ začala Ghilanna přímo. „Lidé Menzoberranzanu se podřizují naší vládě – alespoň částečně – protože nemají jinou možnost. Jen málo jich může dlouho přežít v divokých Temných říších, a i když ano, tak se tomu dá sotva říkat život. Rovněž pro nás není místo v Zemích světla. To bylo nedávnými událostmi jasně prokázáno. Zvažme však tohle: kdyby kouzelníci mohli kouzla sesílat na Povrchu se stejnou silou jako zde, co by je drželo pod naší vládou? Jejich oči jsou uvyklé světlu a se svou mocí by nahoře mohli nejen přežít, ale i prosperovat.
Dokonce i poddaní,“ pokračovala Ghilanna vážně, „umělci a vojáci by se mohli nechat zlákat příležitostí vydobýt si své místo nahoře. A proč ne? I nejobyčejnější drow vládne schopnostmi, které by mu lidský kouzelník mohl závidět. Naše přirozená odolnost vůči magii je postrachem všech kouzel užívajících národů. Jejich moc po nás sklouzává jako pouhé kapky vody. Neviditelnost, ticho, temnota, nezranitelnost vůči magii – takové je dědictví každého drowa. A nezapomínejme, že nemnozí se mohou postavit smrtícím dovednostem drowího bojovníka – a kdo z nás nebyl cvičen v zacházení se zbraněmi? Zvažme tohle všechno a zeptejme se sami sebe, kolik drowů by zůstalo v Menzoberranzanu pod naší vládou, kdyby věděli, že mají moc usadit se jinde.“
Mez’Barris Armgo, Matrona rodu Barrison Del’Armgo, obdržela jako další v pořadí Trielino svolení k vyjádření názoru. Jako vládkyně Druhého rodu byla Mez’Barris zjevně rozzuřená, že bylo nějaké svolení vůbec potřeba. A aby toho nebylo málo, první směla promluvit Matrona nižšího rodu! Triel však měla shromáždění pod naprostou kontrolou a jediné, co Mez’Barris mohla učinit, bylo vybít si hněv na čerstvé Matroně Tlabbar. Pohled, který vrhla po mladé ženě, byl naplněn pohrdáním.
„To byla skvělá řeč,“ ušklíbla se Mez’Barris. „Ghilanna dokáže vnést eleganci a styl i do rouhačství. A o rouhání bezpochyby šlo – jiné označení pro její slova ani být nemůže,“ zvolala Mez’Barris hlasem zvonícím vášní. „Vládneme s požehnáním a mocí Lloth, nebo ne? Pavoučí královna nemůže být ohrožena nějakou holkou a její kouzelnou cetkou, a stejně tak ani my, její kněžky!“