Posadila se za doprovodu souhlasného mumlání.
„Souhlasím s Matronou Mez’Barris. Tenhle objev nepředstavuje žádné ohrožení zavedených pořádků. Právě naopak. Můžeme z něj těžit všechny,“ vložila se do debaty Matrona Miz’ri. Její klan, rod Mizzrym, byl pozoruhodný obchodními kontakty, ochotou jednat s jinými rasami a zálibou ve zrádných dvojích hrách. Matroniny rudé oči při zvažování naskýtajících se úžasných příležitostí rudě zasvítily.
„S touhle takzvanou cetkou,“ pokračovala Miz’ri, „bychom se mohli vypravit do Zemí světla s takovou výzbrojí jako ještě nikdy předtím. Kdo by se pak mohl postavit našim kupeckým družinám a nájezdnickým komandům? Jen pomyslete na to bohatství! Tenhle magický předmět je jen další obyčejný nástroj. Máme ho a měli bychom ho použít.“
Jako další se k promluvě postavila Kyrnill Kenafin. Její rod byl v současnosti zařazen jako desátý, ale její arogantní vystupování a kruté karmínové oči dokazovaly, jakým tyranem ve skutečnosti je. V rodu Kenafin vládly kněžky neomezeně a velice si libovaly v podřizování si a v týraní mužských členů.
„Všechny tyhle řeči o tom, že by takovou věc mohli používat poddaní, muži a kouzelníci jsou naprostým nesmyslem. Odváží se snad používat bič s hadími hlavami nejvyšších kněžek? Jistěže ne! A bude to stejné, když si tenhle předmět přivlastníme jako kněžky Lloth – tak jako všechny případné vyrobené kopie. Kdo se nám odváží postavit?“ Kyrnill zdůraznila otázku drsným a sebevědomím úsměvem.
„Mě by zajímalo,“ začala Ker Horlbar, jedna ze dvou vládnoucích Matron rodu Horlbar, „proč bylo tohle obvinění vůči rodu Baenre proneseno i přes ustanovený mír?“
Několik drowích kněžek si vyměnilo lišácké pohledy. Bohatství i postavení klanu Horlbar záviselo na zemědělství a jeho největším rivalem byl tedy právě rod Hunzrin. Lloth mohla vyhlásit mír, ovšem její následovnice si i tak najdou způsob, jak proti sobě pletichařit.
„Mým úmyslem není obvinit První rod,“ namítla Shakti a znovu se postavila. „Tenhle objev dalece přesahuje ambice kteréhokoliv drowa. Dokonce by mohl být i důležitější než zvyšování bohatství a postavení rodu Horlbar.“
Tahle štiplavá odpověď vyvolala ze strany shromážděných drowů salvu posměšného smíchu, a dokonce i řídký potlesk. I některé kněžky, které se při Shaktině prvním prohlášení jen mračily, vysílaly nyní jejím směrem souhlasná kývnutí a dlouhé, odhadující pohledy. Tahle mladá žena nebyla ještě nejvyšší kněžkou a ani dědičkou matčina postavení v rodu Hunzrin. V Menzoberranzanu se moc nedávala, ale každý se jí musel zmocnit. Žena, která toho byla schopná a k tomu ochotná, stála za pečlivé pozorování.
Debata ještě nějakou dobu pokračovala. Triel vyslechla promluvy všech kněžek, avšak žádná odpověď ji nenapadla. Dokonce i kdyby v tom nebyl namočen její rod, měla celá záležitost víc možností, víc vrstev nebezpečí a důsledků, než mohl drow za tak krátkou dobu změřit.
Konečně se obrátila k Zeerith Q’Xorlarrin. Tahle vznešená žena byla známá diplomatickými schopnostmi a často byla pověřována rozhodováním sporů mezi rody. Dokonce i nyní seděla Zeerith klidně mezi dohadujícími se ženami. Tahle situace jistě prověří i její pověstný úsudek.
„Co k tomuto objevu řekneš ty, Matrono Zeerith?“ požadovala Triel. Byla si jistá, že odpověď, jakkoliv se bude zdát nestranná, zajisté neporuší dlouhodobé spojenectví rodů Baenre a Xorlarrin. „Promluv a my přijmeme tvoji radu, jako kdyby přišla z úst samotné Lloth.“
Matrona se postavila. „Je zřejmé, že se o tomto lidském artefaktu musíme dozvědět víc. A protože se jedná o magický nástroj, navrhuji, aby byl svěřen sboru mistrů Čarodějce. Jen kouzelnická škola má prostředky potřebné ke studiu a případnému vyrobení takového předmětu. Samozřejmě že oboje proběhne pod přísnou kontrolou Vládnoucí rady. Dokud nebude učiněno rozhodnutí, musíme vše udržet v tajnosti a mimo vědomí poddaných. Navrhuji, aby každá kněžka, která o amuletu promluví mimo tuto místnost, s výjimkou rozhovoru s mistrem Čarodějce, byla Vládnoucí radou potrestána odebráním hodnosti a cti, s hrozbou následného horšího trestu, jen co Lloth zruší svůj mír.“
Většina kněžek přikývla a tiše přijala prohlášení Matrony Zeerith.
„A nyní k mladé novicce, která to všechno začala,“ pokračovala Zeerith nečekaně. „Podle příkazu Lloth nesmí jedna kněžka zabít druhou. Podle mě však Liriel ještě nedosáhla tohoto postavení a ještě tudíž není výnosem Pavoučí královny chráněna. Kromě toho se Liriel ukázala být kouzelnicí značné moci, a přesto ještě nebyla podrobena průzkumu mysli potřebnému ke zjištění její oddanosti Lloth. Za oba tyto prohřešky volám po její smrti. Takový je můj soud, který je z rozhodnutí Matrony Triel také vůlí Pavoučí královny.“
Rozsudek, z úst obvykle smířlivé Matrony Xorlarrin znějící nečekaně krutě, vyvolal v sále záplavu temného mumlání.
„Ne.“
To jediné slovo vyvolalo šok a ticho. Sos’Umptu Baenre, obvykle málomluvná strážkyně kaple Baenre, vystoupila do středu sálu. Postavila se před oltář a sebejistě se obrátila ke shromáždění. „Ne,“ zopakovala. „Taková není vůle Lloth.“
Triel, chvějící se vzteky, povstala z trůnu. Se Zeerithiným verdiktem nebyla spokojená, ale před všemi kněžkami Menzoberranzanu se zavázala radu Matrony Xorlarrin uposlechnout. Její autorita byla celou touhle událostí již tak dost zpochybněná a Sos’Umptin nečekaný vzdor představoval víc, než byla mladá Matrona ochotná snášet.
„Ty se odvažuješ mi vzdorovat?“ rozlítila se na mladší sestru. „Jak je možné, že by k tobě Pavoučí královna promlouvala navzdory moudrosti tvé Matrony matky?“
„Lloth mluví k nám všem,“ pronesla Sos’Umptu rozhodně. Kněžka se obrátila a ukázala na magický obraz Lloth, měnícího se pavouka, který se vznášel nad oltářem. Kněžka počkala, dokud se iluze znovu nezměnila do podoby drowí ženy. „Podívejte se na její tvář.“
Tehdy si Triel poprvé v životě všimla, jak nápadně se podobá její neteří. Tentokrát nebylo možné to pominout, neboť oči drowí ženy již nezářily typickým karmínem temných elfů. Místo toho nabraly podivný, velmi vzdálený odstín jantaru. Na tváři magické iluze se usadil temně pobavený úsměv.
Všichni ti, kteří kdy viděli Liriel Baenre, poznali význam oné proměny a spěšný šepot ho rozšířil i k ostatním přítomným.
„Sloužíme Paní chaosu,“ pokračovala Sos’Umptu tiše a ukázala na zjevení se zlatýma očima. „Liriel se v dobrém i ve zlém dostalo přízně Lloth. Vzpomeňte si na slova Matrony Hesken-P’aj: ti, kteří budou hledat jiné cesty rozšíření vlivu Pavoučí královny, dojdou odměny. Možná že Liriel takovou cestu našla. Ještě nemůžeme říct, co nám tahle nová magie přinese. Pohleďte však na vůli Lloth a rozejděte se v míru.“
Shromáždění skončilo brzy po Sos’Umptině prohlášení a menzoberranzanské kněžky se rozplynuly v temnotě.
Zeerith Q’Xorlarrin, Matrona matka rodu Xorlarrin, patřila mezi první, které opustily usedlost Baenre. Zatáhla záclonky v otroky nesených nosítkách a usadila se na polštářcích. Až teprve tehdy dala průchod emocím a zasyčela četné kletby na adresu rodu Baenre a jeho tří generací hlupaček.
Vytáhla do války po boku staré Matrony Baenre a stále v ní ještě vřelo všechno to, k čemu došlo v tunelech pod Mitrilovou síní. Auro’pol, Matrona mocného rodu Agrach Dyrr, byla na příkaz bývalé Matrony Baenre zabita stvořením z Propasti. Sama válka byla dostatečnou pohromou, ale nakonec to byla smrt Auro’pol – která podle všeho nebyla vůlí Lloth – co Zeerith Q’Xorlarrin přesvědčilo, že První rod si svoje postavení již nezaslouží. Triel čekají po zrušení míru velké potíže, tím si byla Zeerith jistá.