Mezitím tu však byly další věci, které mohla udělat. Svým přísným rozsudkem hodně riskovala: neformální a smluvně nestvrzené spojenectví s rodem Baenre i pověst nestranné a spravedlivé diplomatky. Nakonec byla veřejně pokárána způsobem, jaký se tak pyšné Matroně nemohl líbit. Přesto zcela neprohrála. Nové kouzlo bude svěřeno Čarodějci, kde sedm kouzelníků z jejího rodu zastávalo pozice mistrů. Žádný z menzoberranzanských rodů neměl víc kouzelnické moci než Xorlarrin, a ať již budou odhalena jakákoliv tajemství, k uším Matrony Zeerith se donesou dlouho před tím, než budou předložena Vládnoucí radě.
Příležitost pomstít se rodu Baenre tudíž ještě nebyla zcela ztracená. Žádná kněžka Lloth nemohla proti mladé Liriel otevřeně vystoupit, ale mnohem víc drowů zemřelo otrávenou dýkou a kouzelnickými kouzly než pod hadími biči kněžek.
Uchlácholená příjemnými myšlenkami se Matrona Zeerith usmála a pohodlně se v měkce vystlaných nosítkách rozvalila. V hlavě se jí začal rodit úkol pro jejího milého bratra, Kharzu-kzada. Podle všech zpráv měl ten starý blázen svoji mladou a krásnou studentku v oblibě.
A proč, pomyslela si Zeerith, by měly břemeno obětování svých nejmilejších nést jen ženy?
Z okna temné studovny pozoroval Gromf Baenre, jak se město probouzí k životu. Zatímco většina Menzoberranzanu spala, trávil takto sám ve svém narbondellynském sídle spoustu hodin. Nespal – nikdy nebyl schopen usnout – a nyní se spoléhal na magii, která ho držela v mladickém stavu, aby ho udržovala při životě i bez výhody odpočinku. Během několika prvních staletí života nacházel klid v hlubokém meditativním transu, který byl jeho elfským dědictvím. Nyní se mu ale i přes obdivuhodnou kázeň získanou praktikováním kouzel schopnost bdělého odpočinku několik desetiletí vyhýbala. Menzoberranzanský arcimág zapomněl, jak snít.
A tak seděl sám, naplněn chmurnou zuřivostí, a bublal nekonečným pocitem zmaru, který definoval jeho existenci. Když náhle začal pulsovat poplach na jeho rodovém odznaku, nijak mu to náladu nezlepšilo. Zdálo se, že drahá sestřička Triel si konečně žádala potěšení z jeho společnosti.
Dlouhou chvíli si Gromf pohrával s myšlenkou, že by volání neuposlechl. Nakonec se toho ale neodvážil. Triel vládla rodu Baenre, a kdyby vyvolal její hněv, pozbyl by tím jeho život cenu.
Ne že by tedy nějakou měl, pomyslel si Gromf hořce. Tentokrát se neobtěžoval převléct se do roucha a zahalit se pláštěm, které byly odznakem jeho mocné funkce, a tak jen pronesl slova, která ho přenesla do rodového sídla.
Triel nalezl, jak rázuje sem a tam kaplí. S divokým výrazem po něm skočila a pevně ho uchopila za předloktí.
„Kde je?“ chtěla vědět. „Kam jsi ji schoval?“
Gromf okamžitě pochopil, neboť nad sestřinou hlavou se tyčil magický obraz Lloth, vytvořený jeho mocí a kouzly. Nádherná iluze se na něj usmívala s cynickým pobavením ve zlatých očích. Jeho očích a očích jeho neočekávaně schopné dcery.
Kouzelník se upjatě vykroutil z Matronina pevného sevření. „Mohla byste být víc konkrétní,“ požádal chladně. „V Menzoberranzanu není nedostatek žen.“
„Však dobře víš, koho myslím,“ vyplivla Triel. „Liriel není v Arach-Tinilith. Ty jsi jí dal svolení k odchodu a ze mě udělal blbce. Řekni mi, proč odešla, řekni mi, kde je, řekni mi o všem, co udělala!“
Gromf pokrčil rameny. „Liriel mi řekla jenom to, že má osobní záležitosti, kterým se potřebuje věnovat. Není mým zvykem vyptávat se žen na jejich pohnutky.“
„Dost už,“ zapištěla kněžka. „Na takové hry nemám čas. Kde je Liriel a kde je ten artefakt?“
Následoval okamžik zaraženého ticha. „Liriel neříkala nic o artefaktu,“ odpověděl Gromf pomalu.
Triel mu uvěřila. Kouzelníkův důvěrně známý chamtivý výraz ji přesvědčil. Artefakty byly vzácné dokonce i v Menzoberranzanu na magii tak bohatém a bylo nepravděpodobné, že by Gromf nechal dceru si s ním hrát, pokud by měl jen tušení o jeho existenci a moci.
„Takže potom nevíš, že Liriel našla způsob, jak přenést drowí magii do Zemí světla,“ prohlásila.
Gromf pomalu zavrtěl hlavou, mnohem víc nevěřícně než zamítavě. „Nevěděl jsem, co měla v plánu. Kdyby ano, tak bych jí ho samozřejmě vzal.“
„A to také musíš udělat,“ naléhala Triel. „Jestli ne, tak ten artefakt skončí v Čarodějci a jeho tajemství budou odhalena všem. Najdi ho a přines sem. Jenom ty a já budeme sdílet jeho moc, pro vlastní prospěch a slávu rodu Baenre.“
„A co Liriel?“
Triel pokrčila rameny. „Pátrá po ní půlka Menzoberranzanu. Ať s tvým přičiněním, nebo bez něj, se dívka nedožije druhého dne. Nikdo se nedozví, čí ruka zasadil ránu, a bude nejlepší, když plod její práce posílí rod Baenre.“
„Ale co tohle?“ zeptal se Gromf a ukázal na zlatookou podobu Lloth, která se tyčila nad oltářem. „Lloth jenom zřídka mluví takhle jasně. Jistě by bylo bláznovství ignorovat takové znamení.“
„Podívej se znovu,“ řekla Triel suše.
Již během jejich řeči se obraz změnil a oči se vrátily k obvyklému karmínovému třpytu. O chvíli později byly znovu jantarové.
Gromf okamžitě porozuměl. Paní chaosu si libovala v poštvávání uctívačů proti sobě. Nejen kvůli vlastnímu potěšení, ale také s vědomím, že ze soupeření vyvázne jen nejsilnější drow. Liriel se možná těšila její přízni, avšak to nijak nezaručovalo dlouhý a šťastný život.
Arcimág nezaváhal. „Udělám to,“ souhlasil.
„Cože? Žádné výčitky?“ posmívala se mu Triel.
„Jenom ta, že jsem nejednal rychleji a sám,“ odvětil otevřeně.
Matrona poznala pravdu v jeho slovech a usmála se. „Ten čas již dávno minul, drahý bratře,“ zapředla. „Teď jsme ty a já spojenci.“
Družně se do něj zavěsila a odvedla ho z kaple. „Tohle byla rušná noc a my toho musíme hodně probrat. Lloth nastolila ve městě mír, abychom mohli obnovit svoji sílu. Rod Baenre je prozatím na svém právoplatném místě, ovšem musíme se připravit na den, kdy mír skončí.“
Gromf se nechal sestrou odvést pryč. Věděl, že s ním Triel manipuluje a využívá při tom jeho touhu po moci a vlivu. Přesto si však cestou z kaple se smrtící ženou po boku uvědomoval, že dokud z toho budou těžit oba, bude jejich spojenectví skutečné.
Novinky o setkání a jeho důsledcích se šířily rychle a od velkých rodů dolétly až do skromných příbytků a obchodů v Mnohokulturní čtvrti. Ještě než Narbondel oznámil příchod nového dne, věděl každý obyvatel Menzoberranzanu, že Lloth vyhlásila příměří. Nikdo ale netušil, co to má všechno znamenat, a po celém městě se spolu se snídaní podávaly i nejrůznější spekulace a domněnky.
V pokoji ve své věži nad Bazarem zvažoval Nisstyre důsledky nového vývoje. Na jednu stranu slibovalo přerušení neustálé války oživení obchodu, a to byla pro Dračí poklad nanejvýš dobrá zpráva. Kupcovu skutečnému cíli a celoživotnímu úkolu by však nijak neposloužilo, kdyby Lloth znovu obnovila svoji plnou moc nad městem.
Nebyl ani potěšen, když mu poručík přišel oznámit, že si s ním přeje mluvit kněžka Hunzrin. Nisstyre netoužil setkat se s kteroukoliv kněžkou Pavoučí královny. Dříve než ale stihl vydat příkaz, aby byla poslána pryč, protlačila se kolem poručíka a vstoupila do pokoje.