Kněžka se s pažemi obtěžkanými knihami zastavila před jeho stolem. Nisstyre se zaklonil v křesle a obhlédl znepokojivé detaily: purpurem lemované černé roucho studentky, odznak menšího rodu a fanatický výraz v její pobledlé tváři.
„Ano?“ zajímal se. To jediné slovo dokonale vyjádřilo jeho nedostatek zájmu a neposkytovalo povzbuzení k zahájení hovoru.
„Jsem Shakti z rodu Hunzrin. A ty,“ zasyčela kněžka, „ty neuctíváš Lloth!“
Nisstyre povytáhl obě zrzavá obočí. „Usuzuji, že umění rozhovoru není jedním z předmětů v Arach-Tinilith.“
„Také jsi kouzelník,“ nenechala se Shakti vyvést z míry. „Mocný kouzelník, a přesto ses nikdy nepodrobil zkoušce oddanosti Lloth, která je požadována po všech, kteří ve městě praktikují magii. Vzbuzuješ mezi uctívači Lloth nespokojenost a obracíš je na víru ve Vhaerauna, v toho takzvaného boha zlodějů. Za každý z těchto zločinů bys mohl být namočený do roztaveného sýra a předhozený krysám!“
„Hmm,“ zabručel Nisstyre uznale. Zvážil nabízenou představu a rozhodl se zapamatovat si ji pro pozdější užití. Až poté se s plnou pozorností zaměřil na návštěvnici.
„To se musí nechat, kněžko, když dojde na mučení, máte bohatou představivost. A přesto,“ dodal a naklonil se kupředu, zatímco si ji měřil zneklidňujícím pohledem svých černých očí, „by vás někteří mohli označit za nemoudrou. Ovládám podle vás takovou moc, a vy sem přesto přijdete sama a vyhrožujete mi?“
„Přišla jsem uzavřít obchod,“ opravila ho. „Chci abys pro mě chytil jistou ženu. Dobře ti zaplatím.“
Mávnutím ruky odbyl její nabídku. „Na to by se jistě dal najít někdo vhodnější než kapitán Dračího pokladu. Město se jen hemží nájemnými vrahy a lovci odměn.“
„Možná sis mohl všimnout, že jsem nechtěla ji zabít,“ opatrně zdůraznila Shakti. „Chci jenom, abys ji našel a přinesl mi její majetek. Co s ní pak uděláš, nechám na tobě, za předpokladu, že se nikdy nevrátí do Menzoberranzanu. Takhle jednoduchý úkol bys jistě zvládnul.“
„A stejně tak i žoldnéři, a to za mnohem nižší cenu. Ve městě je i hodně takových lidí. Najměte si některé z nich.“
„Nemůžu,“ prohlásila neochotně. „Nemůžu riskovat, že se o tom dozví Matrony. Lloth zakázala, aby jedna kněžka zabila druhou.“
„V tom případě začínám vaše dilema chápat,“ řekl Nisstyre s náznakem pobaveni v hlase. Jeho pečlivě vybudovaná pověst založená na plnění úkolů s maximální možnou diskrétností mu za ty roky přinesla spousty podobných nabídek. „Musí to pro vás být nanejvýš nepříjemné uzavírat obchod s předpokládaným heretikem. Proč tedy právě se mnou?“
Shakti hodila knihy na stůl. „Ty jsi prodal tyhle knihy. Jsou o světě na Povrchu a ve městě jsou zakázané!“
„Takže jsme se vrátili zpět k výhrůžkám,“ poznamenal kupec. „Musím říct, že mě to začíná pomalu unavovat. Jestliže mi nemáte co zajímavého nabídnout…“
„Nabízím ti Liriel Baenre!“
Nisstyre přijal to prohlášení mlčky.
„Není potřeba křičet,“ napomenul mladou kněžku konečně. Ve tváři si s výjímkou cynického úsměvu zachovával nečitelný výraz. „Musím přiznat, že tahle nabídka má v sobě jistou přitažlivost, ale jakou cenu by mohla mít princezna z rodu Baenre pro kupeckého kapitána?“
Shakti se oběma rukama opřela o desku stolu a naklonila se blíž. „Liriel Baenre má magický předmět, který by ti při tvé práci hodně pomohl. Stal se předmětem velkého sporu mezi kněžkami Lloth. Teď ještě o něm víc neřeknu, avšak přines mi ho a já se s tebou o jeho tajemství podělím.“
„Ale vy jste kněžka Lloth.“
„To, a možná ještě víc.“ Shakti mu oplatila upřený pohled. „Čas od času je nějaká kněžka Lloth poslaná jako novicka do konkurenční církve, aby tam sloužila jako její oči a uši. Pavoučí královna špehování schvaluje a někdy i podporuje. Nebylo by tak pro jednu z jejích kněžek nemožné, aby pracovala s těmi, kteří následují Vhaerauna. Informace mohou, ku prospěchu všech, proudit oběma směry. Je to nesmírně riskantní, ale já jsem ochotná to podstoupit.“
Nisstyre si Shakti Hunzrin dlouze prohlížel, zvažoval upřímnost jejích slov a přemýšlel nad nesmírnou cenou její nabídky. Nakonec přihlédl k nenávisti, která jí čišela z hlasu vždy, když pronášela Lirielino jméno, a fanatickému lesku v jejích očích a rozhodl se souhlasit. Na rozdíl od kněžky však nebyl ochotný mluvit tak otevřeně nebo se upsat takhle nebezpečnému podniku.
„Dračí poklad je proslulý tím, že dokáže opatřit takřka cokoliv, a to bez ohledu na cenu,“ řekl a pečlivě zvažoval každé slovo. „Poskytnu vám vaši princeznu, ale musím vás varovat. Odměna by měla stát za celou tu námahu.“
„Věř mi,“ prohlásila kněžka vážně.
Ten návrh byl sám o sobě tak neuvěřitelný, že jak kupec, tak kněžka se nahlas rozesmáli.
16.
Lovci
Sám ve své studovně zvažoval Nisstyre podivné spojenectví, které právě uzavřel. Nabídku Shakti Hunzrin přijal nejen proto, aby získal špeha přímo v pevnosti moci Lloth, ale také aby se dozvěděl víc o magickém zařízení, o kterém se kněžka zmínila. Myslel si, že ví, co by jím mohlo být.
Kouzelník znovu vzpomínal na bitvu v rašemenském lese a na amulet, který si z ní odnesl jako jedinou kořist. Když se hlídka nesoucí amulet nevrátila zpět do Menzoberranzanu, odepsal celý podnik jako ztrátu. Pak došlo k setkání s Liriel a ke znovuobjevení ztracené hlídky. Nisstyre však hledaný amulet nenašel ani na těle drowích vojáků z hnízda, ani na těch dvou zabitých v jeskyni, a dokonce ani mezi kosterními pozůstatky, které později vyzdvihl z doupěte hlubinných netopýrů. Nakonec dospěl k názoru, že amulet byl ztracen někde v jeskyních, nebo že ho dokonce sežral jeden z dragazharů. Liriel se přitom zdála být zaměřená na neznámého nepřítele, kterého se snažila odradit od sestupu do Temných říší. Nisstyreho tehdy ani nenapadlo, že by amulet mohla vzít právě ona. Zjevně však mělo.
Posledním majitelem amuletu byl neskutečně silný lidský válečník, muž, kterého Nisstyre nechal zemřít v rašemenském lese. Drowí kouzelník předpokládal, že právě amulet zapříčinil mužovu šílenou bojovou zuřivost. Jestli ano, k čemu by byl Liriel a proč by ho menzoberranzanské kněžky tak zoufale chtěly?
Nisstyre odstrčil židli a vyšel ze studovny. V celém městě byl jediný drow, který by mohl znát odpovědi na takové otázky.
Kharza-kzad Xorlarrin rázoval místností sem a tam, šílený starostí a nerozhodností. Zeerith Q’Xorlarrin, jeho mladší sestra a Matrona rodu, odešla před několika okamžiky, a to po velice zneklidňujícím rozhovoru.
Zdálo se, že Liriel se dostala do velmi vážných potíží. Starý kouzelník se obával, že něco takového by se příliš živé dívce mohlo jednou stát. Do jisté míry vinil Kharza-kzad sám sebe. Kdyby jen víc porozuměl jejímu plánu, možná mohl nějak zasáhnout a odvrátit katastrofu. Samozřejmě věděl, že Liriel byla na Povrchu a získala tam jakýsi nový druh magie. Neměl ale tušení, že by jím mohl být lidský artefakt, a nikdy by si nepomyslel, že cokoliv člověkem vyrobené by mohlo způsobit takový rozruch a pozdvižení.
Představa drowí magie na Povrchu! Kharza-kzad byl doslova zasažen vlnou důsledků, které by to mohlo mít. Nebyla to však tahle vyhlídka, jakkoliv děsivá mohla být, co starému kouzelníkovi způsobilo nával zuřivosti, zármutku a starostí.