Kharza sebejistě seslal další kouzlo, kterým kámen proměnil v oblak prachu a oblázků. Se založenými pažemi a lehce znuděným výrazem ve vrásčité tváři zůstal nehnutě stát.
Jeskyní se rozlehl posměšný potlesk a Nisstyre vystoupil z úkrytu. Zrzavý kouzelník stál na druhé straně vulkánu, na kamenné římse přibližně ve stejné výšce jako Kharza.
„Řekl bych, že první kolo končí remízou,“ připustil s lehkou úklonou.
„A druhé bude moje,“ ujistil ho Kharza. Kouzelník vylovil ze skryté kapsy roucha lepkavou kuličku a vyhodil ji vysoko do vzduchu. Kulička vybuchla, a co bylo dřív jen smotkem pavučin, se roztáhlo do šedých čar magické moci. Do všech směrů vystřelily lepkavé úponky a rychle se na pevný kámen přichytily. Během ani nejedné vteřiny byla jeskyně zahlcená obří našedlou sítí. Jako nějaký obří baldachýn dosahovala pavučina vysoko nad hlavy obou kouzelníků. Velká lepkavá kapka se pomalu uvolnila a se zasyčením dopadla do lávového jezírka dole.
Nisstyreho obličej, který ve tmě rudě zářil, vybledl skoro až do šedi, když mu pavučina stínů začala magicky odčerpávat tělesné teplo. Ve tváři se mu zračilo bolestné utrpení z mrazu a ruce mučivě pomalu skládaly gesta protikouzla.
Kouzelník Xorlarrin však nečekal a sám pronesl slova přivolání. Na jeho příkaz se objevili obří pavouci a rozběhli se pavučinou k určené kořisti. Proklouzli po vláknech a po vlastní pavučině se začali spouštět k Nisstyremu.
„Vhodná smrt pro heretika!“ zaradoval se Kharza-kzad, zatímco osminozí oblíbenci Paní chaosu postupovali blíž a blíž.
„Ty skutečně bojuješ pro slávu Lloth?“ ušklíbl se Nisstyre.
Ruka mladšího kouzelníka pomalu mávla ve výhrůžném oblouku, ne však k pavoukům, ale přímo k pavučině. Kharza tohle dříve nebo později očekával, neboť jen magický útok mohl pavučinu zrušit. K jeho nesmírnému překvapení však zrzavý kouzelník nepoužil rušící energii, ale střelu obyčejného ohně.
Jednoduché, přesto efektivní. Oheň se okamžitě rozběhl po každém vláknu a během okamžiku vzplála celá pavučina. Byl to nádherný a oslňující pohled a Kharza si ho opravdu užíval. A také to byla geniální strategie, uznal. Teplo a trestající světlo ohně ho nutilo vypořádat se s požárem vlastními silami, což jeho nepříteli dávalo čas shromáždit sílu, aby se trochu probral z kouzelného podchlazení. Naštěstí byl Kharza dobře připraven.
Jednou rukou si zakryl oči proti jasnému světlu a druhou vytáhl z kapsy roucha obsidiánovou rytinu. Jako mistr Čarodějce vlastnil amulet Plelthong, prastarý a mocný drowí předmět, který ovládal množství způsobů útoku i obrany. Kharza pronesl slovo, které přivolalo potřebnou moc. Pozdvihl amulet – vyrytý do podoby usmívajícího se obličeje drowího kouzelníka – a namířil ho na plápolající pavučinu.
Obsidiánové rty se našpulily a amulet vyplivl proud chladného modrého světla. Kouzlo se šířilo a nabíralo podobu kužele moci, který pohlcoval a zhášel oheň. Pavučina přežila, ale byla křehká a zčernalá. Zuhelnatělá těla pavouků se ještě chvíli houpala a pak se šplouchnutím spadla do lávy.
Kharza si dovolil vítězný úsměv a chvilkovou oslavu. Příliš dlouhou: přilétla k němu černá šipka a probodla mu zdviženou ruku. Nesmírně cenný amulet mu vypadl ze sevření a zakutálel se mezi obyčejné kameny.
Kouzelník zakřičel vzteky a bolestí, ale již stihnul poznat cenu za váhání. Ani se neobtěžoval vytrhnout si jako jehlu tenkou střelu z ruky a znovu sáhl po hůlce za pasem a namířil ji před sebe.
Přesně jak předpokládal; vylétly další dvě smrtonosné šipky a další již byla v Nisstyreho ruce. Kouzelnický kupec ji však nehodil. Výsměšně si ji přitiskl ke rtům a pak vrhl vysoko do vzduchu, jako kdyby posílal polibek. S mířením se neobtěžoval a ani nemusel. Opředené kouzly, aby samy vyhledaly cíl, kroužily dlouhé černé zbraně jeskyní, aby se nakonec jako útočící sokoli vrhly na staršího kouzelníka.
Kharza pevně sevřel rukojeť své hůlky jednou, dvakrát a pak potřetí. Dál ji držel připravenou, pokud by přišel třeba i čtvrtý útok. Mířil však přesně a tři světelné koule letěly přímo k přilétajícím šipkám. Kouzelník přivolal vrozenou schopnost levitace a vystoupal v ostrém úhlu vzhůru, aby se tak co nejvíc vzdálil od nevyhnutelného výbuchu.
Koule zasáhly smrtonosné šipky a jedna po druhé explodovaly ve velkolepém záblesku nazelenalého světla. Z koulí vytryskla kyselina rozežírající černý kov. Na místo, kde ještě před okamžikem stál, dopadla sprška žíravých kapiček a roztaveného kovu.
Ale Xorlarrin byl již bezpečně mimo smrtící déšť. Vznášející se vysoko nad bojištěm zaklonil hlavu a vyrazil ze sebe smích čirého nadšení. Jakou úžasnou sílu! Jakou úžasnou destrukci jeho dílo rozpoutalo! Tolik let vlastnil tyhle zázračné hračky, a přitom je nikdy nepoužil!
Nisstyre si všiml sokovy radosti a rostoucího sebevědomí. Věděl, že brzy bude konec, tudíž Kharzovi dovolil ještě trochu potěšení. Všechno šlo přesně tak, jak on, Nisstyre, naplánoval. Zrzavý kouzelník Kharzu-kzada dlouho a důkladně studoval, a tak předvídal každý jeho útok i obranu. Věděl, že Xorlarrin je mistr bojové magie a taktiky, ale zároveň ho znal dost dlouho na to, aby pojal podezření, že osamělost studia a jednostranné zaměření nutné k výrobě divotvorných ničivých zbraní zanechaly v Kharzově vzdělání povážlivé mezery. Možná že byl mistrem magie a spletité drowí logiky, přesto postrádal bojovníkův cit pro terén. Čím jednodušší byl útok proti takovému protivníkovi, tím větší měl naději na úspěch.
V duchu této myšlenky vypustil Nisstyre další kouzlo. Na jeho příkaz se vzduch v jeskyni pohnul, aby získal rychlost. Než mohl levitující Kharza jakkoliv zareagovat, zachytil ho v letu mocný vítr a zdvihl ho ještě výš, přímo do dychtivého objetí pavučiny stínů.
Oheň její vlákna sice poškodil, ale žádná fyzická síla nemohla zničit její magii. Starý kouzelník narazil na lepkavá vlákna a zůstal viset obličejem dolů přímo nad lávovým jezírkem. Očima střelil k Nisstyremu, který již spřádal gesta dalšího kouzla, které mělo pavučinu opravdu zničit. Kharza to okamžitě pochopil a uvědomil si nebezpečí své situace. Schopnost vrozené levitace již vyčerpal. Jakmile pavučina povolí, tak by snad mohl stihnout seslat obyčejné kouzlo levitace, ještě než by dopadl na zem a zabil se. Nebyl si jistý; nikdy nezkoušel, jak dlouho trvá takový pád.
Kharza-kzad neměl na rozhodnutí příliš času, protože během tří úderů srdce bylo kouzlo dokončeno a on se řítil do zhoubného jezírka. Starý kouzelník viděl jen jedinou šanci na přežití, a tak se jí chopil. Během pádu sevřel v ruce další hůlku, jeho největší dílo a nejpečlivěji střežené tajemství.
Tentokrát byla řada na Nisstyrem, aby se smál, zatímco jeho rival sebou plácnul do roztaveného kamene. Tohle střetnutí si naplánoval krok za krokem a tudíž měl po ruce i kouzlo, které mělo vylovit kosti starého drowa. Od začátku pochyboval, že by živý Kharza-kzad dobrovolně poskytl užitečné informace, ale znal způsoby, jak donutit mluvit pravdu ducha. Brzy bude vědět všechno, co se kouzelník kdy dozvěděl o Liriel Baenre a jejím amuletu, a pak se pro oboje vydá.
Nisstyreho smích náhle odumřel. V lávě se něco hýbalo. Nějaký temný tvar se prodíral na hladinu bublajícího jezírka. Před jeho šokovaně vytřeštěnýma očima se z roztaveného kamene vynořila kostlivá drowí postava. Všechno maso se v lávě rozpustilo, avšak kouzelníkovo roucho – a pravděpodobně také magie v něm obsažená – přežilo bez úhony. Nisstyre netušil, jak to Kharzakzad udělal. Dobře však poznal, čím se starý drow stal.