Nisstyreho rozhovor se Shakti Hunzrin nešel ani trochu tak, jak si ho plánoval. Na zavolání sice přišla dostatečně rychle, ale do jeho místa moci s sebou přinesla hadí bič nejvyšších kněžek.
Kouzelník opatrně skryl strach. Po staletí mělo Llothino kněžstvo svatý úkol vyhledávat a ničit Vhaeraunovy uctívače. Shakti proti němu sice neměla žádný důkaz, ovšem když teď byla nejvyšší kněžkou, stačilo jediné slovo k tomu, aby byl zaživa stažen z kůže a v kusech rozvěšen po různých koutech Arach-Tinilith.
Obvinění ale mohla být vznesena oběma směry a ona se nakonec sama nabídla, že se stane kněžkou-zrádkyní.
„Jestli jsi v závazku vůči Vhaeraunovi upřímná, tímhle si jeho přízeň rozhodně nezískáš,“ pronesl suše a ukázal na svíjející se zbraň s hadími hlavami.
Shakti mu věnovala nadřazeně sebevědomý úsměv. „Vhaeraun stojí při mně,“ řekla pevně a pak pronesla slovo moci, které Nisstyre – sám mocný kouzelník – ještě nikdy neslyšel. Objevil se temný stín, zavířil místností a usadil se na Shaktině tváři, kde nabral podobu poloviční masky z nejčernějšího sametu. Kouzelník okamžitě poznal zjevení Vhaerauna, Maskovaného pána.
Před Nisstyreho ohromeným pohledem natáhla dvojitá kněžka dlaň. V ní měla usazený drahokam, jiskřivý rubín velikosti a tvaru drowího oka.
„Tohle je jen jeden z darů Maskovaného pána, kterých se mi dostalo,“ oznámila Shakti s temnou radostí. „Na oplátku ho nyní dám tobě.“
Její sametová maska se rozplynula a znovu se přetvořila do podoby černého stínu. Temnota se natáhla jako dým a kouzelníka pohltila. Nisstyreho ohromení se změnilo v děs, když si uvědomil, že se nemůže hýbat ani mluvit.
Shakti, stále ještě s rubínem v natažené dlani, přistoupila blíž. Pak ho přitlačila na Nisstyreho čelo. Drahokam se se spalujícím zasyčením propálil do masa a zanořil se hluboko do lebky. Bolest překonala cokoliv, co kdy zažil nebo si představoval. Jen pevně sevřené paže jeho neviděného zrádného boha ho udržely, aby nespadnul.
Konečně utrpení skončilo a doběla rozžhavená bolest v Nisstyreho mozku se změnila v pálivé tepání. Shakti se usmála a přejela prstem přes stále ještě viditelnou část drahokamu. „Třetí oko,“ vysvětlila mu. „Tenhle rubín je vyladěný na věšteckou misku, která mi umožní kdykoliv vidět to, co vidíš ty, dokonce i v Noci nad zemí.“
Právě tenhle výraz nejvíc ze všeho Nisstyreho přesvědčil, že drowí bůh je skutečně na Shaktině straně. Jen následovníci Vhaerauna mluvili o Povrchu jako o Noci nad zemí. Bůh s touhle kněžkou promluvil a i přes zbraně, kterými Lloth vládne, ji obrátil na svoji stranu. Které z božstev pro ni ale bylo hlavní, nedokázal říct. Právě tahle nejistota činila z kněžky nejnebezpečnější sílu.
„Kamkoliv půjdeš, moje oči půjdou s tebou,“ pokračovala Shakti. „Mocí drahokamu budu moct promlouvat v tvé mysli a způsobovat strašnou bolest. Jestli se mě pokusíš zradit, zemřeš,“ pronesla s nově nalezeným klidem skutečně mocných.
Usadila se do Nisstyreho křesla a pak mu pokynula, aby se posadil do menšího, určeného pro hosty. Učinil tak, aniž by vlastně vůbec chtěl. „Obdržel jsi Vhaeraunův dar a teď je řada na Lloth.“
Kouzelník přijal toto oznámení s tichým děsem. Jestli z něj bůh učinil otroka této ženy, co by potom mohla udělat Pavoučí královna? Vtom přišlo druhé překvapení: Llothiným darem byla informace.
Shakti mu prozradila vše, co věděla o Lirielině amuletu, a dokonce mu věnovala kopie jejích poznámek. Detaily pokusů té mladé kouzelnice sice nebyly zmíněné, ale tohle bylo zjevné: Lirielin amulet byl skutečně ten, který Nisstyre ukradl lidskému válečníkovi, a dával jí schopnost přenést do Noci nad zemí jak její vrozenou drowí magii, tak kouzelnická kouzla temných elfu.
Nisstyre přijal novinky se vzrušením, které překonalo i předchozí bolest a ponížení. Tohle byl ten dlouho hledaný klíč, který mohl pyšné drowy vylákat z podzemní domoviny! A jestli tohle zařízení mohlo být dále vyráběno, jaké divy by s jeho pomocí mohl vykonat! Představil si armádu drowů, tichou a neviditelnou sílu, valící se zemí na Povrchu. S něčím takovým bylo Vhaeraunovo království – a také jeho vlastní postavení – prakticky jisté.
Kouzelník pohlédl do Shaktiných zářících karmínových očí a spatřil v nich odraz vlastní touhy po moci. „Zájmy Vhaerauna a Lloth se nemusí křížit,“ zkusil to. Když ho Shakti nepřerušila, pokračoval s větší jistotou. „Sama víte, co by tenhle amulet mohl znamenat. Jestli padne do rukou vládkyň města, jen posílí jejich moc a podpoří nikdy nekončící chaos. Město bude dál fungovat jako všechna staletí předtím. S takovou mocí ve svých rukou bych mohl sesbírat drowí armádu a vyvést ji do Noci nad zemí. Jste mladá; než dovršíte druhé století věku, mohla by se armáda vrátit a být vám k dispozici. Mohla byste vládnout Menzoberranzanu.“
„A z Menzoberranzanu Temným říším,“ dodala Shakti sebevědomě. „První přikázání Lloth bylo již příliš dlouho ignorováno. Většina drowů uvítá příležitost dobýt Země pod zemí.“
„Mám mnohé spojence ve světě na Povrchu,“ pokračoval muž. „Zásoby, otroci, informace – tohle všechno budete potřebovat k dosažení cíle. Čím víc moci budu mít, tím víc pomoci vám mohu poskytnout.“
Kněžka přikývla. „Tvoje království nahoře a moje dole.“
Přes všechno, co se dnes stalo, to bylo uspokojivé uspořádání. Nisstyre se usmál a ostrá bolest uprostřed čela ustoupila při slovech stvrzujících dohodu do pozadí.
Shakti spěchala do svých soukromých komnat v rodové usedlosti. Ostře zaklepala na zeď a temný nága se na zavolání doplazil tunelem k ní.
„Co jsi pro mě zjistil?“ chtěla vědět.
Nága spěšně vyzvrátil mapu světa na Povrchu. Když Shakti svitek vyhladila, zakmitalo stvoření jazykem k místu blízko velkého lesa.
„Tady mnoho jeskyní je,“ zasyčel hadovitý mág. „Ssasser tam byl, Ssasser se tam narodil. Blízko Povrchu, žádné magické vyzařování. Mnohokrát tam viděl přicházet drowy branami. Jestli drowí žena kouzelnice, tudy mohla jít. Ssasser vezme quagotí bojovníky a půjde magickou branou.“ Temný nága se zarazil a znovu hromově říhl. Vyplivl sadu hřebenů, krásných a drahých předmětů vyrobených z krunýřů obřích želv z Temných říší a posázených drahokamy. „Tyhle Ssasser vzal z domu drowí ženy. Quagotí bojovníci z nich pach natáhnou a půjdou po stopě.“
Znělo to jako rozumný plán, ale Shaktiny krátkozraké oči se podezíravě zúžily. Nága získal většinu kouzelnického výcviku od rodu Hunzrin a kněžky jen zřídka používaly teleportační kouzla. Díky moci Lloth se přesouvaly mezi sférami, a to s udivující lehkostí, avšak jen zřídka měly kouzelnické schopnosti, které by jim umožnily ovládnout brány nutné k přesunu mezi různými místy v rámci Materiální sféry.
„A kde jsi ty získal potřebné kouzlo?“ Ani nečekala na odpověď. Jednoduché zakletí pro čtení myšlenek vyvolalo obraz knihy kouzel, a tak mu poručila, aby ji hned vydal. Nága znovu poslušně vrhnul a vzdal se kořisti. Shakti ji samozřejmě neotevřela. Byla příliš chytrá, než aby zkoušela číst neznámá kouzla.
„Tak se podíváme, co s ní dokážeš,“ oslovila nágu.
Stvoření nosem otevřelo knihu a začalo číst znaky arkán. Potřebné kouzlo však bylo mimo jeho schopnosti; temný nága bolestně zafňukal a zkroutil se do svíjející se změti smyček a záhybů.
Shakti si povzdychla a smířila se s nevyhnutelným: opět bude muset najmout drahého kouzelníka. Nenáviděla jakékoliv utrácení zlata a rozhodně si nemohla dovolit zasvětit do současných plánů někoho dalšího. Co jí ale zbývalo?