„Najít jedinou ženu v síti jeskyní?“ zalekl se kněz.
„Nemělo by to být těžké. Nakolik znám Liriel Baenre, ta se nespokojí s poustevnickým životem někde v odlehlé jeskyni. Má k dispozici mocnou magii a pro lidi tudíž nebude jednoduché ji zabít nebo zajmout. Samozřejmě bych byl raději, kdybyste ji našli dřív, než ona najde lidi. Poznáte ji podle amuletu, který nosí: malá zlatá dýka v runami pokrytém pouzdře visící na zlatém řetízku.“
Během řeči si Nisstyre uvědomil, jak málo byla Liriel – a vlastně každá drowí žena – připravena na život nahoře. Pyšné ženy neměly ani tušení o hloubce nenávistného pohrdání, které všichni obyvatelé Povrchu chovali k temným elfům. Ty byly připravené na strach, a ne na opovržení a pronásledování. Utiskovaní muži, kteří dole dokázali přežít mnohá desetiletí, si vedli o něco lépe než jejich privilegované protějšky. I přes sebejistá slova určená lovecké družině si byl Nisstyre vědom důležitosti toho, aby princeznu nalezli dřív, než ji její pýcha a arogance zničí.
Vydal tedy ještě několik posledních pokynů a pak všechny čtyři bojovníky vyslal po její stopě. Myslel si, že ví, kam zamířila. Mohla sice použít mnoho bran, neboť magie temných elfu otevřela portály až do tak vzdálenýchmíst, jako byl například Kalimšan, ovšem cena za takovou moc byla neskutečně vysoká. Magickým cestováním se dalo nejlépe dostat do jeskyní blízko Suchoříčného tunelu. Byly dostatečně velké, blízko Povrchu a obsahovaly jen málo rušení v podobě magického vyzařování. Stručně řečeno představovaly nejsnazší a nejlákavější cíl. Byl si tedy celkem jistý, že Liriel uprchla právě tudy.
Když lovci vyrazili na cestu, přemístili se Nisstyre a Henge do soukromí kouzelníkova vlastního domu. Henge nevypadal, že by ho očekávaný úkol potěšil, ale svůj názor si nechával pro sebe. Nisstyre si toho všiml a necítil potřebu to jakkoliv komentovat. Mezi oběma muži nepanovaly dobré vztahy, ovšem dokud se kněz otevřeně nevzpíral, byl Nisstyre spokojený.
Kouzelník vytáhl medailon s vyrytou podobou draka. Ten přesně odpovídal tetování na tváři jeho poručíka Gorlista a umožňoval mu bojovníka kdykoliv najít. Kouzelník přejel prsty po kovu a pronesl slova, která měla jeho a kněze přenést přímo k válečníkovi.
Dvojice drowů se zhmotnila v malé jeskyni. Tam našli Gorlista a jeho dva společníky, jak si připínají zbraně a připravují se na noční cestu. Drowí bojovník nevypadal, že by ho velitelovo náhlé objevení překvapilo.
„Jak dlouho ještě musím hrát tuhle přihlouplou hru?“ vyštěkl. „Je to ztráta času.“
„Nastala změna plánu,“ odpověděl Nisstyre klidně. „Vrátíte se, jak nejrychleji to půjde, po vlastních stopách zpět k jeskyním. Mám důvod věřit, že tam nebo někde poblíž naleznete Liriel Baenre. Najděte ji a přineste do lesní osady.“
Nisstyre si všiml nadšeného lesku v bojovníkových očích a v duchu přísahal, že jednou bude muset Gorlista poučit, jak vyvážit pomstu a nutnost. Z jeskyně vyšel jako první a ve vchodu se musel kvůli nízkému stropu sehnout.
Varovalo ho jen zašustění listů. Nisstyre se otočil a zjistil, že se na něj řítí černovlasý muž s bledou palicí vysoko nad hlavou a chladným ohněm v modrých očích. Ačkoliv se to zdálo nemožné, poznal v něm drowí kouzelník šíleného válečníka, kterého on sám nechal uvězněného v ledu umrznout na vzdálené lesní mýtině.
Drow zdvihl ruku a z prstů mu vyskočil temný plamen, který neodbytného člověka okamžitě obalil. Válečníkova palice prolétla skrz oheň a mířila přímo na kouzelníkovu hlavu.
Nisstyre zaslechl dunivý náraz a pak už jen viděl rychle se blížící kamenitou zem. Necítil bolest a předpokládal, že by za to měl být vděčný, ale místo toho ho zachvátila chladná zuřivost. Kouzelník se, zatímco se propadal do tmy, držel toho pocitu; věděl, že pomsta je mocnou silou a možná jedinou, která mu umožní probojovat si cestu zpět.
Fjodor odkopl tělo zhrouceného zrzavého kouzelníka stranou a očima přeletěl scénu před sebou. Horko berserkrovského šílenství pohánělo jeho tělo a mysl do takové míry, až měl pocit, že celý svět kolem něj zpomalil a dává mu tak čas reagovat. A nebo útočit. V tomhle stavu pozměněného vnímání Fjodor nikdy necítil bolest, ale podle pachu spálené kůže poznal, že temný oheň drowova kouzla jej zasáhl do ramene. Rovněž necítil ani strach, a to přestože si všiml, že proti němu stojí tři dobře vyzbrojení bojovníci.
První temný elf zaútočil se dvěma čepelemi v rukou a samolibým úsměvem na rtech. Během postupu prošel zbraněmi sérií složitých pohybů: křížením, vířením a sekáním do vzduchu. Celé představení mělo nepochybně sloužit k zastrašení a zneklidnění protivníka, jako když si kočka hraje ve stodole s myší. I přes rudou mlhu bojové zuřivosti si Fjodor nemohl pomoct a musel drowovu eleganci obdivovat. I při zrychleném vnímání šlo o oslňující ukázku šermířského umění. Elfský bojovník dosahoval takového stupně obratnosti a dovednosti, že ho Fjodor nedokázal ani pochopit, natož se mu vyrovnat.
Ale ani potom strach nepřicházel. Mladý berserkr se zadíval na kmitající se paže a třpytivou stopu kouzly opředených zbraní a dospěl k rozhodnutí, že někde za clonou horečné aktivity musí být i hrudník. A tak Fjodor pozdvihl meč nad hlavu, zaměřil se na bod přímo ve středu úžasného tance čepelí a vší silou hodil. Mocná zbraň vylétla k drowovi stejně přímo a přesně jako vržené kopí. Vířící čepele se okamžitě zkřížily v krytu a tři meče se srazily s kovovým zařinčením a sprškou jisker. Ani drowovo umění a rychlost však nemohly odvrátit prostou sílu úderu. Tupý meč projel jeho tělem a zastavil se až při žebra lámajícím nárazu záštity o hrudník.
Fjodor měl palici v ruce ještě dřív, než první drow padl a ostatní dva si uvědomili smrt svého druha. Postoupil kupředu, odhodlaný bojovat, dokud proti němu bude někdo stát.
Druhý drow si toho možná všiml, protože s tasením mečů zaváhal. Místo toho vytáhl malou kuši a rychle za sebou vypálil několik šipek. Letěly tak rychle, že je nebylo možné sledovat. Možná že uspávací jed mimo Temné říše vyprchal, ale drow měl stále ještě smrtící mušku a byl si jistý, že drobné šipky se zabodnou hluboko do mužových očí, mezer mezi žebry a poruší životně důležité cévy na krku a ve slabinách. Sice bez jedu, ovšem člověk bude mrtvý tak rychle, že si to ani nebude mít čas uvědomit.
Drow však nemohl vědět, že Fjodorovi připadá let šipek jako líné plachtění. Se zdánlivě neskutečnou rychlostí mávl kyjem sem a tam a srazil je stranou, aniž by při tom zpomalil postup ke dvěma zbylým válečníkům. Mocný, vzhůru směřující úder palice zasáhl drowího střelce doprostřed trupu. Nejdřív ho zlomil v pase a pak odhodil dozadu. Temný elf tvrdě dopadl o několik stop dál, tělo zkroucené do takových úhlů, kterých by zaživa nikdy nedosáhlo.
Fjodor se obrátil na posledního drowa – krátkovlasého válečníka s dračím tetováním na tváři – a zvedl palici v přípravě na dolů směřující úder. Blížil se rychlým a plynulým krokem.
Poprvé ve století dlouhém životě pomyslel Gorlist na ústup. Chvilkový vrtoch ale okamžitě pominul a drowí bojovník sevřel oběma rukama kopí. Kdysi ho získal od zabitého lesního elfa a nechal si ho magicky vylepšit pro větší sílu a rychlost. Tenhle šílený protivník vyzkouší jeho kvality jako ještě nikdo předtím.