Gorlist ho vztyčil před sebe a držel jako hůl. Jednou s ním zavířil ve vzdorné ukázce vlastních schopností.
Na víc neměl čas. Mužův dřevěný kyj se v rozmazané šmouze snesl dolů. Gorlist roztáhl ruce nad hlavou a vykryl úder středem ratiště. Magie vydržela, avšak drtivá síla nárazu vyslala skrz drowovy paže žhavé proudy bolesti dolů do páteře. Podlomila se mu kolena a šel k zemi.
Temný válečník viděl palici, jak znovu klesá. Odvalil se stranou a přitom ve znecitlivělých prstech sevřel jílec dýky. S neuvěřitelnou rychlostí a hbitostí, které temné elfy proslavily a kvůli nimž byli tak obávaní, se Gorlist ještě několikrát převalil, až skončil v kleče za mužovými zády.
Očima rychle změřil vzdálenost dělící ho od berserkrových kotníků. Jeho kouzly opředená dýka mohla snadno projít koženou botou a přeseknout šlachy pod ní. Ochromený člověk už nebude bojovat stejně dobře. Gorlist se vrhl vpřed a zasadil záludně krutý úder.
K jeho ohromení byly mužovy reakce ještě rychlejší než jeho. Lidský bojovník vyskočil a ve vzduchu se obrátil. S dokonalým načasováním nadskočil nad drowovým střemhlavým výpadem. Gorlist tvrdě dopadl na zem a muž mu vzápětí přistál každou botou na jedné ledvině.
Pyšný drow, který se vysmíval bolesti, zavyl utrpením. Člověk odtančil stranou a Gorlist již potřetí sledoval snášející se rozmazanou šmouhu kyje. I kdyby byl schopný se pohnout, byl tentokrát útok příliš rychlý a nestihl by ho vykrýt a ani se mu vyhnout.
Gorlist při nárazu dřeva do hrudního koše ucítil tříštění kostí. Tentokrát nevykřikl, ovšem ne vlastní zásluhou. Nebyl na to čas. Nebyl čas na nic. Člověk ho chytil za vlasy, vytáhl vzhůru a strhnul mu hlavu prudce na stranu.
Podivný bojovník držel štíhlého drowa na délku natažené paže a popošel o několik kroků dopředu. Gorlist se sice nohama sotva dotýkal země, ale všiml si, že takhle zblízka vypadá muž mnohem menší. Byla to podivná myšlenka, která k němu přicházela skrz závoj bolesti z četných zranění, avšak Gorlist se ji zapamatoval. Přežil již mnoho bojů a vždy díky tomu, že znal nepřátele. Jednoho dne mu možná znalost, že muž není navzdory zdání sedm stop vysoký válečník, pomůže. Bez ohledu na bolest zůstával Gorlist vnímavý vůči okolí a díky tomu mu náhle došlo, co s ním chce člověk udělat.
O několik kroků dál byl strmý svah, který po asi deseti stopách končil v mělkém kamenitém potoce. Gorlist znal nebezpečí takového pádu. Jedno ze zlomených žeber téměř určitě probodne plíci a přivodí mu pomalou, jistou smrt. Zoufalství dalo potlučenému drowovi sílu. Zmocnil se první zbraně, kterou měl po ruce: malého tenkého nože schovaného v rukávu. Vytáhl ho ven a sekl proti mužově hrudi. Hrubá kožená kazajka, oděv lidských rolníků, úder odvrátila stejně účinně jako drowí drátěná zbroj.
Zoufalý drow znovu sekl ubohou zbraní. Podařilo se mu pár zásahů a poznamenal paži protivníka několika krvavými šrámy. Přesto to muže nezpomalilo a ani mrknutím oka na sobě nedal znát bolest. Prostě jen pustil jednu ruku z drowových vlasů a sevřel jí kmitající zápěstí. S lehkostí rozdrtil několik kostí a zabodl nůž do majitelovy ruky. Gorlist však už bolest nevnímal. Nevšiml si ani poranění vlastní ruky, ani zvuku nože dopadajícího na kamenitou zem.
Muž se zastavil, přitáhl si Gorlistovu tvář ke své a pak ho odhodil. Následoval krátký let zakončený mučivým kutálením po kamenitém svahu.
Drow se náhle s trhnutím zastavil o balvan ve středu mělkého toku. Pokusil se vytáhnout na břeh, ale námaha mu přinesla jen záchvat kašle. Gorlist ucítil v ústech vlastní krev a uvědomil si, že další pokusy by byly zbytečné.
Skoro vděčně se ponořil do proudu. Ledová voda tlumila bolest a odnášela ho k zapomnění a k jakékoliv odměně, která na Vhaeraunovy věrné čekala.
Když vše utichlo, vyplížil se Henge, kněz Maskovaného boha noci, z jeskyně, kde zůstal během bitvy ukrytý. Od přírody patřil mezi obezřetné drowy a pohled, který se mu naskytl, ho přesvědčil o tom, že opatrnost bývá matkou moudrosti.
Jeho bratr Brizznarth, který byl proslulý šermířskými schopnostmi, ležel v kaluži krve. Protože mladému drowovi nebylo očividně pomoci, neztrácel Henge čas ani energii truchlením. Poblíž byl jenom jeden další drowí bojovník a ten na tom podle všeho nebyl o nic lépe než Brizznarth, a tak se Henge přesunul k nehybnému tělu vůdce. Poklekl vedle zrzavého drowa a uvědomil si – se značně rozporuplnými pocity – že Nisstyre je stále naživu.
„Co bolí, to sílí,“ zamumlal si s chmurným zadostiučiněním známé lidské přísloví.
Na kouzelníkově spánku našel krvavou skvrnu a prsty nahmatal úctyhodnou bouli. Až se vzbudí, bude ho trápit bolehlav velký jako samotný Tartarus, ale byl skutečně jen omráčený. Kyj ho naštěstí pouze škrábnul. Kdyby ho bojovému šílenství propadlý člověk zasáhl naplno, byl by kouzelníkův mozek rozstříknutý do takové vzdálenosti, že ubohé zbytky v hlavě by z něj udělaly celkem schopnou kněžku Lloth, pomyslel si Henge s náznakem černého humoru.
Zběžná prohlídka kněze ujistila, že Nisstyre neutrpěl další zranění. Položil obě ruce na drowovu zraněnou hlavu a začal pronášet slova modlitby k Vhaeraunovi, modlitby žádající o uzdravení a obnovení. Maskovaný bůh stál při něm: Nisstyre otevřel oči, zadíval se na kněze a vzápětí je podezíravě přimhouřil.
„Nejsi zraněný,“ zamumlal. „Zapojil ses vůbec do bitvy?“
Náhle klerik zalitoval, že ho nenapadlo pomazat se trochou krve, tak hojně prolitou jeho mladším bratrem. „Přežili jsme jenom my dva,“ řekl Henge klidně a kouzelníkovo obvinění obešel. „A ani jeden z nás si moc nezabojoval.“
„Člověk utekl?“
Z Nisstyreho hlasu čišela nevěřícnost. Brizznarth byl jeho nejlepší šermíř a Gorlist by se mohl postavit pěti lidským válečníkům. A tetovaný bojovník to nejednou dokázal. Nisstyre prostě nedokázal přijmout, že by jeho elitní drowí jednotka mohla podlehnout jedinému člověku.
Ignoroval bolest tepající mu v hlavě a vyškrábal se na nohy. Ze byli Brizznarth a Codfael mrtví, bylo jasné na první pohled. Gorlistův osud však nepřijme, dokud na vlastní oči neuvidí jeho tělo.
„Kde je Gorlist?“
Henge ukázal ke strži. Kouzelník se dopotácel k okraji a nahlédl dolů do potoka.
„Dýchá,“ vyštěkl. „Okamžitě se na něj běž podívat!“
Kněz rozpřáhl ruce v gestu bezmoci. „Pro dnešek jsem vyčerpal všechna léčivá kouzla.“
„Tak použij tohle, ale rychle.“
Nisstyre z kouzelného vaku vytáhl flakónek zářící zelené tekutiny a vtiskl ho klerikovi do ruky. Upřeně sledoval, jak Henge klouže kamenitým svahem dolů a opatrně lije tekutinu do bojovníkových úst. Výsledek byl důležitý, neboť Gorlist byl pro cíle Maskovaného pána nepostradatelný. Kromě toho byl Nisstyreho syn, což by mělo mnohem menší význam, kdyby také nebyl tak skvělý bojovník.
Zraněný drow se pohnul a zasténal. Nisstyre snesl kouzlo, které Gorlistovo pomlácené tělo zvedlo do vzduchu a vyneslo ho ze strže. Kouzelník si všiml růžové pěny u válečníkových úst. Sklonil se a prsty přejel přes drowův hrudník.
Tři nebo možná čtyři zlomená žebra, pomyslel si Nisstyre ponuře. Na krátký okamžik zaváhal, ale pak znovu zalovil v kouzelném vaku pro druhý lektvar. Tenhle byl v lahvičce ve tvaru plamene svíčky a také ohnivě zářil. Byl to lektvar poslední záchrany, neboť i když v krátkém čase vyléčil i nejstrašnější zranění, byla cena za takové služby přiměřeně vysoká. Rychlé hojení kostí i tkání bylo neuvěřitelně bolestivé a bylo udržováno životní silou příjemce. Léčba tedy stála víc energie a způsobovala víc bolesti, než kolik mohl leckterý zraněný drow snést. Vyléčil asi stejně často, jako zabil.