Nehmotná ruka v odpověď načrtla do vzduchu magický symbol. V kostnatých prstech se objevila Magiova hůl.
Karamon zalapal po dechu a o krok ustoupil. Dalamar se na přízrak chladně zadíval. „Nesplnil jsi svoji povinnost!“ řekl temný elfa hlas mu sílil vztekem. „U Temné královny, za tohle budeš navždy trpět v Propasti!“
„Neselhal jsem,“ odvětil Strážce a jeho dutý hlas Palinovi hrozivě připomněl říši, do níž vstoupil, i když jen v iluzi. „Dveře laboratoře zůstávají zamčené klíčem i kouzlem. Klíč mám tady, jak vidíte.“ Strážce zvedl druhou ruku a ukázal stříbrný klíč, který mu ležel na kostnaté dlani. „Vše zůstává jako dřív, netknuté. Žádná živá bytost dovnitř nevstoupila.“
„Tak kdo…“ začal Dalamar vztekle. Náhle zmlkl a tvář mu zpopelavěla. „Žádná živá bytost…“ Otřesený elf klesl zpět do křesla a vytřeštěnýma očima se zahleděl na hůl.
„Patří vám, Paline, tak jak slíbil,“ řekl přízrak a podal hůl mladému mágovi.
Palin natáhl chvějící se ruku a uchopil hůl. Sotva se jí dotkl, krystal na vrcholu se chladně rozzářil a zalil tmavou místnost jasným, stříbřitým světlem.
„Dar od pravého Mistra Věže,“ řekl přízrak a chladně dodal, „a s ním také požehnání.“
Bílé oči se uctivě sklopily a zmizely.
Palin držel hůl v ruce a užasle hleděl na otce.
Karamon rychle zamrkal a uslzeně se usmál. „Pojďme domů,“ řekl tiše a objal syna kolem ramen.
III
Chcete se vsadit?
Předmluva
(či doslov, jak se to vezme)
„Co ty jsi za čaroděje, bratříčku!“ bručel Tanin. Stál na molu a pozoroval odplouvající loď. „Měl jsi přece vědět, že s tím trpaslíkem není něco v pořádku!“
„Já?“ odporoval Palin. „Byl jsi to ty, kdo nás do té věci zatáhl. Dobrodružství vždycky začíná na takovémhle místě,“ mladý kouzelník napodobil hlas staršího bratra.
„Hej, pánové,“ začal Sturm uklidňujícím tónem.
„Ach, sklapni!“ Oba bratři se k němu otočili. „Byl jsi to ty, kdo uzavřel tu pitomou sázku!“
Tři bratři tu stáli a vztekle na sebe hleděli; dvěma starším ostrá slaná bríza metala do očí kučeravé rezavé vlasy, mladšímu cloumala bílým pláštěm kolem štíhlých nohou.
Přerušil je zvonivý křik, přehlušující tančící vody.
„Na shledanou, chlapci! Na shledanou! Stálo to za to! Třeba si to někdy zopakujeme!“
„Jen přes mou mrtvolu!“ utrousili všichni tři přesvědčeně, zvedli ruce, párkrát neurčitě zamávali a kysele se ušklíbli.
Sturm se začal uchechtávat. „To je jedna věc, na které se můžeme shodnout. A vím ještě o druhé.“ Bratři vděčně odvrátili zrak od plavidla, skřípajícího mezi vlnami.
„A to je….?“
„Že do smrti smrťoucí o tomhle nikdy nikomu neřekneme!“ řekl Sturm přidušeně. Jeho bratři se ohlédli po kolemstojících divácích na molu, kteří pozorovali loď a smáli se. Někteří si na bratry ukazovali prstem s potlačovaným smíchem.
Tanin se žalostným pokusem o úsměv napřáhl před sebe ruku. Sturm na ni položil pravici a Palin přitiskl svou na ruce sourozenců.
„Přísaháme,“ pronesli slavnostně.
1. kapitola
Dougan Kladivo
„Dobrodružství vždycky začíná na takovémhle místě,“ prohlásil Tanin a se spokojeným výrazem si prohlížel hostinec.
„To nemyslíš vážně,“ zhrozil se Palin. „V tomto špinavém brlohu bych neustájil ani koně, natož abych se tu ubytoval!“
„Skutečně,“ hlásil Sturm, obcházeje roh budovy po inspekční prohlídce, „stáje jsou v porovnání s hostincem čisté a voní setsakra lépe. Navrhuji, abychom v nich přespali a koně poslali dovnitř.“
Hospoda umístěná v docích přímořského města Sankristu vyhlížela každým coulem tak hrozivě a zpustle jako těch pár hostů, které mladíci viděli courat uvnitř. Okna, obrácená k molu, byla maličká, jako by je dlouholeté zírání na moře navěky zamhouřilo. Nahromaděnou špínou stěží prosvítala záře lamp. Větrem a pískem ošlehané stavení se krčilo na konci malé uličky jako lupič číhající na svou příští oběť. I její jméno, Stočená kosatka, nevěstilo nic dobrého.
„Cekal jsem, že si malý bratříček bude stěžovat,“ řekl kysele Tanin, sesedl a pohlížel zlostně přes hrušku sedla na Sturma. „Chybí mu čisté bílé peřiny a maminka, aby ho na noc pečlivě přikryla. Od tebe, Sturme Majere, bych očekával něco víc.“
„Ach, já nemám žádné námitky,“ pronesl lehce Sturm, sklouzl ze sedla a jal se odvazovat cestovní vak. „Jenom jsem hlásil výsledek prohlídky. Stejně nemáme moc na vybranou,“ dodal, vytáhl malý kožený váček a zatřásl jím. Místo zvonění kovových mincí se ozval jen pochmurný náraz. „Dnes žádná lněná prostěradla, Paline,“ usmál se křivě na mladšího bratra, jenž zůstal smutně sedět na koni.
,Ale pomysli na zítřek — budeme na hradě Uth Wistan jako hosté pana Guntara. Nejen bílé ložní prádlo, ale postele poseté dokonce i růžovými plátky.“
„Nemyslel jsem na bílé prádlo,“ odsekl popíchnutý Palin. „Vůbec nějaká prostěradla by fakt byla vítanou změnou! A dávám přednost posteli, jejíž matrace nejsou živé!“ Podrážděně se poškrábal pod bílým hábitem.
„Válečník si musí na takové věci zvyknout,“ prohlásil Tanin hlasem světa znalého staršího bratra, jenž v Palinovi vzbudil touhu vhodit ho do koňského žlabu. „Jestli tě na tvé první výpravě napadnou jen štěnice, můžeš se počítat mezi šťastlivce.“