„Ahoj, vy tam!“ podrážděně zařval Dougan a mával kolem sebe pažemi. „Nepřibližujte se! Vraťte se ke svým povinnostem!“
Poslušně se rozprchli, pokradmu si prohlížejíce tři bratry, a jeden se dokonce přiblížil k Palinovi a dychtivě se natáhl, aby se dotkl Magiovy hole.
„Zpátky!“ křičel mladý mág a přitiskl hůl k sobě. Tvor zavětřil a ustoupil, ač jeho živá očka hladově setrvala na holi. Pak odběhl ke své práci.
„Gnómové!“ žasl Sturm a sklonil meč.
„Uch, ano,“ mumlal rozpačitě Dougan. „Moje… um… posádka vrahounů.“
„Bohové, pomozte!“ modlil se náruživě Tanin. „Jsme na plavidle gnómů!“
„A ta věc…?“ Palinovi selhal hlas, nemohl dokončit otázku.
„To je… uch… plachta,“ mumlal Dougan a ždímal si z vousů vodu. Rukou učinil neurčité gesto. „Asi za deset minut bude zpátky, tak… um… buďte připraveni.“
„Co, u všech hromů, dělá trpaslík na gnómské lodi?“ štěkl Tanin.
Douganovy rozpaky vzrůstaly. „Ach, no, já,“ bručel, obtáčeje si vous kolem ukazováčku. „To je dlouhá historie. Až budu mít čas, tak vám ji možná povím…“
Palin s pomocí hole balancoval na vrzající palubě a hleděl na moře. Hlavou mu bleskl nápad a srdce mu začalo padat tak rychle, jak se skláněla příď plavidla. Slunce měli za zády, loď uháněla k západu a byli na gnómském plavidle s trpasličím kapitánem.
„Šedokam!“ šeptl Palin.
„Aj, chlapče!“ jásal Dougan, plácaje mladého mága po zádech. „Uhodil jste hřebík na hlavičku, jak se říká. Tohle je ten důvod, proč jsem na této… och… trochu jedinečné lodi a ten,“ Dougan se kolébal dopředu a dozadu na chodidlech a s pyšně vystrčeným břichem, „je cílem mé výpravy!“
„Co?“ zeptal se podezřívavě Tanin.
„Moji bratři,“ oslovil je Palin, „vypadá to, že jsme upoutáni k výpravě, jež hledá ztracený legendární Šedokam z Gargathu.“
„Nic nehledám,“ opravil ho Dougan. „Já jsem jej našel! Jsme na výpravě, jíž končí všechny výpravy! Získáme zpět Šedokam a — ahoj, chlapci, pozor.“ Dougan za sebe vrhl stísněný pohled a složil se na palubu.
„Přijíždí plachta,“ zabručel.
3. kapitola
Zázrak
Gnómská plachetnice byla vskutku pravým technickým unikátem. (Sturm tvrdil, že celá jedinečnost spočívá ve faktu, že se vůbec udrží na vodě, natož aby plachtila vpřed!) Roky plánování (více let v komisích) a stovky let řemeslné práce učinily z gnómského plavidla postrach moří. (Tohle byla skutečně pravda. Většina lodí prchala při spatření její vlajky — nesla zlatý šroub v hnědočerveném poli — avšak důvodem úprku byly její nepředvídatelně vybuchující parní kotle. Gnómové prohlašovali, že jednou napadli a potopili pirátskou loď minotaurů. Jenže pravda byla jiná. Minotauři se tak bezmocně chechtali, že nechali svoji loď neopatrně vplout do blízkosti gnómů, kteří v panice ze sudů uvolnili stlačený vzduch, užívaný k řízení lodi. Následný náraz loď minotaurů smetl z hladiny a gnómy odhodil z kurzu o dvacet mil.)
Ať se jiné rasy posmívaly, jak chtěly, gnómové věděli, že jejich loď předčila svou dobu v praktičnosti, ekonomice i vzhledu. Fakt, že byla pomalejší než cokoliv na hladině — v dobrém počasí se silným větrem měla průměrnou rychlost kolem půl uzlu — jim nevadilo. Chápali, že nic není perfektní. (Komise na tomto problému neustále pracuje a s důvěrou se očekává, že v příštím tisíciletí přijde s řešením.)
Konstruktéři dobře věděli, že všechny lodi měly plachty. Dle jejich názoru to byla nutná rekvizita, aby loď byla lodí. Proto i gnómská loď měla plachtu. Leč po pečlivém studiu plachetnic, postavených jinými, méně nadanými rasami, se usnesli, že zaplnit palubu směsí stožárů, lan a plachet by bylo mrhání prostorem, a navíc mrhání silami při tahání plachet nahoru a dolů, aby zachytily vítr. Gnómská loď tudíž měla jednu gigantickou plachtu, která nejen zachycovala vítr, ale v základu jej i táhla s sebou.
A právě tato plachta dodala lodi její převratný vzhled. Enormní rozměr nadýmajícího se plátna s ráhnem tloušťky deseti silných dubů, které jelo na třech tukem se lesknoucích kolejnicích — dvou po bocích trupu a jednou uprostřed. Silná lana, běžící po délce lodi, tažená parními generátory obrovského parního kotle v podpalubí, obsluhovala ten zázrak moderní námořní technologie a vlekla plachtu obrovskou rychlostí po namazaných kolejnicích. Plachta při svém pohybu zepředu dozadu vyráběla svůj vlastní vítr, jak burácela podél trupu a poháněla loď v jejím kurzu.
Když plachta dokončila impozantní let přes palubu a dosáhla konec lodi… (A tady se vyskytl drobný problém. Bylo nemožné loď na obrtlíku otočit. Proto příď vypadala stejně jako záď. Gnómové tento malý zádrhel vyřešili tak, že plachta se mohla vznášet oběma směry — zepředu dozadu, či naopak, jak bylo třeba, a na obě přídě umístili ozdobné dřevěné figury — prsaté gnómské panny — držící v rukou šrouby a upřeně zírající do mořských dálek.) …kde jsme to byli? Ach, ano. Když plachta dosáhla příď na zádi, hezky se smotala a cestovala vodou pod plavidlem, až dosáhla příď vepředu. Zde vyskočila z vody, roztáhla se a hřměla těsně nad palubou.
Tak si aspoň počínala na konstruktérských prknech a v četných gnómských koupacích vanách. Jenže ve skutečnosti mechanismus ovládající stáčení plachty brzo působením slané vody zrezavěl a plachta padla do vody buď docela, nebo částečně otevřená. Takhle klouzala pod kýlem a působila jako brzda, jež příležitostně táhla plavidlo víc dozadu, než kolik urazilo dopředu. Tento malý nedostatek byl však převážen nepředvídaným bonusem. Když se otevřená plachta ponořila do vod, působila jako síť a vytáhla hejna ryb. Jak se zvedla na příď, pršely z ní na palubu ryby, které sloužily za obědy a večeře, někdy se i stalo, že padající tuňák zranil nešťastníka, který včas neuhnul.
Plachetnice neměla žádné kormidlo, protože je nebylo kam umístit, neboť plavidlo mělo v základu dvě přídě a žádnou záď. To nevadilo; gnómové navrhli loď tak, aby mohla být řízena předem zmíněnými přetlakovými sudy, umístěnými po stranách, jež byly plněné vzduchem obrovskými parními měchy. Vypuštění vzduchu z jednoho či druhého dovolovalo lodi, aby měnila směr. (Prve jsme řekli, že bylo nemožné loď otočit, vypustí-li se vzduch z obou sudů naráz. Tohle loď stočilo tak strašnou rychlostí, že většina posádky byla vržena přes palubu, a ti, kteří se na ní nějak zachytili, už nikdy nemohli kráčet přímo. Tyto nešťastníky ihned najímal Cech plánovačů ulic.)
Jméno tohoto velice podivuhodného plavidla bylo Skvělá Gnómská Loď Výprav a Výzkumů Postavená z Dřevěných Desek Držených Pohromadě Zázračným Gnómským Lepem (o němž je lépe se nešířit) Namísto Pracného Lidského Vynálezu Hřebíků, Kterou Jsme Navrhli Efektivněji a Je Poháněna Parou Vyráběnou z Vody Přiváděné do Rychlého Varu a tak dále a tak dále. Celé jméno zabralo v jejich knihovně několik svazků. Tohle jméno, nebo zkrácená verze, bylo vyřezané do boků, a kde prostor nestačil, posloužila i paluba.
Není třeba zdůrazňovat, že plavba na Zázraku (zkrácená lidská verze jména) nepřispívala ke klidu v duši ani k udržení večeře v žaludku. Loď se na vodě kymácela jako opilý mořský elf, když plachta byla pod kýlem, a vyrazila vpřed s otřesným trhnutím, když se plachta řítila nad palubou, a hrozivě se rozhoupala, jak plachta dopadla do vody. Čerpadla v nákladním prostoru pracovala — díky divům gnómského tmelu.