Zahanbeně sklonil hlavu, přitáhl si hůl blíž a spokojeně položil tvář k jejímu hladkému povrchu a usnul. Ale měl dojem, že v posledním okamžiku, než sklouzl přes okraj vědomí, zahlédl trpaslíkovu hlavu, nahlížející do přístřešku, a slyšel jeho hlas.
„Mám tu balíček karet, chlapci… Co říkáte? Nejvyšší karta spí dnes tady?“
4. kapitola
Gargathův ostrov
Oba bratři věděli, že Tanin je schopen svou hrozbu splnit a loď převzít. Jak by přiměl gnómy, aby ji řídili, byla jiná věc. Gnómové byli pevně rozhodnutí v cestě pokračovat a během noci začali organizovat sbírku zbraní. Všechny nesly neomylné známky gnómské vynalézavosti a bylo pravděpodobné, že svému nositeli nadělají možná víc škody než zamýšlené oběti. Výsledek bitky dvou mužů a čaroděje proti početným gnómům a trpaslíkovi byl nejistý.
Otázka však naštěstí nevyžadovala odpověď. Příštího rána bratry vzbudil ohromný náraz, krev mrazící zvuk drceného dřeva a dost opožděný výkřik: „Země, ahoj!“
Vypotáceli se na nohy a vyšli z přístřešku na palubu, což byl nesnadný úkol, protože loď se silně nakláněla doprava.
„Co je? Co se stalo? Kde to jsme?“ vyptával se Tanin a protíral si oči.
„Dorazili jsme,“ oznámil Dougan, hladě si spokojeně vous. „Pohleďte!“ učinil veliké, široce rozmáchlé gesto k tomu, co v tomto okamžiku bylo přídí. „Gargathův ostrov.“
Bratři se dívali. Co mohli vidět nejdříve, byla zborcená masa roztržené plachty, spousty spletených provazů, zlomené ráhno a gnómové, kteří mávali rukama, zuřivě se hádali a postrkovali. Loď se zastavila o útes, do kterého narazila figurínou na přídi a částí kýlu. Plachta nevydržela.
Tanin se se zamračenou tváří protlačil změtí, následovaný oběma bratry, několika hašteřivými gnómy a trpaslíkem. Došel na příď, zachytil se zábradlí a přes útes hleděl na ostrov. Za zády jim vycházelo slunce a vrhalo jasné světlo na písčitý břeh. Ten se stáčel k severu a mizel v závoji mlhy. Za pláží rostly podivné cizí stromy s hladkými kmeny. Jejich koruna byla tvořena bohatou záplavu listů. Široký písečný pruh s útesem přecházel v úpatí mohutné hory. Kolem ní se vznášel rozsáhlý oblak kouře vrhající stín na pobřeží, vodu i loď.
„Gargathův ostrov,“ opakoval triumfálně Dougan.
„Gargath?“ Palin na něho civěl. „Chcete říct…“
„Ano, chlapče. Jestli si vzpomínáte, sám Gargath následoval Šedokam, když unikal. Postavil loď a plavil se za ním. Když zmizel za západním obzorem, bylo to naposled, co o něm kdo na Ansalonu slyšel. Jeho rodina usoudila, že spadl přes kraj světa. Jenže před pár lety jsem popíjel se skupinou minotaurů. Slovo dalo slovo, přišla hra, a jak si vzpomínám, tak jsem na nich vyhrál tuhle mapu.“ Dougan sáhl do kapsy červeného kabátu (nyní nošením a slanou vodou trochu zašlého), vytáhl kus pergamenu a podal jej Taninovi.
„Je to pravá minotauří mapa.“ Tanin se snažil udržet rovnováhu, zatímco mapu rozložil na nakloněné zábradlí. Sturm se nad ni naklonil a Palin, opíraje se o Magiovu hůl, se vecpal vedle něho.
Ačkoli měla názvy v neuhlazeném jazyce minotaurů, byla nakreslená s přesností a zručností, jíž byli, i když s určitou nechutí mezi civilizovanými rasami na Krynnu, proslulí. O pevnině Ansalonu nemohlo být pochyb a dále k západu byl zakreslen maličký ostrov se jménem Gargath napsaným vedle. „Co znamená tohle?“ Sturm ukázal na hrozivě vyhlížející znak pod jménem ostrova. „Ta věc vypadá jako býčí hlava probodnutá mečem.“
„Tohle?“ opakoval Dougan, bezstarostně pokrčil rameny, vytrhl Taninovi mapu a rychle ji sroloval. „Nějaká minotauří čmáranice…“
„Minotauří čmáranice, značící nebezpečí,“ řekl ponuře Palin. „Že je to tak?“
Dougan zbrunátněl a strčil mapu zpět do kapsy. „No, hochu, možná že na tom něco je, ač já sám nepřikládám moc víry výmyslům těch barbarských stvoření…“
„Ta barbarská stvoření označila tento ostrov nejdůraznějším varováním!“ vskočil mu do řeči Palin. „Žádná minotauří loď by nikdy nepřistála v místě s tímto symbolem,“ dodal k bratrům.
„Na tomto světě není moc věcí, jichž by se minotauři zalekli,“ Tanin pohlížel na ostrov potemnělým zrakem.
„Jaký důkaz ještě chcete?“ otázal se Dougan měkkým hlasem a sledoval Taninův pohled; jeho bystré oči se chtivě leskly. „Šedokam je zde! Minotauři cítí jeho moc a obávají se jí!“
„Co myslíš ty, Paline?“ Tanin se obrátil na nejmladšího bratra. „Ty pracuješ s magií. Ty bys ji měl cítit!“
Palinem projela radost, že dva lidé, k nimž mimo otce vzhlížel nejvíc, či možná víc než k otci, se na něho dívají s respektem. Že čekají na jeho názor. Stiskl pevně Magiovu hůl, zavřel oči a soustředil se, a když to učinil, mrazivý pocit sevřel jeho srdce ledovými prsty. Tělem mu proběhla studená vlna strachu. Otřásl se, otevřel oči a hleděl do úzkostí sevřených obličejů Tanina a Sturma.
„Paline — tvůj obličej! Jsi bledý jako smrt. Co se stalo?“
„Nevím…“ Palin se odmlčel, ústa vyschlá. „Něco jsem cítil, nejsem si jistý, co vlastně. Nebylo to ani tak nebezpečí jako ztracený a prázdný pocit, pocit bezmoci. Všechno kolem mne se nekontrolovatelně točilo. Nemohl jsem učinit nic, abych to zastavil…“
„Moc klenotu,“ pronesl Dougan. „Vy jste ji pocítil, mladý mágu! Tak teď aspoň víte, proč jej musíme chytit a vrátit do bezpečné úschovy bohů. Lidské několikrát unikl a udělá to zase.“ A lítostivě dodaclass="underline" „Jen bohové vědí, kolik zla napáchal na tomto ubohém ostrově.“ Zavrtěl černým vousem a vztáhl roztřesenou ruku k Taninovi. „Vy mi pomůžete, chlapci, že ano!“ V trpaslíkově hlase zazněly procítěné, prosebné tóny, tak odlišné od jeho sebevědomého chvastounství. Zaskočený Tanin cítil, jak ho hněv opouští. „Když řeknete ne,“ Dougan svěsil hlavu, „budu vás chápat. Ačkoli jsem sázku vyhrál, soudím, že to ode mne bylo špatné, že jsem využil vaší opilosti a uvěznil vás, když jste byli bezmocní a slabí.“
Tanin se kousl do rtu, tahle připomínka mu nebyla po chuti.
„A při svém vousu přísahám,“ prohlásil trpaslík slavnostně a pohladil si jej, „že jestli se jen slůvkem zmíníte, nařídím gnómům, aby vás vzali zpátky na Ansalon. Chci říct – až opraví loď.“
„Jestli ji vůbec opraví!“ zavrčel Tanin konečně. (Gnómům se do opravy moc nechtělo. Lodi si ani nevšimli, hádali se mezi sebou, kdo měl být na stráži, kdo měl číst jejich vlastní gnómskou mapu, a především kdo byl v komisi, která mapu vypracovala. Později rozhodli, že útes v jejich mapě zakreslen nebyl, tudíž neexistoval a loď do něj nenarazila. Po dosažení tohoto rozhodnutí se pustili do práce.)
„Nu, co říkáte?“ Tanin se podíval na bratry.