Avšak ani to válečníkům nezabránilo, aby ho nenutili pochodovat s bratry a Douganem k hradu. „Představte si sebe na místě těch mužů,“ řekl Palin, takřka uvařený ve svém dlouhém plášti, který se neodvažoval svléknout ze strachu, že mu jej muži seberou. „Jste pod vlivem Šedokamu, který je zosobněním chaosu. Nenávidíte Šedokam víc než cokoliv jiného na světě, a přece dostanete rozkaz, abyste jej hlídali vlastním životem.
Kvůli Šedokamu ztratíte všechny ženy, které svým zachráncům budou jistě velice vděčné. Nechcete, aby vám ženy zachraňovali cizinci, ale dali byste všechno za to, aby se k vám zase vrátily. Musíte Šedokam hlídat, ale nejraději byste se ho zbavili. Sledujete mne?“
„Jakž takž,“ řekl opatrně Tanin. „Pokračuj.“
„Takže vezmete cizince,“ končil mág, „pošlete je do hradu nahé a neozbrojené. Víte, že musí prohrát, ale v srdce doufáte, že zvítězí.“
„Jakýmsi bláznivým, zvrhlým způsobem to dává smysl,“ připustil Sturm a pohlédl na Palina s neskrývaným obdivem. „Takže co uděláme?“
„Víš, Paline,“ pronesl Tanin s vážností, „já mohu bojovat s minotaury a drakoniány… raději bych bojoval s těmi stvůrami,“ dodal udýchaně, vedro a vlhko si na statném muži bralo svou daň, „ale tady jsem naprosto ztracen. Nemohu bojovat s chaosem. Vůbec nechápu, co se děje. Máme-li se z toho dostat, bude to záviset na tobě a tvých kouzlech, bratříčku.“
Palinovy oči se zaleskly slzami. Stálo to za to, pomyslel si. Celé toto šílené dobrodružství stálo za vědomí, že konečně získal u svých bratří úctu, obdiv a důvěru. To bylo něco, za co muž rád obětuje život, aby toho dosáhl.
Podíval se na trpaslíka, který ho pozoroval s vlčí lstivostí v černě zarostlé tváři. Neřekl nic nahlas, ale zformoval slova svými rty: „Chcete se vsadit?“
6. kapitola
Hrad Gargath
Blížil se již večer, když se začali přibližovat k vnějším hradbám Gargathu. Stejně jako hrad i zdi měnily svůj vzhled. Zdály se být postavené z cihel, ale když se podívali znovu, stál místo zdi živý plot a při jiném pohledu zase železné mříže.
Došli k jejich základům a bojovníci je opustili navzdory dalšímu Taninovu povzbuzujícímu projevu. Jeho řeč byla ale nepřesvědčivá. Skutečnost, že byl vlastně nahý, nepodpořila jeho nadšení. Nepřidalo jí ani to, že si Tanin byl celkem jist její zbytečností.
„Pojďte s námi! Ukažte tomu ďábelskému Gargathovi, že jste muži! Že se mu dokážete vzepřít a bojovat. Ukažte mu, že za ochranu svých domovů jste ochotni riskovat životy!“
Tak, jak si myslel, řeč neměla žádný účinek. V okamžiku, kdy na ně dopadl stín proměnlivých zdí, muži ustoupili. Hleděli na ně s hrůzou, kroutili hlavami, cosi mumlali a utekli pod ochranu džungle.
„Dejte nám alespoň své zbraně,“ přemlouval je Sturm.
Ani to nezabralo.
„Potřebují je, aby měli jistotu, že je nebudeme následovat a nevrátíme se na loď,“ podotkl Tanin.
„Aj, máte pravdu, chlapče,“ Dougan se díval mezi stromy. „Jsou tam a pozorují nás. A zůstanou tam, až…“ náhle zmlkl.
„Až co?“ dorážel ledově Palin. Stále měl před očima trpaslíkův úsměšek, slyšel nevyřčená slova a v horku džungle se zachvěl.
„Až si budou jistí, že nejdeme zpátky?“ zeptal se Sturm. „Ano?“
„Nu, chlapče, my se vrátíme,“ uklidňoval je Dougan, „jsem přece s vámi a jsme kamarádi…“ pohladil si vous.
„Co se dělí o všechno,“ dodali bratři hněvivě.
„Musíme co nejdřív najít nějaké zbraně,“ dodal Tanin. Rozhlížel se, všude kolem nich bujela hustá tropická flóra. Neznámé, různorodé stromy obtáčely šlahouny popínavých rostlin a krásně zbarvené květy rostly přesně na stopu od zdi, která teď byla houštinou růží. A tam se zastavily. „Ani džungle se k tomu místu nechce přiblížit,“ řekl tiše. Neslyšel ani zvířecí zvuky. „Paline, dej mi svůj nůž.“
„Dobrý nápad. Úplně jsem na něj zapomněl.“ Mladý mág si vyhrnul rukáv a neobratně zápasil s dýkou ve vynalézavém řemení, jež ji poutalo k jeho předloktí. To mělo trhnutím majitelova zápěstí dýku uvolnit a nechat ji sklouznout do dlaně. Jenže vynalézavé řemení bylo očividně vynalézavější než jeho pán, neboť Palin nebyl schopen dostat ji ven.
Provinile se zarděl a natáhl ruku k Taninovi. „Na, vezmi si ji.“
Tanin obezřetně skryl úsměv, dýku vytáhl a se Sturmem uřízli pár větví, které rychle zaostřili do neumělých oštěpů. Den pomalu umíral — světlo se z oblohy vytrácelo, až byla špinavě šedá.
„Víte vůbec něco o tom Gargathovi?“ zeptal se Tanin trpaslíka, uhlazuje do ostré špice konec zelené tyče.
„Ne.“ Trpaslík ho nesouhlasně pozoroval. Odmítl vyrobit nebo nést nějaký oštěp. „Víte, jak bych vypadal, kdybych byl náhodou zabit a musel se před Reorxe postavit s kusem dřeva v ruce? Kdepak, mám své ruce, žádnou zbraň nepotřebuji!“ vrčel. Teď si třel bradu a chodil sem a tam kolem podivné zdi, jež se leskla černým mramorem. „O nynějším Gargathovi vím pouze to, co jsem vymáčkl z těch zbabělců.“ Mávl pohrdavě rukou k uprchlíkům.
„Co řekli?“
„Že je přesně tím, co se dá očekávat od někoho, kdo byl léta pod vlivem Šedokamu!“ Dougan si podrážděně měřil Tanina. „Je to divoký muž, schopný velkého dobra či zla, podle nálady, nebo jak ho ovlivní klenot. Někteří říkají,“ snížil hlas a přesunul zrak na Palina, „že je to kouzelník. Odpadlík, co se nepřipojil ani k bílým, ani k černým, ani k červeným. Žije pouze pro sebe a pro ten klenot.“
Otřesený Palin sevřel hůl těsněji. Odpadlí mágové se odmítli podřídit zákonům a výnosům Konkláve čarodějů, zákonům, jež se po staletí předávaly z generace na generaci, aby udržely magii při životě ve světě, který jí opovrhoval, nedůvěřoval. Všichni kouzelníci, ať následovali cesty Dobra či Zla, tyto zákony zachovávali. Odpadlíci byli hrozbou pro všechny a všechno a stali se vyhnanci bez práva žít.
Bude Palinovou povinností bílého mága buďto odpadlíka získat, a kdyby to nešlo, chytit ho a předvést před soudní dvůr konkláve. Byl by to nesnadný úkol i pro zkušeného bílého kouzelníka na vrcholu moci, natož pro mladého učně. Ti v černých pláštích to měli snadné. „Ty, můj strýčku, bys ho jednoduše zabil,“ tichounce si šeptal Palin a přiložil tvář k holi.
„Máte tušení, co učinil s těmi ženami?“ úzkostně se ozval Sturm. Trpaslík pokrčil rameny. „Jak to mám vědět? Třeba je užíval k vlastní potěše, házel je do sopky nebo je obětoval v nějakém proklatém obřadu.“
Sturm byl vážný, Tanin zamračený a Palin pravděpodobně vyděšený.
„Hádám, že jsme připravení nejvíc, jak kdy budeme,“ řekl Tanin ztěžka a posbíral několik oštěpů. „Vypadají pěkně pitomě,“ bručel. „Možná má pravdu trpaslík. Jestli máme čelit zlému čaroději, který se zřejmě zbláznil, můžeme stejně dobře zemřít v důstojném boji, a nějako děcka hrající si na rytíře a skřety.“
„Zbraň je zbraň, Tanine,“ řekl věcně Sturm a uchopil naostřenou tyč. „Budeme mít aspoň nějakou výhodu…“
Přistoupili ke zdi, jež měnila svůj vzhled tak rychle, až se jim dělaly mžitky před očima.