„Jak milé, že jste vážili tak dlouhou cestu, abyste nás zachránili,“ předla dívka opřená o Sturma a přejela mu dlaní po rameni. Dlouhé zlaté vlasy jí padaly na holé paže. Její oděv, vyrobený z tenoučké průsvitné látky, nechával představám jen málo prostoru.
„To patří k našemu povolání,“ usmál se Sturm. „Chceme se stát Solamnijskými rytíři,“ dodal pyšně. „Možná právě pro tento hrdinský čin.“
„Opravdu? Povídej dál.“
Blondýnku rytíři nezajímali, ani co by se za nehet vešlo. Ani Sturma neposlouchala, uvědomil si Palin, a pozoroval bratra s rostoucím podrážděním. Mohutný válečník mlel poněkud nesouvisle o Přísaze a Instrukci a celou dobu hladil hedvábné zlaté vlasy a hleděl do modrých očí.
Palin se necítil dobře. Cítil žár v krvi, což ve společnosti tak půvabných, žádoucích žen nebylo nic neobvyklého. Avšak nijak po nich netoužil, podivně ho odpuzovaly. Byla to magie, co v něm hořelo. Chtěl se na ni soustředit, na ten pocit rostoucí moci. Odstrčil dívku s očima jako laň, jež ho chtěla krmit hrozny, a posunul se mezi polštáři ke Sturmovi. Velký muž zplna vychutnával něžnosti půvabné blondýnky.
„Sturme, co to děláš? Tohle může být nastražená past!“ řekl mu potichu.
„Pro jednou se uvolni, bratříčku,“ odvětil Sturm měkce, položil ruku dívce kolem ramen a přitáhl ji k sobě. „Pohleď, uklidním tvé starosti. Řekni sama,“ políbil děvče na růžové rty, „je tohle nastražená past nebo uskok?“
„Och, ano?“ chichotala se a přisunula se blíž. „Právě teď jste pod útokem.“
„Tak vidíš, Paline. Nedá se nic dělat. Jsme obklíčeni.“ Sturm políbil hebké hrdlo. „Bezpodmínečně se vzdávám,“ zašeptal.
„Tanine!“ Palin se obrátil na staršího bratra pro pomoc a s úlevou viděl vážného mladíka vstávat přes úsilí tmavovlásky, jež se ho pokoušela stáhnout k sobě. Trpaslík se také snažil vymanit.
„Běž pryč! Nech mě, ženská!“ zahromoval a plácl štíhlé děvče přes natažené ruce. Vymotal se z polštářů a otočil se s brunátným obličejem k ženám.
„Co je s lordem Gargathem? Kde je?“ žádal okamžitou odpověď. „Užívá ženy, aby nás svedly, aby nás pak mohl chytit?!“
„Lord Gargath? To sotva.“ Černovlasá krasavice, co tak obdivovala Tanina, se zasmála a s ní i ostatní. Pokrčila oblými rameny a pohlédla ke stropu. „Je tam někde…“ pronesla bez zájmu a pohladila Taninovu hruď. Velký muž jí ruku odstrčil a nervózně se rozhlížel pokojem.
„Tvá řeč dává poprvé smysl, trpaslíku. Měli bychom raději najít Gargatha dřív, než najde on nás. Jdeme.“
Tanin vykročil ve světle svící ke dveřím na konci provoněného pokoje. Tmavovláska ho chytila za paži.
„Uklidni se, válečníku,“ zašeptala. „Lorda Gargatha se není třeba obávat. Nikoho nebude obtěžovat.“ Prsty mu obdivně projela rusé, husté kadeře.
„Chci se o tom přesvědčit,“ opáčil mírněji Tanin. „Dobře, když musíš.“ Žena vzdychla a přitiskla se k Taninovi.
„Je to však promarněný čas — čas, který se dá strávit mnohem příjemněji. Ten vyschlý starý kouzelník je naším vězněm už dva roky.“
„On je vaším vězněm?“ Taninovi spadla brada.
„Ach, ovšem,“ blondýnka přestala laskat Sturmovo ucho a vzhlédla. „Byl to takový starý otrava. Pořád mluvil o pentagramech a chtěl vědět, která z nás je panna, a vyptával se na řadu jiných osobních věcí. Tak jsme ho zavřely do věže i s jeho pitomým kamenem.“
Políbila Sturmovo rameno.
„Tak kdo vás zde celou dobu držel jako rukojmí?“ ozval se Palin.
„My samy, samozřejmě,“ dala mu odpověď černovlasá kráska.
„Vy!“ Palin strnul. Položil si ruku na hořící čelo. Hlava se mu točila a bolela ho. Celá místnost se mu před očima míhala.
„Tohle je nádherný život!“ usmála se blondýnka, posadila se a jemně odstrkovala Sturma, jenž ji chtěl stáhnout dolů. „Šedokam nám dává všechno, oč požádáme. Žijeme v přepychu. Žádná práce, žádné vaření a zašívání.“
„Žádní manželé, vracející se z bitvy špinaví a celí od krve…“
„Žádné praní v řece den po dni…“
„Žádné žvásty o válce a velkých činech.
„Hodně čteme,“ dodala jedna dívka. „Čaroděj má rozsáhlou knihovnu. Vzdělaly jsme se a došlo nám, že takový způsob života nemusíme trpět. Chtěly jsme, aby naše matky a sestry s námi to pohodlí sdílely, a tak jsme pokračovaly ve vymáhání rukojmí, až jsme se tu všechny sešly.“
„Žehnej mý vousy!“ zvolal trpaslík užasle.
„Jediné, co nám chybí, jsou nějací hezcí muži, aby nám v noci nebylo smutno,“ blondýnka se zářivě usmála na Sturma. „A nyní, díky Šedokamu, je postaráno i o to.“
„Půjdu hledat Gargatha,“ Palin se prudce postavil. Zatočila se mu hlava, zapotácel se a shodil několik polštářů na podlahu. „Půjdete se mnou?“ bojoval se zvláštní slabostí a nechápal, proč jeho bratry nepostihlo totéž.
„Ano,“ souhlasil Tanin a s obtížemi se vymanil z objetí černovlasé dívčiny.
„Počítej se mnou, hochu,“ přidal se Dougan zachmuřeně.
„Sturme?“
„Jen mne nechtě tady, budu vaše… zadní stráž.“
Ženy se vesele rozesmály.
„Sturme!“ opakoval Tanin podrážděně.
Sturm mávl rukou. „Jen jděte, když jste tak dychtiví hovořit s nějakým plesnivým starým čarodějem. Mohli jste zůstat tady a…“
Tanin se staženým obočím opět otevřel ústa, ale Palin ho zastavil. „Nech to na mně,“ řekl s křivým úsměvem. Pečlivě uložil hůl do polštářů, vztáhl ruku ke Sturmovi a začal zpěvavě recitovat.
„Hej! Co to děláš? Přestaň!“ Sturm lapí po dechu.
Palin pokračoval s formulí kouzla a zvolna paže zvedal. Sturmovo natažené tělo se také zvedalo vzhůru a za chvíli se mladý muž vznášel dobrých šest stop nad podlahou.
„Skvělý trik! Ukažte nám víc!“ Ženy tleskaly.
Palin zase promluvil, luskl prsty a odnikud se vynořily provazy, vlnily se od země jako hadi a obtočily se kolem Sturmových paží a nohou. Ženy radostí pištěly a mnoho obdivných očí se stočilo od svalnatého Sturma — pěkně svázaného — k mladému mágovi, který dovedl předvést takový výkon.
„D — dobrý trik, Paline! Teď mě pusť dolů!“ Sturm si olízl rty a nervózně se podíval pod sebe. Mezi ním a podlahou byl jen vzduch.
Potěšen sám sebou se Palin otočil k Taninovi, nechávaje Sturma viset v prázdnotě. „Mám ho vzít s sebou?“ zeptal se suše a předpokládal, že Taninovy oči budou zírat obdivem.
Místo toho byla bratrova tvář zbrázděná starostí. „Paline,“ otázal se dutě, „jak jsi to dokázal?“
„Magií, drahý bratře.“ Palinovi blesklo hlavou, že Tanin je nemožně hloupý.
„Vím, že je to magie,“ Taninův hlas řezal. „Připouštím, že o ní mnoho nevím. Ale s určitostí vím jedno, že pouze mocný čaroděj je schopen provést takový výkon. Ne učeň, jenž nedávno složil Zkoušku!“
Palin hleděl na levitujícího Sturma, visícího bezmocně ve vzduchu, a pyšně přikývl. „Provedl jsem vysoce náročné kouzlo — bez asistence či pomoci! Ani Magiova hůl mí nepomáhala!“ Natáhl se a uchopil ji. Dřevo bylo na dotek chladné, ledově studené, až pálilo. Palin se lekl a skoro ji upustil. A uvědomil si, že závrať se vytrácí, cítil, jak mu pokožka chladne, bzučení v hlavě ustává. „Moje kouzlo!“ řekl přiškrceně. „Šedokam je musí zesilovat! Jsem zde jen chvilku a podívej, co dokážu! Mám moc arcimága. Kdybych měl klenot, měl bych moc jako můj strýc!“ Teď už jen šeptal. „Možná i větší!“ Oči se mu leskly, tělo se mu začalo chvět. „Ovšem, buduji užívat pro Dobro. Vyrvu Dalamarovi Věž v Palantasu a očistím ji od všeho zlého. Odstraním kletbu ze Soikanova háje a vstoupím do strýcovy laboratoře.“ Myšlenky a vidiny budoucnosti se mu jevily v divokých barvách, tak skutečných a živých, až se zapotácel.