„Ženy začínají být neklidné,“ Palinovi se srovnaly myšlenky.
„Nikdo nesnese věčně číst elfí básně,“ poznamenal zadumaně mrož, mávaje ploutví. „Chtějí změnu…“
„Chtějí muže, ale ne své manžely. Ne, to by se Šedokamu vůbec nehodilo. Potřebuje, aby válečníci hlídali venku, zatímco ženy hlídají uvnitř hradu. Takže, aby ženy byly šťastné, přivedl…“
„Nás!“ Tanin zuřivě pokročil k trpaslíkovi.
„Neukvapujte se,“ Dougan se lišácky usmál a úkosem pohlédl na Palina. „Jsi velmi chytrý, hochu. Jsi po svém strýci, to teda jsi. Když jsi tak chytrý, pověz, před kým se klenot tak pečlivě ukrýval? Čeho se mohl bát?“
„Jediné osoby, která ho hledala tisíce a tisíce let,“ odvětil měkce Palin. Všechno do sebe zapadalo, vše bylo naprosto jasné. „Toho, kdo jej stvořil a prohrál. Celá staletí se před vámi ukrýval, zůstával na jednom místě. Když jste se dostal blízko, znovu zmizel. Ale teď jej uvěznil čaroděj a kámen nemohl uniknout. Rozestavěl si tedy kolem sebe stráže. Vy jste dobře věděl, že ženy jsou nešťastné. Věděl jste, že Šedokam jim musí dát, co chtějí…“
„Hezké muže. Nikoho jiného by do hradu nepustily,“ Dougan si nakroutil knír. „A splnili jsme požadavek do puntíku,“ nafoukl se pyšně.
„Kdo to je?“ Sturm hleděl z Palina na trpaslíka, zmatek ve tváři. „Soudím, že ne Dougan Kladivo…“
„Já vím! Já to vím!“ volal lord Gargath, nyní šotek, jenž poskakoval po polstrované židli. „Nechtě mě, ať to řeknu! Prosím, prosím!“
Šotek seskočil dolů, běžel k trpaslíkovi a objal ho.
„Velký Reorx!“ zahřměl Dougan, uchopiv svůj měšec s penězi.
„Vy jste jim to prozradil!“ naježil se šotek.
„U bohů,“ šeptl Tanin.
„Pěknější to shrnul,“ uzavřel Palin.
9. kapitola
Chcete se vsadit?
„Ano,“ hřímal Dougan Kladivo. „Já jsem Reorx, Kovář světa, a přišel jsem si pro to, co je moje!“
Pojednou si Šedokam uvědomil přítomnost boha, uvědomil si nebezpečí, které mu hrozí, a rozzářil se oslnivým šedým světlem. Byl polapen kouzlem čarodějova znaku pentagramu na podlaze a nemohl uniknout, ale začal se divoce točit a měnit tvar tak rychle, že se oku jevil pouze jako rozmazaná oslnivá šmouha pohybu.
Vzhled čaroděje se také proměnil. Křeslo opět zmizelo pod gigantickým černým drakem, jehož obrovská křídla plnila kuželovitý prostor.
Palin po něm nezúčastněně přeletěl očima, pohlcen mnohem víc vlastním vnitřním bojem. Šedokam na svou obranu vysílal veškerou energii. Nabízel Palinovi cokoliv, všechno, co jen chtěl. Představy se míhaly hlavou. Viděl se jako Představený Rádu bílých mágů, viděl se, jak předsedá Konkláve čarodějů. On zatlačoval draky nazpět do Propasti. On bojoval s Královnou Temnot! Všechno co měl učinit, bylo zabít trpaslíka…
Zabít boha? ptal se nevěřícně.
Dám ti tu moc! odpověděl Šedokam.
Rozhlédl se kolem sebe a viděl Sturmovo tělo zalité potem, divoké oči, zatnuté pěsti. I Tanin, tak silný a neoblomný, hleděl nevidomě před sebe s bledou tváří, sevřenými rty, hledící na nějakou vidinu slávy, již vnímal jen on sám.
Dougan stál ve středu pentagramu, mlčky je pozoroval.
Palin k sobě tiskl hůl, utýraný vnitřním svárem až k pláči. Přiložil tvář na chladivé dřevo a slyšel slova, jež se mu utvářela v mysli. Celý život jsem byl sám sebou. Své volby jsem činil ze své vlastní vůle. Nikdy jsem nikomu a ničemu nebyl povinován závazkem, ani samotné Královně Temnot! Pokloň se druhým ve vážnosti a úctě, ale nikdy v otroctví, synovce!
Palin měl pocit, že se budí ze snu. Nebyl si vědom, že slyšel ta slova, ale byla v jeho srdci a měl potřebnou sílu, aby poznal jejich neocenitelnou hodnotu. „Ne!“ byl schopen odvětit Šedokamu pevně a nyní si uvědomil, že černý drak za ním prochází tímtéž utrpením.
„Ale já z nich nechci sedřít kůži!“ kvílel. „Samozřejmě ano, nevadilo by mi dostat svůj ostrov zpět tak, jak býval. A deset panen, které by se chovaly jako panny a nestaly se z nich básnířky.“
Palin poplašeně hleděl na draka, na jeho horečnaté planoucí oči. Kyselina tryskala z rozeklaného jazyku, vypalujíc do lesklé podlahy kouřící díry; drápy se zaleskly. Roztáhl křídla a vznesl se do vzduchu.
„Tanine! Sturme!“ vykřikl Palin, uchopil nejbližšího bratra a cloumal jím. Byl to Tanin. Mohutný muž sice obrátil oči k bratrovi, ale v jejich hloubce zela tupá prázdnota.
„Pomoz mi, čaroději!“ syčel Tanin. „Pomoz mi zabít trpaslíka! Povedu armády…“
„Dougane!“ Palin se rozběhl k trpaslíkovi. „Udělejte něco!“ křičel zběsile a mával rukama k drakovi.
„Dělám, chlapče, dělám,“ utrousil Dougan klidně, soustředěný na Šedokam.
Mladý mág postřehl, že drakovy oči ho hladově pozorují. Křídla sebou trhla.
Musím seslat kouzlo spánku, rozhodl se zoufale, zalovil mezi váčky pro ten s pískem. Ale jak vztáhl ruku, udeřilo ho náhlé poznání. Prsty mu ochably, písek se z nich řinul dolů na podlahu.
Jeho moc zmizela!
„Ne, prosím! Ne!“ úpěl, hledě na Šedokam, jenž vypadal, jako by se třpytil chaotickou zlovůlí.
Dřevěné dveře se rozletěly, až narazily do zdi.
„Přicházíme na tvůj rozkaz, Šedokame!“ zvolal hlas.
Hlas patřil černovlasé krasavici; za ní byla blondýnka a celý dav starých i mladých žen. Průsvitně svůdné oděvy zmizely stejně jako úsměvy. Byly oděné do tygřích kůží, ve vlasech pera a v rukou svíraly oštěpy s kamennými hroty.
Náhle zazněl Taninův hlas jako volání trubky: „Mé šiky! Ke mně!“ Zvedl ruku a vydal válečný ryk; ženy odpověděly divým křikem.
„Přineste víno!“ ječel Sturm a dal se do tance. „Nechť začne veselíce!“
Oči plavé dívky hořely vášní, upřeně ho pozorovala. Naneštěstí vášeň byla jiného druhu. Zvedla kopí, oči se stočily k vůdci, Taninovi, pro příkaz k útoku.
„Slibuješ?“ syčel drak dychtivě a rozeklaný jazyk mu švihal dovnitř a ven z uslintané tlamy. „Už nikdy tupý trpaslík? To ostatní mi tolik nevadí, ale už nikdy nechci být proměněn v tupého trpaslíka.“
„Všichni se nadobro zbláznili!“ Palin se svezl ke zdi. Cítil, že ho opouštějí síla i rozum jako písek, jenž mu vypadl z bezvládných prstů. Ztráta kouzelné moci a převládající chaos kolem mu zatemnily mysl. Zíral na Magiovu hůl a neviděl nic víc než tyčku s lesklým kamenem. Slyšel bratry. Jeden řadil šiky k bitvě, druhý volal na pištce, aby změnil píseň. Slyšel, jak drakova rozměrná křídla zašustila, a hluboký nádech, jenž uvolní proud kyseliny. Palin zavřel oči, odhodil neužitečnou hůl a otočil obličej ke zdi.
„Stát!“ zahřměl hlas. „Stát! To je rozkaz!“
Chaos se divoce točil ještě okamžik, pak zvolnil a utichal, až v místnosti, jež před krátkým časem vřela hlukem a pohybem, zavládl klid. Palin zvedl hlavu a ustrašeně se ohlédl. Dougan stál v pentagramu uprostřed komnaty, vousy naježené hněvem. Zvedl paži a zvolaclass="underline" Reorx Drach Kalazar!“ – a v ruce se mu objevilo mohutné válečné kladivo. Obrovské kladivo sálalo lítým rudým žárem, odrážejícím se v Douganových bystrých tmavých očích.