„Ano!“ volal trpaslík se zrakem na Šedokamu. „Znám tvou moc. Nikdo ji nezná lépe! Vždyť jsem tě stvořil! Můžeš ten chaos tady držet navěky a víš, že tě nemohu zastavit! Ale ty sám jsi navždycky v pasti! Nikdy nebudeš volný!“
Zář Šedokamu blikala, jako by vážil Douganova slova. Nato začal pulzovat jasněji než kdy dřív a Palinovi se srdce sevřelo zoufalstvím.
„Počkej!“ rozkázal Dougan, zvedl ruku, druhou uchopil rukojeť hořícího rudého válečného kladiva. „Navrhuji, abychom všechno přenechali náhodě. Nabízím ti… sázku!“
Šedokam pohasl, pulzoval volněji, přemýšlivěji.
„Sázku?“ šeptaly ženy a mířily oštěpy.
„Sázku,“ sykl potěšené drak a usadil se na podlaze.
„Sázku!“ Palin si otřel rukávem zpocené čelo. „Můj bože, všechny ty potíže začaly právě sázkou!“
„My souhlasíme,“ prohlásila černovláska, pokročila vpřed a s každým krokem ratiště oštěpu udeřilo do podlahy. „Nuže, o co se chcete vsadit?“
Dougan si hladil vousy. „O tyto mladé muže,“ řekl konečně a ukázal na Tanina, Palina a Sturma, „pro vás. Svobodu pro Šedokam.“
„Cože!?“ oba se náhle probudili do přítomnosti a rozhlíželi se, jako kdyby komnatu nikdy předtím nespatřili.
„To nám nemůžeš udělat, trpaslíku!“ zařval Tanin, vrhl se vpřed, leč jasně planoucí klenot dal dvěma vysokým ženám dost síly, aby ho chytily a zápasícímu muži svázaly ruce za zády. Další dvě se postaraly o Sturma. S Palinem se nikdo neobtěžoval.
„Jestli prohraji,“ pokračoval nevzrušeně Dougan, „ti mladí muži zde zůstanou s vámi, budou vašimi otroky. Zlomím kouzlo, které vězní Šedokam, bude opět volný a může se zase prohánět po světě. Jestli sázku vyhraji, Šedokam je můj a muži budou propuštěni.“
„Souhlasíme s podmínkami,“ pronesla s pohledem na Šedokam černovlasá krasavice. „A teď, o co se v sázce jedná?“
Zdálo se, že Dougan hluboce přemýšlí; vousy si točil bez ustání kolem prstu. Jeho zrak se ustálil na Palinovi a Dougan se ušklíbl. „Že tento mladík,“ ukázal na Palina, „vyhodí mé kladivo do vzduchu, a to tam zůstane viset — nikdy nespadne na zem.“
Všichni mlčky hleděli na trpaslíka. Co zamýšlel?
„Dougane! Ne!“ vykřikl zoufale mladý mág a odpoutal se od stěny. Jedna z žen ho strčila nazpět.
„Tenhle mladík?“ došlo černovlasé dívce, „vždyť on je kouzelník!“
„Jenom mladý a nezkušený,“ dodal Dougan kvapně. „Ale teď své umění nepoužije; že ne, Paline?“ zeptal se, a když se ženy nedívaly, potají na něho mrkl.
„Dougane!“ Palin se ženě vykroutil a vydal se přes pokoj; kolena se mu podlamovala, že mohl sotva jít. „Nemohu! Moje magie…“
„Nikdy neříkej nemohu, hochu,“ pravil Dougan přísně. „To tě strýc nenaučil?“ Opět na Palina zamrkal.
Zdálo se, že mluvčí žen si uvědomila Palinovo vyčerpání a ochablost, rozhlédla se po svých družkách a potěšené se zasmála.
„Sázku přijímáme,“ řekla sebevědomě.
„Dougane!“ Palin zoufale chytil trpaslíka, který k němu vzhlížel s prohnaným úsměvem. „Dougane! Nemohu užít kouzla. Žádná nemám! Šedokam je ze mne vysál!“ šeptal naléhavě trpaslíkovi do ucha.
Douganův obličej pohasl. „Neříkej, hochu, to je škoda,“ bručel, ohlédl se po ženách a podrbal se na vousaté bradě. Smutně potřásl hlavou. „Vskutku škoda. Víš to jistě?“
„Ovšem že vím.“
„Nu, dělej, co umíš, hochu!“ Plácl Palina po paži. „Tady je máš!“ Strčil násadu válečného kladiva mladíkovi do rukou. To pocítilo neznámý dotek, jeho rudá zář vybledla, až dostalo ošklivou, ocelově šedou barvu.
Palin vyděšeně obrátil oči k bratrům. Tanin ho vážně pozoroval s chmurným výrazem. Sturm odvrátil hlavu, široká ramena pozvedl těžký vzdech.
Palin se olízl, polkl a sevřel násadu kladiva oběma rukama; vůbec nevěděl, jak se s ním má zacházet. Snažil se je zvednout. Ze rtů mu unikl sten. I oba bratři zasténali.
„U Paladina!“ Palin lapal po dechu. „Já s tou věcí mohu sotva pohnout, Dougane! Jak ji mám vyhodit?“ Sklonil se a zblízka pohlédl trpaslíkovi do očí. „Vy jste bůh… nepředpokládám…“
„Jistěže ne!“ Trpaslík byl šokován. „Je to věc cti! Chápeš…“
„No určitě,“ zavrčel Palin trpce.
„Podívej se, hochu,“ řekl Dougan a opravil Palinovo držení. „Není to tak obtížné. Uchop kladivo takhle… tak… Teď je pevně drž a začni se rychle otáčet na místě kolem své osy. Tvoje setrvačnost ti pomůže kladivo zvednout, a když se roztočíš, jenom jím vrhni, takhle. Příroda udělá ostatní.“
„Příroda?“ nechápavě se otázal mladý mág.
„Ano,“ Dougan si uhlazoval vousy. „Gnómové mi to vysvětlili — říká se tomu odstředivá síla nebo tak nějak.“
„Gnómové! Ach bože!“ zaúpěl Palin.
Zhluboka nabral dech a nadzvedl kladivo. Sten bolesti mu unikl z úst, čelo se perlilo potem námahy a slyšel, jak se pár žen pobaveně chichotá. Byl si jistý, že v něm něco prasklo, zaťal zuby a s kladivem v rukou se začal otáčet. Docela ho polekalo, když si uvědomil, že Dougan měl pravdu. Setrvačná síla jeho otáček kladivo nadlehčovala. Byl schopen je zvedat výš a výš, ale násada mu ve zpocených rukou začínala prokluzovat…
„Ztrácí je! Všichni k zemi!“ vykřikl Tanin a padl na obličej. Oštěpy rachotily, jak ženy rychle poslechly. Dokonce i černý drak se s kňučením tiskl k podlaze a pokoušel si přehodit křídla přes hlavu. Viděl, jak se Palin ve středu komnaty točí rychle a zcela bez kontroly. Kladivo opět začínalo rudě žhnout. Jenom trpaslík zůstal stát a tvář mu půlil široký úsměv.
„Už… je… nemohu… udržet!“ volal Palin a s nádechem nechal kladivo letět.
V hrozných bolestech a vyčerpání padl na kolena, ani se nezajímal, co se děje. Avšak všichni v komnatě, přilepení k podlaze, zvrátili hlavy, aby viděli, kam dopadlo. Svištělo kolem dokola, letělo nad hlavami žen, bzučelo nad Taninem a Sturmem, prohvízdlo nad schouleným drakem. Létalo kolem a kolem, a jak letělo, začínalo stoupat. Dougan je s rukama složenýma přes vystouplé břicho klidně pozoroval.
Záříc žhavou červení kroužilo čím dál výš, a jak stoupalo, světlo Šedokamu začalo strachem vynechávat. Kladivo mířilo přímo k němu!
„Ano, má krásko,“ mumlal Dougan, pozoruje spokojeně svůj nástroj. „Ty jsi jej vyrobila. Teď jej přines domů.“
Šedokam se zoufale rozhodl své světlo ztemnit. Snad si uvědomil, že jeho vlastní moc kladivo přitahuje. Příliš pozdě! Kladivo letělo ke klenotu, který pomáhalo stvořit, jako dívka letící do milencovy náruče. Následoval tříštivý zvuk a oslepující šleh rudého a šedého světla tak intenzivního, že i Dougan si musel zaclonit oči, a pro to oslnivé záření nikdo nic neviděl.
Zdálo se, jako by spolu zápasily dvě energie, rudé světlo a šedé, a pak šedé počalo tmavnout. Palin hleděl vzhůru, z oslněných očí mu stékaly proudy slz a měl dojem, že viděl záblesk šedého jiskřivého klenotu padat vzduchem a přistát v Douganově dlani. Nebyl si však jistý, protože v tom okamžiku padalo od stropu i rudě žhavé kladivo a vířivě letělo přímo na ně!