„To byl jen zaměřovací výstřel,” poznamenal bezstarostně Jason. „Sjedu trochu níž a pustím jim to na nádvoří jako bombu.”
Trhl vypouštěcím ventilem a dlouhé rameno se vlivem gravitace vrátilo opět do horizontální polohy. S ramenem se vrátil do výchozí polohy i píst. Jason pečlivě ventil uzavřel a otočil kolem, aby spustil plošinu níž. Založili kámen a Jason znovu vystřelil.
Tentokrát se jásání ozvalo pouze z pevnosti Trozelligoj — kámen vylétl téměř kolmo vzhůru, pak dopadl a ve vzdálenosti necelých padesáti metrů potopil jeden z vlastních člunů.
„Nemám o tom tvém ďábelském stroji valné mínění,” neudržel se Hertug, který se vrátil, aby se díval, jak ostřelování probíhá.
„Problémům v praxi se člověk nikdy nevyhne,” procedil Jason mezi sevřenými zuby. „Jen počkej na příští výstřel.” Rozhodl se zanechat pokusů o elegantní balistické dráhy a střílet rovně, protože prak měl mnohem větší výkon, než si původně myslel. Zuřivě otáčel kolem, když zvedal zadní část plošiny, dokud prak nebyl skloněn tak, aby vystřelený kámen letěl téměř rovnoběžně s vodní hladinou.
„Tohle bude výstřel, který jim ukáže,” oznámil s mnohem větší přesvědčivostí, než jakou pocioval, a když vystřelil, držel si palec pro štěstí. Kámen se zasvištěním odlétl a zasáhl hradbu s cimbuřím těsně pod jejím horním okrajem. Vytrhl z ní velkou porci zdiva a zcela zlikvidoval vojáky, kteří se tam nacházeli. Od obléhaných Trozelligoj se žádný jásot již neozval.
„Jsou podělaní strachy!” vykřikl jásavě Hertug. „Zaútoč!”
„Ještě ne. Uniká ti smysl obléhacích zbraní,” vysvětloval trpělivě Jason. „Než zaútočíme, způsobíme jim tolik škod, kolik jen budeme moci — tím si zlepšíme šanci.” Otočil zaměřovacím kolem a následující střela vykousla kus hradby vedle prvního zásahu. „A taky změníme druh střeliva, abychom je udrželi v nervozitě.”
Když kamenné střely rozhlodaly hradební zeď a začaly dělat díry do hlavní budovy, Jason zaměřil o kousek výš. „Nabijte speciál!” rozkázal. Speciál, to byly hadry napuštěné ropou, zatížené kameny a převázané provazy.
Uložili speciál do misky praku, pak ho samotný Jason zapálil a nechal dobře rozhořet, než vystřelil. Střela proletěla vzduchem jako burácející kometa a po nárazu při dopadu se rozprskla na doškové střeše tvrze, která začala okamžitě doutnat a hořet. „Vyzkoušíme jich ještě pár,” prohlásil Jason a mnul si radostí ruce.
Vnější stěna hradeb byla na mnoha místech proražena, dvě věže smeteny a většina střechy v plamenech, než se zoufalí Trozelligoj pokusili o protiútok. Jason něco takového očekával, věděl, že protiútok přijde, když se vodní vrata začala rychle otevírat.
„Palbu zastavit!” zavelel. „A dávejte pozor na tlak! Jestli necháte kotel vybuchnout, každého z vás, kdo přežije, vlastníma rukama zabiju!” Skočil do člunu s veslaři, který nechal čekat nedaleko. „Veslujte k bitevnímu plavidlu!” zvolal, a člun se prudce zakymácel, když se Hertug vrhl za ním.
„Hertug je vždy v čele!” vykřikl Hertug a málem usekl hlavu jednomu veslaři — tak divoce mával mečem.
„Proti tomu nic nemám,” řekl Jason, „ale dávej pozor, kam s tím mečem míříš, a kryj se, až se začne střílet.”
Když Jason dorazil na můstek Neohrožence, spatřil, že neforemná nepřátelská loď s bočními kolesy již proplula vraty a že míří přímo k nim. O této mocné zbrani zkázy slýchával nervy drásající vyprávění, a proto ho nyní potěšilo, když se na vlastní oči přesvědčil, že je to jenom zchátralé, nevyzbrojené plavidlo, takové, jaké očekával. „Plnou parou vpřed!” zařval do hovorové trubky a převzal kormidlo.
Obě lodě se k sobě rychle čelně přibližovaly — od pancéřové desky Neohrožence se odrazily dlouhé šípy z jetiloj, obrovských samostřílů, a spadly do vody, aniž způsobily nejmenší škodu. Obě lodě dál jely proti sobě po dráze hrozící srážkou. Pohled na nízký, broukovitý tvar Neohrožence, vydechujícího kouř, musel kapitánem nepřátelské lodě otřást — ten si zřejmě uvědomil, že srážka při této rychlosti nemůže jeho plavidlu prospět, protože náhle změnil kurs. Jason otáčel kormidlem, aby plul k němu a udržoval příď namířenou na jeho bok.
„Připravte se — vrazíme do nich!” vykřikl, když se před nimi mihl velký drak na přídi nepřátelské lodě a vystrašené obličeje u zábradlí. Pak kovové beranidlo na přídi Neohrožence narazilo přímo doprostřed promáčeného hrazení pro lodní koleso na levoboku a zařízlo se hluboko do trupu nepřátelského plavidla. Otřes z nárazu, po němž se Neohroženec náhle zastavil, jim sebral palubu pod nohama.
„Zpětný chod strojů, a se můžeme odpoutat!” zavelel Jason a rychle přetáčel kormidlo.
Na pancéřové palubě Neohrožence se objevil nepřátelský voják, který sem seskočil, nebo byl sražen z napadené lodě. Za kvílivého bitevního pokřiku se Hertug protáhl okénkem můstku a zaútočil na něho — sekl ho mečem do krku a pak odkopl jeho tělo do vody. Z kolesové lodě zaznívaly výkřiky, tlumené údery a pronikavý sykot unikající páry. Hertug uskočil zpět do bezpečí můstku, jakmile se na palubu snesly první šípy ze samostřílů.
Lodní šroub se otáčel nejvyšší rychlostí vzad, ale Neohroženec se nepohnul, jen se zachvíval. Jason zabručel něco nezřetelného a prudce otočil kormidlem opačným směrem. Plavidlo se zakolébalo a vyprostilo, pak začalo bez potíží plout dozadu.
Voda se zurčivě valila do vykrojené rány v kolesové lodi, která se začala naklánět a potápět.
„Viděls, jak jsem zdolal toho padoucha, který na nás zaútočil?” zeptal se navýsost spokojeně Hertug.
„Dosud to dokážeš s mečem báječně,” ocenil Jason. „Viděls ty, jak jsem do těch jejich necek vyklovl díru? — A je to! Odešel kotel,” dodal, když se ze zasažené nepřátelské lodě ozvalo mohutné zadunění doprovázené otřesy a následované oblakem páry a kouřem — loď se rozlomila na dva kusy a rychle se potápěla.
A když Jason otáčel svým bitevním plavidlem zpět do výchozího postavení, kolesová loď již zmizela pod hladinou a vodní vrata byla opět zavřená. „Doraz všechny, co se zachránili!” zavelel Hertug, ale Jason si ho nevšímal.
Z padacích dveří vykoukla mužská hlava. „Dole je voda, přímo se v ní brodíme.”
„Po nárazu některé ze spojů povolily,” odfrkl Jason. „Co sis myslel? Proto jsem tam dole nainstaloval čerpadla, a na palubě máme deset otroků navíc. A se dají do práce.”
„Je to den vítězství,” nafukoval se Hertug a radostným pohledem spočinul na svém zakrváceném meči. „Jak ty svině musí litovat, že na naši tvrz zaútočily!”
„Než dnešek skončí, budou toho litovat ještě víc,” řekl Jason. „Teď přistoupíme k závěrečné fázi. Ručíš za to, že tví muži vědí, co mají dělat?”
„Sám jsem jim to mnohokrát řekl a předal jsem jim archy s natištěnými rozkazy, které jsi připravil. Všechno čeká už jenom na signál. Kdy ho mám dát?”
„Už to nebude dlouho trvat. Ty zůstaneš na můstku, s rukou na parní píšale, a já jim pošlu ještě pár střel.”
Přesunul se do člunu a poslal několik zápalných speciálů na střechu, aby udržel burácející oheň při životě. Za nimi přišlo na řadu šest sedm kartáčových střel — kožených pytlů se solidně velkými kameny, které se po odpálení rozprskly — a vyčistil scénu od hasičů a vojáků, kteří byli tak nerozumní, že nezůstali v úkrytu. Pak znovu zpracovával těžkými kameny hradební zeď — rozbíjel ji ještě znatelněji — dokud se jeho zhoubné střely nedostaly k vodním vratům. Stačily čtyři zásahy a ze silných dřevěných desek se staly třísky a z vrat nefunkční troska. Cesta se otevřela. Jason zamával pažemi a vyskočil na bitevní plavidlo. Parní píst ala třikrát zaječela a čekající loďstvo Perssonoj vyrazilo k útoku.
Jelikož si Jason nemohl být jist, že by někdo jiný mohl odvést spolehlivou práci, působil nejen jako vrchní velitel útočících sil, ale dělal také nabíječe děla a dělostřelce, kapitána velitelského plavidla a spoustu dalších věcí — od neustálého přebíhání sem a tam ho bolely nohy. Vyšplhat na můstek Neohrožence ho za chvíli stálo spoustu námahy. Až když útočníci pronikli do pevnosti, mohl si odpočinout a nechat je, aby dokončili akci efektním krvežíznivým způsobem. Svou úlohu splnil — oslabil obranu a způsobil nepříteli značné ztráty — a nyní se utkají vojáci v boji muže proti muži, aby dovedli útok k úplnému vítězství.