„Připravte se — vrazíme do nich!” vykřikl, když se před nimi mihl velký drak na přídi nepřátelské lodě a vystrašené obličeje u zábradlí. Pak kovové beranidlo na přídi Neohrožence narazilo přímo doprostřed promáčeného hrazení pro lodní koleso na levoboku a zařízlo se hluboko do trupu nepřátelského plavidla. Otřes z nárazu, po němž se Neohroženec náhle zastavil, jim sebral palubu pod nohama.
„Zpětný chod strojů, a se můžeme odpoutat!” zavelel Jason a rychle přetáčel kormidlo.
Na pancéřové palubě Neohrožence se objevil nepřátelský voják, který sem seskočil, nebo byl sražen z napadené lodě. Za kvílivého bitevního pokřiku se Hertug protáhl okénkem můstku a zaútočil na něho — sekl ho mečem do krku a pak odkopl jeho tělo do vody. Z kolesové lodě zaznívaly výkřiky, tlumené údery a pronikavý sykot unikající páry. Hertug uskočil zpět do bezpečí můstku, jakmile se na palubu snesly první šípy ze samostřílů.
Lodní šroub se otáčel nejvyšší rychlostí vzad, ale Neohroženec se nepohnul, jen se zachvíval. Jason zabručel něco nezřetelného a prudce otočil kormidlem opačným směrem. Plavidlo se zakolébalo a vyprostilo, pak začalo bez potíží plout dozadu.
Voda se zurčivě valila do vykrojené rány v kolesové lodi, která se začala naklánět a potápět.
„Viděls, jak jsem zdolal toho padoucha, který na nás zaútočil?” zeptal se navýsost spokojeně Hertug.
„Dosud to dokážeš s mečem báječně,” ocenil Jason. „Viděls ty, jak jsem do těch jejich necek vyklovl díru? — A je to! Odešel kotel,” dodal, když se ze zasažené nepřátelské lodě ozvalo mohutné zadunění doprovázené otřesy a následované oblakem páry a kouřem — loď se rozlomila na dva kusy a rychle se potápěla.
A když Jason otáčel svým bitevním plavidlem zpět do výchozího postavení, kolesová loď již zmizela pod hladinou a vodní vrata byla opět zavřená. „Doraz všechny, co se zachránili!” zavelel Hertug, ale Jason si ho nevšímal.
Z padacích dveří vykoukla mužská hlava. „Dole je voda, přímo se v ní brodíme.”
„Po nárazu některé ze spojů povolily,” odfrkl Jason. „Co sis myslel? Proto jsem tam dole nainstaloval čerpadla, a na palubě máme deset otroků navíc. A se dají do práce.”
„Je to den vítězství,” nafukoval se Hertug a radostným pohledem spočinul na svém zakrváceném meči. „Jak ty svině musí litovat, že na naši tvrz zaútočily!”
„Než dnešek skončí, budou toho litovat ještě víc,” řekl Jason. „Teď přistoupíme k závěrečné fázi. Ručíš za to, že tví muži vědí, co mají dělat?”
„Sám jsem jim to mnohokrát řekl a předal jsem jim archy s natištěnými rozkazy, které jsi připravil. Všechno čeká už jenom na signál. Kdy ho mám dát?”
„Už to nebude dlouho trvat. Ty zůstaneš na můstku, s rukou na parní píšale, a já jim pošlu ještě pár střel.”
Přesunul se do člunu a poslal několik zápalných speciálů na střechu, aby udržel burácející oheň při životě. Za nimi přišlo na řadu šest sedm kartáčových střel — kožených pytlů se solidně velkými kameny, které se po odpálení rozprskly — a vyčistil scénu od hasičů a vojáků, kteří byli tak nerozumní, že nezůstali v úkrytu. Pak znovu zpracovával těžkými kameny hradební zeď — rozbíjel ji ještě znatelněji — dokud se jeho zhoubné střely nedostaly k vodním vratům. Stačily čtyři zásahy a ze silných dřevěných desek se staly třísky a z vrat nefunkční troska. Cesta se otevřela. Jason zamával pažemi a vyskočil na bitevní plavidlo. Parní píst ala třikrát zaječela a čekající loďstvo Perssonoj vyrazilo k útoku.
Jelikož si Jason nemohl být jist, že by někdo jiný mohl odvést spolehlivou práci, působil nejen jako vrchní velitel útočících sil, ale dělal také nabíječe děla a dělostřelce, kapitána velitelského plavidla a spoustu dalších věcí — od neustálého přebíhání sem a tam ho bolely nohy. Vyšplhat na můstek Neohrožence ho za chvíli stálo spoustu námahy. Až když útočníci pronikli do pevnosti, mohl si odpočinout a nechat je, aby dokončili akci efektním krvežíznivým způsobem. Svou úlohu splnil — oslabil obranu a způsobil nepříteli značné ztráty — a nyní se utkají vojáci v boji muže proti muži, aby dovedli útok k úplnému vítězství.
Menší plavidla, poháněná plachtami a vesly, již urazila polovinu vzdálenosti k zdemolovaným hradbám, než se Neohroženec dal do pohybu, avšak díky svému parnímu pohonu je brzy dohonil. Útočící lodě rozevřely formaci a spěchající Neohroženec jí projel a zamířil k šikmo vychýleným zbytkům vodních vrat. Pancéřová příď do nich narazila, za doprovodu skřípotu je vytrhla ze závěsů — a Neohroženec se vřítil do přistávací nádrže za nimi. Přestože zpětný chod pracoval na plný výkon, loď se stále pohybovala vpřed, než narazila do přistávací plošiny, o níž se se zachvěním zarazila — ostrá příď se hluboko zařízla mezi piloty. Za nimi dorazili řvoucí Perssonoj a před nimi se vynořili bránící se Trozelligoj — ihned se rozpoutala bitva na život a na smrt. Hertugův šlechtický osobní strážce se pohyboval v prvních řadách, připraven chránit svého vůdce, který se vrhal do útoku.
Jason vytáhl z ochranného pouzdra pohotovostní láhev s domácky vyrobeným destilátem a dopřál si rychlý, povzbuzující doušek. Pak si nalil další dávku do pohárku, aby ji ve volnějším tempu vychutnal, a ze svého výhodného místa na můstku pozoroval bitvu.
Od prvního okamžiku, kdy se obě strany do sebe pustily, nebylo o výsledku bitvy pochyb. Obránci byli potlučeni, popáleni a přečísleni — a morálně zdecimováni. Zmohli se pouze na ústup, když Perssonoj přes pobořené hradby a vyvrácenými vodními vraty zaútočili. Nádvoří se rychle vyprázdnilo a boj se přesunul do hloubek tvrze — nastal čas, aby se Jason pustil do další části své úlohy.
Vyprázdnil pohárek, na levé rameno si připevnil ochranný štít a uchopil hvězdici, která se již tolik osvědčila. Ijale je někde uvnitř, tím si byl jist, a musí ji osvobodit dřív, než ji potká něco neblahého. Cítil za to děvče odpovědnost — jestli něco nepodnikne, Ijale se i v budoucnu bude potloukat s tlupou otroků po nehostinném pobřeží. A tak či onak, do této nepříjemné situace se dostala kvůli němu a on ji z ní musí bez nějaké újmy dostat. Pospíšil si na břeh.
Oheň na vlhké doškové střeše už zřejmě přestal hořet, aniž by kamenné budově způsobil nějaké další škody, ale kouř se dosud valil a v chodbách bylo plno štiplavého zápachu. Ve vstupní hale zůstala jen smrt — mrtvá těla a krev a jen několik zraněných. Jason kopnutím otevřel dveře a vydal se hlouběji do pevnosti. V prostorné jídelně se odehrávala závěrečná fáze boje proti hrstce obránců, ale Jason se jí vyhnul a vrazil do kuchyňských prostor. Zde byli pouze otroci, krčící se pod stoly, a vrchní kuchař, který ho napadl sekáčkem. Jason ho trhavým úderem hvězdicí odzbrojil — pohrozil mu, že zajde hroznou smrtí, jestli mu neřekne, kde se nachází Ijale. Kuchař odpovídal ochotně, držel si zakrvácenou paži, ale nic nevěděl. Otroci jen koktali strachem a nedalo se z nich nic kloudného dostat. Jason se vypravil dál.
Halasný řev a nepřetržitý třeskot ho přilákaly k dějišti poslední hlavní srážky, kterým byla zřejmě hlavní hala, osvětlená vysokými okny a ověšená prapory a trojúhelníkovými vlajkami. Teď, kdy se bojující strany přetlačovaly z jednoho místa na druhé, klouzaly v krvi a klopýtaly přes těla mrtvých a zraněných, proměnila se na jatka. Náhlý příval šípů z opačného konce haly bojující muže oddělil a ty, kteří útočili, donutil pozvednout štíty, aby se kryli.