„Máš ty ale štěstí, člověče! Tohle byl poslední let. Všechny mašiny už jsou na základně. Akven prohledávalo třicet šest strojů. Nikdo nic neslyšel. Co je s tou tvou vysílačkou? Já sám jsem tudy proletěl dvakrát, a nic. Co se s tebou dělo?“
„Jen klid, Grace. Až se to dozvíš, tak si sedneš údivem. Nemohl jsi mě slyšet, nebyl jsem na hladině.“
„A kde?“
„V hlubině. Na dně.“
„Kde?
„Na dně!“
Kapitán Grace zvážněl a významně pohlédl na své druhy.
„No dobře. Krabe. Byl jsi na dně. v pořádku. To nám budeš vyprávět až na základně. A teď poletíme, už je noc.“
Roman Krab se hlasitě zasmál.
„Vy mi nevěříte? Myslíte, že jsem se zbláznil? A co je tohleto? Tohle je důkaz, že mluvím pravdu. Co je to za předmět? Znáte ho?“ vytrhl horečnatě z kapsy černé pouzdro.
Grace ho beze slova uchopil, chvíli ho vážil na dlani, díval se Krabovi do očí a nakonec jediným trhnutím otevřel zip po straně pouzdra. Pak z něho něco vytáhl a ukázal. Krab se na to podíval a polilo ho horko. Na široké dlani kapitána Grace ležela jeho vlastní služební pistole.
Jacek Sawaszkiewicz
Potestas
Leží přede mnou tři kazety. Obsahují pásky s obrazem a zvukem. Dva z nich byly nahrány tady na Zemi, třetí pochází z „černé skříňky“, instalované v řídicí kabině vesmírné lodi Potestas. Ano, té, kterou Herp Finger našel v rajónu Alabastrové náhorní roviny na planetě Ovál v soustavě Giantfour. Je to vlastně kopie, originální pásek je dnes v archívu admirality Royal Cosmos Force. Tu kopii s kazetou a zprávou Herpa Fingera jsem dostal před měsícem. Když jsem si prohlédl a vyslechl záznamy z obou pásků, poslal jsem je svému příteli Williamu Macaulayovi, jehož si ze současných astrobiologů vážím nejvíc. Jménem naší redakce jsem ho požádal, aby nám sdělil svůj názor na příčiny tragické smrti posádky Potestasu. Včera mi oba pásky vrátil a připojil k nim ještě jeden — pásek s vlastním komentářem. Musím říct upřímně, že mě ten komentář trochu zklamal, přestože hypotéza, kterou obsahuje, stojí za úvahu, a co víc, ve srovnání se záhadným a podezřelým mlčením odborníků z Royal Cosmos Force představuje aspoň rozumný pokus, jak celou tu záhadu vysvětlit. Jediné, na co se zmínění odborníci vzmohli, bylo totiž vyzvání admirality, aby novými úspěchy odvrátila pozornost veřejného mínění od tragického neúspěchu Potestasu.
Vkládám do ampexu první kazetu. Na tom pásku je zachycena práce posádky v řídicí kabině v posledních čtyřiadvaceti hodinách. V tu dobu už ti muži vypadali zas normálně a nebyly na nich znát následky dlouholeté anabiózy. Jsou nervózní. Předtím se v jejich tvářích zračilo překvapení, nejistota a radost. Uvádím závěr zápisu:
(Rozhovor probíhá v napjatém ovzduší. Muži shromáždění v řídicí kabině se dívají na kapitána s očekáváním.)
Radiodůstojník: Země pořád neodpovídá.
Kapitán: Volejte dál.
Radiodůstojník: Dělám to už čtyřiadvacet hodin.
Kapitán (zapne interkom): Rubie!
Pilot (z obrazovky interkomu): Slyším.
Kapitán: Moment. (K radiodůstojníkovi:) Tak co je s tou Zemí?
Radiodůstojník: Jak vidíte, pane kapitáne, volám Zemi bez ustání a autoritativně konstatuju, že Země mlčí. Nefungují ani radiomajáky. Země vypadá rádiově mrtvá.
Kapitán: Ta vaše aparatura… Rubie! Připrav Starflash-Recon!
Pilot: Je připravený, pane kapitáne.
Kapitán: Najdeš si nějakou přistávací plochu a sdělíš nám signál. Budeš nám dělat radiomaják.
Pilot: V tom bych teda měl praxi, pane kapitáne.
Kapitán: Povoluju start.
(Vypne interkom. Obličeje posádky zklidní. Radiodůstojník stále sedí u vysílačky.)