Dokud jsme nedopili šálek, tlachali jsme o všem možném. Znovu jsem mu dolila, ale sama jsem si už nic nevzala. Všechno to shrnul. „Friday, tolikrát jsi změnila jména a úvěrové karty, že jsme byli neustále o jeden krok za tebou. Možná jsme tě neměli stopovat do Vicksburgu. Ačkoliv nebývá mým zvykem se plést do práce svému agentovi, mohl jsem ti možná rozmluvit úmysl plavit se po řece — protože jsem věděl, že tahle expedice byla určena k záhubě —“
„Šéfe, co to bylo za expedici? Nikdy jsem nevěřila báchorkám.“
„Ve státním zájmu. Malá špinavost. Impérium mělo během dvou týdnů tři ministerské předsedy… a ten současný není lepší a velmi pravděpodobně dlouho nevydrží. Friday, dobře fungující tyranie je pro mou práci lepší než jakákoliv forma svobodné demokracie. Ale dobře fungující tyranie je většinou stejně tak vzácná jako dobře fungující demokracie. Když to shrnu — ztratila ses nám ve Vicksburgu, protože jsi se pohybovala bez obav. Nalodili vás na vojenskou kocábku, jako vystřiženou z komické opery, a vypluli jste dřív, než se můj agent ve Vicksburgu dozvěděl, že jsi vstoupila do armády. Tím mě rozčílil. Tak hodně, že jsem ho dosud nepotrestal. Musím počkat.“
„Nemáte důvod ho trestat, Šéfe. Pohybovala jsem se velmi rychle. Kdyby mi nezačal dýchal na krk — čehož si všimnu a hned beru roha — mohl se mě udržet.“
„Ano, ano, znám tvoji taktiku. Ale umíš si představit, jak jsem byl pochopitelně otrávený, když mi hlásili, že náš člověk ve Vicksburgu tě má právě teď fyzicky pod dohledem… a o dvacet čtyři hodin později mi hlásí, že jsi mrtvá.“
„Možná ano, možná ne. Nějaký člověk se mi taky přilepil na paty, přijel prý letos do Nairobi dřív než já — dýchal mi vyloženě na záda a to bylo jeho poslední nadechnutí. Jestli mě necháte zase sledovat, lépe varujte své agenty.“
„Já tě obyčejně nenechávám sledovat, Friday. Kontroly u turniketů pracují lépe, aspoň co se týče tvého sledování. Naštěstí pro nás pro všechny nejsi mrtvá. I když terminály všech mých donašečů v Saint Louis vláda odposlouchávala, přece jen od nich dostávám určité užitečné informace. Když se kdosi pokoušel hlásit třikrát, nikdy se to nepodařilo, domyslil jsem si, že to musíš být ty. Takže jsem s určitostí věděl, že jsi dojela do Farga a sehnala agenta.“
„Ve Fargu? Uměleckého padělatele?“
Šéf předstíral že nic neslyšel. „Friday, musíš zpátky do práce. Dokonči hlášení. A to stručně.“
„Ano, pane. Opustila jsem tu výletní loď, když jsme vpluli do Impéria, pokračovala do Saint Louis, nalezla váš nahraný telefonní kód, odjela a navštívila Fargo, jak jste poznamenal, přešla hranice do Britské Kanady dvacet šest kilásků východně od Pembiny, projela Vancouverem a dnes dolů do Bellinghamu, a pak jsem se hlásila tady vám.“
„Nějaké problémy?“
„Ne, pane.“
„Něco nového z profesionálního hlediska?“
„Ne, pane.“
„Co nejdříve nahraj na magnetofonový pásek detailní zprávu pro naše analytické oddělení. Uvolni se, aby jsi neprozradila to, co bys neměla. Někdy v příštích dvou nebo třech týdnech pro tebe pošlu. Hned zítra ráno začneš chodit do školy. Devět nula nula.“
„Fiiií?“
„Nechrochtej. Na mladou ženu se to nehodí. Friday, tvá práce byla úspěšná, ale je na čase nastoupit na skutečnou profesionální dráhu. Asi už bych ti měl říct tvou skutečnou profesi. Jsi hrozný ignorant. Tohle změníme. Zítra v devět hodin.“
„Ano, pane.“ (Ignorant, hé? Arogantní starej bastarde. Jémine, ale jak jsem ráda, že jsem ho viděla. Ale to kolečkové křeslo mě užíralo.)
XXII
Pajaro Sands býval lázeňský přímořský hotel. Je to nic moc místo v Montereyské zátoce mimo dosah nic moc města Watsonville. Watsonville je jedním z těch velkých přístavů světa odkud se exportuje ropa a má šarm studených lívanců bez sirupu. Nejbližší povyražení je v kasinech a oplzlých hotýlcích Carmelu, ve městě asi padesát kilometrů odtud. Já ale nehazarduju a o nájemný sex se nezajímám, i když v Kalifornii jsou k mání exotické kousky. Pár lidí z Šéfova štábu nedalo na Carmel dopustit, přestože tam neexistuje žádné přímé spojení. Protože to je dost daleko, jet tam na koni jinak než na celý víkend by nemělo význam. Pokud jde o vlastnictví energomobilu, je Kalifornie dost liberální, přesto Šéf nespouštěl svůj energomobil jinak než kvůli byznysu.
Proto byly velkým povyražením v Pajaro Sands přírodní atrakce, způsobující jeho rozkvět, a to surfování, písek a slunce. Dokud jsem v tom nezískala zručnost, surfování mne bavilo. Pak už mě nudilo. Chodívala jsem se každý den trochu opalovat, zaplavat si a pokukovala jsem po velkých tankerech napájejících se u ropných mol. S pobavením jsem zjistila, že hlídka na palubě každé lodi se často na mě upřeně dívá dalekohledem.
Nikdo z nás se nenudil, protože jsme měli celodenní službu u terminálů. Lidi si dneska tak zvyknou na počítačovou síť, že snadno zapomenou na to, jakým oknem do světa může být — to se týká i mě samotné. Někdo může absolvovat pouze určitý dílčí kurs užívání terminálu — na placení účtů, na telefonování, na poslech zpravodajských relací — a přitom nevědět nic o jeho dalším mnohonásobném užití. Pokud je předplatitel ochoten platit za služby, pak většinou za něco, co může dělat na terminálu, který je dosažitelný, jak se říká, z postele.
Živá hudba? Mohla bych se napojit na koncert přenášený dnes večer živě z Berkeley. Koncert, hraný před deseti lety v Londýně, je právě tak „živý“ jako tento, uváděný v dnešním programu. Elektrony se o to postarají. Jak se jednou data jakéhokoliv druhu dostanou do sítě, čas se zastaví. Vše, co je nutné, je uloženo tak, že všechna nekonečná bohatství minulosti jsou kdykoli dostupná.
Šéf mě poslal do školy na počítačové terminály a měla jsem mnohem více možností než někdo, kdo měl v minulosti příležitost být studentem v Oxfordu, na Sorbonně či v Heidelbergu.
Za prvé mi nepřipadalo, že chodím do školy. Prvního dne při snídani mi bylo řečeno, abych se hlásila u šéfa knihovny. Byl to starý, otcovsky vypadající dobrák, profesor Perry, kterého jsem prvně potkala v průběhu základních cvičení. Zdálo se, že pospíchá — pochopitelně, protože Šéfova knihovna byla pravděpodobně nejobjemnější a nejsložitější věc, která byla zaslána z Impéria do Pajaro Sands. Než se všechno vytřídí, měl profesor Perry před sebou nepochybně práci na celé týdny — a mezitím jak Šéf očekával, všechno by mělo být naprosto perfektní. Práci komplikovala skutečnost, že Šéf výstředně trval na knihách místo toho, aby všechno bylo na kazetách, mikrofiších a disketách.
Když jsem se mu hlásila Perry ustrašeně vzhlédla pak pohledem zajel ke konzoli nad jedním rohem. „Slečno Friday, proč se neposadíte támhle?“
„Co mám dělat?“
„Cože? Těžko říct. Bezpochyby si o tom ještě popovídáme. Hm mám teď strašně práce a navíc hrozně málo lidí. A co takhle se seznámit s vybavením tak, že budete studovat něco, co sama chcete?“
Nebylo tu žádné kdovíjaké vybavení, s výjimkou zvláštních kláves umožňujících přímý vstup do několika velkých knihoven jako třeba na Harvard, do Washingtonovy knihovny (Spojené Atlantické) a do Britského muzea bez toho, že bylo nutné kontaktovat živé lidi nebo použít běžnou síť— plus unikátní zdroj pro vstup do Šéfovy knihovny umístěné vlastně hned vedle mé místnosti. Mohla jsem si pročítat jeho „papírové“ knihy a nebo když jsem chtěla, na obrazovce terminálu jsem si mohla obracet stránky pomocí klávesnice a nemusela si vytáhnout jediný svazek z dusíkem chráněného prostředí knihovny.