Ti, kteří mluvili o „nedostatku energie“ a o „ochraně energie“, jednoduše nepochopili situaci. Obloha byla „razantní energetický déšť“; a jediné, co potřebovala, byl kbelík, ve kterém je možno ho nosit.
Díky odvaze své oddané ženy Muriel (rozené Greentreeové), která se vrátila zpátky do práce, aby živila rodinu, odešel mladý Shipstone od General Atomics a stal se nejameričtějším bájným hrdinou, suterénním vynálezcem. Po sedmi hubených letech postavil vlastníma rukama první Shipstoneovu továrnu. Přišel na to, že…
To, na co přišel, byl způsob, jak uložit spoustu kilowatthodin do tak malého prostoru a malé hmoty, o kterém ostatní inženýři jenom snili. A nazvat to „vylepšená zásobníková baterie“, což tehdy skutečně udělal, je stejně směšné jako nazvat vodíkovou pumu „vylepšenou bouchací kuličkou“. Dosáhl naprosté destrukce největšího průmyslového odvětví západního světa (vyjma organizovaného náboženství).
O tom, co se stalo dále, musím citovat z oné skandalizované historie a dalších nezávislých zdrojů, protože vůbec nevěřím předkládaným sladkým řečičkám z oficiální verze historie společnosti. Fiktivní záznam řeči připisované Muriel Shipstoneové:
„Danny, chlapče, nechystáš si patentovat tu serepatičku? Co by ti to hodilo? Nanejvýš sedmnáct let zisku… a už vůbec nic ve zbývajících třech čtvrtinách světa. Kdybys to udělal nebo to jen zkusil, Edisonova, P.G. a Standardní by tě natáhly na nařízeních a souborech zákonů a vykládaly by o porušení zákona a já nevím, o čem všem. Ale sám jsi říkal, že můžeš položit jeden ze svých nápadů na stůl pracovny nejlepšího výzkumného týmu G.A. a nejlepší, co jsou schopni udělat, je to roztavit, a nejhorší, že by se vyhodili do povětří sami. To jsi říkal. Myslel jsi to tak?“
„Jasně. Když nevědí, jak uvádím…“
„Huš! Nechci to vědět. I stěny mají uši. Žádná fantastická prohlášení nebudou; jednoduše začneme vyrábět. Kdekoliv, kde je levná energie. A kde to je?“
Autor skandálního svazku pěkně tepal do „bezohledného tvrdého monopolu“ Shipstoneovy společnosti tím, že se jakoby zastával nejzákladnějších potřeb „všech malých lidí ze všech koutů světa“. Já jsem se na to těmahle očima dívat nemohla. Vždyť když něco bývalo vzácné a drahé a Shipstone a jeho společnosti z toho udělali levnou a příjemnou záležitost — to že je „bezohledné“ a „kruté“?
Shipstoneovy společnosti nemají monopol na energii. Nemají ve vlastnictví uhlí, ropu, uran nebo vodní energii. Pronajímají mnoho, mnoho hektarů pouštní půdy… ale mnohem více pouští neplodí díky slunci, jehož Shipstoneův trust využívá. Stejně jako ve vesmíru, kde nezachytíme ani jedno procento všeho slunečního záření, které bez užitku prochází oběžnou drahou Měsíce. Není to možné hned z několika milionů důvodů. Můžete si je spočítat sami; přesto nikdy tomu, co vám vyjde, neuvěříte.
Takže jaký je jejich zločin? Dvojnásobný: a) Shipstoneovy společnosti jsou vinny tím, že zásobují lidskou populaci energií za ceny nižší než jejich konkurence; b) Jasně si nedemokraticky přísně střeží své průmyslové tajemství pouze pro sebe.
A to je v očích řady lidí hlavní prohřešek. Můj terminál vyhrabal hodně novinových úvodníků o „právu lidí vědět“, jiné o „drzosti gigantických monopolů“ a další ukázky takového „spravedlivého rozhořčeni'.
V pořádku, Shipstoneův trust je mamut, protože zásobuje levnou energií miliardy lidí, kteří chtějí levný elektrický proud a každý rok ho chtějí víc a víc. Ale to není monopol, protože nevlastní žádnou energii; balí ji a přepravují k lidem, kteří ji chtějí. Tyto miliardy zákazníků by mohly nechat Shipstoneovy zbankrotovat prakticky přes noc, kdyby se vrátily ke starým metodám — spalovalo by se uhlí, dřevo, ropa, uran, elektrický proud by se přepravoval pomocí rozvětvených rozvodů měděnými a hliníkovými dráty a zároveň dlouhými vlaky vagonů s uhlím a cisteren s ropou.
Ale nikdo, kam se můj terminál mohl dostat, se nechtěl vracet ke starým špatným dnům, kdy krajina byla nekonečně znetvořena a vzduch byl přesycen smradem, karcinogeny a sazemi, omezenci byli postrašeni jadernou energií a veškerá energie byla vzácná a drahá. Ne, nikdo nechtěl staré zlé časy — dokonce nejradikálnější z odpůrců chtějí levnou a výhodnou elektřinu… teď ale chtějí, aby Shipstoneovy společnosti odešly a ztratily se.
„Právo lidí vědět“ — právo lidí vědět co? Daniel Shipstone, který se jako první vyzbrojil velkými znalostmi vyšší matematiky a fyziky, pronikl do jejich základů a mlčky sedm hubených a smutných let trpěl, se naučil aplikovat přírodní zákon, což mu pak umožnilo vybudovat Shipstoneovy společnosti.
Kdokoliv z „lidí“ mohl klidně udělat to, co on — vždyť si dokonce nenechal vystavit ani patent. Tyto přírodní zákony jsou přece volně dostupné každému, včetně neandrtálců, choulících se chladem a zabíjejících blechy.
V tomto případě problém „práva lidí vědět“ silně připomíná „právo“ každého být klavírním virtuosem — ale bez toho, aby cvičil.
Ale já jsem zaujatá, nejsem člověk a nikdy jsem neměla žádná práva.
Ať už dám přednost nasládlé verzi společnosti nebo neoficiální vitriolové verzi, základní fakta o Danielu Shipstoneovi a Shipstoneově korporaci jsou dobře známá a mimo jakýchkoliv pochybností. Když jsem se začala prohrabávat vlastnictvím, managementem a řízením, překvapil a šokoval mě jeden poznatek.
Poprvé jsem byla udivena už z toho základního seznamu. Uviděla jsem totiž, jaké společnosti byly v seznamu jako součásti Shipstoneovy korporace, přestože neměly „Shipstone“ ve svém názvu. Jestliže to chybí u Coly… se Shipstoneovými je ale sranda.
Ian mi vyprávěl, že Inteworld nařídil zničení Acapulca — to znamená, že trusty Daniela Shipstonea nařídily zabít čtvrt milionu nevinných lidí? Jsou to ti samí lidé, kteří tryskem staví po celém světě nejlepší nemocnice nebo školy pro postižené děti? A Sears Montgomery, proboha, sama vlastním jejich nějaké kmenové akcie. A podílím se tak vlastně na vyvraždění Acapulca?
Naprogramovala jsem stroj tak, aby zobrazil, jak představenstva společností v rámci Shipstoneovy korporace do sebe zapadají a jaké ředitelství v ostatních společnostech bylo v držení ředitelů Shipstoneových společností. Výsledky mě tak překvapily, že jsem požádala počítač, aby vypsal seznam kmenového vlastnictví jednoho nebo více procent základního kapitálu ve všech Shipstoneových společnostech.
Příští tři dny jsem strávila probíráním, přeskupováním a hledáním lepších způsobů zobrazení dat, což přineslo odpověď na ty dvě předcházející otázky.
Nakonec jsem si vypsala tyto závěry: a) Shipstoneova korporace je všechno jedna společnost. Ale tváří se jako dvacet osm oddělených organizací. b) Ředitelé nebo akcionáři v Shipstoneově koncernu vlastní nebo kontrolují všechny velké a důležité věci ve všech hlavních teritoriálních národech v sluneční soustavě. c) Shipstone je možným zárodkem celoplanetární (nebo kosmické) vlády. Nemohla jsem z dat určit, zda to působí jako kontrola nebo ne, pokud se to tu vůbec projevovalo. Ale mohlo by to fungovat pomocí společností, o nichž veřejnost nevěděla, že patří k Shipstoneovu impériu. d) To mě vystrašilo.