Řekla jsem Šéfovi, jak mě chytli. „Myslím, že jich bylo pět. Možná jenom čtyři.“
„Podle mě spíš šest. Popisy.“
„Žádné, Šéfe, měla jsem moc práce. Dobrá, aspoň jeden. Když jsem ho zabíjela, pořádně jsem si ho prohlídla. Výška tak 175, váha asi 75 nebo 76, věk přibližně 35. Blonďák, hladce vyholený. Slovan. Ale zahlédla jsem ho jen tak koutkem oka. Protože se mě pořád držel. Nedobrovolně. Dokud jsem mu nezlomila vaz.“
„Byl ten druhý, co jsi ho taky zabila, blonďák nebo brunet?“
„Belzen?Brunet.“
„Ne, ten v centrále. Nevadí. Zabila jsi dva a zranila tři. Než se jich dalo do kupy tolik, aby tě váhovou přesilou přemohli. A dodám, že to je dobrá vizitka pro tvého instruktora. Když jsme utíkali, už jsme nebyli schopni je oslabit tak, aby tě nemohli chytnout… Ale podle mého názoru jsi bitvu, když jsme tě dostávali zpět, vyhrála ty. Stála jsi je dost sil. Dokonce si myslím, že ačkoliv jsi byla v té době v poutech a v bezvědomí, tak jsi vyhrála i závěrečnou rvačku. Pokračuj, prosím tě.“
„Tak se na to podíváme podrobněji, Šéfe. Ta parta mě znásilnila přímo před výslechem, pak pod drogami, pak za bolesti.“
„Je mi líto, že tě znásilnili, Friday. Obvyklý přídavek. Asi to přeháněli, takže to muselo být dost hnusné.“
„No tak zlé to zase nebylo. Jsem vlastně těžko vzrušitelná panna. Nebudu připomínat věci kolem, které byly většinou nepříjemné. S výjimkou jednoho muže. Neznám jeho tvář, ale mohu ho identifikovat. Chci ho! Chci ho tak nutně, jako strýčka Jima. Možná, že ještě víc, protože mu chci dát co proto, než ho nechám zemřít!“
„Musím zopakovat to, co jsem už říkal předtím. V naší práci je nenávist chyba. Snižuje pravděpodobnost přežití.“
„Klidně budu kvůli tomu kozlovi riskovat. Šéfe, jediné znásilnění, co jsem nezvládla, má na svědomí právě on. Celý ten cirkus uspořádali kvůli hloupé teorii, že vyměknu před mučením. Ale ten špinavec se měl umýt a dát si do pořádku zuby a vyčistit si je a vypláchnout ústní vodou. A někdo by mu měl říci, že není zdvořilé fackovat ženu s kterou souloží. Neznám jeho tvář, ale znám jeho hlas a pach a tělesnou konstrukci a jeho přezdívku. Balvan nebo Kameňák.“
„Jeremy Rockford.“
„Cože? Vy ho znáte? Kde je?“
„Kdysi jsem ho znal a nedávno jsem na něj koukal tak zblízka, že jsem si byl naprosto jistý. Odpočívá v pokoji.“
„Opravdu? Do čerta! Doufám, že neměl klidnou smrt.“
„To teda neměl. Friday, neřekl jsem ti všechno, co vím.“
„To neděláte nikdy.“
„…protože jsem si chtěl nejdříve poslechnout tvé hlášení. Přepadení naší centrály se jim podařilo proto, že Jim Prufit nás krátce před jejich útokem odřízl od veškeré energie. Tak nám nezbylo víc než ruční zbraně těch pár lidí, co byli v centrále ozbrojeni, ale většina měla holé ruce. Nařídil jsem ústup a většina z nás unikla tunelem připraveným a zamaskovaným při přestavbě domu. Je mi zároveň líto a zároveň jsem pyšný, když ti můžu říct, že tři naši nejlepší, co byli ozbrojeni, se rozhodli, že jim zahrají pěkně zostra od podlahy. Vím, že zahynuli, protože jsem nechal tunel otevřený, dokud jsem podle zvuků neslyšel, že do něj vlezli útočníci. Pak jsem ho vyhodil do vzduchu. Trvalo několik hodin, než jsem dal dohromady dost lidí na to, abychom podnikli odvetný útok. Museli jsme taky sehnat dost energomobilů. I když jsme podle plánu útočili pěšky, potřebovali jsme alespoň jeden energomobil jako sanitku pro tebe.“
„Jak jste věděl, že jsem naživu?“
„Stejně jako jsem věděl, že objevili únikovou chodbu. A že to není naše jednotka kryjící ústup. Odposlechem na dálku. Friday, všechno, co jsi udělala a co udělali tobě, všechno, co jsi řekla a co oni řekli tobě, jsme snímali a nahrávali. Osobně jsem nebyl schopný to všechno sledovat, měl jsem příliš mnoho práce s tím odvetným útokem, ale když na to byl čas, přehrál jsem si, co jsem potřeboval. Proto ti chci říct, že jsem na tebe pyšný… Když jsme si pustili odposlech, věděli jsme, kde tě drží, i že tě fackovali, kolik jich je, kde jsou v domě a kdo zůstal na stráži. Vysílačkou ve velitelském voze jsem věděl, jaká je situace v domě v okamžiku útoku. Zaútočili jsme, vlastně chci říct, naši lidé zaútočili. Nevedl jsem útok, protože jsem se belhal na těhlech dvou berlích. To je teda taktovka! Když naši lidé udeřili na dům, ti čtyři, které jsme znali z odposlechu, byli uvnitř. Jeden z nich byl ozbrojen jenom sekáčkem. A všichni byli venku během tří minut a jedenácti vteřin. Pak jsme to tam zapálili.“
„Šéfe, vaši nádhernou farmu?“
„Když se potápí loď, nemůžeš se starat o ubrusy a svícny v jídelně. Farmu už nikdy nemůžu použít jako centrálu. Požárem domu jsme zničili mnoho nepříjemných záznamů a mnoho tajného a polotajného vybavení. Ale co je vůbec nejvíc zajímavé, ten požár nám umožnil rychle uklidit ty lidi, co nás mohli kompromitovat. Naše jednotka byla na místě předtím, než jsme použili zápalné látky, takže každý z nich byl zastřelen v okamžiku, když se pokoušel uniknout. Tak jsem uviděl tvého známého Jeremy Rockforda. Hořel na nohou, když se pokoušel prorazit ven východními dveřmi. Doklopýtal nazpátek dovnitř, rozmyslel si to a pokusil se znova uniknout, upadl a chytli jsme ho. Podle zvuků, které vydával, mohu usuzovat, že neumíral v úplném klidu.“
„No, Šéfe, když jsem říkala, že bych ho chtěla před smrtí trošku potrápit, nemyslela jsem něco tak hrozného, jako je upálení zaživa.“
„Kdyby se nechoval jako kůň, který vběhne znova do hořící maštale, mohl zemřít jako všichni ti ostatní… Rychle, laserovým paprskem. A na místě, protože jsme nebrali nikoho do zajetí.“
„Dokonce ani pro výslech?“
„Myslím si, že by to nebylo správné. Má milá Friday, jsi příliš citlivá. Všichni slyšeli nahrávky, přinejmenším znásilnění, a tvůj třetí výslech, to mučení. Naši kluci a děvčata by nebrali zajatce, ani kdybych jim to nařídil. Ale já jsem se o to ani nepokusil. Chci, abys věděla, že tví kolegové si tě velmi váží, včetně těch, kteří tě nikdy neznali a se kterými se pravděpodobně ani nikdy neseznámíš.“ Šéf se natáhl pro své hole a namáhal svoje nohy. „Přetáhl jsem návštěvu o sedm minut, než mi tvůj lékař dovolil. Zítra si taky popovídáme. A teď odpočívej. Ošetřovatelka tě uspí. Spi a měj se fajn.“
Měla jsem pro sebe pár minut. Měla jsem z toho úplnou horečku. 'Velmi si tě váží.' Když jste nikam nikdy nepatřili a nemůžete nikdy opravdu patřit, slova, jako tahle, znamenají pro vás úplně všechno. Tak mě hřála u srdce, že jsem si připadala jako kdybych byla člověk.
IV
Jednoho dne jsem se rozhodla, že nad Šéfem v diskusi zvítězím.
Ale hned tak to asi nebude.
Byly dny, kdy jsem s ním neprohrávala. Totiž dny, kdy mě nepřišel navštívit.
Začalo to všechno rozdílnými názory na to, jak dlouho se mám léčit. Cítila jsem se být připravena na návrat domů, nebo zpátky do služby, ať už teď hned, nebo asi tak po čtyřech dnech. I když jsem teď ještě pořád nechtěla vyfasovat nějakou tu přístavní rvačku, mohla jsem si vzít lehkou službu. Nebo si udělat výlet na Nový Zéland. Všechna má poranění už opravili.
Nebylo jich zas až tolik. Mnoho popálenin, čtyři zlomená žebra, jednoduché zlomeniny levé lýtkové kosti a holeně, mnohonásobné složité zlomeniny kostí v pravé noze a tří prstů na levé, fraktura lebky v místě vlasové čáry, naštěstí bez komplikací a nejmenších defektů. — Někdo mi odřízl pravou bradavku. Na to a na popáleniny a zlámané prsty na nohou jsem si vzpomínala. Ostatní se muselo stát, když jsem věnovala pozornost něčemu jinému.