Jenže vojsko potřebuje výstroj — těžké zbraně, zásobovací vozy, potraviny, stany, náhradní zbraně a kovářské nástroje na jejich opravy. Koně a voly, kteří by táhli vozy. Tohle všechno bys nikdy přes útesy nedostal. A i kdyby ano, jak bys to dostal přes Trhlinu? To je prostě nemožné. Sir Karel vždycky říká, že…“
Horác si uvědomil, že ho oba pozorně poslouchají, a zrudl. „Nechtěl jsem mluvit tak dlouho,“ zamumlal a pobídl koně vpřed.
Will jel za ním a kroutil hlavou. Zapůsobilo na něj, jak se kamarád ve věci vyzná. „Ale vůbec ne,“ ujišťoval Horáce. „To, co říkáš, je rozumné.“
„Jenže pořád neznáme odpověď na otázku, k čemu se chystá.“ řekla Evanlyn.
Will pokrčil rameny. „Počítám, že to dost brzy zjistíme,“ prohlásil a pobídl Cuka, aby se opět dostal o kus napřed.
Zjistili to následujícího večera.
První náznak toho, co se děje, zachytili stejně jako předtím sluchem: tlučení palic dopadajících na kámen a na dřevo. Když se ještě více přiblížili, zaslechli jemnější zvuk. Nepřetržité, i když nepravidelné praskání. Will dal Horácovi a Evanlyn znamení, aby zastavili. Sám sesedl z koně a opatrně postupoval po cestě k poslední zatáčce.
Zahalený v pláštěnce se obezřetně pohyboval od jednoho úkrytu k druhému, sešel z cesty a pátral po výhodném místě, odkud by mohl sledovat její další úsek. Téměř okamžitě spatřil vršky mohutných dřevěných staveb těsně před dokončením. Byly to čtyři věže spojené tlustými lany a dřevěnými nosnými trámy. Srdce se mu sevřelo, když pochopil, na co se dívá. Přiblížil se však ještě víc, aby měl jistotu.
Bylo to tak, jak se obával. Pracovalo se tu na mohutném dřevěném mostu. Morgarath objevil na své straně Trhliny jedno z mála míst, kde byla úzká římsa zhruba ve stejné výši jako na celtické straně. Římsu kopáním rozšířili, až vznikl dostatečně velký pevný podklad. Na každé straně Trhliny stály dvě věže spojené silnými lany. Dřevěná svrchní část mostu se opírala o věže a byla už z poloviny hotová — přes závratné hlubiny Trhliny se po ní dalo přejít v šestistupu.
Na stavbě se hemžily postavy, v nichž poznával vězněné Celtiky — pracovali s kladivy a pilami. Ty praskavé zvuky pocházely od bičů wargalských dozorců.
Údery kladiv rubajících kámen se ozývaly z ústí tunelu, jež se nacházelo na římse ve vzdálenosti asi padesáti kroků na jih od mostu. V čelní stěně útesu zela nepříliš široká puklina — jen o málo širší než mužská ramena — ale jak viděl, celtičtí vězňové na ní pilně pracovali, kutali do tvrdé skály a malý otvor rozšiřovali a zvětšovali.
Will pohlédl vzhůru na vysoké strmé útesy na druhé straně. Nebylo na nich ani stopy po nějakých lanech či žebřících, které by vedly dolů na římsu. Dospěl k závěru, že wargalové a jejich vězni musejí přicházet ke stavbě puklinou ve skále.
Jednotka wargalů, kterou předtím sledovali, nyní přecházela přes Trhlinu. Posledních dvacet kroků svrchní části mostu ještě nebylo dostavěno a nacházela se tam jen provizorní dřevěná lávka. Byla stěží dost široká, aby po ní přešli Celtikové svázaní ve dvojicích. Celtičtí horníci byli však zvyklí na nebezpečné stezky i závratné hloubky a přešli lávku bez nehody.
Will usoudil, že prozatím viděl dost. Byl čas se vrátit. Stáhl se opatrně zpátky mezi roztroušené balvany. Pak ohnutý téměř do předklonu běžel za ostatními.
Když k nim dorazil, unaveně se opřel zády o skálu. Začínalo se na něm projevovat napětí uplynulých dvou dnů, spojené s odpovědností vůdce. Když si uvědomil, jak je tělesně vyčerpaný, trochu ho to překvapilo. Netušil, že duševní vypětí může člověka připravit o tolik sil.
„Tak co se děje? Viděl jsi něco?“ naléhal Horác. Will na něj unaveně pohlédl.
„Most,“ řekl mu. „Stavějí veliký most.“
Horác se zamračil. Byl z toho všeho zmatený. „Na co by Morgarathovi byl most?“
„Říkám, že je to velký most. Dost velký na to, aby po něm přešlo vojsko. Před chvílí jsme mluvili o tom, že Morgarath nemůže dostat armádu a všechno, co k ní potřebuje, přes útesy a Trhlinu, a on celou tu dobu staví most, aby právě tohle provedl.“
Evanlyn v zamyšlení tahala za volnou nitku na své haleně. „Tak proto potřeboval Celtiky,“ řekla. Když se na ni oba chlapci podívali, upřesnila to. „Jsou to dobří stavitelé a odborníci na ražení chodeb. Wargalové něco takového nejspíš vůbec neumějí.“
„Pracují i na tunelu,“ přisvědčil Will. „Na druhé straně je úzká puklina — něco jako vchod do jeskyně — a tu právě zvětšují.“
„Kam vede?“ zeptal se Horác. Will pokrčil rameny.
„Nevím. Asi by bylo dobré to zjistit. Plošina na druhé straně je vlastně ještě o stovky stop výš. Musí k ní ale vést nějaká cesta, protože tam nikde nejsou lana ani žebříky.“
Horác vstal a začal přecházet sem a tam. Přemýšlel o těch novinkách a samým soustředěním se mračil.
„Já to nechápu,“ oznámil nakonec.
„Na tom není moc k chápání, Horáci,“ prohlásil trochu drsně Will. „Přes Trhlinu se tu staví veliký most — dost velký na to, aby se po něm hravě dostal Morgarath a všichni jeho wargalové i zásobovací vozy i kováři i voli a kdekdo další, komu se zachce.“
Horác trpělivě vyčkal, až Will se svým proslovem skončí. Pak se s hlavou nakloněnou na stranu zdvořile zeptaclass="underline" „Už jsi skončil?“ Will si uvědomil, že se nechal unést, a neurčitým gestem, jež mělo být zároveň omluvou, Horácovi pokynul, ať mluví on.
„Co nechápu,“ vysvětloval Horác a pečlivě přitom volil každé slovo, „je, proč o tom nebyla ani zmínka v těch plánech, které jste ukořistili.“
Evanlyn zvědavě zvedla hlavu. „V plánech?“ podivila se. „V jakých plánech?“
Will však pochopil, že Horác trefil do černého, a zvednutím ruky ji požádal, aby na vysvětlení chvíli počkala.
„Máš pravdu,“ řekl tiše. „V plánech není ani zmínka o mostě přes Trhlinu.“
„A to není žádná maličkost. To by tam přece někde muselo být,“ pokračoval Horác. Will souhlasně přikyvoval. Evanlyn teď už hořela zvědavostí, takže svoji otázku zopakovala.
„O jakých plánech mluvíte?“
Horác se nad ní slitoval. Bylo mu jasné, že musí být z jejich řečí zmatená.
„Will a Halt — to je jeho učitel — před několika týdny získali Morgarathovy bitevní plány. Bylo v nich podrobně popsáno, jak se jeho vojsko probije z hor přes průsmyk Tří stupňů. Bylo tam dokonce i datum, kdy k tomu má dojít, a zmínka, že Morgarathovi budou pomáhat žoldáci ze Skandije. Jen o tomhle mostě tam nebylo ani slovo.“
„Jak to?“ divila se Evanlyn. Ale Will už začínal chápat, co měl Morgarath v úmyslu, a polila ho hrůza.
„Ledaže,“ řekl, „by Morgarath chtěl, abychom ty plány získali.“
„Ale to je šílené,“ namítl hned Horác. „Přece kvůli tomu zemřel jeden z jeho mužů.“
Will se mu klidně podíval do očí. „Copak to by Morgaratha zastavilo? Jemu na životech jiných lidí nezáleží. Musíme to promyslet. Halt říká jednu věc: Když nechápeš důvod nějakého jednání, podívej se, k čemu vede a zeptej se sám sebe, kdo z toho má prospěch.“