„Ano, Will je u nás a žije,“ odvětil. „Ale ne nadlouho, samozřejmě.“
V Haltovi vzkypěla zloba i nenávist k supímu zjevu, který viděl před sebou. Přestože se po něm natahovaly ruce, které ho chtěly zadržet, protlačil se s koněm dopředu a stanul tváří v tvář Morgarathovi.
„Když je to tak, Morgarathe, ano, já…“
„Halte! Zakazuji ti mluvit dál!“ překřičel ho Duncan.
Potom však zraky všech přítomných upoutal nečekaný pohyb v druhé řadě královské armády. Vpřed vyrazila postava na koni a v mžiku překonala krátkou vzdálenost k Morgarathovi. Pán Deštných a temných hor sáhl po meči, ale pak si všiml, že jezdcova zbraň je zasunuta v pochvě. Jezdec neuchopil meč, ale místo toho se rozmáchl pravou rukou a do Morgarathova vyzáblého obličeje mrštil svoji rukavici.
„Morgarathe!“ zakřičel, až mu nedospělý hlas přeskočil. „Vyzývám tě na souboj!“
Pak Horác stáhl koně o pár kroků zpět a čekal na Morgarathovu odpověď.
Třicet
Will s Evanlyn vůbec nechápali, co způsobilo vlnu nejistoty mezi wargaly, kteří jejich skupinku obklopovali. Došlo k ní vlastně v okamžiku, kdy si Morgarath uvědomil, že ho přelstili a že své vojsko vystavil útoku Duncanovy kavalerie. Strachy ho zamrazilo a z jeho mysli se ten pocit neprodleně přenesl do hlav všech jeho otroků.
Oba zajatci i všichni čtyři Skandijci si všimli náhlého neklidu a nejistoty u zhruba dvaceti wargalských vojáků, kteří je měli střežit. Erak vycítil příležitost a rychle pohlédl na své muže. Dosud nebyli odzbrojeni. Přesila dvacet na čtyři byla příliš velká i pro Skandijce a wargalové dostali příkaz hlídat je, nikoliv odzbrojit.
„Něco se děje,“ zamumlal skandijský jarl. „Připravte se, všichni.“
Členové malé skupinky si nenápadně připravili zbraně k okamžitému použití. Potom se chvíle nejistoty mezi wargaly změnila ve skutečný, hmatatelný strach. Morgarath dal právě znamení k všeobecnému ústupu, a i když rozkaz byl určen vojákům v první linii, přidali se i ti, kdo stáli vzadu. Více než polovina wargalů, kteří je střežili, jednoduše utekla. Ale wargalský seržant, jemuž zbyla trocha samostatného uvažování, to svému oddílu — celkem osmi wargalům — zavrčením zakázal. Zatímco jejich druhové se ze všech sil snažili prodrat tlačenicí na okraji průsmyku, zbývajících osm černě oděných vojáků zůstávalo na svém místě.
Jenže byli nesoustředění a vystrašení, a Erak usoudil, že lepší příležitost než tahle se nenaskytne.
„Teď, hoši!“ zařval a hrozivým máchnutím své oboustranné sekery se ohnal po seržantovi. Wargal se pokusil zvednout na obranu železné kopí, ale byl o zlomek vteřiny pomalejší. Mohutná sekera proťala jeho pancíř a wargal klesl k zemi.
Zatímco Erak hledal dalšího protivníka, jeho muži se vrhli na ostatní členy wargalského oddílu. Vybrali si okamžik, kdy Morgarath vydal další myšlenkový rozkaz, a sice stáhnout se a zaujmout obranné postavení. Zmatek, který rozkazy vyvolaly v jejich myslích, z nich udělal snadné oběti Skandijců a wargalové padali k zemi jeden za druhým. Všichni ostatní kolem nich byli soustředěni jen na únik do průsmyku Tří stupňů, a krátké krvavé potyčky si vůbec nevšímali.
Erak se s jistým uspokojením rozhlédl kolem sebe a otřel ostří sekery kusem oděvu, který sebral jednomu mrtvému wargalovi.
„To už je lepší,“ pochvaloval si. „Na tuhle chvíli jsem dlouho čekal.“
Nevyvázli však wargalům zadarmo. Zatímco Erak vyjadřoval svoji spokojenost, Nordel se zapotácel a zvolna klesl na jedno koleno. Z koutku úst mu vytékala jasně červená krev a on bezmocně pohlédl na svého vůdce. Erak k němu přistoupil a poklekl vedle něj.
„Nordele!“ vykřikl. „Kam tě ranili?“
Nordel však nemohl mluvit. Držel se za pravý bok, kde byla jeho ovčí vesta prosáklá krví. Těžký meč, který byl jeho nejmilejší zbraní, mu vypadl z ruky. Oči se mu rozšířily strachem, snažil se ho znovu uchopit, ale nedosáhl na něj. Horak hbitě přiskočil, zvedl zbraň a vtiskl mu ji do ruky. Nordel pokývl na znamení díků a pomalu klesl do polohy vsedě. Strach z jeho očí nyní zmizel. Will věděl, že Skandijci věří, že muž musí zemřít se svou zbraní v ruce, jinak by jeho duše navěky bloudila v trýznivých mukách. Nyní, když měl svůj meč pevně v ruce, nebál se smrti. Slabě jim pokynul rukou.
„Jděte!“ zachrčel, když konečně dokázal promluvit. „Já… je konec… Jděte k lodím.“
Erak rychle přikývl. „Má pravdu,“ prohlásil a povstal od svého druha. „My pro něj už nemůžeme nic udělat.“ Ostatní pokyvovali hlavami. Erak nejprve popadl Willa a potom Evanlyn a postrkoval je před sebou.
„Tak pohyb, vy dva,“ přikazoval jim hrubě. „Snad tu nechcete čekat, až se Morgarath vrátí?“
A sevřená skupinka pěti osob si razila cestu přelévajícím se davem wargalů, který se však snažil postupovat opačným směrem.
Když Morgaratha udeřila do tváře těžká rukavice, bylo to, jako by ho uštknul had. Rozzuřeně se pootočil, aby se podíval na vyzyvatele, který zmařil jeho skvělý plán. Potom se mu však znovu roztáhl po tváři ten odporný úsměv.
Uvědomil si, že jeho vyzyvatelem je obyčejný kluk. Velký, to jistě, a urostlý. Ale tomu obličeji pod jednoduchou šišatou helmou mohlo být sotva víc než šestnáct let.
Dřív než stačil někdo z členů královské rady cokoli namítnout, bleskurychle odpověděl.
„Výzvu přijímám!“
Velice těsně tak předběhl Duncanův rozhněvaný výkřik: „Ne! To nedovolím!“ Král si uvědomil, že zasáhl příliš pozdě, a obrátil se na Morgaratha. „Měj rozum, Morgarathe, vždyť vidíš, že je to ještě chlapec. Učeň. Nemůžeš přijmout výzvu od něj.“
„Naopak,“ odpověděl Morgarath, „jak už jsem upozornil, mám na to právo. A jak ty sám víš, jakmile je jednou výzva učiněna a přijata, nelze ji odvolat.“
Pochopitelně měl pravdu. Přesně tak zněla ustanovení pravidel rytířství, na která všichni slavnostně a závazně přísahali. Morgarath se teď na chlapce usmál. S ním si poradí raz dva. A rychlá smrt toho kluka nejspíš rozzuří Halta ještě víc.
Halt zatím s přimhouřenýma očima sledoval pána Deštných a temných hor.
„Morgarathe,“ mumlal, „už teď jsi mrtvý muž.“
Halt ucítil na paži pevný stisk, otočil se a hleděl do přísných očí sira Davida. Bojový mistr měl vytasený meč, opřený o pravé rameno.
„Ten hoch bude muset zkusit své štěstí, Halte,“ prohlásil.
„Štěstí? Nemá žádnou naději!“ odvětil Halt.
Sir David smutně souhlasil. „Ať se stane, co se má stát. Do toho souboje nesmíš zasahovat. Zastavím tě, i kdybych si jen myslel, že se chceš o něco pokusit. A nenuť mě k tomu. Na to jsme přátelé až moc dlouho.“
Několik vteřin vydržel Haltův zlostný pohled a pak hraničář s trpkým výrazem v tváři ustoupil. Věděl, že rytíř David nemluví naplano. Zákony rytířství pro něj byly vším.
Morgarath tohle zdržení nebral jako prohru. Byl přesvědčený, že ve chvíli, kdy chlapce skolí, přijme Halt jeho původní výzvu bez ohledu na králův rozkaz. A potom, než se jeho svět zřítí v troskách kolem něj, Morgarath alespoň pozná uspokojení ze zabití dávného, nenáviděného nepřítele.
Otočil se nyní k Horácovi.
„Jaké zbraně, mládenče?“ zeptal se urážlivým tónem. „Jaký způsob boje zvolíš?“
Horácova tvář byla strachy bledá a napjatá. Hlas mu na chvíli uvízl v hrdle. Nevěděl přesně, co se to s ním stalo, že tryskem vyrazil vpřed a vyzval Morgaratha na souboj. Rozhodně to neměl v plánu. Jako by ho ovládla slepá zuřivost a on teď najednou zjistil, že stojí tady, před celou armádou, a hází Morgarathovi do překvapeného obličeje rukavici. Pak si vzpomněl na Morgarathovu hrozbu Willovi a na to, jak byl nucen opustit svého kamaráda u mostu, a konečně se mu podařilo promluvit.