„Er Vo-Bia, má přítelkyně i rádkyně ve státních záležitostech,“
řekl konečně, „a zde vládkyně Pozemšťanů, kterou zná celá planeta.“
Čagasova družka se nepatrně usmála a pohodila hlavou jako by říkala: — Mě zná taky celá planeta!
Vztáhla k Fai Rodis ruku, a ta jí podle zvyku na Jan- Jachu podala svou. Pevná, horká ruka Tormanťanky silně stiskla její prsty.
„Myslila jsem, že se cestovatelé z vesmíru oblékají jinak,“
řekla s neskrývaným údivem nad Fainým oděvem.
„Při letu samozřejmě. Ale v normálním životě, jak člověka právě napadne,“ odpověděla Rodis.
„A vás napadlo dnes večer vzít si právě tenhle úbor?“
zeptala se Er Vo-Bia.
„Dneska se mi zachtělo být ženou jednoho z pravěkých národů Země,“ opáčila Fai.
Er Vo-Bia škubla rameny a její pohyb říkaclass="underline" Prohlédla jsem skrznaskrz vaši rafinovanost!
Čojo Čagas posadil ženy ke stolu, kde už stály pestré číše s vonným osvěžujícím nápojem.
Předseda Rady Čtyř byl ve výborné náladě. Dokonce sám podal Rodis její pohár.
Fai se rozhodla využít příhodné chvíle. Po rozhovoru s Taelem a Grifem musila neustále myslit na lehkomyslnost, s jakou začali promítat stereofilmy přes přísný zákaz oligarchů.
Je samozřejmé, že mocní cizinci ze Země se nebáli tomanských vládců; ztroskotaly pokusy zabránit, aby lidé na planetě poznali svou prapůvodní vlast. Ale moudří dialektici přitom zapomněli na druhou stranu mince. Neuvědomili si, že vlastně nutí ty, jimž předávali své informace, aby se dopouštěli přečinů. I když to lidem epochy komunismu připadalo sebehroznější, Tormanťané toužící po poznání podléhali přísným trestům. A oni, astronauti, tuto nebezpečnou situaci zavinili. Sami nedotknutelní, nechali bezbranné obyvatele planety potýkat se se strašným mocenským aparátem, špiónstvím a zradou.
„Po mém rozhovoru s vámi jsme já i moji přátelé zvážili své činy,“ řekla Rodis polohlasem.
„No a?“ zachmuřil se Čojo Čagas, který zřejmě neměl chuť mluvit o pracovních záležitostech.
„A přišli jsme k závěru, že naše jednání nebylo správné.
Zastavili jsme promítání a omlouváme se vám.“
„Skutečně?“ podivil se vládce a řekl již mírněji: „Příjemná zpráva. Vidím, že naše besedy nejsou marné.“
„Určitě ne!“ zvolala Fai s nelíčeným zápalem a zcela po pravdě, což vládce ještě víc uspokojilo.
Čojo Čagas chtěl vědět, jak pokračuje Faina práce na fresce. Podivila se tomu jenom na okamžik. Jinak to ani nemohlo být. Jistě mu o tom zvědové referovali nejednou.
„Považovala jsem obraz už za dokončený, ale ve skutečnosti ho budu musit předělat. Koncepce je chybná! Pro výstup z inferna je nutná hlavně Míra, ne Víra!“
„Škoda,“ řekl Čagas lhostejně, „počítal jsem, že obraz uvidím… v těchto dnech.“
Er Vo-Bia náhle blýskla očima a zrůžověla.
Do místnosti vstoupil bez okolků náčelník „fialových“
Jangar. Přistoupil k vládci a něco mu polohlasně vykládal.
Fai Rodis vstala, poodešla ke skříni a s potěšením si prohlížela mistrnou starobylou kresbu. Čagas nespokojeně odstrčil Jangara a zeptal se, proč se Fai vzdálila. Vládce planety neměl rád, když lidé v jeho přítomnosti vstávali bez dovolení.
„Nechtěla jsem překážet. Na Jan-Jachu je všechno neodkladné a tajné.“
„Zbytečně. Nešlo o nic důležitého,“ řekl Čojo Čagas mrzutě, zatímco Jangar zíral upřeně na Pozemšťanku v domnění, že ji svým chladným pohledem soudce a tyrana přivede do rozpaků.
Čagas odměřeným gestem Jangara propustil a s rukama na opěradle křesla se naklonil k Rodis.
Er Vo-Bia úkosem Pozemšťanku pozorovala, pak už to nevydržela a zčistajasna jí neomaleně položila otázku, kde a jak se na Zemi učí ženy svůdnictví.
„Máte-li na mysli umění správně si počínat a líbit se mužům při kouzelné hře vzájemné milostné touhy, tak už od dětství. Každá pozemská žena umí zdůraznit, co je na ní originální, zajímavé a krásné. Myslím, že svůdnictví, které vy míníte, je něco jiného.“
„Mám na mysli umění vzbudit u muže zamilovanost,“
řekla Tormanťanka.
„Pak tu nevidím žádný rozdíl. Možná že nejde jen o umění, ale také o vrozenou schopnost. Měla jsem dojem, že vyslovujete ono slovo s náznakem odsudku, jako by šlo o něco špatného.“
„Svůdnictví je vždycky do jisté míry podvod a licoměrnost.
Vidím vás poprvé, ale podle vyprávění jsem si vás představovala jinak.“
„Všichni zde kromě vás mě znají i v jiných podobách…“
„A která je pravá?“ „Ta, v níž se objevuji nejčastěji.
Zde na planetě Jan-Jach jsem velitelkou pozemské výpravy, historičkou, ale ani tahle podoba není trvalá a časem se změní. Na Zemi budu jiná, docela jiná!“ zakončila Fai snivě.
Er Vo-Bia pozvedla číši ke rtům, polkla doušek a řekla něco polohlasem Zetu Ugovi. Čagasova milenka byla na pohled efektnější než Rodis. Spisovatelé a dvorní básníci Jan-Jachu psali, že její přitažlivost působí jako elektrický proud. Její ženství bilo přímo do oči. Literáti poznamenávali, že vzbuzuje tak vášnivou touhu, že i přivázané zvíře při pohledu na ni je schopno přervat svůj řetěz. Er Vo-Bia vyzařovala tajemnost. Jako by stála na hranici, za niž leží zakázaná zóna. Po tisíciletí slibovala ženská tajuplnost vždy mnohem víc, než ve skutečnosti poskytovala, a přece zůstávala stále přitažlivou i pro zkušené muže.
Er Vo-Bia se usmála a na mladé hladké pleti se jí objevily tenounké vrásky, které dokazovaly, že tato nevšední žena musila v životě už leccos prodělat.
Fai Rodis pod maskou mahárání zůstávala stejně přímá, otevřená a nebojácná, jako když ji ohromený vládce spatřil poprvé. Měla v sobě vnitřní rovnováhu a dovedla okamžitě najít ztracený klid, což bylo možné jen při nadbytku duševní stability a vůle. Snad právě proto, že její skvělé lidské vlastnosti byly v příkrém kontrastu s pokřivenou psychikou obyvatel Jan-Jachu, nebyla pro Tormanťany přitažlivá.
Trvalá propast zůstávala dokonce mezi ní a Čojo Čagasem, „velikým a všemocným“ — jak rozhořčeně přiznával vládce. Vzpomněl si na úryvek rozhovoru mezi Fai a inženýrem Taelem, o němž mu svého času zvědové referovali.
Rodis vysvětlovala Taelovi, že na planetě Jan-Jach úplně chybí jeden z důležitých pilířů tvůrčího života, totiž vědomí o nekonečnosti vesmíru, o jeho nedosažitelných hranicích a nesčíslných světech, které člověk dosud neobjevil.
Mluvila o tom, že bezedné kosmické propasti existují i mimo poznání Velikého Okruhu, v nejneočekávanějších kombinacích zákonů hmotného světa. Inženýr odpověděl, že Fai sama je pro něho ztělesněním nekonečnosti a její duše se natolik liší od psychiky Tormanťanů, jako nekonečno od uzavřeného a nudného světa Jan-Jachu, jehož hlavní pilíř spočívá na přísné hierarchii.
— Inženýrova poklona byla opravdu chytrá, přemýšlel vládce, ale existuje tu ještě další věc, na kterou, ubožák, nesmí ani pomyslit. Je to žena jako všechny ostatní, a proto se musí nutně podřídit mužově vůli a síle. Ostatně, pochybuji, že ta zdrženlivá, veselá a sebevědomá dcera Země bude stejně dobrou milenkou jako moje Er Vo-Bia. Ale musím to vyzkoušet!
A jako všichni vládci všech dob a světů, předseda Rady Čtyř začal bez průtahů uskutečňovat svůj záměr.