Zářící radostí, upadala náhle do myšlenek plných obav z budoucnosti, a po chvílích vášnivého vytržení se zadumaně nořila do vlastního nitra. Někdy nepřítomnýma očima hleděla na Vira jako na propast života, do níž je ochotna vrhnout se tělem i duší, dát všechno do posledního vzdechu. Časem před ní vyvstával přízrak temné budoucnosti, pronikal ji pocit, že štěstí se zvláštním cizincem z mezihvězdných prostor je křehké a pro její rozum nepostižitelné.
V takových okamžicích se vrhala k astronautovi, tiskla se k němu bez hnutí, s očima zavřenýma a zatajeným dechem.
Su-Te často zpívala. Začínala obvykle procítěně a smutně, ale pak se zápalem přecházela k složitým skladbám rytmického tance. Svěřovala Virovi své dětské touhy a vyprávěla mu o zážitcích z mládí s tak vytříbeným pozorovacím smyslem, jaký neměla ani každá Pozemšťanka.
Pak znovu zpívala a nahlížela do budoucnosti jako do temné řeky, plynoucí pomalu do neznámých dalek. A Vir si v té chvíli přál zapomenout na všechno, aby mohl co nejdéle zůstat s její štědrou láskou a sám se jí také oddat až doposledka. Ale byl to neuskutečnitelný sen. Příliš složitá byla situace na cizí planetě, kde se astronavigátor stal katalyzátorem narůstajících sil odporu a boje za lidskou existenci, za výstup z inferna! Musí prožít ještě těžkou chvíli, až hvězdolet se všemi přáteli odletí k rodné planetě. Čekání Vira trápilo, i když měl před sebou ještě nemálo dní společné práce s Rodis a častá setkání s posádkou hvězdoletu na obrazovce devítinožky.
Tak uvažoval Vir Norin, ale zmýlil se.
Hned jak opustil institut, vytratil se z davu diskutujících zakrslý muž s pletí tak žlutou, že připomínal nemocného.
Byl však docela zdravý, náležel pouze k etnické skupině obyvatel z vysokých šířek Přední polokoule. Nar-Jang si vysloužil už dvojdílné jméno, když se stal slavným astrofyzikem.
Teď rychle pospíšil do pracovny ve třetím poschodí ústavu, zavřel se, zapálil si a pustil se do počítání.
Tvář se mu jednu chvíli křivila sarkastickým úsměškem, pak zase rozplývala ve zlomyslné radosti. Konečně chytil zápisky a jel do audienční síně Rady Čtyř, kde byla hovorna pro rozmluvy s nejodpovědnějšími hodnostáři při neodkladných záležitostech státního významu.
Na plastické obrazovce se objevil povznesený „hadonoš“.
Nar-Jang, rozohněný svým objevem, žádal, aby ho spojili s vládcem. Tajemství, které odhalil, je tak veliké a důležité, že je může svěřit jen samotnému Čojo Čagasovi.
„Hadonoš“ z hloubky obrazovky dlouho astrofyzika zkoumavě pozoroval, o něčem přemýšlel, a nakonec přes jeho zlou, lstivou tvář přelétl náznak úsměvu:
„Dobrá! Budeš musit počkat, to snad chápeš.“
„Ovšem, chápu.“
„Tak čekej!“
Obrazovka zhasla, Nar-Jang se usadil pohodlně v křesle a oddal se ctižádostivým snům. Za takovou zprávu bude poctěn řádem „Hada a Planety“, titulem „Přesvědčeného Hada“, dostane skvělý dům na pobřeží Rovníkového moře.
A Gae Od-Timfift, slavná tanečnice, o niž už dávno usiluje, bude povolnější…
Dveře se hlučně rozletěly. Do místnosti vtrhli dva „fialoví“
hromotluci. Za jejich zády se míhal bledý dozorčí z přijímacího pokoje. Než se astrofyzik vzpamatoval, vytáhli ho z křesla a vlekli k východu s rukama zkroucenýma za zády. Polekaný a rozhořčený Nar-Jang zakřičel o pomoc a hrozil, že si bude stěžovat samotnému Čojo Čagasovi.
Rána do hlavy, při níž se mu zatmělo před očima, přerušila jeho výlevy. Vzpamatoval se až v autu, které šílenou rychlostí poskakovalo po nerovné cestě směrem k hoře.
Vědec se pokusil zeptat lidí, kteří ho drželi, kam a proč ho vezou. Důkladný poliček učinil konec jeho otázkám.
Vystrčili ho z vozu před opuštěnými vraty tmavošedého domu, obehnaného kovovou stěnou. Nar-Jangovo srdce se zatřepetalo ve smíšeném pocitu strachu i úlevy. Obyvatelé hlavního města se báli rezidence Gen Šiho, prvního a nejstrašnějšího pomocníka Čojo Čagase. Astrofyzika pohnali klusem do suterénu. V ostře osvětleném pokoji musil udivený Nar-Jang přimhouřil oči. Pouhý okamžik stačil strážcům, aby mu uřezali sponky ze šatů, strhli pás a zdola nahoru rozpárali košili. Uhlazený, poněkud hubený vědec se změnil v ubohého trhana, který si rukama přidržoval padající kalhoty. Štulec do zad, a roztřesený strachem i zuřivostí ocitl se u velikého stolu, za nímž seděl Gen Ši.
Druhý vládce planety se přívětivě usmíval a Nar- Jangovi se vrátila jistota.
„Moji lidé byli příliš horliví,“ řekl Gen Ši. „Vidím, že vám nevyřídili přesně můj příkaz,“ obrátil se k „fialovým“.
„Neměli jste přivézt zločince, ale důležitého svědka.“
Gen Ši se odmlčel, chvíli pozoroval žlutého astrofyzika a pak tiše řekclass="underline"
„No tak vyklop své zprávy! Doufám, že ses rozhodl vyrušit vládce opravdu ze závažného důvodu, jinak sám chápeš…“
Nar-Jang, který se začal trochu vzpamatovávat, při Gen Šiho úsměvu zimomřivě skrčil prsty u nohou.
„Zpráva je tak důležitá, že ji sdělím jenom Velikému!“ řekl rozhodně.
„Veliký má práci a přikázal, aby ho dva dny nikdo nevyrušoval.
Tak mluv, a hezky rychle!“
Chtěl bych vidět vládce. Rozhněvá se, když to řeknu někomu jinému,“ sklopil vědec oči.
„Já pro tebe nejsem někdo,“ řekl Gen Ši zlověstně, „a neradím ti, abys zatvrzele stál na svém.“
Nar-Jang mlčel, snažil se překonat strach. Neodváží se mu nic udělat, dokud má své tajemství. Jinak by zahynulo s ním.
Astrofyzik mlčky zakroutil hlavou. Bál se, že slova by prozradila jeho strach. Gen Ši stejně mlčky začal kouřit dlouhou dýmku a hořícím koncem ukázal do rohu místnosti.
V mžiku přiskočili k Nar-Jangovi „fialoví“ a strhli mu kalhoty. Další strážci stáhli potah s předmětu v koutě pokoje.
Gen ši líně vstal a přistoupil k hrubé dřevěné soše umaaga.
Zvířata dnes na Jan-Jachu téměř vymřelá používala se dříve k jízdě nebo k potahům. Umaagova tlama cenila zuby ve zvířecím šklebu, hřbet byl přitesán do ostrého klínu.
„Fialový“ se zeptaclass="underline"
„Posadit obyčejně, vládče, nebo…?“
„Nebo!“ odpověděl Gen Ši. „Je zatvrzelý a normální sezení vyžaduje čas. Já spěchám.“
„Fialový“ kývl, nasadil kliku do čela dřevěného dobytčete a začal jí otáčet. Klínovitý hřbet se pomalu rozvíral jako past.
„Tak a teď mu nasaďte třmeny!“ řekl klidně Gen Ši a vypustil kotouč dýmu.
Ještě dřív, než ho strážní chytili, pochopil Nar- Jang svůj úděl. Mezi lidmi už dávno kolovala zvěst o Gen Šiho předchůdci Gir Baovi a jeho strašlivém vynálezu, s jehož pomocí vynutili na mužích jakékoli doznání. Posazovali je na umaaga a dřevěné čelisti na hřbetě se začaly pomalu zvedat. Divoká hrůza zlomila astrofyzikův odpor i lidskou důstojnost. S výkřikem „Všechno řeknu“ přilezl ke Gen Šiho nohám, tiskl se k podlaze a žebronil o slitování.
„Třmeny dolů!“ nařídil vládce. „Zvedněte ho a posaďte, ne, ne na umaaga, do křesla!“
A Nar Jang, i když se v duchu proklínal za podlé udavačství, vyprávěl rozechvěle a zajíkavě, jak se ráno pozemský host rozhovořil na zasedání fyzikálně-technického ústavu, aniž tušil, jaké výhody poskytl vědcům Jan-Jachu, když jim vykreslil obraz vesmíru.