Hřeben teroru čas od času pročesával masy DŽI, „hadonošů“, vědců, i oddílů „vládcových očí“ a zanechával po sobě nezahladitelnou hrůzu. Bázeň před odpovědností zbavovala lidi iniciativy.
Báli se riskovat, věčné ospravedlňování za nejrůznějších životních okolností se stalo takřka jejich hlavním zaměstnáním.
Stali se nedůstojným lidským materiálem, jako lidé, kteří přežili katastrofu a nemohou už bojovat s žádnými obtížemi, protože předešlé utrpení paralyzovalo jejich mozek i vůli.
Čojo Čagas nenáviděl své okolí, ale nemohl najít východisko ze slepé uličky, do níž ho zavedlo pokračování ve staré politice z doby Moudrého Zákazu.
Vládce udeřil dlaní do stolu.
— A proč vlastně hledat východisko? Zmatek sem zanesli lidé, kteří se tu objevili ze vzdálené pravlasti. Země je nekonečně daleko v čase i prostoru, je v podstatě nedosažitelná.
Kosmická loď se už brzy vrátí domů a všechno bude jako dřív. Ať neplodně utrácejí čas a odletí co nejdříve!
Dneska začal spřádat sny jako hloupý DŽI, a nebylo to poprvé! Krása, ne, cosi nepostižitelného v té vědmě láme jeho vůli… Dost už! Hleďme, rukojmí! Stačí, abych stiskl knoflík… ne, na mořském břehu trčí ďábelský hvězdolet, a druhý ještě zavolali na pomoc. Mám ji odeslat do města?
To by stěží bylo rozumné. Při své vynikající chytrosti a pekelné přitažlivosti vyvolá všeobecné rozjitření mysli.
Dám příkaz Taelovi, aby ji odvezl do Ústavu Historie. Ať se tam prohrabuje v horách dokumentů, než jejím spolupracovníkům ve městě vyprší lhůta k pobytu. Ústav je ve starém chrámu, obklopen zahradou a stepí, a „vládcovy oči“ spolu s Taelem se už postarají, aby se odtud nevzdalovala.
Ale co když i Tael propadne jejímu kouzlu? Hlouposti, je příliš ubohý, aby mohl na Rodis vůbec pomyslit.
Ostatně, dáme pozor na oba. Něco už ji polekalo. Že by Tael? Jestliže mluvila o přerušeném promítání stereofilmů, znamená to, že Pozemšťané začínají chápat, kdo je tu pánem!
Čojo Čagas vztáhl ruku ke skříňce, stiskl tajné péro, a když vyskočila zásuvka, vyňal z ní voňavou kuličku černé barvy. Položil ji do úst a pomalu žvýkal, s pohledem upřeným do křišťálové koule.
Tou dobou Fai, nespokojená a zachmuřená, dívala se na sebe do zrcadla. Cítila přítomnost špehů. Neustálé donašečství ji už začalo rozčilovat. Zapojila clonu a pohladila svého černého robota jako jediného blízkého a věrného tvora.
— Konec hry! — Oděv mahárání zmizel pod příklopem devítinožky. Fai si dala iontovou sprchu a smyla ze sebe pocit, že se pošpinila. Oblékla si znovu pohodlné šaty s krátkou širokou sukní a s úlevou vystoupila na improvizované lešení. Vzala štětec, několik minut zkoumala postavu ženy na obraze, a byla se svou prací velmi nespokojená.
Ozval se volací signál Temného Plamene.
„Jste unavená, Rodis?“ zeptal se Grif Rift.
„Ne. Jenom nespokojená sama se sebou. Nic se mi nedaří.
Chápu špatně zdejší život a kupím chybu na chybu…
Ale ne, nic vážného,“ spěchala s uklidněním, když viděla obavy na tvářích svých přátel.
„Zato u nás je všechno v nejlepším pořádku,“ řekla Olla Dez. „Před hodinou jsme se poprvé vykoupali v tormanském moři. A představ si, všichni máme pocit zvláštní neuspokojenosti, nechápu čím to.“
„Ale nakonec jsem na to přišla,“ řekla Neja Cholli.
„Skladba soli i jejich koncentrace je tu jiná než na Zemi.“
„Pak ani Tormanťanům nepůsobí asi moře potěšení,“
řekla „Rodis. „Vždyť jejich krev, stejně jako naše, zdědila skladbu vody ze Světového oceánu Země. Mají v krvi pozemské moře, a určitě i smutek po něm…“
Krátké shledání skončilo. Rodis, pořád ještě bez obvyklého vnitřního uspokojení, pustila se znovu do obrazu a skicovala postavu silné, vědoucí ženy, která měla symbolizovat Míru. Skláněla se ke šplhajícím s nataženou rukou, připravena prudce vytáhnout vzhůru prvního, kdo k ní dospěje. V její tváři byla stejná přesvědčenost o konečném vítězství, jakou viděla v Taelově obličeji. Když inženýr nedávno viděl novou variantu, řekl Rodis, že Míra je teď podobná jí.
Fai pracovala skoro celou noc, aniž tušila, že brzy bude musit opustit zahrady Coamu.
KAPITOLA X
Ahrimanova Střela
Čedi Daan stále ještě nepřivykla ruchu tormanského hlavního města. Do jejího malého pokojíku ve třetím poschodí domu v dolní části Středu Moudrosti pronikaly překvapivé zvuky. Zdi a stropy zhotovené z laciných zvukovodivých materiálů se otřásaly šlapáním a dupáním obyvatel v hořejších patrech. Byla slyšet vřískavá, neharmonická hudba. Čedi se snažila zjistit, odkud vychází ten nesourodý hluk, aby pochopila, proč tolik rámusí lidé, kteří při špatné výstavbě svých domů musí přece vědět, že ruší sousedy.
Celý dům rezonoval, člověku zaléhaly uši od nepřetržitého tlučení, skřípotu, svištění a od vibrací vodovodního potrubí v tenkých stěnách.
Čedi si uvědomila, že domy jsou postaveny jen ledabyle, a ne pro tak obrovské množství nájemníků. Také ulice byla projektovaná bez ohledu na ozvučnost a ještě posilovala všeobecný hluk. Všechny pokusy uvolnit se a ponořit do vlastního nitra ztroskotávaly. Sotva se Čedi odpoutala od nelaciné směsice zvuků, třískla hned někde pro změnu domovní vrata nebo dvířka automobilů. Špatně vychovaní Tormanťané považovali dokonce za elegantní, když mohli zaklapnout dveře co nejhlučněji. Bilo přímo do očí, jak se nedovedli přizpůsobit stísněným životním podmínkám a vedli si tak, jako by právě den předtím opustili široširé stepi.
Čedi přistoupila k oknu s výhledem do ulice. Tenká nerovná skla křivila obrysy protilehlého domu, který jako temná kupa zakrýval oblohu. Dívčiny bystré oči zpozorovaly, jak z podzemních tunelů určených pro těžkou dopravu vystupují obláčky plynů nasycených kysličníkem uhelnatým a olovnatým.
Poprvé se jí přihodilo, že nikoli vlastní představivostí, jako v hodinách historie, ale celým tělem vnímala nedýchatelný vzduch těsného, nepohodlného města, postaveného jen proto, aby lacino uživilo a nejnezbytnějšími potřebami opatřilo masu lidí, abstraktní kvantitu, která si žádá potravu a vodu.
Bylo zbytečné myslit na soustředění a odpočinek, dokud se člověk nedovedl odpoutat od nepřetržité kakofonie.
I na šaty si Čedi musila zvykat. Na svrchní oděv si naříkat nemohla. Ocelově šedá blůza, stažená měkkým černým pásem, i široké kalhoty ze stejného materiálu se jí docela líbily. Ale přinutili ji, aby si oblékla podprsenku a krátkou košilku. Něco podobného Pozemšťanka vůbec neznala. Její noví přátelé však tvrdili, že by mohlo dojít ke skandálu, kdyby se objevila na ulici bez toho podivného spodního prádla.
Čedi se tedy podřídila a seděla poloobnažená, zatímco hospodyně a její sestra kolem ní pobíhaly a velmi obratně přizpůsobovaly oděv její postavě. Už v zahradách Coamu se astronautčiny popelavé vlasy změnily ve smolně černou nepoddajnou hřívu, kterou dívky na Jan-Jachu rády nosily buď neúpravně roztřepanou, nebo spletenou do dvou krátkých pevných culíků. Kontaktní čočky změnily barvu Čediných očí. Když teď přistoupila k zrcadlu, dívala se na ni cizí, skoro nepříjemná tvář. Ale její dvě bytné nevycházely z nadšení a předpovídaly jí nesčetné úspěchy u mužů. Právě o to však stála Čedi ze všeho nejméně. Aby mohla co nejdříve splnit své poslání, potřebovala jako pozorovatelka největší volnost.
Taelovi přátelé sem přivedli Čedi v noci. V ulici Květů Štěstí bydlili samí KŽI. Přijal ji mladý pár a hospodyňčina sestra, která tu žila přechodně.
Trojdílné jméno mladé Tormanťanky se ve zkratce vyslovovalo Casor. Rozhodla se dělat Čedi průvodkyni Středem Moudrosti. Pro mladé, a zejména krásné dívky byly večerní procházky po hlavním městě Jan-Jachu nebezpečné, nemluvě o nočních hodinách, kdy se ani silní muži neobjevovali na ulici, nebylo-li to vyloženě nutné. Tormanťané spali na vysokých lůžkách ze železa nebo z plastických hmot. Čedin věrný bledě modrý robot složil svých devět nožek a ulehl pod postel, zakrytou přehozem sahajícím až k zemi. Bylo to z opatrnosti, aby majitelé bytu nebyli podezřelí ze spojení s Pozemšťankou, protože oficiálně byla hostem v rodině inženýra velkého závodu. Styk astronautky s nevzdělanými, primitivními KŽI byl pokládán za nepřípustný. Hostitelé za to mohli být vykázáni z hlavního města, a to byla vážná hrozba, protože v ostatních městech na planetě se žilo ještě obtížněji. Lidé tam dostávali menší plat, a měli tedy méně peněz na stravu, nákupy i na zábavu.